Forum Život na pornu 3.3.1

- pon bře 04, 2019 3:06 pm #6866 Ahoj Bande, takovej zásadní dotaz, poslední relaps byl v něčem jiný než ty ostatní? X hodin edging, eskalace žánrů? pokud ne nemyslím, že by to mělo byt spojeno s P, dokážu si představit, že když abstinuješ dáš svůj rekord 14 dní (nevím teď) a pak tomu dáš pořádně za uši X hodinovou edgingovou seanci čekal bych že tě to muže takhle sejmout. Je možné že tvůj rekord zahájil neuroplastickou reakci k přizpůsobení se nedostatku velkých dávek dopaminu a teď jak zase relapsuješ tak jede zase naopak a snaží se přizpůsobit zpět možná je to moc velkých změn najednou.

U mě tuhle reakci už poznám a to že cítím takové vlny a tlaky v čelním laloku, jakoby za obočím.

- stř bře 06, 2019 7:40 am #6904 Ahoj Zippe, byl hodně intenzivní z hlediska času, což znamená pár hodin v noci před spaním a pak pokračování druhý den v práci prakticky po celou pracovní dobu v kanceláři plné kolegů s odskakováním si na záchod k odlehčení edgingu. Vím, je to šílené. Následovalo totální vyčerpání a přechod do hard mode. Máš asi pravdu s tou neuroplastickou reakcí mozku k přizpůsobování se velkým dávkám dopaminu střídaných s přizpůsobováním se absolutní absenci těchto dávek. Vůbec se už nedivím, že jsem dopadl, jak jsem dopadl. Trvalo to už tři dny (5., 6. a 7. den abstinence) a naděje na zlepšení nepřicházela, do toho se přidala mozková mlha a náběhy na klinickou depresi (to já už poznám). Dostal jsem opravdu strach a vyřešil to - večer jsem si dal trochu PMO. Spalo se mi krásně, a přesto, že jsem spal mnohem méně, než ten předchozí týden, měl jsem pak celý den plno energie, dobrou náladu, a po závratích, mozkové mlze, depresi apod. ani stopy. Tak teď babo raď. Cítím, že veškeré pokusy o abstinenci mi víc berou než dávají. A vůbec mám čím dál větší pocit, že je něco na celém způsobu nofapu, o jaký se tady snažíme, špatně. Jsme jak banda tlustoprdů, kteří se snaží zhubnout tím, že přestanou jíst. Jasně, že to několik dní/týdnů/měsíců vydržíme, ale pak jdeme a vypleníme celou ledničku. To přece musí jít i nějak jinak.

https://www.youtube.com/@nofapcz

- stř bře 06, 2019 9:56 am #6908 To chápu a souhlasím, že takhle to nejde.
Problém je v tom, že jedeš v režimu 0-1. Zapnuto/vypnuto. Ano/ne. Sex/abstinence. Ta hranice nevede mezi mít sex a nemít sex, ale můj přirozený sex drive a sledování P (závislost na PMO).
Nemusíš se mnou souhlasit, ale sex je způsob jak vzájemně vyjádřit naprostou jedinečnost vztahu s mojí manželkou. Takže kdykoli používám sex nebo přesněji řečeno PMO jako řešení (žádné řešení to není, to víme) své úzkosti, strachu, stresu a pod., prostě jako náplast na jakékoli nezpracované emoce, tak si pěstuji svoji závislost (kompulzivní poruchu). A to je podle mě na úkor vztahů, ve kterých žiju.

Ještě přidám link na článek v AJ, který se tu myslím už jednou objevil, ale teď si nejsem jistý: http://addictedtointernetporn.com/?p=898

Jakub

- stř bře 06, 2019 11:13 am #6909 Ahoj banderasi,

v tvém posledním příspěvku je pár věcí, ke kterým bych se rád vyjádřil.

