Forum Život na pornu 3.3.1

- stř čer 24, 2020 3:34 pm #9576 Zdravím!

Rád bych se s Vámi podělil o pár zkušeností, které jsem získal, když jsem žil v domnění, že jsem závislý na pornografii. Schválně říkám v domnění, protože jsem dospěl k tomu, že ona "závislost" je ve skutečnosti projev problému někde uplně jinde.
Trávil jsem na tomto fóru spoustu času, i když jsem nepřispíval příspěvky, snažil jsem se dojít k tomu, jak úplně potlačit tendence sledovat pornografii. Zažil jsem spoustu relapsů, sebemrskačství, sebenenávisti a to vše vedlo k tomu, že se problém ještě více zvětšoval. Odvolával jsem se Bohu, snažil jsem se najít způsob, jak se potlačit. - A to byla ta největší chyba, která automaticky odsoudila jakoukoliv snahu k zániku. Žádný Bůh vám nemůže pomoci. Nepopírám jeho existenci a určitý druh víry je mi vlastní. Nicméně je naprosto nesmyslné se na Boha odvolávat. Ten nám dal svobodnou vůli a to je jeho největší dar. Pomocí této vůle se můžeme rozhodnout, že budeme dělat i věci, které nám křesťanská víra zakazuje. Ale především, jsme samostatné bytosti a měli by jsme tyhle snahy podnikat především pro sebe samé.
V určitě části závislosti jsem si uvědomil jednu věc. A to je, že popírat v sobě sexuální pud je devastační. Kde kdo může namítnout, že pornografie je nepřirozená. To je do určité míry pravda, nicméně ten pocit, který v nás vyvolá je fantastický.
A to je důležité uvědomění. Je FANTASTICKÝ. Přiznat si, že je to zatraceně super, moci si uspokojit své sexuální choutky naprosto kdykoliv. Samozřejmě, z určitého úhlu pohledu.
Má první rada zní - uspokojujte se. Dělejte to jak nejlíp dovedete, užijte si tu chvíli s pornem. To je zcela zásadní, přiznáte svou stinnou stránku a nebudete sami sebe vidět jako někoho, kdo nejste. Protože jsme zvrhlí. Ale co? Měli by jsme se mít rádi tací, jací jsme. To je stěžejní pro překonání "závislosti".
V momentě, kdy se člověk naprosto poddá něčemu, nad čím stejně nemá kontrolu tak zjistí, že ho to uspokojí zcela jiným způsobem. Takovým, který je pro tělo potěšující, protože se není třeba stydět za rozkoš. A další touha po pornu bude o něco menši. To naše potlačené já, kterému nedáváme prostor se už nebude domáhat uspokojení, které chce, ale které nám naše mysl zakazuje. Je to nebezpečné pro duševní zdraví. Chcete se nenávidět za to, že si vyhoníte? Já jsem to tak měl. Ale štěstí mi to nepřineslo.
Já osobně jsem teď naprosto spokojený s erotickými povídkami. Z počátku to nebyla tak uspokojující cesta, ale po čase se fantazie rozvine a zjistíte, co se vám vlastně líbí, co vám není vnuceno režiséry pornografie a je to jedna z možností, kterou nabízím jako náhražku.
Abych ukázal, že vím, co to závislost je. - Dokázal jsem masturbovat několikrát denně, užíval jsem marihuanu abych potěšení ještě více umocnil. Toto všechno trvalo několik let!
Jsme prostě chlípní. Jsme chlípní v našich očích, v našich hodnotách toho co je "správné". Uvnitř se soudíme, porovnáváme a zapomínáme na to, že o zas tolik ani nejde. Lidi, ale vážně ne. Je to jenom porno. Nic víc. Užívejte si ho a uvidíte, jak vás čím dál méně ovládá. Jsem toho názoru, že závislost na pornu je kombinace nízkého sebevědomí a sebepopírání.
Další věc je neschopnost erekce při sexuálním styku se ženou. Dostalo se mi zcela náhodou možnosti nahlédnout i do této problematiky. My muži s malým M si skrze porno uspokojujeme to, za co se před ženou stydíme. Dopřáváme si zcela nevědomě pocitu, že jsme alfa samci a dá se říci, že se snažíme spojit i s mužem, kterého vidíme na obrazovce. Prostě se v sobě snažíme najít toho chlapa, co se toho nebojí. A zároveň toho chlapa v sobě nedovedeme nalézt, aby se projevoval v běžném životě, v kontaktu se ženami. Navazuje to na zmíněné sebepopírání. Dokážete říci partnerce, aby vám ho teď kouřila - schválně volím takto přímé vyjadřování, protože jestli to někoho pohoršuje a zároveň touží po pornu, je sám k sobě pokrytec - a jen leželi a užívali si ten pohled do jejích očí? Dokážete být nad ženou dominantní? - Tím netvrdím, že to dokážu, že jsem nějakej "boreček". Jen tvrdím, že to je možná ten styl co si přejeme ale neumíme to s partnerkou a tak przníme obrazovku.
Možná hledáte ženu, na kterou budete něžní jako na květinku a vše bude prosyceno láskou. Jste to ale skutečně vy? Není vaše část i ta, která se domáhá toho chlípného sexu, které se nám dostává pornem? Proč jí nedovolujeme proejvit se, trýzníme jí a pak se divíme, že s námi zamete?
Samozřejmě zde shrnuji pouze své zkušenosti, ale jsem upřímně zvědavý, kolik z vás má pocit, že je chlap? Mě se ho v tomto případě nedostávalo. Choďte za ženami, randěte a zkoušejte to na ní. Ženy chtějí muže a chtějí vidět tu mužskou sílu která si vezme co chce. Samozřejmě, že například takové znásilnění je extrémní příklad a zvrhlý a sobecký projev mužské "tuposti". Ale přirozená agresivita je něco, co k nám mužům prostě patří. Nebojte se být chlapem. A nebo chlapem nebuďte, ale nestyďte se za to.
Sex se dá provozovat i bez lásky. Ale s láskou je to něco, co překračuje hranice našeho běžného života. A dokážete tyhle dvě věci zkombinovat? Dokážete si spojit lásku a sex? Nebo se před partnerkou stydíte projevit? Jestli ano, něco prostě není dobře v přístupu k vlastní sexualitě. Potom člověk slintá doma u obrazovky. Ale tím, že to přestane dělat, se to automaticky nespraví. Chce to být k sobě naprosto upřímný a nebát se nahlédnout sám na sebe. A to i na zvrhlou stránku charakteru.

