- pon bře 18, 2019 10:38 pm
#7061
noporn píše:Ahoj ztroskotanče,
předně - dosáhl si skvělého úspěchu. 80 dní je super a ve výsledku je asi jedno, jestli vydržíš 80, 90 nebo 100. Důležité je, aby si vnitřně cítil, že restart už proběhl, což vzhledem k tvým úvahám, vypadá, že ano. Jen si ohlídej, aby ses vyvaroval P. Co ta seznamka? Dala se považovat za P nebo to bylo něco ,,normálního"?
Nějaké smyslové vjemy to přineslo, ale spíše pracovala fantazie a nadrženost. Chaser efektu jsem se vyvaroval. Orgasmus byl velice příjemný. Cítím se momentálně velice vyrovnaný - byť melancholický. Ale vyrovnaný. Choval jsem se už trochu jako hysterka.
Každopádně výzvu držím dál. V jedné z mých úvah jsem přednesl tezi
"jednou závislák, navždy závislák. Byť závislák abstinující."To, že jsem si odfrknul neznamená, že si chci dávat nějaké úlevy. Spíše trošku přeuspořádat své snažení a znovu začít.
noporn píše:Dále - nechápu, proč píšeš, že by nikoho nezajímalo to, k čemu jsi dospěl. Mě, a myslím, že nejsem sám, by to naopak zajímalo velmi. Ty úvahy při restartu jsou mnohdy inspirující a značně podnětné.
Díky, myslel jsem, že moje předlouhé žvejky nikdo nečte
noporn píše:A k tomu MO - já ho tak negativně určitě nevnímám. Samozřejmě při restartu je být bez PMO i MO žádoucí. Jakmile se ale dostaneš do stavu, kdy dokážeš mít MO bez P, tzn. že si o to tělo samo řekne erekcí a nepovede to k chaser efektu, můžeš s MO normálně fungovat. Jako ve všem je ale hlavní to nepřehánět. No, nic - nebudu opakovat, co už jsem tu s vámi jednou řešil.
Samozřejmě není cíl sexualitu potlačit (byť třeba takový Freud nebo Piet Mondrian by tvrdili něco jiného, jak dokáže potlačená sexualita sublimovat), ale nějak konstruktivně usměrnit. V tom se asi shodneme oba. Nicméně pro některé z nás to může být dost na hraně.
Wasabi píše:Zajímají mě tvoje závěry a co jsi přišel.
Bojím se, že moje závěry se budou opakovat. Ale budiž. Zkusím to vylíčit nějak zevrubně a jednou provždy.
Tak jo. Moje závěry po 80 dnech…
Fyziologické a psychologické změny:Kdyby někoho zajímaly fyziologické a psychologické změny, tak potřeba koukat na porno naprosto nulová. Kdyby mě někdo momentálně vyzval:
„Nechceš se podívat na péčko?“ byl by to pro mě takový bizár jako se mě zeptat, nechci-li se převléct do ženského prádla. Na druhou stranu jsem si erotiku – jako tvořivý člověk - hodně vysublimoval do umění. Sexuální BDSM preference se trochu otupily, nezmizely, více než sex ovšem postrádám obyčejnou něhu. Polibky, doteky, objetí, mazlení, hlazení, děvče stulené pod křídlem. Co se týče tělesných pochodů, tak to je sice vzrušivější na sexuální podněty, před nedávnou masturbací jsem si byl schopen přivodit erekci pouhou erotickou myšlenkou. Na druhou stranu mě nakonec prohnala emoční hysterie plynoucí ze zjevné sexuální frustrace.
Přeuspořádání života:Snažím se ve svém životě o četné změny. Nemohu tvrdit, že jde o důsledek PMO. Jde o konglomerát drobných změn mého života, pozitivních a konstruktivních, odstartovaných tak nějak souběžně doteď udržovaných a stupňovaných. I když mi po novém roce trochu došel dech, snažím se.
Život se tedy hýbe vpřed nadějnějším směrem, ale trápí mě minulost. Stále jsem vnitřně zlomený. Strašně jsem se snažil si odpustit, ale stále nic. Nemohu si odpustit, cyklím se v jakémsi začarovaném kruhu syndromu nedokončené úlohy, ze kterého nevím jak ven, a tak jsem ho začal zcela vědomě uzavírat. Hodně jsem zklamal sám sebe. Nemluvě o lidech okolo. Hodně se teď věnuji profesní kariéře. Za tři roky chci jet do Santiaga Compostely. Ale jsem plný pochyb a lítosti. Těch 14 týdnů detoxu jsem se ustavičně bičoval myšlenkami:
„Proč to jde tak snadno a předtím nešlo? Nemohl jsem tohle udělat dřív, než se celý můj život zhroutil?“ a jak jsem se snažil najít odpověď, uvědomil jsem si pár věcí, se kterými se s vámi chci podělit.