Tak předně - každý drogově závislý tě řekne, že když se snaží abstinovat, stojí to za hovno. No, vždyť ano - drogy jsou přece super a můžeme se na nich stát závislými právě pro to, protože nás odvádí od každodenní reality do prostoru snů. Je na každém si zvážit, co je pro něj lepší. Jestli žít v realitě nebo se plně oddat droze. Viděl si film Inception (Počátek) s Leonardem DiCapriem? Pak jistě pamatuješ na tu scénu, kde jeden maník podniká s tím, že lidem programuje jejich sny tak, jak si to přejí. Jeho zákazníci už vůbec nemají snahu opouštět svět snů a iluzí. Proč také, když ve snech mají vše, co si přejí?
Můžeš se oddat iluzi - byla by to jen tvoje volba. Jen pak ale nepočítej s tím, že něco po sobě na světě zanecháš. Budeš vlastně žít jen pro sebe. Egoisticky. Bez druhých. Protože soužití s druhými vždycky bude o nějakém kompromisu, obětování. Stejně jako žít v realitě, protože ta před tebe bude vždycky klást jen samé překážky. Budeš dost silný, abys je zvládnul? Nebo lépe řečeno - chceš se stát silným?

Dále pak píšeš

Tak teď babo raď. Cítím, že veškeré pokusy o abstinenci mi víc berou než dávají. A vůbec mám čím dál větší pocit, že je něco na celém způsobu nofapu, o jaký se tady snažíme, špatně. Jsme jak banda tlustoprdů, kteří se snaží zhubnout tím, že přestanou jíst. Jasně, že to několik dní/týdnů/měsíců vydržíme, ale pak jdeme a vypleníme celou ledničku. To přece musí jít i nějak jinak.

Tady bych se vrátil k mojí otázce, kterou jsem kdysi vznesl ve svém deníku a to, že se mně osobně moc nezdá, že život bez PMO je reálný do konce života. Myslím, že reálný, a doufám, že k němu spěju, je život bez P. Abstinence od PMO je jen takový nutný mezistupeň, aby ses vyhrabal z té závislosti na vizuálních stimulech od P. Proto osobně plánuji, že se po 100 a možná i více dnech, to podle toho, oč si řekne tělo, vrátím k občasnému MO. Ta paralela s jídlem mně v tomhle přijde trefná. Zkrátka - PMO pro mě představuje přežírání, kdy se láduješ od nevidím do nevidím sladkostmi a dalším nezdravým jídlem (tlustoprd). Příliš častá MO pro mě představuje takový ten styl, kdy jíš všechno a občas to přeženeš (člověk s kily navíc). Občasná MO, když si o to tělo samo řekne erekcí, je pak ideální dieta, kterou dokážeš držet celý život, aniž by ses musel nějak víc hlídat (dejme tomu zdravě hubený člověk). Ano, budou tu i kulturisté a fitnesáci - to bych řekl, že budou třeba lidé fungující v normal mode, tedy jen s povoleným sexem. Takoví ale předně musí být k tomu tělesně disponováni, tj. mít náruživější partnerku, aby plně uspokojila jejich libido, a těch tady na fóru moc nebude. Jedno je ale jisté (byť se to v dnešní na hlavu postavené společnosti snaží někteří samozvaní brehateriáni popřít, což mně přijde jako důkaz toho, na jaké dno v logice dnešní společnost klesla) - bez jídla žít nemůžeš. Ano, můžeš se po nějaký čas postit, ale stejně se nakonec najíst musíš nebo zemřeš - v naší paralele zešílíš nebo se stejně vrátíš k PMO ještě ve větší míře než tomu bylo předtím.

Každopádně za mě osobně - určitě se nesnaž o jakési dávkování PMO. PMO pro tebe, jestliže si závislí, je jako alkohol pro alkoholika. Ano, lidé kolem tebe si klidně skleničku dát mohou, těm to pravděpodobně neublíží. Pokud si ji ale dopřeješ ty, vrátí tě to okamžitě do bahna, ze kterého se stále, doufám, snažíš vyhrabat.