Zatraceně, žijeme jen jednou. Domáháme se nějaké dokonalosti o které jsme přesvědčeni, že nám přinese štěstí. Otázka je, jestli za ní nepoběžíme většinu života a potom zjistíme, že jsme se jen snažili přibodobnit něčemu, co nám určovalo naše pohnuté duševní zdraví. Raději budu žít život nedokonalý, z pohledu věřícího hříšný, ale budu vědět, že to jsem já, než-li uspokojovat pana "vše musí být perfektni" uvnitř sebe samého. Život totiž perfektní není a to je na něm dokonalé.

Abych to shrnul, pornografii aktuálně nesleduji. Když ji vidím, už se ve mě neprobouzí ten neuvěřitelný chtíč, který je třeba uspokojit. Spíš vidím to nastavení, tu vyumělkovanost toho všeho. Ale jo, užil bych si ji. Nekoukám na ní prostě proto, že jsem se tak rozhodl. Ne proto, že bych si ji zakazoval. Tohle všechno děláme proto, že se nemáme rádi, nesnášíme naší sexualitu.

Kdyby jste měli jakékoliv otázky, rád odpovím. Vím, jak je bolestivé nenávidět sám sebe a jak bezvýchodná se taková cesta zdá.

Díky!

Naposledy upravil Incubus dne čtv čer 25, 2020 4:26 am, celkově upraveno 1

- stř čer 24, 2020 9:57 pm #9577 Tak jsem se zase musel lognout jen proto, abych se nasral.

Tohle je forum, kde se všichni snažíme zbavit pomyslné závislosti nad pornem, závislosti, která je vlastně jen naše neuspokojená potřeba. Nepiš tady, že si máme užívat porno a koukat na něj, protože to mi asi vylítla žilka. Uspokojit si svoje sexuální choutky se ženou, která to toleruje. Není se stydět za to, že si vyhoníš nad někým, kdo je potenciální oběť vraždy? no kurva já mam dost, pro někoho možná rozkoš, pro někoho utrpení končím. Zvítězil jsi? Gratuluji, já budu radši bojovat za svůj život, než aby nade mnou pak jednou zvítězilo porno nebo chtíč.

