Pište si co nejčastěji to jde svoje deníky. Vaše pocity, vétězství, prohry, pokrok, ptejte se a pomáhejte ostatním.

Moderátoři: Honza, Nepornu.cz, Pete

Uživatelský avatar
By KennyCZ
#6560 9 den sex + wet dream.. Začínám od znova, protože to takhle nechci.
Uživatelský avatar
By Ša'ul mi-Tarsos
#6563 Ahoj Kenny,
mohl bys mi osvetlit, proc se chces zrici sexu s pritelkyni? Na jak dlouho? Jaka je tvoje motivace? Co na to rika pritelkyne?

Diky a drz se!
Uživatelský avatar
By KennyCZ
#6564 Proč? Protože jedu hard mode. Bylo už mnoho případu, kdy to začalo sexem a po nějaké době PMO. Takže dokud nedám alespoň dva měsíce, tak žadný sex. Ona ho nebude vyžadovat, takže to řešit nemusím.
Uživatelský avatar
By KennyCZ
#6594 Uběhly dva dny.. Relapse. Já jsem znovu zpět tam, kde jsem byl.. Jen píšu, kdyby se někdo zajímal jak to se mnou poslední dobou je. Skončil jsem s facebookem, už ho 3 dny nepoužívám a ani používat nebudu. Instagram už také měsíc nepoužívám, pro mě sociální sitě jsou něco, co nepotřebuji. Jenom to oblbuje a všude je ďábel. Jestli jsem už jednou byl tam, kde jsem byl, dokážu to znovu. Jestli někdo dokáže žít bez porna, já také. Proč relapsujeme? Nehraje náhodou roli v našich relapsech to, že nejsme spokojeni se svými životy? Že děláme něco špatně a nejdeme si za tím, co doopravdy chceme? Předtím jsem věděl co chci, proč to chci, dokázal jsem tolik věci, vzal jsem si zpět svůj život a teď dělám co? Přesný opak, musím si vzpomenout na to, jak jsem se cítil, když jsem neměl svůj život a tak hrozně jsem ho chtěl zpět. Nemůžu tím jen tak mrhat, když vím, co znamená chtít tak moc život, ale nemůžete. Byl jsem jeden z mála, kdo měl to štěstí.. Takže už se kurva musím probrat. Měl bych skončit s internetem. Ale to je blbost, protože bych to dělal kvůli pornu, takže vlastně bych bojoval proti něčemu, co by mě znova dostalo. Vlezlo mi to do hlavy tak moc, že jediná cesta jak se s tím znovu vypořádat je přestat na to myslet. Přestat myslet na PMO, přestat myslet na co kdyby. Začnu myslet na to, co můžu zlepšit. Začnu znovu se svými starými návyky. Přeji každému na tomto foru štěstí, protože teď každý z nás má před sebou velký boj o svůj život. Když si uvědomím, že jsem přišel o tolik dnů je mi do pláče, ale proč se litovat? Postavit se k tomu jako chlap, život nám hází klacky pod nohy a je jen na nás, jestli ten test projdeme či ne. Číslo 19 pro mě znamená příležitost, šanci. Zítra je 19.2 můj cíl je vydržet do 10.10 překonám svůj rekord 204 dnů. Tohle je slib ke mě. Můžu si tu vylít srdíčko a napsat co chci, protože to stejně nikoho nebude zajímat a já jsem toto napsal, protože jsem chtěl. Možná právě v tomto mém textu někdo něco najde. A i kdyby tohle mělo pomoct jednomu člověku, stálo to za to. Budu vzpomínat na to, když jsem sem přišel. Budu vzpomínat na ty vaše rady na to, jak jsme společně relapsnuli, ale ani jeden z nás to nevzdal.

Vrátím se až bude ten správný čas. Děkuji.
Uživatelský avatar
By KennyCZ
#6745 Jsem sám proti sobě, nevím co se stalo s tou mou nejlepší verzí? Je tam ještě někde? Nedokážu dát už ani 2 dny, já to nechápu.. Je tohle snad ta fáze díky které zjistím co doopravdy je nutné? Je to ta fáze, ve které mám padat na držku, abych to konečně pochopil? Je to možné.. Zkusím znovu ALL-STAR-MODE, protože ten mě dotáhl nejdále za poslední 3 měsíce.. Tak moc jsem chtěl překonat svých 204 dnů, že jsem se oháněl jen za tím velkým číslem.. Za 4 měsíce byl můj největší streak 23-25 dnů.. Nejprve musím zdolat těch 25 dnů.. Zítra se začínám zapisovat do challenge. Nejsem Křesťan, ale včera jsem se za své PMO omluvil bohu.. Šel jsem spát a ve snu ke mě promluvil. A dnes udělám co? Další relapse? Ty vole, prober se.
Uživatelský avatar
By KennyCZ
#6746 Asi jsem to konečně pochopil. Musím věřit v Boha, protože jsem v mém životě viděl dost věcí, můžu vám tu psát o tom, že spiritualita a posmrtný život existuje.. Kolik z vás by věřilo? A kolik z vás by mě považovalo za blázna? Nebudu to rozebírat, budu informovat o svém progressu.
Uživatelský avatar
By JakubW
#6747 Myslím Kenny, že na to jdeš dobře!
Mě osobně pomohlo poznání, že Bůh mi chce a může pomoc právě tam, kde mi dochází síly. Kde už to sám nedávám. Takže moje modlitby často měly jen dvě slova: “Bože pomoz!”
Později jsem se naučil Bohu říkat, jak se cítím, co se mi děje v hlavě za boje. Jak jedna moje část chce PMO, protože jinak asi umřu a druhá ví, že PMO je ta největší blbost, která mi ničí život.
A jak přicházely pozitivní zkušenosti s Boží pomocí, tak jsem se učil být vděčný a děkovat. S tím, ruku v ruce, také slábl destruktivní pocit viny, který dřív roztáčel další kola PMO až k úplnému vyčerpání.
A ještě mě napadla poslední věc. Kdykoli jsem polevil v ostražitosti, tak jsem se pak divil, jak snadno jsem podlehl. Už to nebyly žádné kruté boje, spíš jen zbytečně snadné relapsy, které šlo snadno zastavit, kdybych to udělal včas.
Drž se a tuhle cestu spirituality prozkoumej ještě dál. Držím palce!