- čtv čer 29, 2017 8:08 pm
#2391
Ahoj všem,
v první řadě chci říct, že jsem naprosto zděšený a zároveň neskonale vděčný.
Zděšený proto, že když na mě zcela náhodou na FB blikl odkaz na rozhovor o tomto tématu (pro Humans of Prague), otevřely se brány, o kterých jsem do té doby nevěděl, že existují. Závislost na pornu? To přeci nemůže být skutečný problém... Začetl jsem se a po několika větách mi vstávaly chlupy na těle - naprosto jsem poznával, že toto jsou přesně problémy, se kterými se potýkám i já. Myšlenka na to, že vše může být důsledek (byť nadměrného) sledování porna, je opravdu strašidelný. A proto ta vděčnost. Je to úžasný pocit zjistit, že v tom nejste sami, že vaše trable mají své příčiny a vy je KONEČNĚ znáte. A tak je můžete začít řešit. Nekonečně osvobozující.
Ale vezmu to pěkně po pořádku.
Jsem gay. Tím se možná vymykám většině na tomto fóru, ale vězte, že odlišná orientace v důsledku vůbec nic neznamená. Příznaky závislosti jsou naprosto stejné. Snad nebude někomu proti srsti to se mnou probírat - ale pokud ano, budu to respektovat.
Sexuálně jsem začal žít poměrně brzo - se spolužákem jsme dováděli snad už ve dvanácti. V té době jsem přirozeně žádné problémy s erekci ani ejakulací neměl. Pak jsme ale přestali a já zůstal sám, odlišný a (na základní škole) nepřiznaný homosexuál. Nestranil jsem se úplně lidí, ale to proto, že jsem se nechtěl stát outsiderem. Prostě jsem se stýkal s kamarády i přesto, že jsem nebyl úplně ve své kůži. Ale v té době mi moje potlačovaná sexualita způsobila dost vážné psychosomatické problémy, které dnes už naštěstí nemám a není potřeba o nich blíž mluvit.
A právě v tomto období jsem objevil porno, spolu s internetem. Nejdříve jsem si tiskl různé fotky a lepil si je dokonce do "pornoalba" a masturboval. Pak, když jsem dostal svůj počítač s přístupem, už byl jen krůček k plnohodnotnému videopornu. Rovnice byla jednoduchá - uzavřený kluk, který nevedl sexuální život (byl jsem navíc dost neatraktivní) a miliony hodin porna k dispozici. Několikrát týdně, několikrát denně... Asi do pětadvaceti.
Počet skutečných sexuálních zkušeností mezitím - tuším, že byly dvě. A jak si vybavuji, ani při jedné nezafungovala erekce jak měla. Přikládal jsem to tehdy jaksi své nezkušenosti a nedělal si s tím velkou hlavu.
Jak dnes už vím, byla to chyba.
Dnes je mi třicet, vlastně skoro jedenatřicet. Můj nejdelší vztah trval tři měsíce a ani se vlastně vztahem moc nazvat nedá. Skončilo to po několikátém mém fiasku v posteli, přítel to bral tak, že mě nepřitahuje a byl konec. To dnes nevnímám špatně, nehodili jsme se k sobě ani trochu, ale na sebevědomí mi to tehdy nepřidalo.
Když už jsem u sebevědomí - bojuji neustále se sociální stydlivostí. Dokonce mezi přáteli i rodinou se necítím uvolněný, stále napjatý a připadám si jaksi neupřímný ke všem ostatním. Maskuju to humorem a povrchními řečmi, okolí mě má za nepřístupného a chladného. Myslím, že za to může pocit studu, protože mám co skrývat. V pornu už jsem hodně pokročil - v poslední době už potřebuji opravdu hodně drsné praktiky, aby mě to vzrušilo a dovedlo k orgasmu. Dokonce jsem nedávno narazil na kluka, kterého vzrušuje jedna z takových praktik a o které jsem si i já začal myslet, že to je to pravé pro mě. Skončili jsme spolu v posteli a i když se dostavila erekce, netrvala dlouho a ejakulace neproběhla vůbec.
V posledním asi roce jsem měl čtyři sexuální partnery. Se třemi jsem se poznal v podnapilém nebo zdrogovaném stavu. Ano, alkohol mi pomáhá se uvolnit ve společnosti, párty drogy jsem zkusil ke zlepšení sexu. Nepomohlo mi nic a frustrace pouze narůstá, jelikož s žádným z těch kluků jsem nedošel orgasmu.
