- sob led 12, 2019 11:22 am
#5756
Tak jo, přátelé v boji.
Je tomu šestnáct dní, ode dne, kdy jsem se zařekl, že přestanu masturbovat. S Novým rokem změnil jsem v práci a v souvislosti s touto změnou začal měnit tak obecně celý životní styl. Zorganizoval jsem si volný čas, zavedl do života disciplínu, ráno vstávám v půl šesté, hodinu cvičím nebo si maluji, vařím nebo vykonávám drobné domácí práce, po práci opět věnuji se volnočasovým aktivitám, workshopům, koníčkům a domů navracím se často až večer. Snažím se žít a neumírat. Žít a nepřežívat. Život vyplnil jsem činorodostí, někdy se ptám, neutíkám-li sám před sebou a svou minulostí (utíkám), ale pořád lepší, než masturbovat a užírat se svým zoufalstvím.
Potřeba sledovat porno nebo masturbovat během onoho období nulová.
Dneska jsem měl konečně volný den. Ráno se povaloval v posteli, byl vzrušený, instinktivně jsem zajel rukou pod pokrývku a krátce se pohojdal, ale nakonec pokušení odolal.
"Jak už je to dlouho?" mrknul jsem na forum.
Dneska je to šestnáct dní.
Uvědomil jsem si, že moje touha po masturbaci plyne de facto z neutěšenosti svého života. A že v mém případě kořen problému znamená odstranit onu frustraci. Jako v té básni od Kateřiny Mašatové.
Nikdo neříká, že to bude lehké měnit skutečnost. Pouze v myšlenkách můžeme žít, jak se nám zlíbí a myšlenky měnit během sekundy a vidíme vytouženou budoucnost. Ale ne tak skutečnost. To je daleko složitější a trvá to mnohem déle. Pouze myšlenky na to nestačí, skutečnost se uskutečňuje skutky. A to je práce. Občas namáhavá, občas nudná, občas nepříjemná. Nikdo nás za ty malé drobné krůčky nebude chválit. A když ji začneme dělat, ještě nám si začne ztěžovat okolí. Teď v souvislosti s novoročními předsevzetími jsem četl slova nějakého lektora osobního rozvoje, že nejmenší změny dosáhnout ve skutečnosti trvá tři týdny. Než se změna ukotví, přejdou další tři měsíce. Než se stane zvykem, je to dalšího půl roku.
Chce to silnou vůli.
Jenom silnou vůlí můžeme myšlenky měnit ve skutečnost.
V sobotu 23. února mě čeká jedna akce se sexuálním podtextem. Masturbovat jsem přestal 27. prosince.
Tohle celé není o nějakém PMO Challenge na 90 dní. Ale o postupné změně životního stylu a naplnění svého života něčím nosným a produktivním, kvůli čemu člověk nebude mít přirozenou potřebu utíkat k pornu.
Spiro, spero.
Je tomu šestnáct dní, ode dne, kdy jsem se zařekl, že přestanu masturbovat. S Novým rokem změnil jsem v práci a v souvislosti s touto změnou začal měnit tak obecně celý životní styl. Zorganizoval jsem si volný čas, zavedl do života disciplínu, ráno vstávám v půl šesté, hodinu cvičím nebo si maluji, vařím nebo vykonávám drobné domácí práce, po práci opět věnuji se volnočasovým aktivitám, workshopům, koníčkům a domů navracím se často až večer. Snažím se žít a neumírat. Žít a nepřežívat. Život vyplnil jsem činorodostí, někdy se ptám, neutíkám-li sám před sebou a svou minulostí (utíkám), ale pořád lepší, než masturbovat a užírat se svým zoufalstvím.
Potřeba sledovat porno nebo masturbovat během onoho období nulová.
Dneska jsem měl konečně volný den. Ráno se povaloval v posteli, byl vzrušený, instinktivně jsem zajel rukou pod pokrývku a krátce se pohojdal, ale nakonec pokušení odolal.
"Jak už je to dlouho?" mrknul jsem na forum.
Dneska je to šestnáct dní.
Uvědomil jsem si, že moje touha po masturbaci plyne de facto z neutěšenosti svého života. A že v mém případě kořen problému znamená odstranit onu frustraci. Jako v té básni od Kateřiny Mašatové.
Bezmoc je jen zdání!
