Pište si co nejčastěji to jde svoje deníky. Vaše pocity, vétězství, prohry, pokrok, ptejte se a pomáhejte ostatním.

Moderátoři: Honza, Nepornu.cz, Pete

Uživatelský avatar
By Bětka
#10655 Dobrý den.
Jmenuji se Bětka a to, že mám problém se závislostí na masturbaci vím už delší dobu. Oběvila jsem tyto stránky teprve nedávno a moc deníků jsem ještě nepřečetla, jen tak zběžně jsem je prolítla a šla jsem od těch nejstarších. Neviděla jsem tu vlastně žádný příspěvek od ženy... nejspíš je to převážně mužská problematika. Ale já jako vyjímka asi potvrzuji pravidlo. Hodně se stydím za to, co tady teď budu psát, ale snad se mi trochu uleví, že to ze sebe dostanu. Jsem hodně introvertní a představa, že bych tohle někomu měla říct do očí, to je hrozný. Budu postupovat podle doporučených otázek, které jsem viděla v jednom deníku a docela se mi líbil ten styl.

Kolik ti je a co děláš ?
Je mi 23 let. Studuju na vysoké škole v předposledním 4. ročníku, ale teď jsem tam v podstatě už 9 měsíců pořádně nebyla kvůli koronaviru. Takže poslední rok jsem doma, sama v bytě. Bydlím v malé garsonce, je to takový malý byteček, který vlastní můj otec a tak tu bydlím zadarmo a nemusela jsem se starat o nájem. Spolubydlící nemám, je to tu docela malé.

Kdy jsi se začala dívat na porno ?
Už si nepamatuji, kdy to bylo poprvé, ale řekla bych, že od nějakých 15 už jsem pravidelně rozklikávala nějaké sprosťárny. Asi tedy 7 let se dívám na porno.

Jak často koukáš na porno ?
Tady se budu muset bohužel rozepsat víc. Já se na porno koukám vlastně pořád. Koukala jsem se na porno v tak nevhodných situacích, že je mi za to opravdu stydno. Například když jedu v mhd, občas se koukám na mobilu na nějaké mé oblíbené. Ani nevím proč to dělám, ale asi se nemohu dočkat, až dorazím domů a myslím na to, jak si to budu zase dělat. Nebo třeba ve škole. Já jsem se tak strašně nahonila ve škole. Na přednášky jsem si sedala do zadních lavic, aby nikdo neviděl, že se občas třeba na konci přednášky koukám. Často jsem byla nadržená tak, že jsem přes přestávky chodila na záchod a tam jsem masturbovala, přičemž jsem samozřejmě zase čuměla na porno na mobilu. Mrzí mě to, že radši než abych si udělala kamarádky na škole právě třeba o těch přestávkách, tak jsem prostě šla na záchod honit si píču. Na brigádě jsem masturbovala taky často. Strašně jsem se styděla, když mi na brigádě řekla vedoucí, že jí přijde podezřelé, že často chodím na záchod a že bych se tam měla přestat chodit zašívat. Já jsem se tak strašně styděla. Není to vůbec o tom, že bych se flákala, že bych pracovat nechtěla. Já jsem prostě jenom při tom myslela zase moc na sex a na porno a tak jsem tam za směnu prostě třeba i 4x nebo možná i 5x zašla a rychle se snažila udělat. Opět u porna s mobilem. V kabelce furt nosím ty svoje vibrátory a venušiny, doufám že to nikdy nikdo nenajde nebo nezjistí. Kolikrát už jsem při návalu perverzní nálady nosila nějakou hračku v sobě na veřejnosti... což taky asi není úplně normální, že.
No a teď ten poslední rok to je opravdu nejhorší, jak bylo všechno zavřené a já jsem byla sama pořád doma. To jsem masturbovala v podstatě pořád. Chodila jsem sice na pár brigád, které postupně taky pozavíraly, měla jsem online výuku, jenže to mě zkrátka časově moc nezabavilo. Vlastně už od rána jsem začala a pořád se dívala na porno. Za den bych řekla, že pornem jsem byla schopná strávit třeba i 7 až 8 hodin. Já vím že je to hrozný, ale některý dny jsem to takhle opravdu měla, nedělejte si z toho srandu prosím. Nebylo to takhle každý den, bylo to hodně podle nálady.
Taky jsem za svou závislost dost utratila. Jednak proto, že jsem si kupovala členství v různých internetových stránkách s perverzním obsahem. Druhak proto, že jsem začala kupovat dost erotických hraček, a to jsou, jak jistě víte, strašně drahý věci. Honila jsem i při menstruaci, v podstatě úplně stejně jako normálně. Docela mi to i pomáhalo, řekla bych, že jsem tím přebíjela ten pocit bolesti břicha. Někdy jsem masturbovala tak vehementně, že mě potom dlouho bolela. To se mi stává poslední dobou hodně často. Mám to vnímání sexuality trochu pokřivené a poněvadž jsem koukala hodně na videa, kde si tam ženský nacpou úplně neuvěřitelný věci, tak jsem to začala dělat taky. Musím se z tohodle dostat, protože to už fakt není normální.