- 1. Není to o pornu. Porno je jenom důsledek vnitřní nenaplněnosti nebo frustrace našich životů. Stejně tak bychom mohli chlastat, hulit nebo utíkat k počítačovým hrám. My ujíždíme na dopaminu. Každý máme svůj osobitý důvod proč. Jsou tady lidé, kteří k tomuhle sklouzli v důsledku dlouhodobého stresu (já). Jsou tady lidé, kteří tohle dělají z nudy. Jsou tady lidí, které k tomuhle žene sexuální frustrace pramenící z toho, že je žádná nechce. Je naprosto mylné domnívat se, že skoncování s pornografií, masturbací a podpůrně i sociálními sítěmi a dalším naše problémy vyřeší. Nevyřeší! Přestat koukat na porno není samospásné! Protože pornografie není o sexu. Je to únik. Tajný svět, do kterého může člověk snadno zmizet.
Přiznat si problém je první základ úspěchu, který nás sem svedl dohromady. Umět pojmenovat příčinu problému je klíč druhý. A tady řada lidí selhává. Dostatečně sami sebe neznají, nejsou k sobě dost kritičtí nebo jim jednoduše chybí dostatečný nadhled a životní zkušenost, aby ten bludný kořen, díky kterému se motají v začarovaném kruhu relapsů, identifikovali. Sice chtějí svou závislost řešit, ale jelikož neví, co ji způsobuje, jsou odsouzeni k věčnému nezdaru. Chce to velký nadhled, kritičnost k sobě sama a do jisté míry i mentální zralost, schopnost nadhledu. Mě to stálo hromadu sebepitvání, čtení psychologickách knížek, psaní deníků, docházení do jedné terapeutické skupiny (ne kvůli pornu), než jsem si řekl: „Dost!“
A to je ten třetí krok. Ten těžší. Ta nutnost bludný kořen vytrhnout. K úspěšnému zvládnutí závislosti je třeba konfrontovat se s příčinami svého nezdaru, pochopit své životní problémy a chtít opravdu je řešit, protože jenom to produkuje tu vnitřní sílu! Chtít je řešit navzdory všemu nepohodlí, odříkání, přemáhání a titěrné každodenní práci složené z milionů maličkostí. Pochopit své starosti a poznat sám sebe je jenom jedna část problému. Abych byl problémy schopen úspěšně vyřešit, musím nastavit zrcadlo falešným já, poznat jaký opravdu jsem, odstranit pocit viny, zlepšit svoje sebevědomí a … překročit závislost na pornografii je zase jenom jeden z mnoha dílků všeho. Jenže k tomu člověka nemůže motivovat vnější okolí. K tomu se člověk nemůže nutit zákazy. Člověk musí cítit, že Ty věci chce. Protože jenom to generuje tu klíčovou sílu. Upnout se na ty konstruktivní změny, pro které nebudu mít na porno chuť. A hlavně sílu vytrvat a nepolevit.
Honíš, protože jsi frustrovanej? Vyřeš si své problémy a odstraň kořen frustrace. Nebo snad koukáš na porno, protože Tě žádná nechce? Začni na sobě makat, zvyš svou společenskou hodnotu, zbav se strachu z neúspěchu a zlepši svoje sebevědomí, socializuj se, začni se věnovat něčemu, kvůli čemu budeš pro holky zajímavej. Nebo honíš z nudy? Tak se zvedni a běž zkoušet různé aktivní zábavy, koníčky, sporty, zbav se strachu riskovat a změň profesi… prostě najdi si nějakou konstruktivní zábavu anebo konstruktivní metodu sebevyjádření, která Tě bude bavit a naplňovat, abys neměl důvod utíkat k pornu! Prostě vystup ze své komfortní zóny a dělej něco! Nějak to řeš! Protože cílem není přestat koukat na porno. Cílem je změnit to podstatné, to klíčové, na které se zbytek nabalil jak bláto. A nic z toho není vůbec lehké, protože skutečnost se uskutečňuje jenom skutky. A to je práce. Někdy namáhavá, často nudná a nepříjemná. A nikdo nás za ty dílčí, malicherné, ale přece namáhavé úspěchy nepochválí. Na tom obzoru nás nečeká výhra ve sportce, vysokoškolský diplom, žádné „žili šťastně až do smrti.“ Po tom všem úsilí jenom přestaneme být otroky svých pudů. Život to nezmění, ale zbaví nás to jedné železné koule, co na řetězu vláčíme za sebou. Člověka budou pořád čekat překážky, nezdary a těžkosti. Pořád se bude muset snažit a přemáhat. Ale bude se mu to zvládat o kapánek snáz.
