Forum Život na pornu 3.3.1

- úte kvě 19, 2020 6:10 am #9391 Děkuji za tvůj příspěvek banderasi, máš naprostou pravdu. Je to prostě novej začátek. Období porna je 100 dní za mnou a navazuji dál. Novej začátek, nové překážky, vystupování z komfortní zony a poznávání sebe sama a partnerky.

Jak jsem psal, na P jsem koukal od cca 12 let a první sex jsem měl v 18 letech, tedy cca 5-6 let jsem si už proplachoval mozek pornem. Takže tohle je něco úplně nového. Prvotní reakce ale teď byla taková no, cítíl jsem se hrozně. Už to ale přešlo. Jdu na tom pracovat a tobě děkuji za to co jsi napsal.

Je to opravdu jednoduchý sednout si k tomu počítači a zapnout P a dělat co si jen tělo a mozek žádá. Jednoduchý, snadný, bez námahy, žádnej stres, žádný zklamání, žádný ponížení.

V reálu hold jde člověk s kůží na trh. Někdy to jde a někdy ne. Je to podle mě jen o tom jak moc je člověk odhodlanej dojít k tý změně. Není to zadarmo a už rozhodně to není lehký a trvá to.

Bojujte borci ! a ať se vám daří !

já dám zas za nějak čas vědět co se událo v tom mém příběhu.

- čtv čer 04, 2020 9:19 am #9456 Zdravím bojovníci !

dnes mám 120 dní bez P a bez M
jak jsem psal, tak PMO mod jsem ukončil při 101 dnech.

Mám ted pravidelný sex a po počátečních selháních se vše zlepšilo a vrátilo do normálu. Předčasná ejakulace zmizela a erekce je až neuveřitelná. Prvních cca 5 styků byl stejný scénář, do 1-3 minut jsem ejakuloval a opadávala mi erekce. Při pokusu o další číslo, to prostě nešlo. Partnerka měla pochopení a pomalu jsme to spolu zlepšovali. Víc než předčasná ejakulace, mě štvala ta erekce, prostě jsem se vzrušil, už jsem mohl a najednou nic. Hodně mě to stresovalo a nedokázal jsem se kvuli tomu soustředit na partnerku ani na tu krásnou chvíli, aneb to co jsem primárně chtěl, když jsem šel do PMO modu.
S patnerkou jsem vše řešil, hodně jsme komunikovali, asi jako nikdy s nikým a už vůbec ne o takhle intimních věcech. Svěřil jsem se ji se svým strajkem a že ten náš první sex byla vlastně první akce po 101 dnech bez P bez M a bez O. Dost jsme se zblížili a po pár prvních neúspěších to najednou začlo jít. Erekce fungovala, neopádávala a vydržel jsem o dost dýl a s každým dalším sexem se to zlepšovalo. Ted už není problém více kol za sebou a jak jsem získal pocit jistoty při erekci, tak si sex užívám, jsem uvolněnej, vnímám partnerku a užívám si to. Ohledně erekce, psal jsem ve svém prvním příspěvku, že jsem s erekcí problém nikdy neměl. Pletl jsem se. Penis mám teď při erekci o dost plnější, tvrdší a vypadá opticky větší. Začal jsem se zajímat a praktikovat kegelovi cviky a dočetl jsem se, že když je erekce jak má být, tak to samo oddaluje ejakulaci. Souhlasím s tím. Minimálně mi to ted tak přijde.

Ale není to bohužel jen růžový, hlavne ohledně P

chaser efekt jsem po prvních O neměl. Možná to bylo tím, že jsem selhal a měl jsem hlavně to selhání, než to že jsem měl O. Ale stalo se mi ted 3x že jsem měl hroznou chut pustit si P. Úplně jsem cítil to nutkání, jak mi něco našeptává,.....zapni si to....jen to jen orgasmus......stejně víš že ten O je lepší, když si to uděláš sám...uvidíš co chceš....najdeš si co chceš...něco perfektního, bude to bez námahy, jen si to pustíš a bude ti dobře jako s partnerkou...ale lepší....bude to lepší a můžeš kolikrát chceš.

