- ned říj 14, 2018 2:08 pm
#5050
Není doktorka medicíny, ani doktorka práv, přesto jsem byl vyšetřen. Nestěžovací výzva mě drží, abych se z těch ženských dočista nezbláznil. Na příští týden mám domluvený šuk s bývalkou (tou z té svatby). Po včerejším vyšetření to s největší pravděpodobností zruším. S paní doktorkou čas trávit chci, protože mi sedí po duševní stránce, rozumíme si. Byl jsem překvapený, že i vyšetření proběhlo úspěšně a všechno fungovalo. Dokonce jsem vedle ní usnul v objetí bez výčitek svědomí nebo čehokoli jiného. S tímhle jsem měl totiž vždycky problém. Normálně by člověk řekl, že nám to klape a bude klapat. Jenže to bych v tom nesměl být zapojený já. Stěžuju si na to jak vypadá. Prostě to není věstonická venuše. Je krásná, štíhlá, pevné prsa, ale nemá to co chci. Nevím jestli se s tím vyrovnám. Mozek říká, že je lepší být sám, než z někým kdo je štíhlý. Jsem její typ, ona můj ne. Visí na mě očima a já oceňuji její duševní krásu. Snažím se sám sebe přesvědčit, že tak to má být. Jenže pak jsem šel do obchodu a viděl spoustu žen, které jsou pro mě jako dělané i když třeba s bezmozkem. Chtěl bych kolem sebe křičet, kopat a ptát se proč? Proč mám pořád s podobnýma věcma problém? Jenže to je přesně to mé nekonečné stěžování a musí to pryč. Musí existovat řešení. Abych s ní nemusel být tak intimně blízko, ale mohl být s ní, uvažuji že ji řeknu, že chci s tím počkat až do svatby 
Abych byl upřímný, bojím se ji říct, že není můj typ, ale chci s ní být. Vím, že přesně tohle chci udělat, ale nemám na to koule. Nechci ji nějak zranit. Kurva!! Přehazuji náramek a omlouvám se vám, že jsem nedodržel slib.
Víte co? Já to s ní zkusím. Abyste mě pochopili, pokusím se vám něco vysvětlit. Jsem člověk, který je "šťastný" se ženou, která se mnou zametá, která je nedostupná a vzpouzí se. Miluju, když o ženu musím neustále bojovat. Nebaví mě, když mi žena dává okatě najevo, že mě chce. Mám raději ženu, která si mě nevšímá, přestože toužím po její pozornosti. Je to na hlavu postavené. Jsem nemocný, a proto to zkusím s touhle slečinou. Třeba zjistím, že je fajn být milován i tímto okatým způsobem (spíš je mi to nepříjemné). Už vím, proč se mi líbili ty ženské z obchoďáku, naprosto mě ignorovali. Mám úchylku toužit po nedostupných věcech. Vlastě vím moc dobře, že jejich vlastnictví by mi štěstí ani nepřineslo. Chci jenom toužit. Jakmile to mám, jsem nevděčný. Stalo se mi to i u mé bývalky, tu kterou stále tajně miluji a toužím po ní. Jak jinak Když mě fakt hodně milovala a dávala to okatě najevo, dostal jsem strach a prožíval jsem velkou úzkost, nelíbilo se mi to. Už chápu, proč mi pořád říkala, že se kvůli mně stává nedostupnou, naučila se mi vzdalovat, abych po ni stále toužil, tak že nebudu mít nikdy pocit, že je moje. Tvl… to je šílené. Teď mi to všechno začíná docházet. Hmm… Už chápu proč jsem posílal do kytek ty zástupy žen co mě chtěly. Otázka je: proč to ve mně je? Že by za tím stál špatný vzorec matka - syn? Část života jsem toužil po lásce ze strany matky, a ona se mi nedostávala tím žádaným způsobem. Možná jsem se s tou touhou spokojil a stal se na ni závislým. No to je zajímavé…
Píšu to po 7x PMO, tak se omlouvám za nekorektní větné konstrukce a chyby.
Abych byl upřímný, bojím se ji říct, že není můj typ, ale chci s ní být. Vím, že přesně tohle chci udělat, ale nemám na to koule. Nechci ji nějak zranit. Kurva!! Přehazuji náramek a omlouvám se vám, že jsem nedodržel slib.
Víte co? Já to s ní zkusím. Abyste mě pochopili, pokusím se vám něco vysvětlit. Jsem člověk, který je "šťastný" se ženou, která se mnou zametá, která je nedostupná a vzpouzí se. Miluju, když o ženu musím neustále bojovat. Nebaví mě, když mi žena dává okatě najevo, že mě chce. Mám raději ženu, která si mě nevšímá, přestože toužím po její pozornosti. Je to na hlavu postavené. Jsem nemocný, a proto to zkusím s touhle slečinou. Třeba zjistím, že je fajn být milován i tímto okatým způsobem (spíš je mi to nepříjemné). Už vím, proč se mi líbili ty ženské z obchoďáku, naprosto mě ignorovali. Mám úchylku toužit po nedostupných věcech. Vlastě vím moc dobře, že jejich vlastnictví by mi štěstí ani nepřineslo. Chci jenom toužit. Jakmile to mám, jsem nevděčný. Stalo se mi to i u mé bývalky, tu kterou stále tajně miluji a toužím po ní. Jak jinak
Když mě fakt hodně milovala a dávala to okatě najevo, dostal jsem strach a prožíval jsem velkou úzkost, nelíbilo se mi to. Už chápu, proč mi pořád říkala, že se kvůli mně stává nedostupnou, naučila se mi vzdalovat, abych po ni stále toužil, tak že nebudu mít nikdy pocit, že je moje. Tvl… to je šílené. Teď mi to všechno začíná docházet. Hmm… Už chápu proč jsem posílal do kytek ty zástupy žen co mě chtěly. Otázka je: proč to ve mně je? Že by za tím stál špatný vzorec matka - syn? Část života jsem toužil po lásce ze strany matky, a ona se mi nedostávala tím žádaným způsobem. Možná jsem se s tou touhou spokojil a stal se na ni závislým. No to je zajímavé… Píšu to po 7x PMO, tak se omlouvám za nekorektní větné konstrukce a chyby.
Na fóru od 27. listopadu 2017:
2017: 24,25
2018: 10,11,19,17,33,2,8,9,9,6,5,2,15,5,5,1,4,3,23,8,10,1,1,7,4,3,12,9,17,3,2,5,4,10
2019: 35,2,2,1,9,3,2,1,11,1,2,35,2,34,10,2,6,4,8,3,1,13,13,55(113 no porn),...
2020: ..., 29, 2, 2, 1, 7, ?
2017: 24,25
2018: 10,11,19,17,33,2,8,9,9,6,5,2,15,5,5,1,4,3,23,8,10,1,1,7,4,3,12,9,17,3,2,5,4,10
2019: 35,2,2,1,9,3,2,1,11,1,2,35,2,34,10,2,6,4,8,3,1,13,13,55(113 no porn),...
2020: ..., 29, 2, 2, 1, 7, ?
