Forum Život na pornu 3.3.1

- stř črc 19, 2017 10:22 am #2533 DEN 8:
Nový týden v abstinenci jsem začal tím nejlepším, co jsem dokázal vymyslet. Přihlásil jsem se na další večerní intenzivní kurz zouku navazující na ten kurz z minulého týdne. Špičkoví lektoři, krásné a sympatické tanečnice a pohodová letní nálada, co víc si přát. Naučil jsem se nové variace, které jsem dosud neznal, a hlavně konečně to začíná v mém podání vypadat jako zouk . Mám ze sebe radost. A to mě čekají ještě dva další dlouhé večery. Už teď můžu říct, že jsem za ten týden poznal několik moc fajn nových kamarádek, které bych rozhodně nepoznal, kdybych seděl doma. Co se týká mojí energie celkově, tak ta je samozřejmě mnohem lepší než týden první, ale pořád to ještě zdaleka není ono. No chce to čas. Večer po kurzu jsem měl ještě chuť si něco zahrát, tak jsem si dal jeden level Aliens vs Predator, začal jsem hrát za predátora. Docela dobrý. Zajímavý ale bylo, že i když jsem neměl po skončení hry vyloženě pokušení si zapnout P, tak jsem nějak nedokázal vypnout PC a četl tam různé věci a tak, neříkám, že vyloženě blbosti, ale nutné to rozhodně nebylo a jít spát by bylo určitě prospěšnější. Jako by mi pořád něco chybělo a podvědomě jako bych pořád čekal, až teda dojde i na to P. Nevím, jak bych to líp popsal.

https://www.youtube.com/@nofapcz

- čtv črc 20, 2017 10:32 pm #2590 DEN 9:
Včera jsem den zahájil prohlídkou ukázkových domů pro naše potenciální nové bydlení a měl jsem z toho docela dobrý pocit. Odpoledne jsem pak dost času věnoval právě detailnějšímu zkoumání té nabídky, srovnávání různých variant rozměrových, finančních atd. Nejvíc jsem se těšil na večerní intenzivní kurz zouku, popravdě řečeno to ale nebylo úplně ono. Bylo to náročné, ale to by nevadilo, spíše naopak. Ale asi jak se na mě postupně v posledních dnech nabalovaly abstinenční příznaky, tak se to projevovalo na mojí energii a vnitřním naladění, což se zase projevovalo navenek, málo jsem se usmíval, moje komunikace s holkama začala zase váznout a vůbec bych svůj stav popsal jedním slovem "smutek". Navenek příčina žádná, ale prostě smutek. Když jsem večer dojel domů, tak jak jsem šel z parkoviště, tak tam na zastávce seděly dvě opravdu super sexy holky v super sexy oblečení, ale se mnou to nic nedělalo. Neměl jsem chuť ani na sex, ani na P, ani na M. Jen se můj smutek ještě více prohloubil. Už mě i napadlo, jestli nezačínám jít do flatlinu, ale přišlo mi to ještě příliš brzy. Připadal jsem si totálně opuštěný (přitom v reálu nejsem, mám skvělou ženu a děti), jako by mě opustila ne jedna, ale 100 partnerek najednou (pro mozek jsou bohužel všechny ty mé oblíbené pornoherečky brány jako partnerky). Šel jsem raději spát, abych to ještě neposral nějakým vynuceným PMO.

DEN 10 / DEN 0:
Ráno jsem se probudil s tvrdým, myslím, že byly i nějaké erotické sny, ale už si je nepamatuji. Takže flatline to není, prostě jen abstinenční příznaky, jsem 6 dní bez sexu (tedy bez orgasmu) a 10. den bez PMO. Bohužel se to přes den moc nelepšilo. Pracoval jsem z domu a dostal se v jednu chvíli docela do stresu. To byla poslední kapka, kterou jsem nezvládl. Otevřel jsem stránku s P, a dál už je to klasika. Sice jsem se snažil moc nemasturbovat, ale tím, jak byl pytel plný, to bylo jako natlakovaná bomba, a prostě najednou pak vystříkl, aniž bych to chtěl a nedokázal jsem tomu zabránit. Pak následovaly ještě další 3 kola, kupodivu i tyto byly všechny velmi rychlé. Bomba prostě 4x vybouchla a všechna sexuální tvůrčí energie, kterou jsem dosud nashromáždil a která mě motivovala něco se svým životem dělat, byla vypuštěna pryč. Seděl jsem tam jak zmoklá slepice. A s touto energií jsem měl jet na poslední večer intenzivního kurzu zouku? No jel jsem, ale možná jsem si to měl odpustit. Mám pocit, že mi to moc nešlo, nepamatuji si vůbec nic. Cítil jsem se, jako bych měl na čele napsáno, že jsem si právě 4x vyhonil brko nad péčkem a že si to tam každá holka přečetla. Fakt děsný pocit. Však se se mnou dnes ani moc nebavily, s předchozími dny se to nedá vůbec srovnat. Po cestě domů se mi chtělo ze sebe jen brečet.

