- čtv úno 01, 2018 10:46 pm
#3593
První měsíc v tomto roce uběhl, chtěl jsem napsat po uplynutí 21 dní, že jsem této mety dosáhl, bohužel se to nepodařilo. Přesto napíšu, co všechno jsem udělal, jak jsem to prožíval a jestli to vedlo k něčemu dobrému.
1. Opatření:
a) PC. Musel z domu pryč. Ne nutně fyzicky, ale dal jsem ho do stavu, že nešel vůbec zapnout. Oddělal jsem prodlužovací napájecí kabel procesoru, který se dost těžko shání a dal ho manželce, ať ho někam schová. Mám velkou bednu, takže bez něj standardní kabel ze zdroje k napájení procesoru nedosáhne, takže vyřešeno. PC nefunkční.
b) Notebook v práci. Ten bohužel odstavit nemůžu, protože na něm pracuji. Kdyby to šlo, bylo by to úplně nejlepší. Takže jsem jen dosti přísně nastavil K9, kromě porna a podobných sraček jsem zablokoval i facebook, youtube, anti porn weby atd., heslo znala jen manželka, heslo k emailu, na který se dalo zaslat obnovení hesla, také jen manželka atd. V google nastaveno a zamknuto bezpečné vyhledávání.
c) Mobil. Mám samozřejmě smartphone, takže ten šel také pryč, dal jsem ho manželce na schování. Vyhrabal jsem ze stolu 11 let starý dobrý tlačítkový SE W810i, voperoval do něj malou SIM-ku (docela hodinářská práce i s příslušným adaptérem, ale povedlo se).
d) Televize. Sice nebyla problémem, ale když už, tak už. S manželkou jsme ji sledovali velmi málo, takže nám chybět nebude a dětem ta abstinence od ní rozhodně neuškodí, spíše naopak. Takže odstavena. Myšleno jako TV programy ze satelitu příp. společné antény v baráku. Jediné, co jsme ponechali funkční, bylo domácí kino s tím, že jednou týdně se s dětma na nějakou pohádku nebo film z bluray nebo dvd podíváme. A také audio, bez hudby by to asi nešlo.
Samozřejmě před dětma jsme zahráli věrohodné divadlo, jako že se ty přístroje postupně pokazily
.
2. Průběh:
Ze začátku klasika, typický průběh prvního týdne po relapsu. Obrovská únava, a to bez ohledu na to, že jsem v noci spával docela dost. Když se to začalo trochu lepšit, tak jsem si aspoň večer něco četl, začal jsem číst prvního Zaklínače. Úžasná kniha, užívám si to stejně dobře jako hru
. Jelikož závislost na P se často srovnává se závislostí na kokainu, nastudoval jsem si abstineční příznaky při odvykačce od kokainu, a opravdu to mělo velmi podobný průběh. Včetně druhého týdne, kdy největší únava pominula a začala se dostavovat touha po relapsu. Relapsnout ale nebylo pořádně na čem. Bohužel ale i přes všechna opatření se vždycky najde něco, co zabezpečit nelze. V mém případě nejslabší článek byl samozřejmě notebook v práci, kde v anonymním režimu prohlížeče (tedy bez bezpečného vyhledávání) lze v googlu vhodnými dotazy nalézt různé porno obrázky. Sice prokliknout už nešly, k žádnému videu jsem se nedostal, ale i tak je to samozřejmě špatně. 8 dní jsem byl čistý, ale 9. den jsem se právě snažil takto vyhledávat nějaké obrázky, 10. den znovu a o něco víc a 11. den opět a ještě víc a to už jsem to nevydržel a udělal si to pak na záchodě. Žádný z těch tří dnů jsem si samozřejmě nepočítal a vynuloval počítadlo. Jelikož to ale nebyl typický relaps, pokračovalo to jakoby dál a ten průběh byl úplně jiný. Nálada příšerná, začal jsem být strašně agresivní a jakoby z ničehonic. Byl jsem třeba v klidu, manželka něco řekla a já najednou totálně vypěnil. Víc jsem řval na děti atd. Vůbec jsem se nepoznával, to jsem vůbec nebyl já. Začalo mi to totálně lézt na mozek, porno a sexuální myšlenky mi běžely v hlavě 24 hodin denně, v noci sny, přes den myšlenky, které nešly přebít ničím jiným. Byl jsem totálně napruzený na všechny