Jak moc tvoje pornochutě gradovaly ?
No ... hodně. Dívala a stále se teda ještě dívám na zvrhlosti. Dříve to bylo prostě jen hardcore porno, potom jsem hodně čuměla na anál, a postupně jsem se dostala až k nechutnostem. Věci jako double anal jsou nyní v mém žebříčku úplně nejlehčí porno. Dost mě to mrzí, stydím se za to, jak jsem úchylná. Chtěla bych bejt prostě normální holka, ale ta moje kunda to prostě nechce dovolit. Je to ale celé v hlavě, musím se nějak vzpamatovat.
Jde o to, že porno, na které se koukám, vůbec nezrcadlí věci, který bych chtěla v reálu dělat. Začala jsem se koukat i na fekal a třeba to, jak nějaký japonky na sebe zvrací ... je to tak nechutné, ale já u toho masturbuji. Ani se mi to nelíbí, já jen prostě chci vidět něco, co jsem ještě neviděla. Začala jsem se připojovat do různých skupin na netu, různá fóra, kde jsou podobně úchylní lidé. Tam jsem si s pár lidmi psala a vlastně jsou to moji jediní "kamarádi". Ale prostě, když už někdo navštěvuje skupinu Prolapse Lovers, tak víte, že je s ním něco špatně. Bavit se hodinu denně tím, že si s někým posíláte porno fotky vyhřezlého konečníku... Ach jo, jak to tady píšu, tak si uvědomuji, že jsem fakt nechutná. Ale je to tak prostě. Na těchto internetových skupinách jsou výhradně muži, proto jsem vždy taky jako muž, jinak bych byla zaspamovaná strašně moc zprávama. Za celou tu dobu jsem snad poznala jen jedinou ženskou, která to má takhle. Asi nás moc není. Ale úchylů je na světě dost.
Přitom v posteli v reálu bych chtěla úplně obyčejný věci. Ani anál bych neprovozovala, ani trojku bych nechtěla zkusit, prostě nic víc než takový ten manželský sex. Umím si to užívat, mám ráda jak se to líbí klukovi, obdivovala bych jeho penis atd. V sexu bych byla dobrá ... kdybych měla kluka. Sex jsem měla v životě asi jen 20x možná ani to ne, většina z toho byla s jedním klukem. Ale nikdy jsem s nikým ani dlouho nechodila :( Jsem z toho trošku smutná. Taky jsem hrozně introvertní, já skoro nikdy s nikým nemluvím, protože se asi stydím nebo co.

Zkoušela jsi už někdy přestat ?
Ano, zkoušela jsem to. Dokonce už asi 4x nebo 5x. Nejde mi to. Poslední pokus co jsem měla, jsem vydržela asi jen 5 dnů nehonit a bez porna. Fakt to skoro nejde vydržet, dole se mi to úplně svírá, hrozně mi tam všechno pulzuje, vytejkám pak hrozně moc, že mám úplně mokrý všechno oblečení z toho... a tak. Je to hrozný, jsem nymfomanka. Docela prokletí.

Tak to je asi zatím vše. Dneska jsem si řekla, že to zkusím vydržet alespoň dneska a zítra. Budu se věnovat škole, v pátek mám zkoušku. Chtěla bych si najít kluka, normálního přítele, který by měl nějaký hezký koníček a vyprávěl mi různé hezké věci. Bylo by super najít. Zkusím se na to zaměřit. Ale nevím jak. Myslím, že nejsem nějaká šereda, ale nejsem teda ani kdovíjak nádherná.

Kdyžtak mi poraďte. Budu se těšit na jakoukoli reakci. Jen si z toho prosím nedělejte srandu, já vím, že je to se mnou hrozný. Ale budu se snažit s tím něco dělat.
Uživatelský avatar
By Zipp
#10656 Ahoj a vítej,

díky za svěření se, pevně věřím, že se tu nenajde nikdo kdo by si z tebe utahoval a shazoval tě, všichni jsme na jedné lodi a dost z nás na tom je dost podobně jako ty. Na začátek prosím není dobré sem psát názvy stránek či skupin které navštěvuješ může to být pro některé spouštěč. Jediný ženský deník, který se mi vybavuje byl od uživatelky Ganna17 - ŽENA A PORNO zkus na něj mrknout. Doporučuju i jiné deníky, cest je mnoho jako zakladní je hardmode = uplná abstinence PMO což mi příjde z toho jak to popisuješ težký cíl (za zkoušku to ale stojí) případně jít cestou snižování dávek, postupně degradovat tvrdost kategorii, nebo případně masturbovat ale bez P.