Respektuji tvůj názor, prostě to vidím jinak a musel jsem to napsat, protože nechci, aby si někdo tady z fora kurva začal honit a dívat se na porno.

- čtv čer 25, 2020 4:21 am #9579 Ahoj!

Je mi líto, že tě můj příspěvek pohoršuje, ale uvažoval jsem stejně. Porno je nemorální, zneužívá druhé. Ale to, že jsi se nasral plně chápu a je to pochopitelné. Každopádně ty to chceš, je v tobě potlačená touha uspokojit se a snaha zmrzačit se z tebe neudělá lepšího člověka, protože tohle před sebou schovat nemůžeš. Jsi toho svědkem při každém relapsu. Já porno neviděl už několik měsíců a nejsem v úzkostlivém módu a strachu napsat do vyhledávače jenom písmeno "P".
Jen říkám, že v momentě, kdy jsem se pocitu který ve mě porno vyvolávalo poddal a vnímal orgasmus jako něco, co je potěšující bez ohledu na to, kde jsem ho vzal, v tu chvíli se mé problémy začali mírnit až zcela odešli.
A já se se svou závislostí vypořádal. Trpěl jsem hlubokými depresemi, byl jsem i na psychiatrii několik týdnů, protože jsem si chtěl vzít život. Masturboval jsem po sexu s partnerkou, protože mě neuspokojoval a padal do těžkého pocitu úplne bezmoci. Nedokážeš si přiznat, že tě porno uspokojuje a zároveň s ním nedokážeš seknout. Tak kde pak člověk vlastně stojí? Navíc tohle je téma které si žádá spíše pragmatický přístup jak problém vyřešit. Vnášet do toho emoce celou věc ještě víc zkomplikuje.
Prostě zastávám názor, že by se měl člověk mít rád úplně stejně i přesto, že dělá něco takového, jako je sledování pornografie, protože nenávidět za to sám sebe je velezrada duše.
Pokud je to nevhodné, tak prosím moderátora fóra o smazání příspěvku. Ale já vidím, že s touhle závislostí se tady málo kdo vypořádá a chce to nalézt jinou cestu. A to je sebepřijetí sebe a "temné" stránky vlastní sexuality. A motivací sem psát bylo nabídnout pomoc, které mi pomohla, nikoliv lidem ublížit. Ale chápu, proč by jsi mi měl věřit. Nejsem autoritou od které by se tohle dalo přijmout, asi z tvého pohledu spíš nějaký šílenec.

- čtv čer 25, 2020 6:36 am #9580 Hezky napsané, nicméně aplikovatelnost limitovaná - minimálně v mém případě tato strategie nefunguje. Neodsuzující postoj k p* byl pro mne výchozím stavem. Žádná sebenenávist se nekonala. Doteď (nejspíš jako výjimka zde) nevnímám p* jako morálně závadnou. Odpor, který k tomuhle uměleckému odvětví mám, je výsledkem zkušeností, ne naopak.

Taky nesouhlasím s tím, že honit si ptáka u p* z někoho udělá macho chlapa. To je spíš cesta k eunušství - ostatně součástí života tlupy předků člověka bylo, že alfa samec se pářil, zatímco beta samci se krčili nedaleko, sledovali a ... honili si. Masivní nárůst frekvence problému s pérem a neuspokojených holek v současnosti by třeba mohl mít něco společného s tím, že dnešní kluci se tak často vžívají do role opice-honiče, že už jim to zůstane. Když se potom má jít na věc, nejde nám to.

A mezi tím, přesvědčovat sebe, že p* je nezávadná, a tím, že to dělám za účelem ukončení konzumace, je trochu spor, ne?

- čtv čer 25, 2020 6:43 am #9581 Jistě, porno z tebe macho chlapa neudělá, právě naopak. Ale po studiu toho všeho jsem došel k závěru, že je to ta skrytá touha moci tím chlapem být.
Z mého pohledu to není ve sporu. Ne víc než snaha porno odsuzovat přitom po něm tajně koutkem mozku prahnout. Jsem rád, že jsi uvedl příklad, který mou teorii nepotvrzuje. V tomhle je zpětná vazba perfektní, zatím jsem s tím zápasil a získával zkušenosti pouze sám.
Když to rozvedu více z vlastní zkušenosti, více pocitově- když jsem porno začal sledovat bez předsudků a následný O jsem si užil a nechal se tím pocitem nést a ne se bránit (obvykle v momentě vyvrcholení následovalo okamžitý odpor vůči mě samému a výčitky co jsem to provedl..) tak se prostě věci začali měnit k lepšímu. Byl to takový zásek, vnitřní zákaz. Jakobych zkameněl? Od té doby i sex s partnerkou byl něco, co jsem ještě nezažil. Nebylo to pouze potěšení ze soustředění se na dráždění, bylo to v celém těle od konečků vlasů po konečky prstů. Pornografie přestala být zakázána a zakázané ovoce nejlíp chutná.
Každopádně ještě jednou dík za věcnou odezvu. Rozhodně si netroufám tvrdit, že jsem přišel na nějaký všelék či zaručený návod. Jsem ale rád, že je to pryč. A proto zkušenosti sdílím.