A to je vše, přátelé. Původní myšlenka těchto detailních zápisů den po dni byla v tom, že podrobně zmapuji celou cestu restartu a ukážu všem, jak se to má dělat. A místo toho je podrobně zmapováno jen to, jak probíhá moje typická etapa asbtinence a relapsu, tedy jak se to dělat nemá. Tedy, ona možná úplně typická není, protože tentokrát jsem do toho šel s opravdovou vervou, silně motivovaný a spoustu věcí dělal úplně jinak. O to je to ovšem horší, protože teď vůbec netuším, jak dál. A tak, mažu počítadlo a vyhlašuji kapitulaci. Je to šílené. Nebudu žít život, jaký bych chtěl a budu se muset naučit s touto závislostí nějak žít. Možná jednou skončím s PIED, možná ne. Mám aspoň skvělou rodinu, která mě zná a bere takového, jaký uvnitř doopravdy jsem, ale pro ostatní lidi zůstanu nadále skryt za tajemnou maskou jakéhosi mimoně a PMO podivína. Je mi ze sebe zle. Pokud mi chcete něco napsat, napište, slibuji, že si to přečtu a budu o tom přemýšlet. Prozatím se ale loučím a z fóra odcházím. Možná se někdy vrátím, ale teď na to vážně nemám sílu. Snažil jsem se i hodně přispívat do ostatních deníků dle svého nejlepšího vědomí s tím, že snad někomu pomůžu, ale copak já můžu někomu pomoct, když si nevím rady sám se sebou? Držím vám všem palce, hlavně vám mladším, nenechte to dojít tak daleko jako já a zbavte se této šílené závislosti, dokud to jde.

https://www.youtube.com/@nofapcz

- pát črc 21, 2017 6:49 pm #2663 Tak to teda ne Tahle se na to vyprdnout. Kdo mě bude jako motivovat a hecovat? Myslím, že přístup a motivaci jsi měl vždycky dostatečnou a i přes PMO jsi toho v životě už dost dokázal...Máš super práci, našel sis skvělou ženu, máš s ní děti, rodinu...nejsi nějakej zápecník, chodíš mezi lidi, tancuješ a máš spoustu zájmů. Pořád si myslím, že je lepší PMO jednou za tejden, než několikrát denně. Pořád tak posiluješ vůli a dáváš mozku a tělu najevo, že je PMO něco, co k Tobě prostě nepatří. Je jedno, že člověk selže, ale důležitý je, že s tím chce něco dělat. Nemá smysl se tím deptat, ale dej si vizi, že jednou budeš svobodnej. Věřím tomu. Vyprdnout se na to by byla vážně škoda. Aspoň z mýho pohledu. Vždycky jsem ti dost fandil...Drž se.

NoFAP 2017: 7, 4, 1, 8, 3, 1, 1, 9, 3, 4, 7, 20, 30, 1, 8, 3,1, 11, 1, 5, 2, 7, 1, 1, 8, 1, 1, 7, 17, 4, 2, 1, 12, 1, 2, 84, 16, 46, 6, 2, 4, 8, 4
NoFAP 2018: 8, 1, 3, 185, 11, 8, 6, 1, 4, 9, 19, 1, 3, 105
NoFAP 2019: 1, 364
NoFAP 2020: 365
NoFAP 2021: ?

- ned črc 23, 2017 4:24 pm #2804 K tomu co psal Antinori, což je vlemi výstižné, bych dodal zajímavou věci co jsem ted slyšel. Slyšeli jsme to už tisíckrát ale tohle připodobnění se mi fakt líbí. Když jsme jako děti učili chodit tak jsme se poprvé postavili a spadli. Pak jsme vydrželi stát pár vteřin a zase spadli. Pak jsme zvládli málem ten první krok a zase spadli. No a takhle nám to trvalo, kdo ví jak dlouho, než jsme stabilně mohli chodit a byli uplně v pohodě. Tohle mi sedí uplně na celou naší záležitost. Ze začátku taky bojujeme s tím vydržet aspon den. A ted banderasi jsi to několikrát vydržel už skoro dva tejdny. Dosáhl jsi velkých věcí. Takže se tak netrestej ale poplácej po zádech.