byl jsem z toho hodně zklamanej, že se něco takovýho vrací zpátky. Ale utvrdilo mě to jenom v tom, že se nevzdám a k P se nevrátím.
Je to snad poslední offenziva ? poslední úder ? poslední pokus o to mě zlomit ?
nebyl jsem na to moc připravenej, ale nenechal jsem se zlákat. Udělalo mi to možná trošku i radost, byl to takovej podlej útok někde z hlubiny mojí mysli, která je už poražena, tak proč kopat do mrtvoly ? najednou jako bych si to užíval, protože jsem věděl že to nezapnu.

Pro mě je tohle neuvěřitelná cesta, ten boj, ta chuť, ale i ta bolest, ty nálady, zklamání, vidět ty změny a probíjet se skrz překážky. Podle naších představ to nebude nikdy. Vytvořit si ideální podmínky taky nejde, je to jen teď a tady ! bud chci nebo nechci !

je to jen 120 dní, je to jen začátek, ale je to můj začátek, moje volby, moje selhání. Jdu vpřed !

Držte se borci a bojujte !
držím vám všem palce !

- čtv čer 04, 2020 10:28 am #9457 Ahoj Baste,

tvůj příběh je velmi inspirativní. Doufám, že i já najdu tu vnitřní sílu začít komunikovat s partnerkou. Díky za tvé postřehy a jsem rád, že jsi odolal i takovému lákadlu jako je chaser efekt

- čtv čer 04, 2020 6:07 pm #9461 Ahoj Baste, mám z tvého posledního příspěvku velkou radost

https://www.youtube.com/@nofapcz

- čtv črc 16, 2020 8:17 am #9667 Zdravím,

po dopočítání mám dnes 162 dnů bez P

během 40 dní se událo dosti věcí a já mám pocit, že tím popisovaným "restartem" procházím až teď. Řešil jsem od posledního příspěvku dost věcí.

K masturbaci
opět jsem začal s M. Bylo důležitý si to vyzkoušet. Protože jsem měl M spojenou s P celých 14 let. M jsem měl během 40 dnů od posledního příspěvku celkem 6x.
Příjemný mi to bylo, ale bylo to zároveň i hodně divný. Můj starej "grip" je pryč, a přišlo mi jako kdybych to ani neuměl. Byl jsem zvědavej jestli mě to nějak pohltí, budu chtít víc. Ale nic z toho se nekonalo. Jako občasný uvolnění v tom nevidím problém, ale na denní bázi to určitě dělat nebudu.

K ORGASMU
přijde mi, že ten orgasmus co mám nestojí za nic. Jak při sexu, tak při M. Prostě jako kdybych to ani necítil a nedokázal si to užit. Nějak mě to začlo hlodat v hlavě a začal jsem nad tím přemýšlet. Zřejmě z důvodu, že můj mozek nedostáva ten impuls na kterej byl zvyklej celých 14 let.
Hned na to jsem upadnul do takový zvláštní depky. Byl jsem podrážděnej a nespokojenej. Neměl jsem chuť na sex ani na M. Prostě jako kdyby to bylo zbytečný.

Netrvalo to dlouho a jsem teď zas v pohodě. Ale s tím orgasmem, to vidím furt stejně. Je prostě "slabej".

Během toho období jsem přemýšlel o P a bohužel moc zdravě ne. Měl jsem několikrát chuť se podívat a opět si tím propláchnout mozek. Úplně jsem cítil jak to už potřebuju. Spouštěč byl bohužel hodně živej sen. Zdálo se mi krátce jak sedím na židli a koukám na porno a sjíždím ty videa a vybírám si odshora dolu a i v tom snu jsem cítil ty svoje hladový oči. Jak nějakej feťák. Bylo mi z toho po probuzení hodně zle a možná tohle to celý spustilo. Jako kdybych najednou sám sebe začal přesvědčovat, že to konečný uspokojení a krásnej orgasmus budu mít jen u P......

