- čtv srp 23, 2018 2:13 pm
#4392
Ahoj,
je to už skoro 40 let, co jsem poprvé držel v ruce pornofotky. Od té doby se toho hodně změnilo. Mám za sebou dvě rozvedená manželství s celkem čtyřmi dětmi. Mám za sebou období, kdy mi přišlo nemožné žít bez sexu. A když jsem ho neměl, tak bez porna a masturbace. Mám za sebou období, kdy jsem vinil (aspoň v duchu) své okolí z toho, jak jsem se cítil a jak jsem jednal. Všechno to trvalo dlouho a já dlouho opakoval stejné postupy se stejnými výsledky...
Dlouho jsem byl nejméně jeden krok za reálným viděním svých problémů. Nejdřív jsem si myslel, že v životě je "nárok" na sex. Není. Pak jsem si myslel, že mám "nárok" na sex ve vztahu/manželství. Není to pravda. Taky jsem si myslel, že sledování porna a masturbace je jen neškodná zábava, která nikomu neubližuje. Ani to nebyla pravda, zeptejte se mých bývalých žen nebo dětí. Ještě víc jsem se mýlil, když jsem sám sobě tvrdil, že to mám přeci pod kontrolou. Něměl jem. Ani trochu. Sledování porna a návštěvy prostitutek se střídaly s obdobím depresí, neskutečných pocitů viny a nulového sebevědomí. Celé období závislosti trvalo 20+ let a jasně, že to mělo různou intenzitu.
Obrat nastal v mém případě postupně. První moment byl duchovní a souvisel s odpuštěním sám sobě, lidem kolem mě a Bohu, kterého jsem vinil z toho, jak mě "blbě" stvořil. Druhý zásadní moment nastal, kdž jsem o svých problémech s PMO + prostitutky začal mluvit se svým kamarádem (F2F). Popisuji to ve dvou větách, ale tak rychlé ani jednoduché to nebylo. Ale byl to naprosto zásadní obrat. Později jsem s jedním dalším člověkem založil v Praze svépomocnou skupinu, která funguje dodnes.
Od 6/2016 žiju bez sexu a jsem happy. Neříkám, že to bylo vždycky jednoduché. Naopak, některé okamžiky byly fakt drsné. Ale nelituju. Byly i okamžiky, kdy jsem relapsnul PMO. Za ty více než dva roky se to dá spočítat na prstech jedné ruky. Vždycky to začalo tak, že jsem se litoval, jaký jsem chudáček. To byl první krok. Druhý byl, že jsem se uzavřel před svým okolím a dusil jsem se ve vlastní šťávě. Prostě jsem se odpojil od vlastních emocí. A ty, namísto aby se vytratily, tak nekontrolovatelně bujely. A pak už bylo pozdě...
Každopádně relaps je pro mě skvělá věc. Tím myslím, že je to skvělý studijní materiál, bez kterého bych se nedozvěděl, jak na tom doopravdy jsem. A ještě jedna věc je pro mě povzbudivá. Vidím, že po relapsu se zvednu a dostanu do normálu mnohem rychleji. Už to nejsou dny a týdny temna, depresí, izolace a sebeodsuzování. Byly to hodiny nebo i jen minuty.. do okamžiku, kdy jsem o tom mluvil s někým z mého okolí.
Proč si dnes zakládám deník? Abych nezapomněl, jak jsem v minulosti žil. Abych nezapomněl, že jsem v oblasti své sexuality křehký a zlomený. Moc se mi líbí anglický výraz "broken" a taky jedno z hesel SAA: "pokrok, ne dokonalost". A snad můj příběh inspiruje a dodá naději, že trvalá změna je možná.
Držím nám všem palce na cestě k uzdravení.
je to už skoro 40 let, co jsem poprvé držel v ruce pornofotky. Od té doby se toho hodně změnilo. Mám za sebou dvě rozvedená manželství s celkem čtyřmi dětmi. Mám za sebou období, kdy mi přišlo nemožné žít bez sexu. A když jsem ho neměl, tak bez porna a masturbace. Mám za sebou období, kdy jsem vinil (aspoň v duchu) své okolí z toho, jak jsem se cítil a jak jsem jednal. Všechno to trvalo dlouho a já dlouho opakoval stejné postupy se stejnými výsledky...
Dlouho jsem byl nejméně jeden krok za reálným viděním svých problémů. Nejdřív jsem si myslel, že v životě je "nárok" na sex. Není. Pak jsem si myslel, že mám "nárok" na sex ve vztahu/manželství. Není to pravda. Taky jsem si myslel, že sledování porna a masturbace je jen neškodná zábava, která nikomu neubližuje. Ani to nebyla pravda, zeptejte se mých bývalých žen nebo dětí. Ještě víc jsem se mýlil, když jsem sám sobě tvrdil, že to mám přeci pod kontrolou. Něměl jem. Ani trochu. Sledování porna a návštěvy prostitutek se střídaly s obdobím depresí, neskutečných pocitů viny a nulového sebevědomí. Celé období závislosti trvalo 20+ let a jasně, že to mělo různou intenzitu.
Obrat nastal v mém případě postupně. První moment byl duchovní a souvisel s odpuštěním sám sobě, lidem kolem mě a Bohu, kterého jsem vinil z toho, jak mě "blbě" stvořil. Druhý zásadní moment nastal, kdž jsem o svých problémech s PMO + prostitutky začal mluvit se svým kamarádem (F2F). Popisuji to ve dvou větách, ale tak rychlé ani jednoduché to nebylo. Ale byl to naprosto zásadní obrat. Později jsem s jedním dalším člověkem založil v Praze svépomocnou skupinu, která funguje dodnes.
Od 6/2016 žiju bez sexu a jsem happy. Neříkám, že to bylo vždycky jednoduché. Naopak, některé okamžiky byly fakt drsné. Ale nelituju. Byly i okamžiky, kdy jsem relapsnul PMO. Za ty více než dva roky se to dá spočítat na prstech jedné ruky. Vždycky to začalo tak, že jsem se litoval, jaký jsem chudáček. To byl první krok. Druhý byl, že jsem se uzavřel před svým okolím a dusil jsem se ve vlastní šťávě. Prostě jsem se odpojil od vlastních emocí. A ty, namísto aby se vytratily, tak nekontrolovatelně bujely. A pak už bylo pozdě...
Každopádně relaps je pro mě skvělá věc. Tím myslím, že je to skvělý studijní materiál, bez kterého bych se nedozvěděl, jak na tom doopravdy jsem. A ještě jedna věc je pro mě povzbudivá. Vidím, že po relapsu se zvednu a dostanu do normálu mnohem rychleji. Už to nejsou dny a týdny temna, depresí, izolace a sebeodsuzování. Byly to hodiny nebo i jen minuty.. do okamžiku, kdy jsem o tom mluvil s někým z mého okolí.
Proč si dnes zakládám deník? Abych nezapomněl, jak jsem v minulosti žil. Abych nezapomněl, že jsem v oblasti své sexuality křehký a zlomený. Moc se mi líbí anglický výraz "broken" a taky jedno z hesel SAA: "pokrok, ne dokonalost". A snad můj příběh inspiruje a dodá naději, že trvalá změna je možná.
Držím nám všem palce na cestě k uzdravení.
Jakub
). 