Jedna poznámka. Díky mejm událostem v poslední době a tvůj případ Banderasi mi to jen potvrzuje. To co tu děláme má smysl a funguje to, Ale čeho je moc z toho se můžeme i posrat. Já sem chodil poslední měsíc každej den i několikrát a uplně mě to zlomilo. Banderas si psal každej den a nakonec jedno selhání ho taky zlomilo.

Takže ponaučení pro mě z tohodle je, neupínat se k tomuhle tolik a nashromáždit potřebné množství informací a znalostí, aplikovat je a už se tim pak moc nezabjevat. Tohle je jen další zkušenost abys žil lepší život.

Poslední PMO free: Cca 720, 33, 36, 18, 9, 13, 22,7, 1, 63,29, 8,3,14, 105,11,15,30,1,36, 27, 42, 134,4, 54, 17, 6,10,20, 1

2020:20, 14, 2,21, 4, 67, 7, 8, 2, 9,22, 29, 14,40,7, 14, 24, 14,13,21 dnů
2021: 97, 6,64, 18, 56, 3, 21, 30, 14,2,2,2,20, 52,5, 37, 180 dnů

2023:4, 6, 32, 60,1, 5, 22, 58, 150,1, dnů

2024:7m2t, 10, 24 dnů
2025: 73,

- ned črc 23, 2017 7:44 pm #2806 V tomhle mi Wasabi úplně mluvíš z duše. S tím učením chození je to docela výstižný. I na tý cestě se člověk pořád něco učí a poznává nový věci. Každopádně i jeden tejden, kdy člověk dělá kreativní věci má smysl.
Na druhou stranu PMO ani anti-PMO nikdy nemůže být 100% náplní života člověka. Tím musej bejt jiný věci...selfimprovement, vztahy, přátelé, partner, děti, rodina, zájmy, práce, zábava, atd...PMO je pak jen zlozvyk, kterej mu na tyhle smysluplný věci krade čas...

NoFAP 2017: 7, 4, 1, 8, 3, 1, 1, 9, 3, 4, 7, 20, 30, 1, 8, 3,1, 11, 1, 5, 2, 7, 1, 1, 8, 1, 1, 7, 17, 4, 2, 1, 12, 1, 2, 84, 16, 46, 6, 2, 4, 8, 4
NoFAP 2018: 8, 1, 3, 185, 11, 8, 6, 1, 4, 9, 19, 1, 3, 105
NoFAP 2019: 1, 364
NoFAP 2020: 365
NoFAP 2021: ?

- pon črc 24, 2017 9:09 am #2809 Banderasi,

diky za tvoje prispevky i komentare. Nevzdavej to. Ono to prece vzdat ani nejde. Jakmile jsi jednou okusil, jaky je zivot bez zavislosti na PMO, uz nikdy nebudes v uplne apatii a rezignaci, protoze vis, ze prinejmensim existuje moznost(!), jak z toho ven, a mas zkusenost, ze to jde. Treba jen na dva tydny, ale jde. Relaps na tom nic nemeni, relaps je jen zkouska viry v sebe a svuj zamer.

Ve svem vcerejsim prispevku jsem napsal vec, kterou se tu hodi pouzit: "... Proste nemam pocity viny a selhani. K necemu jsem se rozhodl, vim k cemu, a chyby jsou material k uceni, proces probiha, a chyby lze soucasne delat i je jaksi nezucastnene pozorovat. Ono se to pak k dobremu obrazu posklada. Kdyz nekam jedete autem a zabloudite, pichnete, dojde vam benzin, ale pritom porad vite, kam chcete dojet, tak tam nakonec dojedete. No ne?"

Cituju sam sebe, to uz je vyssi divci. Drzim ti palce. I tvoje zklamani pomine a pri dalsich pokusech budes silnejsi. Mozna je to vec, ktera se neda resit silou, natlakem. Tlak vyvola protitlak - cim vic s tim chces prestat, tim silnejsi je nutkani. Fyzikalni zakony v psychologii. Co funguje vzdycky, je laska. Zkus prestat s PMO z lasky k sobe. Mej se rad natolik, ze tvoje psyche pochopi, ze PMO neni vyraz sebelasky ale sebedestrukce. Sebelaska - v dobrem slova smyslu - muze tvuj postoj v jedinem okamziku prevratit a ty budes zase o stupen zdravejsi, mene zavisly a svobodnejsi muz.