Jak mám ve zvyku hodně jsem tohle celý analyzoval. Četl jsem i svůj fyzickej deník, kam si píšu krátký informace každý den.
Došel jsem k jednomu závěru, kterej už hraničí s paranoidníma myšlenkama, ale chci ho tu napsat.

Dost mě překvapuje jak se u mě střídají ty nálady, dá se říct, že jsem tohle nikdy neměl. Občas se člověk cítí naprd, ale takovýhle střídání "období" jsem nikdy nezažil, až po tom co jsem se pustil do PMO výzvy.
Je to jako kdyby moje podvědomí bylo rozdělený na dvě části. Ta část, která chce tu změnu, ta část, která to celý začala. Chce změnu v životě, žene mě dopředu, posouvá, učí mě a dává mi motivaci a chce skončit s P. Pak ta druhá, ta která chce vše při staru.
Přišlo mi, že ten můj sex po 100 dnech bez PMO, byl vyvolanej jen čistě z toho důvodu abych měl prostě O. A někde ve skrytu byl hlavní důvod, že je malá šance, že po tom orgasmu při sexu zatoužím po pornu a nějak mě to zláká. Ale nestalo se to. Pak to stejný s M. Pak začala nespokojenost s orgasmem. Prostě bylo to málo. Je to jako kdyby mě to furt stejně všechno jenom vedlo zpátky k P a je to asi čím dál sílnější. Dost mě to teď trápí a cítím se z toho hrozně nespokojeně.

Kam až tohle krucinál povede ?

Ta cesta bude ještě asi hodně dlouhá a hlavní bude neusnout na vavřínech. K repalsu jsem blízko neměl. Možná jen v momentu, kdy jsem si nedávno řekl, že si porno dovolím, bylo to ještě před touhle náladou. Dovolil jsem si to, ale nezapnul jsem to a jsem za to hrozně rád, že ta dobrá část ve mě, mi radši řekla nezapínej to. Bral jsem to automaticky jako, že jsem silnej a nad pornem jsem vyhrál. Ale ted to spíš vidím jako zásah vyšší moci.

Přemýšlel jsem nad tímhle forem a nad hodně deníkama tady. Mám je přečtený skoro všechny. Jsou tu všechny možný rady, osobní zkušenosti a ty příběhy se více méně už jen opakujou. Ale proč je tu tak málo lidí, který to fakt vydržej a "zvítězej" ?

Jde vždycky vidět, jak přijde někdo namotivovanej, přijde první challenge PMO , pak nárůst sebevědomí, hlásání jak je to v pohodě, všechno se v životě lepší, a buď až po konci nebo ještě před koncem - relaps a znova celý kolo s maximálně nějakou lehkou změnou. a sebemrskačství - nedaří se mi, všechno stojí za hovno, nedávám to. To dávání si challenge je super, ale po konci challenge musí ihned následovat novej mindset/výzva. Mozek ten konec vnímá ihned a může se dít leccos.
Máme tu spoustu zkušených borců - wasabi, banderas atd... a je prostě třeba jejich rady a jejich příběh brát vážně a poučit se z chyb všech lidí tady. Proto to forum hlavně je ne ?

Málem jsem do toho spadnul taky. Možná tohle u nás bude ten hlavní problém a musíme se hlídat a to hlavně v tom momentu kdy se cítíme nejlíp a máme pocit, že vyhráváme. Tohle je teď pro mě kámen úrazu a dostal jsem velkou facku a vracím se zpátky na zem. Hodně mi v tomhle pomohl banderasovo příspěvky jak u něj v deníku, tak jeho rady v jiných deníkách.

Já pokračuji dál ve své cestě. PMO mod jsem zvládnul 101 dní, bez P jsem 162.

Dny už nepočítám

Můj cíl je život !

doporučuji knížku - muž který chtěl být štastný

Ať se vám všem daří borci ! a přeji hodně štěstí !

- čtv črc 16, 2020 11:28 am #9668

Přemýšlel jsem nad tímhle forem a nad hodně deníkama tady. Mám je přečtený skoro všechny. Jsou tu všechny možný rady, osobní zkušenosti a ty příběhy se více méně už jen opakujou. Ale proč je tu tak málo lidí, který to fakt vydržej a "zvítězej" ?

