Pište si co nejčastěji to jde svoje deníky. Vaše pocity, vétězství, prohry, pokrok, ptejte se a pomáhejte ostatním.

Moderátoři: Honza, Nepornu.cz, Pete

Uživatelský avatar
By Kimmy
#3724 Den 29.

Během dopoledne jsem v práci, jako vždy a i přes nemoc, spolehlivě splnil měsíční uzávěrku. Po obědě jsem si vzal ještě půl den volna. Cestou domů jsem začal pociťovat jakousi euforickou náladu a zvýšené sebevědomí, po depresi ani stopy. Nevím, jestli jsem to v sobě probudil tím, jak jsem si chvíli u zrcadla zkoumal a zkoušel péro, nebo mi naběhly pilule, nebo obojí ale bylo to super a nekončí to. Večer jsem to nevydržel a aktivoval jsem se na seznamce. Ani nevim proč, když nemam depku a chvíli se teď ani necítim osaměle, nebo právě proto, prostě hlavně for fun? Bez diskusí se jedná o naprostou zradu pokusů o monk mode. Tento nejsem schopen, nyní a v této náladě, držet. Sex si nepředstavuju a nekoukám na vyzývavé materiály, ale mám prostě nutkání s ženami alespoň komunikovat.

Den 30.

Po příchodu do práce dobrá nálada pokračuje. Ačkoliv mi je pořád drobet nevolno, tak uvnitř mám nyní motor. Chvílemi musím sebevědomí krotit a raději se moc neprojevovat. Chviličku vedu nejapné řeči na krásnou kolegyni, před ostatními, tak, že se červená. Je mi u řiti, co si o mě všichni myslí a užívám si, co si můžu dovolit. Potom už raději mizím do školky. Jak přijdu domů, kontaktuju na whatsappu jednu maminu ze seznamky. Prý jí chybí mazlení. Posílám jí polonahou fotku. Nevím, jestli jsem normální, ale přijdu si krásnej. Jí prý taky. Uvidíme co z toho bude. Nejlepší je, že je mi to celkem jedno.
Uživatelský avatar
By Kimmy
#3728 Den 31.

Její polonahá fotka krásná nebyla, tuhle možnost nevyužiju. Nicméně, i když se mi nelíbila, stejně se mi z ní postavil, ach jo. Teoretická možnost sexu, byť se ženou, která se mi vlastně nelíbí, mě sama od sebe fyzicky vzrušila. To je asi pozitivní. Akorát mě po nějaké době zase začaly pobolívat koule a přes den vim, že ho mám, i když se nestaví. Ale v pohodě, nutkání k MO pořád nemám. Po většinu dne se mě držela dobrá nálada a chvíli jsem zase měl trochu euforii. Po návratu domů, až doteď, jsem spíš unavenej.
Uživatelský avatar
By Kimmy
#3730 Den 32.

V noci první erosen, teda spíš autoerosen, protože se mi zdálo o tom, jak si ho honim a jsem si jistej, že až do konce, jinak si nic nepamatuju. Jenže v mém životě první noční vykládka se nekonala, což je zvláštní, když vím, že prostě O byl. Nevím, jestli je to pozitivní nebo ne. Spíš asi ne, když mi podvědomí řiká, ať jdu do ruky, místo do holky.. Ale já na něj peču, nic nebude, i když na mě zkouší například i to, že se mi zase kámoš líbí. Za to jsem rád, na začátku jsem se na něj zlobil, kvůli 18 kočce. Na tu jsem dnes myslel, ale skoro mě to nebolelo, jen jsem byl drobet smutnej. Taky jsem si uvědomil, že si už nejsem schopen na 100% vybavit pocit při O. Vím, že je to super a že to škube, ale naplno si to nevybavim. Lehce mě bolí koule, ale denní stání pořád nic. Těšim se, až doberu antibiotika, který mě oslabujou a budu moct zase víc cvičit. Jak je zima, tak bych pořád jed, naštěstí se zatím nekulatim.
Uživatelský avatar
By Kimmy
#3731 Den 33.