- úte črc 25, 2017 1:25 pm #2811 Díky, chlapi, za vaše povzbuzení, všechny připomínky si beru k srdci. Odvolávám tedy, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil . Tedy pokračuji dál. Novosad má pravdu v tom, že přestat, když už jsem se dostal do téhle fáze a získal z této oblasti tolik poznatků, už prostě nejde. Jen sem asi nejspíš budu chodit a psát méně často. I když si nemyslím, že to, že jsem tady psal poslední dobou každý den, by mě nějak dovedlo k relapsům, k těm by došlo tak jak tak. Jen mi prostě přišlo, že všechna ta energie, kterou jsem do toho vložil, přišla vniveč.

Přiměla mě k tomu ale ještě jedna věc, kterou bych tady rád zmínil, minimálně pro sebe, abych si to pořádně přečetl, až mě to zase bude svádět k relapsu. Vypozoroval jsem, že typicky po několikahodinovém několikanásobném relapsu před spaním nejen že skoro nemůžu usnout, ale pokud přece jen usnu, tak mám naprosto příšerné noční můry, ve kterých jsem v příšerných depresích, vetšinou zavřený na nejtežších odděleních psychiatrických léčeben, totálně pod vlivem psychofarmak, de facto je ze mě zombie, nemám ženu, děti, práci ani bydlení, prostě nic. Je to naprosto živé a naprosto děsivé, probuzení do bdělého stavu je velmi pomalé, kdy si postupně začínám uvědomovat, že nic z toho naštěstí není pravda. Ona to ale pravda kdysi byla, je to už více než 15 let, kdy jsem tyto stavy reálně zažíval, takže v mozku někde hluboko v podvědomí je to pořád uloženo. A taky to tak vnímám - jako zcela jasný signál mého podvědomí, abych se vzpamatoval, že takhle by to opravdu nešlo.

Naposledy upravil Banderas dne úte srp 08, 2017 7:30 am, celkově upraveno 1

https://www.youtube.com/@nofapcz

- stř črc 26, 2017 9:17 am #2814

I když si nemyslím, že to, že jsem tady psal poslední dobou každý den, by mě nějak dovedlo k relapsům, k těm by došlo tak jak tak. Jen mi prostě přišlo, že všechna ta energie, kterou jsem do toho vložil, přišla vniveč.

To je přesně to proč si myslim, že to mělo takovej silnej dopad. Dals do toho takový úsilí a pak se to všechno ve velmi krátky chvilce posralo a to tě zasáhlo. Tak to aspon vidim já na sobě a u tebe mi to přijde posodbný. Co se týče častýho psaní a relapsu tak si taky myslim, že by tam měla bejt velmi malá míra jednou max dvakrát za 14 dnů pro lidi co už se v tom nějak orientujou. Pač co se stane když budeš myslet na to že nechceš myslet na růžovýho slona?? Budeš myslet na růžovýho slona a a to zvyšuje šanci že se růžovej slon stane

Vypozoroval jsem, že typicky po několikahodinovém několikanásobném relapsu před spaním nejen že skoro nemůžu usnout, ale pokud přece jen usnu, tak mám naprosto příšerné noční můry, ve kterých jsem v příšerných depresích, ......

Ty sny už jsi snad druhej třetí možná i čtvrtej člověk co o tom píše. Nějak se mi tomu nechtělo věřitale asi se na to u sebe taky zaměřim. Nicméně, tohle je velmi důležitá věc. Párkrát jsem byl u psychologa na autoanalýze nebo tak nějak se to jmenovalo ( pležíš a povídáš a povídáš a povídáš) Nevim jak moc efektivní to bylo ale na několikátim sezení si detkneš tolika hlobokejch věci jako je třeba tahle a uvědomíš si před čim vlastně unikáš.. A MO může bejt vlastně způsob jak ty unikáš před věcma kterejch se bojíš. Takže já tohle vidim jako velmi zásadní, že víš čeho se bojíš a nechceš aby se stalo, což ti dává možnost s tim něco reálně dělat a vyřešit JEDNU Z TĚCH PŘÍČIN, co tě zavedla až sem. Jak to vyřešit? joo to bych taky rád věděl.