- čtv čer 25, 2020 7:48 am #9582 Ahoj Incubusi,

v první řadě tě chci poděkovat za příspěvek, který se přece jen trochu vymyká hlavnímu názorovému proudu tohoto fóra. Nicméně já věřím na pluralitu názorů obecně, takže jsem za to, že ses odhodlal takto svoje postřehy zformulovat, vděčný. Dovol, abych si k některým věcem i já vyjádřil.

V určitě části závislosti jsem si uvědomil jednu věc. A to je, že popírat v sobě sexuální pud je devastační. Kde kdo může namítnout, že pornografie je nepřirozená. To je do určité míry pravda, nicméně ten pocit, který v nás vyvolá je fantastický.

Právě to je pro mě kámen úrazu. Ta nepřirozenost. P je designované tak, aby právě ten pocit po jeho zhlédnutí byl, jak píšeš, fantastický. Svým způsobem je to skvěle navržená droga. Když pozorujeme stále stejné obrázky, přestává nás to po čase bavit, a proto je třeba někde přidat, aby se opět dostavil onen fantastický pocit. Pak se dostáváme někam, kde už to není naší přirozeností. A to je pak to kruté peklo.

Má první rada zní - uspokojujte se. Dělejte to jak nejlíp dovedete, užijte si tu chvíli s pornem. To je zcela zásadní, přiznáte svou stinnou stránku a nebudete sami sebe vidět jako někoho, kdo nejste. Protože jsme zvrhlí. Ale co? Měli by jsme se mít rádi tací, jací jsme. To je stěžejní pro překonání "závislosti".

Doporučil by jsi alkoholikovi, aby se uspokojil panákem, když na něj dostane chuť? Jasně - pro jeho aktuální potěšení to bude z jeho úhlu pohledu super. Uspokojí svoji aktuální touhu po dopaminu a užije si. Jenže - co dlouhodobé následky? Fakt si myslíš, že tím, že si bude dál užívat svá alkoholová opojení si nějak zlepší kvalitu života? Že bude chodit do práce včas, bude se věnovat vzorně rodině apod.? A přesně tak to mají mnozí, včetně mě, s P. Dopřejí si malou nepatrnou dávku - ta přece nemůže nikomu nic udělat, že? Ten pocit je tak fantastický, že ho začnou opět stupňovat, až se dostanou do kategorií, které jsou i pro ně vlastně ohavné. A nejde jen o P. Spousta lidí zde má problémy se sexchatem. Jsou v partnerském vztahu, mají děti - ale nemůžou si pomoct a píšou jiným ženám, mužům. Dělají rizikové věci jako chodí za prostitutkami, protože chtějí zažít to, co sledují v P. Sledují P v zaměstnání, kde je může někdo vidět a ponížit. Masturbují raději sami v koutě, i když jim jejich partnerka několikrát naznačovala, že by o ně dnes stála. A podobných příkladů je mnoho.
Aktuální potěšení je jen pomíjivá věc. Měli bychom prahnout po dlouhodobých cílech. Zdraví a psychická pohoda především. Jak lze tyto věci hledat, když budeš denně masturbovat hodiny u obrazovky?

Jsme prostě chlípní. Jsme chlípní v našich očích, v našich hodnotách toho co je "správné". Uvnitř se soudíme, porovnáváme a zapomínáme na to, že o zas tolik ani nejde.

Nevím, je to možné. Ale mám dost pochybnosti o tom, že by se ta opravdu nechutná ,,chlípnost" u mě projevila, kdyby nebylo P. Beru to tak, že třeba miluji pocit, když si šlehám dávku heroinu. Jenže jak já můžu vědět, že ten pocit miluji, dokud si ten heroin prostě nešlehnu. Chci si ale šlehnout heroin, když vím, jaké individuální a společenské důsledky to může mít?

