- stř pro 13, 2017 11:37 am
#3410
Den 1:
Celý den mě provází velká únava, taková ta typická porelapsová. Resetuju počítadla, pročítám různé příspěvky jiných rebooterů a snažím se namotivovat, jak dál. Rozhoduji se, že opět pojedu začátek odvykačky v hard módu. Na konci léta jsem dal v tomto módu 6 a 9 dní, pak jsem přepnul na normální mód, ale výsledky lepší nebyly. Nyní chci vydržet celých 14 dní bez jakékoliv sexuální stimulace. Cestou na oběd potkávám různé pěkné holky a samozřejmě je vnímám jako sexuální objekty, ten dole je ale v klidu, páč jsem po včerejšku úplně vyšťavený. Prochází kolem mě, jako bych byl duch, nedávají mi žádný náznak očního kontaktu nebo úsměvu, prostě nic. Večer jsem tak unaven, že nemám ani sílu jít na trénink zouku. Ale překonávám se a jdu. Kupodivu probíhá docela fajn. Tanec s mladýma holkama mě vždy energeticky dobíjí, takže únavu na chvíli překonávám, nicméně večer padám totálně do postele. Předtím ještě seznamuji manželku s tím, že sex bude až za 2 týdny. Je v pohodě, co by pro mě neudělala
.
Den 2:
Ráno se vážím a zjišťuji, že mám cca o 7 kg víc než je moje optimální váha (a to už jsem byl i 5 kg pod ní). Poslední dobou jsem životosprávu moc neřešil, chtěl jsem se soustředit především na odvykačku od P a tak jsem dost často své centrum odměn v mozku místo P sytil jídlem. Naštěstí pořád mám o cca 12 kg míň, než kolik jsem běžně míval předtím, než jsem s tím začal něco dělat, nicméně takhle to dál nejde a dávám si cíl do Vánoc dát 3 kg dolů a během ledna zbytek. A to i při odvykačce od P. Snídaně i oběd ideální. Taky jdu po delší době cvičit do fitka, super pocit. Zkouším pak i studenou sprchu, ale tu dávám jen krátce na závěr až po teplé
. Přidávám další záměr, hodně číst knížky. Čtu už mnohem víc než dřív, pár knížek za rok dám, ale pořád je to málo. Vybírám různé knížky, které mě zajímají už delší dobu a chci je mít doma, cifra se šplhá postupně až na cca 4500. Ty vole. Ale stejně objednávám. Je tam např. všech 8 dílů Zaklínače a zhruba stejný počet knih k osobnímu rozvoji. Odpoledne Vanoční tvoření s klukama ve školce, nálada dobrá. Večer holky hodně pláčou, nejdou uspat, nervy tečou. Záměr lehké večeře dostává na frak, jdu do kuchyně a cpu do sebe, co najdu. Únava obrovská, nejsem schopen vydržet a padám do postele dřív než děti.
Den 3:
Konečně začínám z hlediska únavy a energie fungovat tak nějak normálně. Pokazila se nám doma pračka, tak už pomalu vybírám na netu novou a docela se mi ty nové typy líbí. V práci to jde celkem na pohodu, večer s dětma je to sice náročné podobně jako včera, ale nakonec jsem to já, kdo dokáže holky utišit a uspat, aniž by mě to nějak psychicky rozhodilo. Dokonce se pak díváme s manželkou na další díl 5. série Prison Break (v posledním roce nějaké seriály šly úplně mimo nás, vůbec jsme to nedávali), takže jsem spokojený. A před spaním si dávám ještě tak hodinku a půl Zaklínače 3, na toho jsem taky pár týdnů už nešáhl, protože když se náhodou našel čas a energie, tak jsem to zabil pornem. Porno chutě zatím nejsou, jsem spokojený.
Den 4:
Jedno dítě odjíždí na víkend k babičce, takže je hned znát to ulehčení, když jsou doma jen tři
. Přesto na sobě pozoruji občasné výbuchy vzteku a zuřivosti v různých situacích. Např. když se jedno z dvojčat vysere v ložnici na koberec, to by se dalo ještě pochopit
, ale v jiných situacích to nutné není a vím, že to jen můj mozek se něco snaží vyprovokovat, protože mu něco chybí. Odpoledne jdeme na na vánoční trhy do města, ale očekávaná idylka to nebyla. Punč sice výborný, ale takové davy lidí jsem teda ještě nezažil. Nakonec prchám i s dvojkočárkem do parku, protože se mi normálně z toho davu začalo dělat zle, a to netrpím žádnou agorafobií. Uklidňuji se až doma, když jdu cvičit na klavír. Večer se se synem díváme na sedmý díl Star Wars, protože premiéra osmičky v kinech se blíží a on to teď úplně žere
. Když všichni jdou spát, dostavují se první myšlenky typu kouknout se na nějaké video pro dospělé, ale tyto myšlenky naštěstí zaháním a raději hledám na netu info k nové pračce, kdyby stará nešla opravit. Spát jdu ale docela pozdě, což optimální není.