Pro úplnost - uvědomuji si nebezpečnost takového užívání alkoholu a drog. Mé řešení - jsem abstinent pět měsíců a šestý měsíc "povolím" a dopřávám si (to je právě teď v červnu). Jinak jsem začal běhat, cvičit a tím se zlepšila má psychická i fyzická stránka. Pro kluky jsem prý velmi přitažlivý, ačkoliv si tak rozhodně nepřipadám. Po alkoholu opět ovšem pozoruji deprese, zvažuji úplnou abstinenci.
Zkrátka do dneška jsem nevěděl, jak své psychické problémy řešit. Zažil jsem fakt krušné dny, pocity zmaru, opuštěnosti, bezvýznamnosti a to mě stáhlo ještě víc dolů. Chtěl bych partnera pro život (v mém věku už to prostě i vypadá divně, když jste neměli žádného partnera) a cítím, že to potřebuji a chci budovat domov. Ale jak si hledat partnera, když víte, že v sexu stoprocentně zklamete? Navíc - posledního kluka jsem poznal minulý víkend - v posteli já opět nic. Ale líbil se mi, já jemu taky - bohužel jsem při komunikaci za střízliva naprosto jako vyměněný, nepoužitelný, mlčenlivý...
V hlavě jsem měl z toho zašmodrchanec a nevěděl za jaký konec vzít, abych mohl začít rozplétat... Právě tehdy jsem si řekl, že zkusím nemasturbovat a třeba to pak v posteli vyjde. Dnes je to tedy asi deset dní bez P a M. Naprosto přirozeně jsem to takto vyřešil, aniž bych už věděl o té závislosti - tyto stránky jsem objevil až včera.
Takže jsem odhodlaný jít do úplného rebootu, HC mód a navíc abstinence a to přesně pět měsíců, až do prosince.
Zvládnu to. Mám nové příjemné koníčky a seknout s pitím ani kouřením mi problém taky nedělalo. Vždy je potřeba si uvědomit, že to člověk dělá pro sebe, že se tím povyšuje na svou lepší verzi a být za to na sebe hrdý. Tento pocit v sobě budu živit a čerpat z něj.
Držte mi palce.
v první řadě chci říct, že jsem naprosto zděšený a zároveň neskonale vděčný.
Zděšený proto, že když na mě zcela náhodou na FB blikl odkaz na rozhovor o tomto tématu (pro Humans of Prague), otevřely se brány, o kterých jsem do té doby nevěděl, že existují. Závislost na pornu? To přeci nemůže být skutečný problém... Začetl jsem se a po několika větách mi vstávaly chlupy na těle - naprosto jsem poznával, že toto jsou přesně problémy, se kterými se potýkám i já. Myšlenka na to, že vše může být důsledek (byť nadměrného) sledování porna, je opravdu strašidelný. A proto ta vděčnost. Je to úžasný pocit zjistit, že v tom nejste sami, že vaše trable mají své příčiny a vy je KONEČNĚ znáte. A tak je můžete začít řešit. Nekonečně osvobozující.
Ale vezmu to pěkně po pořádku.
Jsem gay. Tím se možná vymykám většině na tomto fóru, ale vězte, že odlišná orientace v důsledku vůbec nic neznamená. Příznaky závislosti jsou naprosto stejné. Snad nebude někomu proti srsti to se mnou probírat - ale pokud ano, budu to respektovat.
Sexuálně jsem začal žít poměrně brzo - se spolužákem jsme dováděli snad už ve dvanácti. V té době jsem přirozeně žádné problémy s erekci ani ejakulací neměl. Pak jsme ale přestali a já zůstal sám, odlišný a (na základní škole) nepřiznaný homosexuál. Nestranil jsem se úplně lidí, ale to proto, že jsem se nechtěl stát outsiderem. Prostě jsem se stýkal s kamarády i přesto, že jsem nebyl úplně ve své kůži. Ale v té době mi moje potlačovaná sexualita způsobila dost vážné psychosomatické problémy, které dnes už naštěstí nemám a není potřeba o nich blíž mluvit.
A právě v tomto období jsem objevil porno, spolu s internetem. Nejdříve jsem si tiskl různé fotky a lepil si je dokonce do "pornoalba" a masturboval. Pak, když jsem dostal svůj počítač s přístupem, už byl jen krůček k plnohodnotnému videopornu. Rovnice byla jednoduchá - uzavřený kluk, který nevedl sexuální život (byl jsem navíc dost neatraktivní) a miliony hodin porna k dispozici. Několikrát týdně, několikrát denně... Asi do pětadvaceti.