Jsem toho názoru, že závislost na pornu je kombinace nízkého sebevědomí a sebepopírání.

Tak s tím souhlasím - ostatně jako kterákoliv jiná závislost.

Dokážete říci partnerce, aby vám ho teď kouřila - schválně volím takto přímé vyjadřování, protože jestli to někoho pohoršuje a zároveň touží po pornu, je sám k sobě pokrytec - a jen leželi a užívali si ten pohled do jejích očí? Dokážete být nad ženou dominantní? - Tím netvrdím, že to dokážu, že jsem nějakej "boreček". Jen tvrdím, že to je možná ten styl co si přejeme ale neumíme to s partnerkou a tak przníme obrazovku.

V tomhle s tebou naprosto souhlasím. Je to však právě důvod, proč být od P co nejdál. Alespoň tedy pro mě. Čím víc od P jsem, tím víc jsem schopný s ženami hovořit, víc se otevřít, uvolnit. Doufám, že takto nastavená cesta bude pokračovat a já nebudu pokrytec a budu si umět říct i o věci, které chci vyzkoušet v sexuální oblasti. Být přirozeně dominantní, nicméně nikoliv nějaký uzurpátor, protože chci opět obnovit to spojení mezi láskou a sexem a ne ty věci mít oddělené tak, jak mě to naučilo mnoholeté sledování P.

Možná hledáte ženu, na kterou budete něžní jako na květinku a vše bude prosyceno láskou. Jste to ale skutečně vy? Není vaše část i ta, která se domáhá toho chlípného sexu, které se nám dostává pornem?

Budu opět psát za sebe - ano, jsem prostě nenapravitelný romantik. Ženy v reálném životě jsou pro mě květiny, které chci opečovávat. Ty hardcore scény, které jsem sledoval v P - to byla jen touha po větší a větší dávce dopaminu. Roky takového hyzdění mého mozku vedly k tomu, že mám sex absolutně odpojený od lásky. Pamatuji si, když jsem viděl první pornočasopis - jako bylo to zajímavé (kvůli nahým ženám), ale zároveň první emocí, kterou ve mě vzbudil ejakulující penis, bylo vlastně zhnusení.
Když jsem s ženou v posteli, absolutně mě nenapadne dělat s ní něco, co je v P. P je pro mě něco jako pohádka. Něco nereálného. Bohužel mě to nereálné odpojilo v realitě.

Ale přirozená agresivita je něco, co k nám mužům prostě patří. Nebojte se být chlapem. A nebo chlapem nebuďte, ale nestyďte se za to.

Souhlasím. Zase je třeba vyjádřit to, co je skutečně v nás. Ale nemyslím si, že to, co v nás je, je definováno tím, co nás učí pornoprůmysl. Myslím, že u většiny jde o lásku a něhu. Touhu pomilovat ženu vášnivě a něžně a ne v polohách, které leckdy nezvládne ani zkušený gymnasta.

Sex se dá provozovat i bez lásky. Ale s láskou je to něco, co překračuje hranice našeho běžného života. A dokážete tyhle dvě věci zkombinovat? Dokážete si spojit lásku a sex? Nebo se před partnerkou stydíte projevit? Jestli ano, něco prostě není dobře v přístupu k vlastní sexualitě. Potom člověk slintá doma u obrazovky. Ale tím, že to přestane dělat, se to automaticky nespraví. Chce to být k sobě naprosto upřímný a nebát se nahlédnout sám na sebe. A to i na zvrhlou stránku charakteru.

Opět s tím souhlasím. Ale jak píšu - ta zvrhlost spojená s nadměrným užíváním P není podle mě přirozenost. Je to něco, co nám bylo dodáno zvenku. A to je ten problém.

Zatraceně, žijeme jen jednou. Domáháme se nějaké dokonalosti o které jsme přesvědčeni, že nám přinese štěstí. Otázka je, jestli za ní nepoběžíme většinu života a potom zjistíme, že jsme se jen snažili přibodobnit něčemu, co nám určovalo naše pohnuté duševní zdraví. Raději budu žít život nedokonalý, z pohledu věřícího hříšný, ale budu vědět, že to jsem já, než-li uspokojovat pana "vše musí být perfektni" uvnitř sebe samého. Život totiž perfektní není a to je na něm dokonalé.