Ahoj Baste - řekl bych, že je to prostě tím, že je to opravdu náročná výzva. Buď rád, že máš tak silnou vůli jako máš, ale i tak - byl jsi už sám krůček od relapsu. Takže hlavně neusnout na vavřínech.

Domnívám se, že spousta lidí tady také musí pochopit, že P nemusí být jediným zdrojem jejich problémů a že někdy ty relapsy mají jako jakýsi fetišistický způsob kárání se za něco, co se jim v životě zrovna nepovedlo. Myslím to tak (příklad): v práci jsem se příšerně naštval na kolegu, ale protože je to ,,větší" borec než já a všichni ho tam uznávají, nešel jsem s ním do konfliktu. Navíc to naštvání bylo jen za prkotinu. Začíná mně z toho být zle, mám zkažený den a tak co - pustím si večer P. Bum - relaps. Co může nyní za moje pocity méněcennosti? Díky relapsu mám k dispozici rychlou odpověď, které rozumím. Nemusím si analyzovat vztah s kolegou. Jestli mu vlastně tak trochu nezávidím a to může být kořenem mých úzkostí. Ne, kdepak - jsem závislý na P a to může za všechny pocity méněcennosti, které mám. A proto relapsují. Neříkám, že je to tak u každého a že to tak skutečně musí být, ale takový nešvar jsem u těch největších relapsátorů zatím vypozoroval já.

- čtv črc 16, 2020 11:34 am #9669 A ještě položme si jednu zásadní otázku - co to znamená vítězství (v kontextu poražení závislosti)? Jak poznáš, že někdo vyhrál nad závislostí? Tak, že se nepodíval do konce svého života na P? Potom je jasné, že se tady na fóru budeš bavit jen s lidmi, kteří se závislostí bojují, přemýšlí o ní, občas selhávají. Jednou pornoholik, napořád pornoholik.

- pát črc 17, 2020 8:35 am #9673 Ahoj noporne,

děkuji za reakci a za názornej příklad, dělal jsem to v pozdější fázi přesně jak jsi napsal.

Porno pro mě bylo na začátku jen prostředek k uvolnění, nepotřeboval jsem to, ale dělal jsem to. Zvyknul jsem si na to a při chuti na MO zapnul P. A tak to šlo dál a dál od mých 12ti let až k prvním láskám, sexu, stresu ze školy, práce atd....a najednou jsem spíše pornem zaháněl frustraci, a šlo to dál a dál aniž bych si uvědomoval co to se mnou dělá. Jak mě to mění.
A to je pro mě hlavní kámen úrazu - EGO. Hlavní problém bylo si to prostě přiznat. Moc by mě zajímalo, kdy přesně se z potěšení začal stávat problém a porovnat to s dobou kdy jsem si to sám přiznal. Podle mě by to bylo zajímavé číslo.
Tohle celý byl pro mě takovej experiment, tak nějak jsem tomu nevěřil, že to má takovou sílu. Jsem 163 dní bez porna a mává to se mnou jak s hadrovým panáčkem.
Ono je pak i dost těžký hodnotit celou věc aspoň trošku objektivně, protože mi přijde, že si s náma naše hlava/vědomí/podvědomí neuvěřitelně hraje. Když si čtu tady svoje příspěvky - třeba když jsem si myslel, že jsem téměř za vodou a už jsou to jen dozvuky někde z hloubi mojí mysli. Nebyly. Přišlo to za necelý dva měsíce a ještě ve větší síle a hádám, že to nebyl poslední pokus mé mysli k návratu ke starým zvyků. Byl jsem k relapsu možná víc zranitelnější než jsem si sám myslel. Ale teď se cítím víc připravenej a očekávám těžší zkoušky a myslím si, že je to moc dobře, že mě to potkalo a mám tu zkušenost.