Den 5:
Ranní erekce tak silná, že několik minut nedokážu vůbec vstát a snažím se ji dostat dolů. Jinak celkem pohodová neděle, pokročil jsem v knížce Omniverzum (hodně zajímavá knížka), pocvičil na klavír, taky jsme byli s dětma plavat na bazéně. Večer ale poněkud překvapivě opět obrovská únava, kterou bych určitě překonal, kdybych sedl k PC a začal sjíždět vzrušující videa, ale nedělám to a raději volím lepší variantu a jdu spát.
Den 6:
A už to začíná. Erekce celou noc. Kdykoliv se probouzím, pořád stojí. Dokonce se mi zdá sen, že jsme někde s manželkou a ona tam najednou začíná nějakého chlápka přede všema kouřit a on jí nakonec obrovskou dávku stříká na celý obličej. Do prdele. Proč mi ti porno chlápci lezou i do snu a na moji vlastní manželku? No nic, je to jen sen a manželku jsem tím ráno pobavil
. Myšlenky na porno se ale vynořují i přes den a odpoledne už mi zase ten zrádný hlas šeptá do ucha: „Stáhni si něco, však se podíváš jen na začátek, než začnou souložit a pak to vypneš“. A já mu podléhám, vyhledám na stahovacím serveru video (s mojí oblíbenou herečkou), které podle thumbnails vypadá zajímavě a začínám ho stahovat. Po pár sekundách ale stahování ruším. Ten hlas je lhář a já to vím. Nepodíval bych se jen na začátek, minimálně bych přeblikal rychle sexuální scény a začal vyhledávat a stahovat další a další videa a už by to jelo, už bych to nezastavil. Ten scénář je pořád stejný. Ne, nenaletím a překonám to. Raději notebook vypínám, odcházím z práce a jdu se zrelaxovat do sauny. Je to teda společná sauna, což při hard módu fakt není úplně optimální, ale naštěstí tam není žádná holka, která by mě nějak vzrušila, spíš převládají chlapi (ženský asi před Vánocemi na saunu nemají čas). Pomohlo mi to ale jen částečně, doma po návratu pořád cítím nepříjemné abstinenční příznaky, tj. nálada pod psa, ačkoliv k tomu objektivně není žádný důvod. K PC raději vůbec nesedám a zkouším si zvednout náladu jinak. Pouštím si Silvestr z roku 1979 (z nahrávky ze satelitu), takový trochu návrat do historie, do doby, kdy P prakticky neexistovalo a lidi se dokázali bavit jinak. Částečně to pomáhá a tak to vypínám a jdu spát. Zítra bude snad líp.
Den 7 / Den 0:
Noc celkem klidná a probouzím se s pocitem radosti z toho, že jsem včera nerelapsnul. Fakt cítím, že když překonám pokušení navzdory nepříjemným stavům, že jedině to mě může posunout dál. Rozvážím děti a den začínám lekcí klavíru. Je to už moje třetí lekce. Našel jsem si totiž lektorku, protože jsem cítil, že jako samouk se nikam neposunu a udělal jsem fakt dobře. Navíc ona je ze mě taky nadšená, minule mi říkala, že na druhé lekci jí tam nikdo takhle nehraje
. V práci celkem pohoda, cítím, že dnes bude dobrý den. Na konci pracovní doby se však děje něco nečekaného a vůbec nechápu proč. Nemám žádné extra pokušení, se kterým bych bojoval, ani blbou náladu, ani se nenudím, prostě nic, na co bych se mohl vymluvit. Přesto zapínám porno, resp. začínám stahovat kvalitní HD videa s těmi nejluxusnějšími kočičkami a pak si je proklikávám za současného edgingu. Ty vole, ta je nádherná, a co tahle, taky luxusní, a ještě tahle, a tady ta trojka je skvělá, no to bych teda chtěl zažít, ten borec je úplně v ráji, jak já je všechny miluju, tyhlety čičinky, seru na restart mozku, já bez nich nemůžu žít!!! A čas běží, hodina za hodinou, nakonec ocházím z práce totálně pozdě s šílenou bolestí koulí z toho edgingu a vracím se domů se lží, že jsem toho měl dnes moc a proto jsem se takhle zdržel. Bolest koulí můžu zmírnit jedině výstřikem, tak ruším hard mód a nechávám se před spaním vykouřit. Je to strašně rychlé a vůbec nic z toho nemám, žádný krásný pocit, který bych po týdnu abstinence rozhodně měl, pokud bych to takhle neposral. Manželka ale ví, že už jsem vydržel týden, takže se ptá, jestli jsem v pohodě a nebudu mít chaser effect a nebudu koukat na porno, že raději vypne počítač. A já opět lžu, že jsem úplně v pohodě, že jen ještě něco málo na PC vyřídím a jdu spát, přitom se neskutečně těším, že budu pokračovat v PMO, stahuji další a další videa a ještě 3x se u nich udělám, než mám dost. Necítím se vyloženě zle, ale přesto plně vnímám, jak se mi snížily vibrace v duši a že mě asi čeká nepříjemná noc s nočními můrami. Jsem blbec, ale můžu si za to jen a jen sám.