Co práce ale dá
a sebe sama přemlouvání
kámen po kameni
rozebrat z jejích barikád
na cestách mého ubírání.
A když už se to zdaří,
pak obzor v šedomodré záři
vyvolá přízraků a šelem klání.
Bezmoc je falešné oprávnění
zůstat sedět na patníku
pouhého polobdění.
Nikdo neříká, že to bude lehké měnit skutečnost. Pouze v myšlenkách můžeme žít, jak se nám zlíbí a myšlenky měnit během sekundy a vidíme vytouženou budoucnost. Ale ne tak skutečnost. To je daleko složitější a trvá to mnohem déle. Pouze myšlenky na to nestačí, skutečnost se uskutečňuje skutky. A to je práce. Občas namáhavá, občas nudná, občas nepříjemná. Nikdo nás za ty malé drobné krůčky nebude chválit. A když ji začneme dělat, ještě nám si začne ztěžovat okolí. Teď v souvislosti s novoročními předsevzetími jsem četl slova nějakého lektora osobního rozvoje, že nejmenší změny dosáhnout ve skutečnosti trvá tři týdny. Než se změna ukotví, přejdou další tři měsíce. Než se stane zvykem, je to dalšího půl roku.
Banderas píše:Rozumím moc dobře, tohle máme všichni stejné. Je dobré uvědomit si jednu věc. Ta extrémní touha, kterou máme, není ve skutečnosti touha po pornu, ale touha po dopaminu. Ale jelikož máme dopamin zafixován především s pornem, tak věříme tomu, že prahneme po pornu. A vlastně jedině porno nám opravdu dokáže dodat tolik dopaminu, kolik potřebujeme. Může za to bílkovina Delta Fos-B, která se nám nahromadila v mozku v centru odměn (čím víc porna jsme viděli, tím víc "vrstev" této bílkoviny tam máme). A ta působí jako jakýsi filtr pro dopamin, aby tolik nepůsobil - představuji si to něco jako sluneční clonu, přes kterou neproniká tolik světla, takže abychom něco vůbec viděli, potřebujeme extrémní světlo (které by nás jinak bez této clony totálně oslepilo). Tato bílkovina se začíná rozpadat až po 8 týdnech. Do té doby se nedá vůbec hovořit o nějakých fyzických změnách v mozku v důsledku abstinence. No ale pak už by to mělo být jednodušší, nebudeme potřebovat takové extrémní množství dopaminu, které dokáže dodat porno, ale bude nám stačit běžné množství z běžných příjemných životních situací. Musíme se tam ale vůbec dostat a prostě do té doby to vydržet, ať to bolí, co to bolí. Sám píšeš, že jsi nejdéle vydržel 2 měsíce a že tehdy jsi cítil změnu - no, to je přesně ono.
Chce to silnou vůli.
Jenom silnou vůlí můžeme myšlenky měnit ve skutečnost.
V sobotu 23. února mě čeká jedna akce se sexuálním podtextem. Masturbovat jsem přestal 27. prosince.
Tohle celé není o nějakém PMO Challenge na 90 dní. Ale o postupné změně životního stylu a naplnění svého života něčím nosným a produktivním, kvůli čemu člověk nebude mít přirozenou potřebu utíkat k pornu.
Spiro, spero.
1.11.2018 - registrace na fóru a první pokusy s PMO výzvou.
17.3.2019 - rekord 80 dní PMO výzvy. Relaps.
----------------
Pochopil jsem, že pornem řeším důsledky vnitřní nenaplněnosti a frustrace z mého života. Následovalo dvouleté období nápravy. Ruku v ruce s životní naplněností mizela i potřeba porna. Na podzim 2020 zas lockdown. Na jaře 2021 zase přerovnávám život.
----------------
12.4. 2021 - 42 dnů bez PMO. Relaps.
[url=https://www.tickerfactory.com]
17.3.2019 - rekord 80 dní PMO výzvy. Relaps.
----------------
Pochopil jsem, že pornem řeším důsledky vnitřní nenaplněnosti a frustrace z mého života. Následovalo dvouleté období nápravy. Ruku v ruce s životní naplněností mizela i potřeba porna. Na podzim 2020 zas lockdown. Na jaře 2021 zase přerovnávám život.
----------------
12.4. 2021 - 42 dnů bez PMO. Relaps.
[url=https://www.tickerfactory.com]