V noci se mi asi nic nezdálo. Přes den jsem pociťoval únavu a lehkou nervozitu. Dost jsem myslel na to, že nemůžu honit. Jak se blížil večer, tak jsem pociťoval úzkost a depku. Bohužel jsem se neubránil myšlenkám na 18 kočku, které trochu bolely. Večer už jsem naplno cítil určité zoufalství ze samoty. V pátky, kdy mám oba kluky, se večer vždy cítím špatně. Mám pocit, že zatímco jsem s nimi doma, tak mi venku utíká život, že jsem na tohle moc mladej. Bohužel se mi tohoto myšlení nedaří zbavit a stydím se za něj. Když kluci usnuli, tak jsem měl opět nutkání zkoušet před zrcadlem. Vědomě mi nešlo o potěšení, ale o test. Dosáhnul jsem bez fantazií 90-95% tvrdosti a ten kousíček co chyběl je z cigaret a dokud se na ně zase nevykašlu, tak to lepší nebude. Pouze stimulací a ve stoje to považuji za úspěch a dobrou pozitivní motivaci, že tohle má smysl. Zkusil jsem přitom chodit, čímž došlo rychle k ochabnutí a vykašlal jsem se na to. Chci se časem dostat do stavu, kdy to udržím i za chůze. Ano, vím, že bych neměl dělat ani tohle, ale věřím, cítím, že restartovat jen pro to nemusím.

Den 34.

Od rána do večera jsem skákal kolem kluků. Zase jsme hnili celý den doma. Venku mrzlo a byli jsme urýmený, ale hlavně jsem byl zase hrozně línej a ani jsme si moc nehráli. Mrzí mě to a štve, ale ta lenost, vopruz a únava bývají někdy nepřekonatelný. Snad se i tohle zase zlepší. Krom toho jsem měl po celý den nárazovou osamělost a depky a snad i určité zoufalství. Prostě protiklad toho, jak jsem se cítil na začátku týdne, jako king. Zase jsem čekoval net, jestli tam není nějaká zoufalka, které by se dalo napsat. Objektivně můžu říct, že porno mi nechybí, ani orgasmus mi snad nechybí, ale doprčic vykašlat se aspoň na těch blbých 90 dní úplně na ženský mi nějak nejde. Večer jsem byl už hodnej a hrál na pc.

Den 35.

Konečně erotický sen! Exžena mi dělala BJ, ale O myslím nebyl a vykládka už vůbec. Sakrš proč zrovna tahle, ani to neuměla nejlíp. Ale pozitivní je, že jsem z toho nebyl smutnej. Ztráta rodiny mě sere pořád, ale její, jako samičky, už ne. Nechtěl bych, aby se mi teď takhle zdálo o 18 kočce, tu pořád nemůžu vyhnat z hlavy. Dnešek byl asi ještě horší než včerejšek. Obviňoval jsem se, jakej jsem vůl a zoufalec. Jak se blížil příjezd bývalé pro kluka, tak to začlo gradovat a pociťoval jsem úzkost, zlobu, nervozitu. Přitom už to bývalo lepší, ta moje alergie na ní. Předání jsem ustál v pohodě, nedal jsem nic znát. Vyděsilo mě, že se na mě po dlouhý době usmála, a to hezky a vřele a já nevím proč. Bývala spíš protivná nebo ignorující. Teď jsem nervní z toho, co můžu očekávat, co může chtít. Ohledně jí jsem paranoik. Hned jsem si musel dát jedno pivo, abych se uklidnil. Jinak mám teď spotřebu alkoholu minimalní. Musím ji tak udržet i po tom, co si teď vezmu poslední penicilin. Zavírají se mi oči. Jdu spát a zítra vykročím do 6 týdne.
Uživatelský avatar
By Kimmy
#3734 Den 36.

Nic zvláštního. Byl jsem unavenej a náladu měl ponurou. Večer jsem usnul brzy.

Den 37.