Drž se.
Uživatelský avatar
By Bětka
#10657 Děkuji za odezvu. Za nazvy se omlouvám, už je nebudu psát, chápu že to je spouštěč.
Je to jen chvili co jsem si řekla, že nebudu masturbovat a koukat na P a už jsem se musela několikrát přemáhat. Hardmode asi fakt nedám. Zkusim prostě masturbovat bez porna.
Uživatelský avatar
By Závislý Manžel
#10658 Ahoj a vítej,

jsme v tom namočení všichni stejně a všichni nějak bojujeme. Nikdo tě tu odsuzovat nebude a pokud se chceš více o tom pobavit nebo budeš potřebovat okamžitou podporu tak používáme společný discord. (hodně z nás už to pomohlo od relapsu).

Z tvého příběhu chápu, že hardmode rozhodně nebude cesta a když ho budeš opakovaně zkoušet a selhávat tak tě to uvrhne do deprese z neúspěchu. Potřebuješ cestu, která ti bude dávat postupně zadostiučinění a bude tě odměňovat pocitem, že si něco zvládnula. Za tu dobu už se u tebe vyvinulo silné nutkání. Spíše bych na začátek zkusil den si dělat co chceš a den abstinence a postupně prodlužovat. Pak dva dny abstinence a den volno.

Samozřejmě další cesta je najít si přítele a mít reálný vztah a sex. Potom není zase takový problém vyhnout se pornu. Takový je asi můj příběh a příběh třeba Fotříka.

Je zcela normální, že za tu dobu ses dostala k extrémním věcem, které bys v reálu nechtěla dělat. Je to přesně jak píšeš pouze touha po tom vidět něco nového.

Za sexuální hračky se vůbec nemusíš stydět a dle mě sexuální hračky patří i do běžného partnerského soužití. Spíše jak budeš starší přestaneš v tom vidět nějaké stigma a budeš více otevřenější hračkám a celkově sexu. Říká se, že ženy si nejvíce začnou užívat sex po třicítce.
Uživatelský avatar
By Swamp
#10665 Předem se omlouvám, za to co napíšu protože to možná vyzní úplně jinak než chci.
Milá Bětko tvůj deník mě pobavil ;) , tím chci říct, že jsi vše napsala vlastně moc pěkně. Doporučuji psát si deník dál úspěchy i neúspěchy. Pro některé z nás bude možná číst tvůj deník zkouškou vlastní vůle.

Přestat s pornografií vyžaduje sílu vůle, odhodlaní a kolikrát změnit svůj život a chování od základu.
Pro muže je to možná jednodušší protože když se mu nepostaví, když má je to obrovská motivace s tím něco udělat.
Předpokládám, že u tebe to bude trochu jiné.

Jestli můžu něco doporučit tak začít měnit své chovaní postupně, ale kompletně. Každý den udělat malý krok a pak další. Protože to co tě čeká je cesta. Například ráno vstát brzy, dát si studenou sprchu a jít si zaběhat, meditovat, jíst zdravě, číst knihy které tě posouvají dál a tak postupně najít svojí cestu... a tu cestu musíš najít srdcem.

Přeji mnoho úspěchů na tvé cestě, první krok jsi už začala. Uvědomila sis problém. Teď je ta jednodušší část vyřešit ho.
Bohužel, někteří si problém nikdy neuvědomí.
Uživatelský avatar
By Bětka
#10666 Ahoj Swampe, děkuji za odpověď.
Kluci moc se vám omlouvám, až teď mi došlo, že vlastně můj deník je něco, co by vám mohlo způsobit nepříjemnosti a že to možná někoho vzrušuje. No ale řeknu vám, že na tom není nic hezkého, a že pohled na mě a celkově na můj život není nic co by působilo dobře.

Taky jsem tu uz četla na fóru párkrát názor, že u holky to je snazší, protože nemusí řešit erektilni dysfunkci. K tomu musim říct hlavně to, že je to velký omyl. Stejně jako vy i já řeším různé nepříjemnosti s pipinou, které jsem si způsobila masturbací a sledováním porna.
Nechci to tady popisovat zase nějak detailně, aby to případně někoho nevzrusovalo a taky proto, že se stydim. Ale jde o to, že jsem si tam v posledním nejhorším porno období cpala hodně velké věci, protože jsem chtěla napodobit ty bláznivé pornoherečky, takže jsem si ji samozřejmě úplně poškodila... je prostě dost široká a vytahaná a bojím se, že už takto zůstane na furt :-((
Uživatelský avatar
By Bětka
#10667 Jinak dnes je můj 2. den a ten první jsem zvládnula a vydržela to. Bohužel dnes hned po probuzení jsem to nezvládla a proběhla M bez porna.
Každopádně jsem zjistila, že se bez P neudělám a musim myslet na moje oblíbené scény.
Uživatelský avatar
By Swamp
#10668 Nemyslím si, že by zo někoho mohlo vzrušovat, kluci tady chápu, že to je problém. Jen mě napadlo, že by to mohlo u některých svést myšlenky tím směrem, kterému se snaží vyvarovat.

S toho co píšeš si myslím, že by jsi měla omezit masturbaci (chápu není to jednoduchá představa), ale díky tomu se tvé tělo a i myšlení začne opět vracet. Koneckonců naše těla dokáží mnoho. Postupnou regeneraci... Jenže musíme jim k tomu dát čas a prostor.