ženské, vyloženě jsem cítil, že bych nejraději nějakou zatáhl do parku a pořádně ji tam ojel (tedy jako znásilnil). Hrůza. Já, takový mírumilovný člověk? Jak jsem byl odpojen od prakticky všech virtuálních zdrojů dopaminu, můj mozek to vůbec nebyl schopen pobrat a najel na panický režim. Nakonec jsem měl vážnou debatu s manželkou, co s tím dál, že takhle to dál nejde. Jestli teda mám pokračovat dál s tím, že vůbec netuším, kam až to může gradovat, nebo se vrátit k P v nějaké rozumné míře, padaly i návrhy, že bych si čas od času zajel na swingers párty, abych dodal dopamin aspoň relativně přirozeným nevirtuálním způsobem. Mám úžasnou ženu, nakonec řekla, že ať se rozhodnu pro cokoliv, mám její plnou podporu a že si velmi cení, jak na sobě chci pořád pracovat. Vrátila mi tedy skoro po třech týdnech ten napájecí kabel procesoru a já opět zprovoznil domácí PC. A užil jsem si trochu toho porna. No, užil. Jak se to vezme. Nějak extra nadšený jsem z toho nebyl. Ale ani nijak znechucený. Prostě jsem ale cítil, jakoby to ke mě už nějak nepatřilo. Další den jsem byl čistý a pak jsem relapsnul naprosto klasicky. Začalo to tím, že si jen něco stáhnu do své nové "sbírky" těch best videí, ale že na to koukat nebudu. Nakonec jsem dvojnásobně překročil čas, který jsem si povolil na jeden týden, provozoval edging, po udělání se nemohl usnout, tak k tomu znovu vstal a pak ještě jednou a nakonec vstával ráno totálně nevyspalý. To mě vrátilo nejen zpět na úplný začátek restartu, ale především zpět na zem, kdy jsem znovu pochopil, že žádná rozumná míra sledování porna pro mě neexistuje, protože to nejsem schopen dodržet.
3. Výsledky
a) PC. Je funkční a P je na něm plně přístupné. Nezapíná se ale dřív, než jdou děti spát. Takže pro děti jakoby PC nadále neexistoval. Já sám ho pak buď také nezapnu vůbec a jdu spát (když jsem unaven) a nebo ho zapnu pro něco potřebného (nebo i zábavného), ale rozhodně ne P. Dal jsem si pravidlo, že když budu cítit, že bych to nemusel ustát, tak ho raději nezapnu vůbec. Věřím, že mi to vydrží.
b) Notebook v práci. Zůstává nadále zabezpečen, protože když už bych měl někdy relapsnout, opravdu nechci, aby se to stalo v práci (jako už mockrát předtím). To bych si taky mohl jednou pořádně naběhnout. Akorát jsem si už povolil určité weby, které jsem měl zablokované, jako třeba facebook, youtube a anti porn weby. Přesto nemám potřebu na ně moc chodit, dřív jsem třeba na fb koukal skoro každý den, teď mi stačí jednou dvakrát týdně na 10 minut. Úplně zrušit ho nechci, protože určité informace o určitých akcích jsou bohužel k dispozici pouze na fb.
c) Mobil. Asi největší překvapení, ale necítím vůbec touhu vrátit se ke smartphonu. Přesně naopak. Přineslo mi to úžasnou svobodu, žádné maily, žádné notifikace, žádný internet, prostě nic. Co potřebuji vyřídit, vyřídím (zavolám nebo pošlu SMS). Čekal jsem, jak mi budou chybět určité aplikace, ale dá se bez nich žít úplně v pohodě. A výdrž baterky? 11 let starý mobil, používaný 5 let, a baterka drží na jedno nabití celý týden. Pokud někdo uvažujete o tom zbavit se smartphonu a nevíte, jestli to dáte, tak vám říkám, běžte do toho. Cítím jako obrovskou chybu, že jsme si jako civilizace nechali spotřebním průmyslem vnutit koncept smartphonu jako něco, bez čeho se nedá skoro žít. Hovno.
d) Televize. Totéž. Zůstává nadále odpojena a nikomu nechybí. Děti sice občas zabrblou, ale opravdu jen občas, spíš už si zvykli a musím říct, že se začínají měnit. K lepšímu. Jsou víc pozorní, míň agresivní, víc doma pomáhají, a vůbec, užíváme si ty večery jako rodina čím dál lépe.