- stř bře 06, 2019 6:16 pm #6914 Ahoj Banderasi,

u mě vždy skoncili pokusy jen omezit P nebo M neúspěšně, říkal jsem si že to zkusím jen bez P, pak stejně vždy došlo k tomu, že jsem skončil u mnohonásobeho PMO nejhrubsiho kalibru a ještě kolikrát i za peníze. Je to podle mě tak, buď jses abstinujici alkoholik nebo alkoholik, abstinujici narkoman nebo narkoman, abstinujici honic nebo honič a abstinujici tloustik nebo tloustik. Proto skončit s Pornem nebo žrádlem je sakra těžký, protože jist musíš a pokud nežiješ v celibátu, tak většinou musíš i soustat, jinak tě manželka vykopne

Až na pár výjimek jsem nikdy nevydržel víc jak pět dní bez PMO a bylo to peklo, nemyslel jsem na nic než na pecko, Teda klinickou depresi jsem neměl, ale noci kdy jsem nespal a myslel na porno byli šílený. Teď nevím co mi pomohlo, prostě jsem vymazal všechno svinstvo z disku, vyhodil všechny prasarny, zablokoval stránky s Pornem, Facebook, jestli pomohlo tohle nevím. Teď po padesáti dnech menší krize, občas na sex myslím víc, občas míň, zatím mě nic nedonutilo ho vzít do ruky. Nebo jestli to bylo odhodlání už žít, nevím. Každopádně bych řekl, že to chce dát tak tři týdny hardmode a pak už prostě sex a smířit se s tím, že manželka není vždy k mání, že prostě sex nebude, ale hlavně ho nebrat do ruky. Jiná cesta podle mě není, prostě sex nesmí být to hlavní, co v životě existuje, jen součást.

- pát bře 08, 2019 7:32 am #6941 Jakube, noporne a Hynku, díky moc za vaše příspěvky. Všichni máte v něčem pravdu. Já sám jsem samozřejmě také o všem přemýšlel a dlouho to rozebíral i s manželkou. Poučení z krizového vývoje je toto:

1) Dávkování PMO. Můžu vás ujistit, že rozhodně nic takového nemám v úmyslu. Zafungovalo by to možná jednou, dvakrát, ale velmi rychle bych byl zase tam, kde jsem byl. Příklad. Jenom za poslední dva relapsy jsem nashromáždil (a zase smazal) celkem 150 GB "kvalitního matroše". No tímhle tempem bych za chvíli měl offline zálohu veškerého porna na netu. To nejde, takovou kapacitu disků fakt nemám , navíc vyhledat něco konkrétního v takové sbírce by bylo stejně pracné, jako to vyhledat zase na netu .

2) Hard mód ala režim zapnuto/vypnuto. Nebylo to myšleno dlouhodobě, ale přesně jak psal Hynek - dát tři týdny (minimálně dva, maximálně měsíc) a pak už prostě sex. Chtěl jsem nastartovat ten proces co nejefektivněji a taky si trochu i dokázat, že to zvládnu i já, když to zvládnou jiní. Nejsem dokonalý, nezvládnu to a přiznávám to. Manželce jsem řekl, že kdybych jí někdy zase pod vlivem nějakého poblouznění mysli říkal, že jedu zase hard mód, ať mě s tím pošle někam a připomene mi, jak jsem minule dopadl. A ať mě raději rovnou svede . Popravdě řečeno velmi to uvítala , ty moje občasné hard módy byly vždy stejně nejvíc hard pro ni. Náš sex JE VŽDY vyjádřením jedinečnosti našeho vztahu, a že je to současně i trochu lék na PMO závislost, asi nevadí. Nejpříjemnější způsob odvykání od porna je čistý sex.