Něco se mi zdálo, už nevím co, ale ero to nebylo. Jako skoro každý ráno byl hezky v pozoru. Už od prvních chvil po probuzení jsem se cítil celkem dobře, i když unaveně. Měl jsem něco v palici, co mě nenechalo myslet tolik negativně. Přes den mě to bohužel pomalu opouštělo, ale tak dolů, jako v předchozích dnech, jsem se nedostal, a vůbec, úplně negativní myšlenky jsem dnes neměl. Co mě ale štve je, a to se mě drží už od pozdnějšího podzimu, že se v určitých etapách dne víc zpotim (studeně) a jsem neklidnej, i se mi drobet třesou ruce, a kolikrát vlastně bez důvodu, nebo třeba jen proto, že musím s někým chvíli něco řešit, což mě taky dost unaví. Mimochodem, jak se dostanu domů, tak to přestane. Nejhorší to vlastně bylo těch pár týdnů, co jsem měl 18 kočku. Čím dál víc si uvědomuju, že místo abych byl štastnej, tak jsem měl pořád strach, potil jsem se a byla mi zima. Nemohl jsem spát a měl jsem chuť pít (to jsem šťastnej byl), což to dělalo horší. To byla až fyzická reakce na tu nečekanou situaci. Jakási porucha adaptace, ale tentokrát ne na silně negativní událost, ale naopak na pozitivní. Jakobych neuměl prožít štěstí. Přece si to nemůžu pořád vyčítat a dneska se mi to i dařilo nedělat. Taky si uvědomuju, že už se mi sám od sebe přes den nepostavil ne od začátku tohodle procesu, ale taky už od pozdního podzimu, kdy jsem ještě občas měl chasery po návštěvě tehdejší holky. Jako by byl v zimě přes den mrtvej. Chci věřit, že to skončí se sluníčkem a teplem. Taky si uvědomuju, že už někdy od konce listopadu, kdy se mi do místnosti s PC na noc nakempila máma, jsem dělal PMO fakt jen párkrát. V prosinci možná 1,2? Stejně tak MO bylo minimálně. Možná jsem spadl do nějaké flatline už tehdy a ani o tom nevěděl? Možná by to dost vysvětlovalo. Každopádně mě zase vůbec neláká si to dělat a dnes už mě zase nebolely ani koule. Blížím se polovině výzvy.
Uživatelský avatar
By Kimmy
#3743 Den 38, 39, 40

Depky, únava, psal jsem si s nějakou ..., co chtěla, abych za ní přijel někam do ... na víkend. Fuj, takový holky už nechci. Sry za ty sprosťárny. Dneska v práci jsem byl silnej. Cítil jsem tu sílu. Cítil jsem jí z pohledů samiček. Bohužel v práci nejsem připravenej tohle plně opětovat. Nejsem připravenej dát všanc moje místo klidu a prosperity. Teď sedim doma a chlastam ruskej standard. Chtěl jsem jít ven s kámošem. Má chřipku .... Chtěl jsem jít ven s bratrancem. Jenže bych musel jet k němu. Jsem tady fakt upřímnej, takže napíšu, že to ve mě vzbudilo silný homo touhy. Myslel jsem na to a začlo mi z toho hučet. Sakra!!! Ne! stopnul jsem to, vymluvil jsem se na únavu a nikam jsem nejel. Já držim dál. Žádný homo, žádný šlápoty, žádný zoufalky, ani žádný kurvy, co se mnou chtějí š... hned. Chci hezkou holku, co mi nedá na prvním rande. Nejradši blondýnu, mám je fakt rád. Bojuju dál. 45 dnů je blízko...

Teď v poledne jsem odstranil ty povodkový sprosťárny, kdopa je na ně zvědavej.. Konečně jsme si s tátou splnili sen a ochutnali Ruskej standard. To je opravdu materiálek. Ale teď mám kocovinu a trochu bojuju s nutkáníma zlobit. Zaženu to pizzou.
Uživatelský avatar
By Kimmy
#3747 Den 41.

