- úte úno 05, 2019 10:13 pm
#6363
Day #5
Tisíceré díky, že toto fórum existuje. Mám za sebou již několik snah o tvrdou odvykačku a teď do toho jdu znovu.
Je za mnou pět dní hard-mode. Nevyhledávám porno ani nemasturbuji. Občas si bohužel porno najde mě, ale taková už je doba, rychle překliknu nebo odvrátím pohled.
Cítím, že může přijít zrada. Znám to, pár dnů to jde, po prvních pár dnech přijdou krizovky, pozornost pořád utíká k erotickým představám, svlékám ženy pohledem, myslím na to kudy chodím . Obecně vidím potíž v tom, že na svůj problém hodně myslím a tím, jak se psychicky cítím jinak, tak si tu pozitivní změnu často uvědomuji a ihned si to zdůvodňuji tím, že je to tou několikadenní abstinencí. Nástup energie je pozvolný, ale začínám vnímat, že mám mnohem více nadšení do běžných věcí jako je úklid, jsem aktivnější a důslednější v plnění svých denních plánů (učení, hra na piano, fyzická aktivita) a víc mě zajímá i hledání si práce v místě bydliště. Ledové sprchy jsou pro mne standardem, bez kterého bych se neobešel.
Ta stinná stránka je, že jsem teď citlivější na negativní emoce a více se mě dotýkají vlastní myšlenky ohledně vlastního pocitu nízké hodnoty. Přijde to párkrát denně, kdy se cítím zoufalý, nešťastný, říkám si, že ve 24ti bych už dávno mohl být někde jinde než pořád studovat a být jednou nohou pořád u rodičů. Studium mě ale jinak celkem baví a nechci se ještě připravit o možnost toho snadného kontaktu s mnoha mladými lidmi, který VŠ přináší. Přemýšlím nad sebou, svým životem a tím kam směřuji a hodně pochybuju.
Dneska jsem byl s pár spolužačkami na kávě a trochu mě deprimovalo, jak zmiňovaly, že jezdí často domů kvůli příteli. Jedna 20 a druhá 22. Všechny holky si tak snadno najdou přítele a tím jsou defacto mimo hru. Je to tak automatické. Všichni někoho mají, ale mě se pořád nedaří najít někoho s kým by mě osud dal dohromady.
Připadá mi, že se člověk musí šíleně snažit, aby dneska vůbec našel nějakou holku, která je volná, přijatelně hezká a v pohodě. Přijde mi to, že pokud se člověk nechce morálně zdiskreditovat, musí valit jen do těch, co jsou aktuálně volné, tím se ten výběr smrskává. Navíc se stydím za to, že mám ve svých 24ti letech pramálo vztahových a sexuálních zkušeností a to převážně za nedůstojných podmínek.
Na druhou stranu, tím, že dokážu působit dost staticky a nezaujatě ze mě možná moje zoufalectví není tak poznat a pro některé lidi působím možná i dost arogantně a suverénně. Zkrátka mám díky tomu, že se snažím si ty věci nepřipouštět a nejsem navenek ani moc emocionální takovou bariéru, která mě chrání, ale zase mi znemožňuje, když se chci svěřit a otevřít.
Cítím, že tentokrát je to jiné. Komunita jako je tahle mi chyběla, hledal jsem ji a teď najednou existuje. Dodnes si živě vybavuji tu frustraci, kdy psycholožce vysvětluji, že moje sexualita není v pořádku, sledování porna mi ničí život a chci dlouhodobě přestat masturbovat. Odpovídá mi, že je to jen můj problém, který je pravděpodobně způsoben tím, že jsem z křesťanského rodinného prostředí. Údajně je tohle prý naprosto normální, nemám se za to stydět a není problém, když v tom budu pokračovat. Naopak, přesvědčovala mě o tom, že můj problém je sebemrskačství a odpírání si orgasmů a porna je jedna z forem biče, který jsem si na sebe upletl. Proč? Protože to dělá většina? Protože to je tak snadno dostupné? Protože to je laciná náhražka bez reálné hodnoty?
Znám lidi, co se na porno dívají pravidelně, mají fungující vztah nebo to tak aspoň navenek vypadá. Nestydí se za to. Nemám s tím problém. Myslím ale, že rozhodující je, od kolika let člověk začne sexuálně žít a jakým způsobem. Já jsem začal sledovat porno videa ve čtrnácti a měl jsem ve full HD takové praktiky, ke kterým bych se zřejmě v realitě nikdy nedostal nebo by to přinejmenším trvalo nějakou dobu a ta holka by to rozhodně nedělala jen tak z rozmaru. Neumím bojovat o holku a neumím od ní získat to, po čem vnitřně toužím. K čemu se reálně snažit, když uspokojení stojí tři kliknutí myší a deset ťuknutí do klávesnice? (To je prosím zamyšlení, nikoliv žádost o odpověď
)
Zbývá tedy připomenout si možná rizika. Klíčové pro mě v nejbližší době bude neskončit v nějaké enormně frustrující situaci. Nějaké tvrdé dívčí odmítnutí nebo neuvážené balení by mě mohlo položit. Napadá mě taky risk chaser-effectu poté, co se probudím po mokrém snu. Má s tím někdo zkušenost? Nepřichází potom záludný chaser?
Možná si po přečtení tohoto příspěvku řeknete, že jsem totální magor a moc to řeším. Ale já chci změnu. Chci změnu od základu a nemůžu už dál žít. Při časté masturbaci (i bez porna) si připadám jako bych byl živý jen napůl a deprimuje mě, jak mi můj čas protýká mezi prsty. Chci usínat každý den s pocitem, že ten den stál za to a budit se napumpovaný pozitivní energií a přijetím vlastního života, tohoto světa a sebe sama.
Všem, co bojují se mnou držím hodně štěstí a doufám v brzký další sraz.
PMO free 1/2/2019 - 3/5/2019. 90 Days challenge done.
92,11,5,8, 2, 10, 1, 2, 6, 7, 1, 1, 2, 2, 7, 2, 21, 3+...
Věř v sebe sama.
12/2019 - nejméně 1/2021 - Porn free (PMO/PM)
. Toho si myslím, jde docílit tím, že vynecháš tohle náhražkové uspokojování.