Počet skutečných sexuálních zkušeností mezitím - tuším, že byly dvě. A jak si vybavuji, ani při jedné nezafungovala erekce jak měla. Přikládal jsem to tehdy jaksi své nezkušenosti a nedělal si s tím velkou hlavu.
Jak dnes už vím, byla to chyba.
Dnes je mi třicet, vlastně skoro jedenatřicet. Můj nejdelší vztah trval tři měsíce a ani se vlastně vztahem moc nazvat nedá. Skončilo to po několikátém mém fiasku v posteli, přítel to bral tak, že mě nepřitahuje a byl konec. To dnes nevnímám špatně, nehodili jsme se k sobě ani trochu, ale na sebevědomí mi to tehdy nepřidalo.
Když už jsem u sebevědomí - bojuji neustále se sociální stydlivostí. Dokonce mezi přáteli i rodinou se necítím uvolněný, stále napjatý a připadám si jaksi neupřímný ke všem ostatním. Maskuju to humorem a povrchními řečmi, okolí mě má za nepřístupného a chladného. Myslím, že za to může pocit studu, protože mám co skrývat. V pornu už jsem hodně pokročil - v poslední době už potřebuji opravdu hodně drsné praktiky, aby mě to vzrušilo a dovedlo k orgasmu. Dokonce jsem nedávno narazil na kluka, kterého vzrušuje jedna z takových praktik a o které jsem si i já začal myslet, že to je to pravé pro mě. Skončili jsme spolu v posteli a i když se dostavila erekce, netrvala dlouho a ejakulace neproběhla vůbec.
V posledním asi roce jsem měl čtyři sexuální partnery. Se třemi jsem se poznal v podnapilém nebo zdrogovaném stavu. Ano, alkohol mi pomáhá se uvolnit ve společnosti, párty drogy jsem zkusil ke zlepšení sexu. Nepomohlo mi nic a frustrace pouze narůstá, jelikož s žádným z těch kluků jsem nedošel orgasmu.
Pro úplnost - uvědomuji si nebezpečnost takového užívání alkoholu a drog. Mé řešení - jsem abstinent pět měsíců a šestý měsíc "povolím" a dopřávám si (to je právě teď v červnu). Jinak jsem začal běhat, cvičit a tím se zlepšila má psychická i fyzická stránka. Pro kluky jsem prý velmi přitažlivý, ačkoliv si tak rozhodně nepřipadám. Po alkoholu opět ovšem pozoruji deprese, zvažuji úplnou abstinenci.
Zkrátka do dneška jsem nevěděl, jak své psychické problémy řešit. Zažil jsem fakt krušné dny, pocity zmaru, opuštěnosti, bezvýznamnosti a to mě stáhlo ještě víc dolů. Chtěl bych partnera pro život (v mém věku už to prostě i vypadá divně, když jste neměli žádného partnera) a cítím, že to potřebuji a chci budovat domov. Ale jak si hledat partnera, když víte, že v sexu stoprocentně zklamete? Navíc - posledního kluka jsem poznal minulý víkend - v posteli já opět nic. Ale líbil se mi, já jemu taky - bohužel jsem při komunikaci za střízliva naprosto jako vyměněný, nepoužitelný, mlčenlivý...
V hlavě jsem měl z toho zašmodrchanec a nevěděl za jaký konec vzít, abych mohl začít rozplétat... Právě tehdy jsem si řekl, že zkusím nemasturbovat a třeba to pak v posteli vyjde. Dnes je to tedy asi deset dní bez P a M. Naprosto přirozeně jsem to takto vyřešil, aniž bych už věděl o té závislosti - tyto stránky jsem objevil až včera.
Takže jsem odhodlaný jít do úplného rebootu, HC mód a navíc abstinence a to přesně pět měsíců, až do prosince.
Zvládnu to. Mám nové příjemné koníčky a seknout s pitím ani kouřením mi problém taky nedělalo. Vždy je potřeba si uvědomit, že to člověk dělá pro sebe, že se tím povyšuje na svou lepší verzi a být za to na sebe hrdý. Tento pocit v sobě budu živit a čerpat z něj.
Držte mi palce.
