- ned črc 05, 2020 9:46 am
#9617
80dní PMO, v 81dni relaps, první byl celkem nevinný ale potom se to klasicky rozjelo se vším všudy, několikrát po sobě M na P. Jsem debil že jsem jen tak zahodil těch 80dní, ale bohužel uz se stalo.
Během půstu jsem si uvědomil pár věcí. Všiml jsem si že lidé závislí na P každou událost "oslavují" M na P, ať už jde o dobrou zprávu, nebo něco zlého, nebo ze stresu nebo jen tak že nemají co dělat, je to zajímavé že to takhle nechutně přirostlo k lidem. Taky jsem si uvědomil jak je důležité mít dívku/partnera se kterým sdílíte život a máte se rádi. Před půstem jsem si občas říkával že jsem sám a že bych si mohl najít nějakou dívku, pak jsem ovšem šel M a hned se ty pocity zahnaly a vše bylo "v pořádku" - hnus. Musím i říct že když jsem rezignoval a pustil si P tak jsem byl překvapený z toho jak se mi znechutilo(ano sice jsem relapsnul víckrát tudíž nevím jestli mám právo to psát ale itak), k dívkám se chovali jak prasata, šlo jen o zásun a o nic víc, vše bylo dělané pro potřebu chlapa a žena byla vždy podřadná. I když jsem tohle věděl že to tak funguje tak přesto po 80dnech čistoty mě to uplně dalo bombu do xichtu, alespoň vím že půst opravdu funguje a mozek lze restartovat za což jsem byl hrozně rád. Ale přesto jsem se tam vrátil a pustil si P znovu, je to prostě neviditelná síla která lidi svazuje.
Během půstu jsem měl hodně chvil kdy jsem se na to chtěl vysrat a vzdát to, několikrát to bylo už nahraně a posledních 10dní to už bylo jen otázkou času kdy to bude konec, ani nevím čím to bylo, nová práce, stres, volný víkend nic nedělání, porušení pár osobních pravidel ve sledování soc.sítích, erotické sny, plný pytel a chuť si ulevit - prostě klasické věci normálního života. Taky jsem si myslel že když už jsem tak daleko tak že jsem neporazitelný a nemusím se tolik hlídat.
Tudíž restart časovače a dalších 100dní je přede mnou, omg když si vzpomenu jak dlouhá cesta to bude
Taky jsem zjistil že na tom nejsem tak špatně z hlediska erekce atd, po měsíci mi totiž stál jenom z lehce erotické scény ve filmu atd atd, za co jsem velice rád že můj mozek není až tak poškozený, ale na druhou stranu, závislost je tam furt. Ovšem po 100dnech PMO si dám určitě vítěznou M protože už to na mě bylo moc 
Lákalo mě něco o čem jsem si myslel že je to něco extrémně výborného a měl jsem to za něco důležitého a strašně mě to lákalo, ovšem když se to stalo tak to nebylo nic extra
tohle je asi něco co mě nyní bude motivovat.
Četl jsem v hodně denících že to nejspiš není pro každého atd, podle mě 100dní je určitě pro každého ale četl jsem že nekdo to zvládnul i 200dní i víc, to už je podle mě strašně moc a zbytečně jsou pak z toho lidi v prdeli když relapsnou. Myslím si že pro mě je důležité zvládnout 100dní PMO a pak jen čistá M s fantazií, ovšem nesmí se to moc přehánět a dát tomu nějaké pravidla, to je ale ještě daleko a budu to řešit až přijde ten čas.
Během půstu jsem si uvědomil pár věcí. Všiml jsem si že lidé závislí na P každou událost "oslavují" M na P, ať už jde o dobrou zprávu, nebo něco zlého, nebo ze stresu nebo jen tak že nemají co dělat, je to zajímavé že to takhle nechutně přirostlo k lidem. Taky jsem si uvědomil jak je důležité mít dívku/partnera se kterým sdílíte život a máte se rádi. Před půstem jsem si občas říkával že jsem sám a že bych si mohl najít nějakou dívku, pak jsem ovšem šel M a hned se ty pocity zahnaly a vše bylo "v pořádku" - hnus. Musím i říct že když jsem rezignoval a pustil si P tak jsem byl překvapený z toho jak se mi znechutilo(ano sice jsem relapsnul víckrát tudíž nevím jestli mám právo to psát ale itak), k dívkám se chovali jak prasata, šlo jen o zásun a o nic víc, vše bylo dělané pro potřebu chlapa a žena byla vždy podřadná. I když jsem tohle věděl že to tak funguje tak přesto po 80dnech čistoty mě to uplně dalo bombu do xichtu, alespoň vím že půst opravdu funguje a mozek lze restartovat za což jsem byl hrozně rád. Ale přesto jsem se tam vrátil a pustil si P znovu, je to prostě neviditelná síla která lidi svazuje.
Během půstu jsem měl hodně chvil kdy jsem se na to chtěl vysrat a vzdát to, několikrát to bylo už nahraně a posledních 10dní to už bylo jen otázkou času kdy to bude konec, ani nevím čím to bylo, nová práce, stres, volný víkend nic nedělání, porušení pár osobních pravidel ve sledování soc.sítích, erotické sny, plný pytel a chuť si ulevit - prostě klasické věci normálního života. Taky jsem si myslel že když už jsem tak daleko tak že jsem neporazitelný a nemusím se tolik hlídat.
Tudíž restart časovače a dalších 100dní je přede mnou, omg když si vzpomenu jak dlouhá cesta to bude


Lákalo mě něco o čem jsem si myslel že je to něco extrémně výborného a měl jsem to za něco důležitého a strašně mě to lákalo, ovšem když se to stalo tak to nebylo nic extra

Četl jsem v hodně denících že to nejspiš není pro každého atd, podle mě 100dní je určitě pro každého ale četl jsem že nekdo to zvládnul i 200dní i víc, to už je podle mě strašně moc a zbytečně jsou pak z toho lidi v prdeli když relapsnou. Myslím si že pro mě je důležité zvládnout 100dní PMO a pak jen čistá M s fantazií, ovšem nesmí se to moc přehánět a dát tomu nějaké pravidla, to je ale ještě daleko a budu to řešit až přijde ten čas.