- stř črc 24, 2019 6:57 pm
#7982
Nerozumím tomu… ještě před třemi dny jsem bloudil v nejtemnějších koutech svoji duše a dnes jsem osvícen teplými paprsky slunce. Vůbec nevím co se změnilo za tak krátkou dobu od chvíle, kdy jsem zakončil svoji poslední sebepoškozovací kúru. Nemám pocit, že bych už teď konečně objevil svůj cíl, měl svoji vizi a plány do budoucna. Všechno zůstalo stejné. Byt je prázdný, moje srdce je děravé, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu zazářilo v mé duši světlo a mám vůli žít dál a to je důvod k veliké radosti. Skoro mám pocit, že mi začalo svítat od chvíle, kdy jsem začal dávat do pořádku místo ve kterém žiju. Je to maličký kus země, maličký byteček, který můžu změnit a udělat ho krásnějším. Svět tam venku je temný a plný hrůz, s tím nic neudělám, ani svůj život nedokážu změnit, ale udělat si útulné hnízdečko přece ještě dokážu.
Poslední týdny si pohrávám s myšlenkou, že jsem duševně nemocný. Mám několik vlastností, které dokonale opisují hraniční osobnost. Pravda, nemám sebevražedné sklony, i když závislost na pornu je v podstatě taky taková pomalá sebevražda, ale jak jistě víte a můj deník je toho důkazem, vykazuji extrémní pozice. Zmítám se v chaosu od jednoho extrému ke druhému. Jeden den jsem zbožný katolík, toužící po Kristu a den další šukám jako zvíře svoji kámošku. Zlatá střední cesta pro mě neexistuje. Chci buď všechno nebo nic. Bohužel, chci vždycky všechno a vzápětí nic. Vždy toužím po opaku, po tom co nemám, a když to dostanu, už to nechci a chci jeho opak. Tohle běhání dolů a nahoru mě jednou zabije. Chodím po světě jako hromádka neštěstí, plná strachu ve snaze zalíbit se všem. Nesnáším odmítnutí, proto po nikom nic nechci. Nechci otravovat. Vlastně chci jen tu jednu jedinou ženu, která mě bude dokonale doplňovat a se kterou zestárnu. Bohužel, jak už to se mnou bývá, když ji dostanu, jako že jsem ji už měl, tak ji zcela nelogicky odeženu, protože chci svůj druhý extrém. Ne jednou jsem v té největší zamilovanosti, pohody a štěstí řekl holce, že mě volá Bůh a že se musím stát knězem. Tvl. neumíte si ani představit kolik bolesti jsem svým holkám způsobil svým pošahaným extrémním chováním. Touha ovládat a mít věci pod kontrolou není do vztahu úplně vhodná, zvlášť když chcete svoji holku potrestat za její chování tím, že se vykousnete s jinou. Jenže když se člověk bojí opuštění co má dělat? Raději se rozejde s ní dřív než to udělá ona za mě. Jak zvrácené myšlení… přitom reálná hrozba že dostanu kopačky je blízká nule. Myslím si, že nic pěkného netrvá věčně, a pokud už je to dlouho, tak to pěkné uměle přeruším.
A proto tady veřejně odsuzuju své chorobné chování. Uvědomuju si, že mám tyto sklony a to je první krok ke změně.. Už dál nechci být ten neskutečně nevyrovnaný magor ze kterého mají kolegové prdel, protože dělá šílené a extrémní věci, které by žádného člověka ani nenapadly. Ano, jsem tímto způsobem defacto zajímavý. Nemám problém s děvčaty, velice snadno umím zaujmout a každé rande dopadne podle očekávání. Jenže to mnohdy nejsem já. Jsem prázdný, tak kopíruji toho druhého. Jsem jako ten blbý pokémon, co se umí proměnit na všechny ostatní. Víte co nesnáším? Když jsem ve společnosti více lidé. S každým se chovám jinak a když se mají sejít dva nebo tři různí kámoši, jsem z toho totálně v prdeli, protože nevím kdo jsem, jelikož nemůžu kopírovat jednoho ani druhého, abych se zalíbil všem. Je to šílené. Raději tiše sedím a radši nic neříkám a pokud se projevím, tak jsou přítomní mnohdy šokovaní, protože mě znají nějak a chovám se úplně jinak. To je teď můj největší boj. Kdo vlastně jsem? Jaká je moje identita, když měním koníčky, hudební žánry, životní zaměření z týdne na týden? Když se do něčeho pustím, po týdnu po tom neštěkne ani pes. Nestojím pevně na zemi, ale vznáším se kdesi na poušti bez tváře. Jediná moje jistota je tahle podělaná závislost na pornu a masturbaci. Stejně tak i má stála přítomnost na tomto fóru je pro mě těžko pochopitelná, když u ničeho dlouho nevydržím a tady jsem už přes rok a půl. Tento deník je svým způsobem terapeutickým nástrojem. Pouze a jedině tady, na těchto řádcích jsem to skutečně já. Dost často se mi stalo, že lidi, kteří mě znali a přečetli si mé deníky nebo nějaké zápisky, byli šokovaní tím, co je ve mně a o čem přemýšlím. Jsem rád, že tady nejprve poznáte mé pravé já a v realitě, pak jeho prázdnou karikaturu.
Na fóru od 27. listopadu 2017:
2017: 24,25
2018: 10,11,19,17,33,2,8,9,9,6,5,2,15,5,5,1,4,3,23,8,10,1,1,7,4,3,12,9,17,3,2,5,4,10
2019: 35,2,2,1,9,3,2,1,11,1,2,35,2,34,10,2,6,4,8,3,1,13,13,55(113 no porn),...
2020: ..., 29, 2, 2, 1, 7, ?
hele napadlo mě kdybys chtěl třeba někdy pokecat jen tak o čemkoliv (snad dokážu 
) tak napiš SZ můžem klidně zavolat.
