- pát bře 23, 2018 10:37 am
#3802
Ahoj Bojovníku,
musím souhlasit s Banderasem. Píšeš, že manželka měla vždy problém, když si o ní psal na fórech a tak. Celý problém v tom je, že jsi to dělal za jejími zády. To je vlastně forma neupřímnosti. Vím, že některé věci není jednoduché říct. S manželkou jsme si na začátku manželství slíbili naprostou upřímnost a i přesto nám trvalo asi dva roky, než jsme si navzájem přiznali, že zápasíme s pornem. Pointa je v tom, že některé věci se neříkají snadno, ale je potřeba, aby nakonec zazněly, a to i v manželství.
Ono zároveň nepomáhá, že vlastně jsi tu "oporu" hledal jinde. Tím nechci říct, že to bylo špatně, ale představ si, že bys byl v její kůži a ona ti celý život neřekla, že má nějaký problém, ale řešila to se všemi lidmi kolem sebe, kromě tebe. Jak by ses asi cítil, kdybys byl v její kůži?
K tomu ale hned dodám, že si nemyslím, že by tě tvá manželka měla vyzpovídávat ohledně závislosti na pornu. K tomu manželství neslouží. Ale jednak to pomůže tobě, když ona o tom bude vědět, ale zároveň ty jí dáš najevo, že si jí vážíš a že chceš s ní sdílet opravdu všechno, jak by to mělo v manželství být. Takže jí nějak citlivě říct (pokořit se), že je ti líto, že jsi jí to nebyl schopen říct, protože ses za to styděl, ale že k ní chceš být naprosto upřímný, a že hledáš pomoc i jinde, ale že je pro tebe důležité, aby o tom věděla, protože ona je pro tebe důležitá. A říkáš jí to proto, že nechceš působit starosti, ale že potřebuješ její oporu. Takovýto postoj vyžaduje hodně odvahy, ale pomůže vašemu vztahu.
A možná si dovolím jednu spekulaci: Nemyslíš si, že ti manželka nikdy nebyla oporou, protože jsi k ní nebyl upřímný, ale dělal jsi věci za jejími zády? Osobně bych doporučil knihu "Love and respect" (Láska a úcta), kde autor popisuje, že muži potřebují respekt a ženy zase lásku. Promiň, že to řeknu možná moc drsně, ale projevoval si své ženě dost lásky (a zde narážíme i na pět jazyků lásky - jaký je ten její?), aby sis zasloužil její respekt? Respekt po ní nemůžeš požadovat, ale můžeš si ho získat tím, když ji budeš milovat, což určitě zahrnuje i upřímnost, pokoru a schopnost uznat chybu.
(Ano, neřeším manželku, protože nemluvím s ní, ale s tebou. Ona má určitě své chyby také, ale ty nemůžu řešit s tebou. S tebou můžu řešit jenom tebe. To píšu jen aby ti nepřipadalo, že řeším jen tebe.)
Rozhodně tě nechci osočovat, protože u vás doma nejsem, takže nevím, jak to vypadá. Ale z toho, co píšeš, mě připadalo, že by bylo Dobré se nad tím alespoň zamyslet. Neřeš manželku a její přístup k tobě, ale řeš svůj přístup ke své manželce. To je totiž to jediné, co můžeš ovlivnit
musím souhlasit s Banderasem. Píšeš, že manželka měla vždy problém, když si o ní psal na fórech a tak. Celý problém v tom je, že jsi to dělal za jejími zády. To je vlastně forma neupřímnosti. Vím, že některé věci není jednoduché říct. S manželkou jsme si na začátku manželství slíbili naprostou upřímnost a i přesto nám trvalo asi dva roky, než jsme si navzájem přiznali, že zápasíme s pornem. Pointa je v tom, že některé věci se neříkají snadno, ale je potřeba, aby nakonec zazněly, a to i v manželství.
Ono zároveň nepomáhá, že vlastně jsi tu "oporu" hledal jinde. Tím nechci říct, že to bylo špatně, ale představ si, že bys byl v její kůži a ona ti celý život neřekla, že má nějaký problém, ale řešila to se všemi lidmi kolem sebe, kromě tebe. Jak by ses asi cítil, kdybys byl v její kůži?
K tomu ale hned dodám, že si nemyslím, že by tě tvá manželka měla vyzpovídávat ohledně závislosti na pornu. K tomu manželství neslouží. Ale jednak to pomůže tobě, když ona o tom bude vědět, ale zároveň ty jí dáš najevo, že si jí vážíš a že chceš s ní sdílet opravdu všechno, jak by to mělo v manželství být. Takže jí nějak citlivě říct (pokořit se), že je ti líto, že jsi jí to nebyl schopen říct, protože ses za to styděl, ale že k ní chceš být naprosto upřímný, a že hledáš pomoc i jinde, ale že je pro tebe důležité, aby o tom věděla, protože ona je pro tebe důležitá. A říkáš jí to proto, že nechceš působit starosti, ale že potřebuješ její oporu. Takovýto postoj vyžaduje hodně odvahy, ale pomůže vašemu vztahu.
A možná si dovolím jednu spekulaci: Nemyslíš si, že ti manželka nikdy nebyla oporou, protože jsi k ní nebyl upřímný, ale dělal jsi věci za jejími zády? Osobně bych doporučil knihu "Love and respect" (Láska a úcta), kde autor popisuje, že muži potřebují respekt a ženy zase lásku. Promiň, že to řeknu možná moc drsně, ale projevoval si své ženě dost lásky (a zde narážíme i na pět jazyků lásky - jaký je ten její?), aby sis zasloužil její respekt? Respekt po ní nemůžeš požadovat, ale můžeš si ho získat tím, když ji budeš milovat, což určitě zahrnuje i upřímnost, pokoru a schopnost uznat chybu.
(Ano, neřeším manželku, protože nemluvím s ní, ale s tebou. Ona má určitě své chyby také, ale ty nemůžu řešit s tebou. S tebou můžu řešit jenom tebe. To píšu jen aby ti nepřipadalo, že řeším jen tebe.)
Rozhodně tě nechci osočovat, protože u vás doma nejsem, takže nevím, jak to vypadá. Ale z toho, co píšeš, mě připadalo, že by bylo Dobré se nad tím alespoň zamyslet. Neřeš manželku a její přístup k tobě, ale řeš svůj přístup ke své manželce. To je totiž to jediné, co můžeš ovlivnit
Drž se!
Pete
Pete
. Manželce nevadilo to, že jsi chodil k psychologovi, ale to, že ona o tom nevěděla. A to ostatní jakbysmet. Kdo jiný by především měl vědět, že tě něco trápí, když ne ona? Já to mám třeba tak, že moje manželka je současně i můj nejlepší kamarád, možná to někomu přijde divné, ale já to vnímám úžasně, že nemám žádný problém jí cokoliv říct. A když cokoliv, tak cokoliv, klidně i to, že mám chuťě i na jiné ženy 