3) Budu se tedy snažit mít sex tak často, jak to půjde. To neznamená, že se do něj budu nutit, když nebudu mít chuť (nebo do něj nutit manželku, když ona nebude mít chuť). A už vůbec to neznamená, že sex pro mě bude hlavní náplní života. Ale prostě se mu rozhodně nebudu uměle bránit kvůli nějakému lepšímu nofapu .

https://www.youtube.com/@nofapcz

- pát bře 08, 2019 2:06 pm #6945 Moooooc držím palečky

Jakub

- pát bře 08, 2019 3:08 pm #6947

Tak teď babo raď. Cítím, že veškeré pokusy o abstinenci mi víc berou než dávají. A vůbec mám čím dál větší pocit, že je něco na celém způsobu nofapu, o jaký se tady snažíme, špatně. Jsme jak banda tlustoprdů, kteří se snaží zhubnout tím, že přestanou jíst. Jasně, že to několik dní/týdnů/měsíců vydržíme, ale pak jdeme a vypleníme celou ledničku. To přece musí jít i nějak jinak.

Že by sis to konečně uvědomil?
Ke svým 3 měsícům bez PMO ych chtěl napsat kratší zamyšlení, ve kterém jsenlm o tomhle zavádějícím přístupu chtěl psát. Tys mi strašně krásně nahrál.b

Samotná restrikce nic neřeší a nevyřeší. Musí být doprovázena pozitivní konstruktivní změnou, která nahradí ten důvod, proč k pornu utíkáš. Kdybychom to měli popsat z hlediska obecného adiktologie, musíš primárně vyřešit příčinu své závislosti. Jinak se k ní zase vrátíš. A na to řada lidí tady zapomíná. Není divu, že když nevytrhnou bludny kořen, motaji se v zacarovanem kruhu donekonečna. Ale nemůžeme se za to vinit, řada z nás si to zrcadlo neumí nastavit a my tady sotva poznáme kdy uplnou osobnostní historii daného jedince, abychom to byli schopni udělat my za něj.

Ty a tvé deníky jsou pro mě hrozná záhada. Připadá mi, že v zastupu nás lidí, které k pornu dohnala frustrace, ty nemáš důvod. Máš milující chápavou ženu, rodinu, jsi aktivní a činorodý člověk, vedeš asi relativně spokojený život. A možná vedle toho v sobě nosíš nějakou vnitřní nenaplněnost.

Proč to děláš, Banderasi? Proč na to porno koukáš? Z nudy? Máš nějaké sexuální fantazie, které si se ženou nemůžeš splnit? (promiň, jestli je to tady zmíněné, ale bere tě asi trochu pissing, co jsem si všiml. Jsi v tomhle jenom teoretik nebo praktik?). Ačkoli máš svou ženu rád a máte spolu prima sex, možná Ti kdesi hluboko v hlavě něco haraší, hárá a nepřestává. Nemáš frustraci z toho, že na Tebe doléhá nějaká krize středního věku? Podle mě tam nějaký takový důvod bude. A možná ne jeden. Může toho být spousta. Obecně v lidské osobnosti je rada problémů komplexních. A my sami máme často tendence žít v sebeklamu...

1.11.2018 - registrace na fóru a první pokusy s PMO výzvou.
17.3.2019 - rekord 80 dní PMO výzvy. Relaps.
----------------
Pochopil jsem, že pornem řeším důsledky vnitřní nenaplněnosti a frustrace z mého života. Následovalo dvouleté období nápravy. Ruku v ruce s životní naplněností mizela i potřeba porna. Na podzim 2020 zas lockdown. Na jaře 2021 zase přerovnávám život.
----------------
12.4. 2021 - 42 dnů bez PMO. Relaps.

[url=https://www.tickerfactory.com]

- stř bře 20, 2019 10:17 am #7072 Ahoj Ztroskotanče, díky. Četl jsem i to tvé obsáhlé pojednání ve tvém deníku a děkuji ti i za něj, je pro mě moc přínosné si tyhle úvahy číst.