- 2. Vůbec není od věci se nad problémem zamyslet ze širšího aspektu obecné adiktologie. Je to prostě závislost a my jsme závisláci. Já si třeba přečetl nějaké knížky o archetypálních vzorcích závislostního chování, její prevenci, léčbě a hlavně o jejích příčinách. Pomohlo mi to pochopit celý problém v širším rámci. Vidět věci komplexně a také si uvědomit, že tohle není o nějaké výzvě vydržet 90 dní PMO challenge a pak ízy pízy protrhnu cílovou pásku a pohoda jazz. Tohle bude celoživotní boj. Protože ať se kdokoli léčí z jakékoli závislosti, nikdo nikde neoperuje s pojmem „vyléčený závislák.“ Je jenom závislák, léčený závislák a abstinující závislák. Lidé, kteří se sem na fórum po drahných dobách vrací, protože opětovně téhle mánii propadli, jsou přesvědčivým důkazem. Všechny změny, které jsem ve svém životě podnikl a podniknout chci, tedy nedělám proto, abych teď na 90 dní přestal koukat na porno. Musím je chtít a dělat s vědomím, že budou trvalé. Jinak Tě to dřív nebo později zase dožene. Sice se budeš kasat, že jsi vydržel 210 dní PMO výzvy, ale co z toho.
- 3. Také si myslím, že systém challengí jako způsob řešení závislosti je zavádějící. Ano, svůj smysl do jisté míry má. Fungují jako ukazatel úspěchu, síly vůle. Opakované relapsy by člověka měly pohnout k širšímu zamyšlení, proč selhává. Challenge jako sprchování studenou vodou člověka vedou k sebepřemáhání, k čemusi konstruktivnímu. Ale jinak by se challenge neměly přeceňovat. Protože primárně je to o změnách týkající se životního stylu. Protože Ty jsou pro úspěch klíčové.
Zhruba nějakým časem jsem tady dost nevybíravě napadl snažení několika z vás jako plytké, neupřímné a k ničemu. Hodně jsem přemýšlel, nebyl-li jsem k vám až příliš nespravedlivý nebo zlostný. A po dalším měsíci, co jsem zase o kousek přerostl sám sebe, jsem dospěl k názoru, že nebyl. Stále trvám na názoru, že řadě zdejších tato stránka poskytuje falešné alibi, jakousi iluzorní představu snahy, že něco dělají. Uvědomují si problém, rádi by se ho zbavili, ale podvědomě ho řešit nechtějí. Nechtějí převzít tu zodpovědnost za sebe v celé šíři. Podvědomě očekávají, že se řada věcí nehoněním u porna začne řešit sama od sebe. Ne, nezačne. Chápu tenhle přístup u nováčků, kteří se teprve klackují. Ti si potřebují sérií neúspěchů projít, ale zůstává mi nepochopitelným u některých stálic tohoto fóra, kteří mají dost široké know-how a fungují jako zdatní mentoři ostatních, věnují tomu tady moře času, ale selhávají. U těch si opravdu myslím, že jde o jakousi prazvláštní komfortní zónu.
„Problém jsem si přiznal, ale zároveň jsem se smířil, že opakovaně selhávám, a i když mám mentální kapacity provést komplexní přehodnocení přístupu k sobě samotnému, když dokážu velice fundovaně radit ostatním, tak raději po milion páté zase selžu, protože …“… protože pohodlnost. Protože honění piňdoura.
Ne, to není snaha, za kterou se můžete krýt, a kterou se můžete hájit. Já vím, že tyhle stránky by měly plnit primárně podpůrnou a terapeutickou funkci. Ale jsou chvíle, kdy by komunita měla jedinci nastavit zrcadlo a neudržovat ho v sebeklamu. Člověk totiž potřebuje dostat tu facku. Slyšet tu pravdu. Protože podle mě je to až ta facka. Ta facka, kdy se člověku začne všechno sypat jako domeček z karet. Má oblíbená teorie nepoučitelnosti praví, že člověk pozná, že chybil, až když na to doplatí. A o tom to je. Až když už je toho tak strašně moc, že všechno chlácholení, utěšování, podpora, svádění viny a štěpení kančího chlupu vedví nikam nevede.
Je to zkrátka o té vůli říct si:
"Nechci. Takhle svůj život dál vést nechci." Ale ne protože cítím, že by se nějak mělo. Ale protože JÁ nechci. Jenže k tomu dospějeme většinou, když se nám všechno topí ve sračkách.
Pamatuji ten den, kdy jsem přestal já. Na ten impuls.
Lituji, že to muselo zajít až tak daleko.
No nic. Vám držím palce a o sobě budu dávat vědět.
1.11.2018 - registrace na fóru a první pokusy s PMO výzvou.
17.3.2019 - rekord 80 dní PMO výzvy. Relaps.
----------------
Pochopil jsem, že pornem řeším důsledky vnitřní nenaplněnosti a frustrace z mého života. Následovalo dvouleté období nápravy. Ruku v ruce s životní naplněností mizela i potřeba porna. Na podzim 2020 zas lockdown. Na jaře 2021 zase přerovnávám život.
----------------
12.4. 2021 - 42 dnů bez PMO. Relaps.
[url=https://www.tickerfactory.com]