- pát kvě 28, 2021 7:56 am
#10994
Už moc nevím kam se hnout, už mě ani nebaví psát sem, nevidim v tom moc význam. Už i tady mám strach se plně otevírat. Jakože jo, teď třeba dneska jsem se na videiko kouknul, ale nevidím to jako zásadní problém..
Zítra mám zkoušku v práci a možná hrozí, že mě vyhodí, když to neudělám, při nejmenším bude šéf dost naštvaný a já si nemyslím, že to umím na sto procent a ani se to nenaučím, není jak, musel bych být tam..
Měl jsem chvilku klid a teď to zase končí, už se zase stresuju.. Kdyby to byly alespoň věci nějakým způsobem budující, tedy že bych bojoval o to dostat se někam dopředu, ale já bojuju o to, abych neklesnul..
S dívkou je to podobné, viděli jsme se čtyřikrát a už mě vzala mezi rodinu a přátele, stihli jsme se spolu několikrát vyspat a ona mi ještě řekla, že to může kdykoliv přestat a svedla to na svůj psychický stav(léčí se s depresí). Nevím jestli to zvládnu tohle všechno, když si promítnu svoje předchozí vztahy, tak vždycky to byl nějaký takový opruz, jak říká kolega: jakmile to má kola, nebo kozy, je s tím problém.
Zároveň se mě jednou v nejlepším zeptala, jestli bych se někdy nechal svázat... Nenechal, nechce se mi, ale řekl jsem jí, že jo.. No ale co mě ještě víc vystrašilo bylo, že se zeptala při sexu, někdy mi přijde, že bez sexu a alkoholu nemá odvahu se pouštět do nějakých témat a nebo, že toho občas využije.. Působí na mě taky trochu sobecky, neřeší moc a není ani prostor na mě... Vylíčila mi všechny její problémy, jak kdyby se nechumelilo.. Nevím, je toho teď nějak moc a já se s tím těžko potácím, protože z její strany cítím takový postoj, že pokud bude problém, tak je konec.. Takové trochu vyděračství.. Je to skvělá dívka, ale tohle se mi moc nelíbí a já nevím jak to komunikovat. Jakože holky v tomhle věku jsou takové, ale teď prostě jak se udržet nad věcí, jak si udržet vědomí, že já nejsem jen nějaký podpantofel a jen tak někdo... Bojím se jí otevřít svoje city, nebo jak věci vidím já. Sem se bojím taky občas napsat, vyleze pak nějakej chytrák a začne mi říkat, co mám dělat.. Sem dost cíťa, stojím si za tím a jsem na to hrdý. Vnímám jakýsi nepříjemný pocit, jakoby že se mi to nechce ukončovat s tou dívkou, a ani nechci otevírat témata, při kterých by něco takového hrozilo, bojím se jít s kůží na trh... Ikdyž reálně mě to neohrozí, protože pro mě není těžké si najít partnerku.. Je to iracionální, pramení to někde hluboko, že nerad přicházím o lidi, nerad ztrácím kontakt.
Tak je to a nevím proč.
Ale tenhle sloupek mi hodně pomohl..
Další věc je tančení, to je uplně obrovský kostlivec v mé skříni, tak po tom toužím, tolik mě bolí, že to neumím, cítím závist vůči chlapům co jo a obrovský stud vůči všem ženám. Tolik bych se chtěl nebát vystoupit na parket a zatančit si, je to pro mě jeden ze symbolů mužství a mezilidské komunikace.
Všechny tyto věci se mi otevírají právě když jsem v interakci s tou(resp. Kteroukoliv) dívkou a proto je to pro mě asi tak náročné. A to bude asi jenom špička ledovce..
Jak jsem si to tu rozebral, cítím se o sto tun lehčí a chuť do života, je to hezké..
Tak zas někdy