- čtv črc 16, 2020 8:17 am
#9667
Zdravím,
po dopočítání mám dnes 162 dnů bez P
během 40 dní se událo dosti věcí a já mám pocit, že tím popisovaným "restartem" procházím až teď. Řešil jsem od posledního příspěvku dost věcí.
K masturbaci
opět jsem začal s M. Bylo důležitý si to vyzkoušet. Protože jsem měl M spojenou s P celých 14 let. M jsem měl během 40 dnů od posledního příspěvku celkem 6x.
Příjemný mi to bylo, ale bylo to zároveň i hodně divný. Můj starej "grip" je pryč, a přišlo mi jako kdybych to ani neuměl. Byl jsem zvědavej jestli mě to nějak pohltí, budu chtít víc. Ale nic z toho se nekonalo. Jako občasný uvolnění v tom nevidím problém, ale na denní bázi to určitě dělat nebudu.
K ORGASMU
přijde mi, že ten orgasmus co mám nestojí za nic. Jak při sexu, tak při M. Prostě jako kdybych to ani necítil a nedokázal si to užit. Nějak mě to začlo hlodat v hlavě a začal jsem nad tím přemýšlet. Zřejmě z důvodu, že můj mozek nedostáva ten impuls na kterej byl zvyklej celých 14 let.
Hned na to jsem upadnul do takový zvláštní depky. Byl jsem podrážděnej a nespokojenej. Neměl jsem chuť na sex ani na M. Prostě jako kdyby to bylo zbytečný.
Netrvalo to dlouho a jsem teď zas v pohodě. Ale s tím orgasmem, to vidím furt stejně. Je prostě "slabej".
Během toho období jsem přemýšlel o P a bohužel moc zdravě ne. Měl jsem několikrát chuť se podívat a opět si tím propláchnout mozek. Úplně jsem cítil jak to už potřebuju. Spouštěč byl bohužel hodně živej sen. Zdálo se mi krátce jak sedím na židli a koukám na porno a sjíždím ty videa a vybírám si odshora dolu a i v tom snu jsem cítil ty svoje hladový oči. Jak nějakej feťák. Bylo mi z toho po probuzení hodně zle a možná tohle to celý spustilo. Jako kdybych najednou sám sebe začal přesvědčovat, že to konečný uspokojení a krásnej orgasmus budu mít jen u P......
Jak mám ve zvyku hodně jsem tohle celý analyzoval. Četl jsem i svůj fyzickej deník, kam si píšu krátký informace každý den.
Došel jsem k jednomu závěru, kterej už hraničí s paranoidníma myšlenkama, ale chci ho tu napsat.
Dost mě překvapuje jak se u mě střídají ty nálady, dá se říct, že jsem tohle nikdy neměl. Občas se člověk cítí naprd, ale takovýhle střídání "období" jsem nikdy nezažil, až po tom co jsem se pustil do PMO výzvy.
Je to jako kdyby moje podvědomí bylo rozdělený na dvě části. Ta část, která chce tu změnu, ta část, která to celý začala. Chce změnu v životě, žene mě dopředu, posouvá, učí mě a dává mi motivaci a chce skončit s P. Pak ta druhá, ta která chce vše při staru.
Přišlo mi, že ten můj sex po 100 dnech bez PMO, byl vyvolanej jen čistě z toho důvodu abych měl prostě O. A někde ve skrytu byl hlavní důvod, že je malá šance, že po tom orgasmu při sexu zatoužím po pornu a nějak mě to zláká. Ale nestalo se to. Pak to stejný s M. Pak začala nespokojenost s orgasmem. Prostě bylo to málo. Je to jako kdyby mě to furt stejně všechno jenom vedlo zpátky k P a je to asi čím dál sílnější. Dost mě to teď trápí a cítím se z toho hrozně nespokojeně.
Kam až tohle krucinál povede ?
Ta cesta bude ještě asi hodně dlouhá a hlavní bude neusnout na vavřínech. K repalsu jsem blízko neměl. Možná jen v momentu, kdy jsem si nedávno řekl, že si porno dovolím, bylo to ještě před touhle náladou. Dovolil jsem si to, ale nezapnul jsem to a jsem za to hrozně rád, že ta dobrá část ve mě, mi radši řekla nezapínej to. Bral jsem to automaticky jako, že jsem silnej a nad pornem jsem vyhrál. Ale ted to spíš vidím jako zásah vyšší moci.
Přemýšlel jsem nad tímhle forem a nad hodně deníkama tady. Mám je přečtený skoro všechny. Jsou tu všechny možný rady, osobní zkušenosti a ty příběhy se více méně už jen opakujou. Ale proč je tu tak málo lidí, který to fakt vydržej a "zvítězej" ?
Jde vždycky vidět, jak přijde někdo namotivovanej, přijde první challenge PMO , pak nárůst sebevědomí, hlásání jak je to v pohodě, všechno se v životě lepší, a buď až po konci nebo ještě před koncem - relaps a znova celý kolo s maximálně nějakou lehkou změnou. a sebemrskačství - nedaří se mi, všechno stojí za hovno, nedávám to. To dávání si challenge je super, ale po konci challenge musí ihned následovat novej mindset/výzva. Mozek ten konec vnímá ihned a může se dít leccos.
Máme tu spoustu zkušených borců - wasabi, banderas atd... a je prostě třeba jejich rady a jejich příběh brát vážně a poučit se z chyb všech lidí tady. Proto to forum hlavně je ne ?
Málem jsem do toho spadnul taky. Možná tohle u nás bude ten hlavní problém a musíme se hlídat a to hlavně v tom momentu kdy se cítíme nejlíp a máme pocit, že vyhráváme. Tohle je teď pro mě kámen úrazu a dostal jsem velkou facku a vracím se zpátky na zem. Hodně mi v tomhle pomohl banderasovo příspěvky jak u něj v deníku, tak jeho rady v jiných deníkách.
Já pokračuji dál ve své cestě. PMO mod jsem zvládnul 101 dní, bez P jsem 162.
Dny už nepočítám
Můj cíl je život !
doporučuji knížku - muž který chtěl být štastný
Ať se vám všem daří borci ! a přeji hodně štěstí !