Další věc noporne je, že jsem nikdy nezažil relaps. Popravdě jsem i dost zvědavej jaký by to bylo a už tohle myšlení je špatně, protože to zase a zase jen vede k P a relapsu. Tohle je můj první ostrej pokus. Ten úplně první 40denní nepočítám. Neměl jsem znalosti problematiky a díval jsem se u něj na P.
Ale co když si to potřebuju zažít ? nevím...přemýšelel jsem na tím a zkoušet to nechci. Protože vzhledem k tomu, jakej jsem, tak by to vedlo jen k většímu odohodlaní už to nikdy nezapnout a je dost možný že by to už tak bylo nadosmrti. Tak s tím ani začínat nebudu. Relaps existuje, ale to neznamená že to zkusím a ještě k tomu cíleně. Píšu dost často o sebemrksačství. A můžu vám řici, že co se týče života, tak jsem ten největší sebemrskač. Jsem na sebe hodně přísnej. Ale přineslo mi to vždy jen výhody a úspěchy. Jsem za to rád, ale teď prvně mám proti sobě soupeře, který "téměř" nejde porazit. -> Sám sebe, a mojí závislost, kterou jsem si musel přiznat.

Vítězství pro mě noporne neznamená, že už to člověk nikdy nezapne. Právě naopak. Jak jsem nedávno filosofoval u našeho "kacíře" incubuse, který tu málem dostal lynč, tak stále pevně věřím tomu, že když dojde opravdu ke změně "mindsetu" ohledně porna, tak se na něj v rozumné míře dívat dá. Ale chce to být k sobě maximálně upřímný a vyřešit všechny svoje problémy, jak s pornem, vlastní sexuálním životem, tak se životem obecně, protože jak noporne píšeš, u většiny z nás to není jen o pornu, ale ho kombinaci věcí.
A tady je ten kámen úrazu, protože většina lidí to prostě nedá. Tohle bude extrémně těžký i pro lidi, který si to porno opravdu dokážou odpustit a bojovat celou dobu sám ze sebou, a pracovat na tý systémový změně o které jsem psal, natož pro lidi který na to porno s pauzama koukaj furt.

Alfa a omega všeho bude to porno odstřihnout a to na hodně hodně dlouho a pak až na základě toho jaký povedete život, se k tomu klidě i vrátit. Ale upřímně si i myslím, že to ten člověk který k tomuhle dojde, už ani neudělá a nebude chtít. Protože staré zvyky budou zpřetrhány, budou nové návyky, kvalitní partnerka a šťastný život plný skutečných emocí. Nevím proč by se měl pak k něčemu tak falešnému jako je porno člověk vracet. Ale zároveň i proč ne ? třeba s partnerkou si okořenit sex. Nebo se jen tak podívat na nějakej peprnější film. Podle mě to už nebude mít stejnej efekt ani vliv na mozek ani na naší vlastní sexualitu.
Tohle by pro mě byl tedy vítěz a doufám, že mám k tomu dobře namířeno.

Prosím nezlobte se na mě za tento názor, možná ho za čas i změním, nebo ho upravím, těžko říci, ale teď s mými zkušenostmi i těmi novými to vidím takto.

Noporne, zakup si tu knihu o který jsem psal. Bude s ti líbit.

At se vám daří borci a držím vám všem palce v tomto boji !

- ned črc 19, 2020 2:31 pm #9685 Ahoj Baste,

díky za tvoji reakci. Je v ní mnoho postřehů, se kterými se ztotožňuji a mnoho takových, které mě na problematiku nutí nahlédnout i z jiných úhlů, než jsem si ji doposud prohlížel.