Poslední PMO free: Cca 720, 33, 36, 18, 9, 13, 22,7, 1, 63,29, 8,3,14, 105,11,15,30,1,36, 27, 42, 134,4, 54, 17, 6,10,20, 1

2020:20, 14, 2,21, 4, 67, 7, 8, 2, 9,22, 29, 14,40,7, 14, 24, 14,13,21 dnů
2021: 97, 6,64, 18, 56, 3, 21, 30, 14,2,2,2,20, 52,5, 37, 180 dnů

2023:4, 6, 32, 60,1, 5, 22, 58, 150,1, dnů

2024:7m2t, 10, 24 dnů
2025: 73,

- pon srp 07, 2017 6:32 pm #2936 Může PMO trvat s přestávkama skoro 10 hodin v kuse? Bohužel může. A může za tu dobu člověk stáhnout přes 50 GB materiálu v HD kvalitě? Bohužel může (akorát si to samozřejmě nelze všechno pustit). Zní vám to naprosto šíleně? Správně. Ono to totiž naprosto šílené je. Přesto mi není ze sebe zle. Snažím se mít rád sám sebe takového jaký jsem. Přesněji řečeno, takového, jaký jsem v daný okamžik, ale pořád na sobě pracovat, abych se (třebas i pomalu) měnil v lepšího člověka. Jsem zatím stále závislý na PMO - mám si kvůli tomu odpírat lásku sám k sobě? Ne, to je ta největší blbost, co může závislý udělat, vnitřně se užírat a sám sebe případně i trestat apod. Je prostě potřeba se z toho bahna zase zvednout, narovnat se, usmát se na svět a začít zase znovu.

Takže se zvedám a opět začínám (samozřejmě jsem vše stažené smazal). Poslední 2 týdny jsem se v tom stejně tak nějak plácal jak ryba na suchu (viz free dny v podpisu - 3, 1, 5, 2). Ale zkusím změnit strategii. Už jsem o tom uvažoval dřív, nicméně pořád jsem se tomu bránil, přišlo mi to nepřirozené a zbytečně těžké, ale myslím si, že minimálně za pokus to stojí. Najíždím tedy na hard mode. Po dobu 3 týdnů. Nebo minimálně dvou. Snad to nějak vydržím a uvidím, co to se mnou bude dělat. Chudák sice moje manželka, ale pochopí to - je to pro lepší společné zítřky . Když se vše povede, budu pokračovat dál v normálním módu jako doposud. To je zatím můj plán, jaká bude realita, se uvidí. Potřebuji se však opravdu posunout dál a dostat se jakkoliv k těm třem týdnům. Inspirovali mě k tomu opět někteří kluci zde, kterým se to po mnoha pádech podařilo, např. Antinori.

K tomu hard módu mě nakopla ale ještě jedna jiná věc - vyhrabal jsem svoje staré papírové deníky, co jsem si psal mezi 16. a 18. rokem a trochu se do nich po těch desítkách let začetl. A jedna z prvních věcí tam byla, že jsem si dával předsevzetí, že už nikdy nebudu masturbovat. Hm. A po měsíci jsem tam psal, že jsem samozřejmě nemasturboval. Zarazilo mě to slovo "samozřejmě". A po dalším měsící jsem se o tom už ani nezmínil, takže jsem to vydržel určitě víc než dva měsíce. Vím ale, že tam bude někde dál napsáno, že jsem to porušil a opět do toho spadl, ale když jsem to dokázal v 16-ti (holku jsem v té době, ostatně ani v době dlouho potom, neměl, takže opravdu šlo o hard mode), tak proč bych to nedokázal v 43. Jasně, že od té doby se moje závislost mnohem víc prohloubila, tehdy to snad ani závislost nebyla, spíš blbej zlozvyk, který pak v závislost přešel (jak se postupně do mého života dostávalo porno). Z těch zápisů taky ale jasně vyplývá, jak jsem v té době byl kreativní, co všechno jsem zvládal dělat, jak mi to myslelo atd. To je určitě motivující. Takže vzhůru na to. Za nějakou dobu se zase ozvu, jak mi to jde.

https://www.youtube.com/@nofapcz

- úte srp 08, 2017 7:14 am #2937 Paráda Banderas! Obdivujem tvoju odhodlanosť a máš dobré myšlienky. Včera som mal zrovna tiež relaps a začal som si nadávať, že som čurák a že to bolo zbytočné, ale keď som si prečítal tvoj post , tak som zistil,že to nemá zmysel. Proste netreba sa pozerať dozadu, ale dopredu a stále skúšať niečo nové.

Držím palce v Hard mode.