Včera mi bylo opravdu špatně. Fyzicky z vodky a psychicky z toho, že jsem se prostě zase tak vožral. Samozřejmě jsem za celý den udělal úplné nic, opět. Taky jsem se styděl za to, co jsem tu v pátek psal. Ty bukvicoidní nutkání a tak. Včera jsem je měl po celý den zase. Googlil jsem a nejsem v tom sám. Pánové, napíšu to natvrdo. Vytvořil jsem si fetish na ptáky. Nebudu to tu rozebírat nijak ze široka, ale je fakt, že za poslední roky jsem se při PMO naučil mít O současně s O toho protagonisty, nebo transky, což se mi vlastně líbilo úplně nejvíc. Naučil jsem svůj mozek spojit si potěšení z cizím výstřikem. S tím taky souvisí to, že se při sexu musím dívat na pohyby mýho péra do holky, jinak mi jde dolů. Tohle je průser. Měl jsem včera i flashbacky cizích O, stýskalo se mi o oblíbených scénách z P. Musím se naučit ty myšlenky zabíjet a doufat, že to časem přejde. Nutkání udělat si to jsem naštěstí odolal.

Další věc je, že se mi nedaří omezit alkohol. Jedna věc je dát si pár piv jednou za čas s kámošema, nebo na fotbale, nebo víno s holkou, ale vyžrat tady sám s fotrem lahev vodky a každej den si dát jedno dvě pivka cestou z práce, abych se uklidnil to je taky průser. Proto jsem se rozhodl spojit moje počítadlo kromě PMO i s chlastáním. Pít sám na zahnání chmur a úzkostí se od teď rovná restartu počítadla. Držte mi palce.
Uživatelský avatar
By Pete
#3754
Proto jsem se rozhodl spojit moje počítadlo kromě PMO i s chlastáním


Wow, to je super! A myslíš tím teď úplnou abstinenci od alkoholu, nebo jen částečnou?
Uživatelský avatar
By Kimmy
#3757 Den 42.

Potom, co jsem tu psal, už se nic zvláštního nestalo.

Den 43.

Ráno jsem šel do práce s nějakou celkem ok náladou, která se mě tam držela. Nějaký depky nebyly, ale zase jsem se dost potil a chvílemi byl nepříjemně nervózní. Teď doma už je to v pohodě, takže mam prostě nějaký úzkosti z lidí a taky stres, moc teď nestíhám. Bál jsem se, že už by to mohly být i absťáky po alkoholu, ale to asi ještě ne, když to teď doma nemám a nic jsem nepil. Neplnit svoje tělo pořád škodlivinama by ale s tím pocením určitě mělo pomoct. Chuť dát si pivko na uklidnění jsem teda měl, ale celkem v pohodě jsem to neudělal. Dnes jsem nemyslel na úchylárny, pouze jsem si dovolil nějaký krátký myšlenky na jednu asistentku klienta, která se hezky usmívala. Péro pořád přes den dole.

Pete píše:
Proto jsem se rozhodl spojit moje počítadlo kromě PMO i s chlastáním


Wow, to je super! A myslíš tím teď úplnou abstinenci od alkoholu, nebo jen částečnou?


Úplnou asi ještě ne. Ponechal bych si ho pro ty výjimečný sociální příležitosti, třeba, kdybych za dva týdny konečně šel ven s kámošema. Dřív taková nebude, takže teď vlastně 2 týdny nemůžu pít nic. Doufám, že to vydržím, nerad bych toho šnečka vracel. Beru to tak, že pokud vydržím tak dlouho nehonit a ne nepít, tak jsem fakt troska..
Uživatelský avatar
By Kimmy
#3767 Den 44.

V noci jsem měl peckovej erosen, ve kterým jsem to oddaloval, až jsem se vzbudil, takže zase nic. Jinak přes den nic zvláštního. Když jsem šel spát, tak jsem si chvilkovýma fantaziema vyvolal pěkný hučení, který nechtělo dolů. Až jsem se lekl, protože to co zobu může vzácně způsobit priapismus. Nesundal jsem to úplně ani klikama a sklapovačkama. Ale nebolelo to, tak jsem s tím usnul.

Den 45.

V noci mi neodumřel, tak cajk. Přes den jsem pořád spíš unavenej a péro nic nedělá. Občas cítím koule. Chuti na pivko nebo rumík, když jdu z práce, odolávám celkem ok. Jsem v půlce, super.