- úte úno 20, 2018 11:37 am
#3688
Den 37 (PM),
díky za optání, minulý týden jsme spolu byli zase sednout dost si teď povidáme, což se mi líbí ona si vždy ráda povídala co nového co v praci apod ale já byl takovy ten mrčoun a odsekávač co nikdy neměl co říct ( neměl snahu něco říct ). No nakonec jsem s ní jel až k ní domu jen abych jí doprovodil, no skončili jsme u nich doma na tajnačku, ale viděl mě přitel od sousedky což je její nej kamoška (a ta se sní přestala kvuli mě/nám bavit). Sex jsem si opravdu užil, spíše byl o ní protože jsem jí chtěl vynahradit tu rychlovku v kabince, ale když došlo na mě bylo to opravdu neuvěřitelný a taky neuvěřitelně rychlý

, ikdyž to bylo hlavně o ní tak jsem si to pravdu realně užil ( detaily tu líčit nechci ), bavilo mě jí dělat dobře prostě ( takovej jsem byl na začátku našeho vztahu, ke konci spíš už jen sobec). Domů jsem musel pěšky tak v rámci otužování jsem šel cca 3km v tričku v mrazu, no přehnal jsem to

takže rýmečka.
O vikendu jsem byl zaskočen, nějak jsem nebyl ve střehu a byl jsem nepozornej jako kdybych si myslel že když jsem měl sex tak nutkání na P se mě netýká ale velký omyl, naštěstí se nic nestalo spíš mě zaskočila ta síla toho nutkání, problém byl v tom, že teď hledám nové auto tak jsem více na PC, stávající auto je na odpis protože mě borec nedal přednost a nabral mě do boku na sloupek + do toho ta rýmečka takže se nedá nijak sportovat a z čtení několik hodin za den mi už hrabalo.
Co se týče naší situace v neděli jsme to hodně řešili ale nic nevyřešili, spíše jsme si říkali jaký by to asi bylo byt zase zpět u sebe:
1) Celý její okolý mě nenavidí za to co jsem provedl
2) Měla by problém mi věřit když bych třeba šel na nějakou akci
3) Řekla mi že se bojí že by mi měla někdy tendeci to oplatit
Takže poslední dva dny už mě ta euforie přešla, dnes jsem byl už hodně myšlenkama v obavach a strachu, že defakto ten vztah by byl jedna velka neduvěra, ona by mi nevěřila a já bych jen čekal kdy mi to oplatí, nemám ani snahu jí přesvědčovat nebylo by to fer, chci aby za mě mluvili činy a né slova, které v mém případě už stejně nemají u ní žadnou váhu. Tenhle strach mi ukrojil několik hodin dnešního dne než jsem ho přemohl a vypudil z hlavy. Co se má stát se stane. Jsme živý a zdravý to je nejduležitější.