Další věc noporne je, že jsem nikdy nezažil relaps. Popravdě jsem i dost zvědavej jaký by to bylo a už tohle myšlení je špatně, protože to zase a zase jen vede k P a relapsu. Tohle je můj první ostrej pokus. Ten úplně první 40denní nepočítám. Neměl jsem znalosti problematiky a díval jsem se u něj na P.
Ale co když si to potřebuju zažít ? nevím...přemýšelel jsem na tím a zkoušet to nechci. Protože vzhledem k tomu, jakej jsem, tak by to vedlo jen k většímu odohodlaní už to nikdy nezapnout a je dost možný že by to už tak bylo nadosmrti. Tak s tím ani začínat nebudu. Relaps existuje, ale to neznamená že to zkusím a ještě k tomu cíleně. Píšu dost často o sebemrksačství. A můžu vám řici, že co se týče života, tak jsem ten největší sebemrskač. Jsem na sebe hodně přísnej. Ale přineslo mi to vždy jen výhody a úspěchy. Jsem za to rád, ale teď prvně mám proti sobě soupeře, který "téměř" nejde porazit. -> Sám sebe, a mojí závislost, kterou jsem si musel přiznat.

Relaps zažít nechceš, Baste. Věř tomu. Ano, je to určitě dobrá zkušenost a máš možná pravdu, že to k odvykání patří, ale jestli si tak silný, jak tvrdíš, tak drž co to dá. Jestli si navíc sebemrskač, jak o sobě tvrdíš - relaps pro tebe bude o to více nepříjemný. Pocity méněcennosti, ponížení, zmatenosti. To všechno po relapsu přijde. Navíc se velmi často stává, že doslova u P prohoníš týden, ne-li víc, než si uvědomíš, že jsi opět tam, kde jsi byl před abstinencí. Pak přijdou ty muka.

Vítězství pro mě noporne neznamená, že už to člověk nikdy nezapne. Právě naopak. Jak jsem nedávno filosofoval u našeho "kacíře" incubuse, který tu málem dostal lynč, tak stále pevně věřím tomu, že když dojde opravdu ke změně "mindsetu" ohledně porna, tak se na něj v rozumné míře dívat dá. Ale chce to být k sobě maximálně upřímný a vyřešit všechny svoje problémy, jak s pornem, vlastní sexuálním životem, tak se životem obecně, protože jak noporne píšeš, u většiny z nás to není jen o pornu, ale ho kombinaci věcí.
A tady je ten kámen úrazu, protože většina lidí to prostě nedá. Tohle bude extrémně těžký i pro lidi, který si to porno opravdu dokážou odpustit a bojovat celou dobu sám ze sebou, a pracovat na tý systémový změně o které jsem psal, natož pro lidi který na to porno s pauzama koukaj furt.

Totálně s tebou souhlasím. Také jsem Incubuse obhajoval, jak to šlo, protože jsem v jeho příspěvku tušil něco, co mělo hlavu i patu. Při psaní příspěvku do svého deníku jsem před malou chvílí došel k tomu, že mám prostě nezdravý vztah k P, což je tedy případ asi všech lidí zde. Pro mě je to na jednu stranu extrémní potěšení a na stranu druhou neskutečná slabost, hnus, ponížení. Mezi takovými póly se pak tluču, tlučeme. Jsme tudíž jako otloukánci, kteří na konci dne končí celí rozbolavělí. Jenže pochybuji, že bych si někdy mohl ještě pustit P jako ,,nezávislý" člověk. Jen pro prožitek a neschovával za něj nějaké své nevyřešené problémy z podvědomí.

Alfa a omega všeho bude to porno odstřihnout a to na hodně hodně dlouho a pak až na základě toho jaký povedete život, se k tomu klidě i vrátit. Ale upřímně si i myslím, že to ten člověk který k tomuhle dojde, už ani neudělá a nebude chtít. Protože staré zvyky budou zpřetrhány, budou nové návyky, kvalitní partnerka a šťastný život plný skutečných emocí. Nevím proč by se měl pak k něčemu tak falešnému jako je porno člověk vracet. Ale zároveň i proč ne ? třeba s partnerkou si okořenit sex. Nebo se jen tak podívat na nějakej peprnější film. Podle mě to už nebude mít stejnej efekt ani vliv na mozek ani na naší vlastní sexualitu.

Skvěle napsáno a máš pravdu - to je ten cíl, za kterým se ženu. Jen bych byl rád, kdyby už to přišlo. Cesta bude ale asi velmi dlouhá a klikatá.

Ještě jednou díky Baste - je vidět, že si díky abstinenci vyzrál. Nejdi do toho relapsu.