Co se týká mě a mojí závislosti jevící se jako záhada, tak ona to taková záhada není. Problém je v tom, že není aktuálně (a možná ani nikdy v budoucnu) v mých silách to všechno sepsat tak, aby to dávalo smysl. Vypíchnu jen dva aspekty a jen velmi stručně.

1) Délka závislosti - bezmála 30 let. To není málo. Ale podstatné je hlavně to, že se to vyvíjelo v různých etapách, v různých životních situacích a s různým mým přístupem k tomu všemu. A to vše se zapisovalo hluboko do mozku a vyrývalo to v něm hluboké dráhy. To není výmluva ani omluva, pouze konstatování. Patří tam i takové situace, kdy po sebevražedném pokusu jsem se probral na ARO, a mojí první myšlenkou bylo ošukat sestřičku nebo si aspoň vyhonit (což nešlo, protože jsem měl v něm zavedenou hadici). Řekni mi, kolik lidí má de facto na smrtelné posteli takové utkvělé myšlenky?

2) Můj současný život není zdaleka tak ideální, jak se vám možná z mých příspěvků jeví a rozhodně je daleko od toho, jak bych chtěl žít. A aktuálně to prostě ani není možné. Tohle by se vysvětlit a popsat dalo, možná to někdy udělám, ale moc se mi nechce - znělo by to jako stěžování si, a to já prostě nedělám. Ani v reálném životě reálným lidem. Jenže většina lidí si právě neustále na něco stěžuje a když si někdo nestěžuje, tak je divný a automaticky si o něm ostatní myslí, jak se má skvěle. Co já se např. naposlouchal stížností mojí sestry, jak málo mají peněz, přičemž ona ode mě nikdy nic takového neslyšela. A důsledek? V jejích představách se nejspíš topíme v penězích. Realita je ovšem taková (a mnohokrát se mi to potvrdilo), že oni vždy měli mnohem víc peněz než my.

Ještě bych chtěl napsat, že i já jsem ten případ, kterého k pornu dohnala frustrace. Proč jsem u něj setrval i v dobách, kdy frustrace taková nebyla, je otázka jiná. Ale primárně to byla opravdu frustrace. Frustrace ze samoty, z toho, že všichni kolem mě měli holku/kluka a já byl pořád sám a žádná mě nechtěla. Později, když už jsem lítal v pornu, se to samozřejmě cyklilo a zamotávalo do sebe, a to že jsem stále přes "pokročilý věk" neměl holku, bylo nejen příčinou PMO, ale i důsledkem. Což jsem ovšem v té době absolutně netušil - stále jsem to vnímal jen jedním směrem, tedy nemám holku, proto dělám PMO. Jedna otázka je pro mě ovšem stále záhadou. Proč jsem si nedokázal najít žádnou holku v době, kdy jsem PMO ještě nedělal (maximálně tak MO). Vím, že je to strašně dávno a možná mi řeknete, proč se tím vůbec zabývám. Ale já si prostě myslím, že tam je ten zakopaný pes. Nějaké potlačené emoce? Něco z dětství? Netuším. Absolutně netuším. Ten pes je zakopaný strašně hluboko, ale tak nějak cítím, že pokud ho nevykopu, tak je úplně jedno, jestli dám 20 dní nebo 200, problém bude pořád nevyřešen a vždy do toho dřív nebo později zase spadnu. Tzv. "krize středního věku", jak sám píšeš, tam samozřejmě přítomná je teď už taky, o tom není sporu, a celé to samozřejmě zamotává ještě víc. Určitě ale ta krize je příčinou nejen toho, že se od PMO nedokážu stále odpoutat, ale hlavně toho, že jsem to vůbec začal zkoušet. Bez této krize bych se k tomu nejspíš nikdy nedokopal a uPMOval se až do smrti.

https://www.youtube.com/@nofapcz

- pon bře 25, 2019 10:31 am #7155 Ahoj,

jak probíhá příprava na další díly PornWars? Co tvuj stav zlepšil se?