Jasně - alkoholik žije také jen jednou, tak proč nepít. Feťák také - tak proč si nešlehat. Zde jde obecně o to, co chceš v životě dokázat. Jaká je tvoje životní cesta? Patří do ní pornografie? Jestli si odpovíš vnitřně ano, pak v tom problém nevidím. Je však třeba počítat se všemi následky, které to může a nejspíš i bude mít jako nepevný partnerský vztah, problémy při běžném milování apod.

Abych to shrnul, pornografii aktuálně nesleduji. Když ji vidím, už se ve mě neprobouzí ten neuvěřitelný chtíč, který je třeba uspokojit. Spíš vidím to nastavení, tu vyumělkovanost toho všeho. Ale jo, užil bych si ji. Nekoukám na ní prostě proto, že jsem se tak rozhodl. Ne proto, že bych si ji zakazoval. Tohle všechno děláme proto, že se nemáme rádi, nesnášíme naší sexualitu.

Je dobře, že P nesleduješ. Podle mě ho nesleduješ ale právě proto, že si uvědomuješ, že to není ta ,,pravá", tvoje osobní, sexualita. Sám v něm nevidíš smysl života stejně jako my. Dobře - asi nesouhlasíš s tím, že existuje závislost na P, ale z mého úhlu pohledu a dvouroční zkušenosti s různými formami abstinence musím tvrdit, že P je stejné jako jakákoliv jiná droga včetně nežádoucích účinků na život jeho uživatelů.

Pro Kennyho:

Tohle je forum, kde se všichni snažíme zbavit pomyslné závislosti nad pornem, závislosti, která je vlastně jen naše neuspokojená potřeba. Nepiš tady, že si máme užívat porno a koukat na něj, protože to mi asi vylítla žilka. Uspokojit si svoje sexuální choutky se ženou, která to toleruje. Není se stydět za to, že si vyhoníš nad někým, kdo je potenciální oběť vraždy? no kurva já mam dost, pro někoho možná rozkoš, pro někoho utrpení končím. Zvítězil jsi? Gratuluji, já budu radši bojovat za svůj život, než aby nade mnou pak jednou zvítězilo porno nebo chtíč.

Respektuji tvůj názor, prostě to vidím jinak a musel jsem to napsat, protože nechci, aby si někdo tady z fora kurva začal honit a dívat se na porno.

Myslím, že Incubusův názor a pohled na věc jsou také důležité. Víš, ono je to těžké, protože na P každý mozek reaguje trochu jinak. Někoho to hned semele, jiný si řekne, že se na P nepodívá a vydrží. Někdo je závislý na sladkém, jinému sice sladké chutná, ale dokáže si ho v pohodě odpustit. Incubusův pohled na věc mně nepřijde zase tak mimo jako tobě.
Sám jsem třeba úplně v pohodě s tím, když masturbuji a pro mnohé z vás tady, je to bariéra, přes kterou nejede vlak. Jenže pak je pro mě celkem úsměvné sledovat, že ti, co mně masturbaci vyčítali, se neustále vrací nejen k ní, ale ještě k tomu dávají P. Notabene ty tady moralizuješ o tom, jak je P nechutné a nemorální, ale sám se k němu, narozdíl od Incubuse, vracíš (soudě podle tvého deníku). Jak si tedy vysvětluješ, že Incubus už dlouho P neviděl a ty se k němu pořád vracíš?

Pro Kima:

Taky nesouhlasím s tím, že honit si ptáka u p* z někoho udělá macho chlapa. To je spíš cesta k eunušství - ostatně součástí života tlupy předků člověka bylo, že alfa samec se pářil, zatímco beta samci se krčili nedaleko, sledovali a ... honili si. Masivní nárůst frekvence problému s pérem a neuspokojených holek v současnosti by třeba mohl mít něco společného s tím, že dnešní kluci se tak často vžívají do role opice-honiče, že už jim to zůstane. Když se potom má jít na věc, nejde nám to.

Dobrý postřeh . Nechápu jak někdo, kdo si uvědomuje takové věci, může být na tom špatně tak, jak ty o sobě tvrdíš.

Opět k Incubusovi: fandím tvé cestě, nicméně jak tvrdím - každý mozek je jiný, a proto si myslím, že tvoje cesta je tvojí cestou. Nemyslím si ale, že tvůj pohled na závislost je přesný. Jsem ale rád, že jsi přišel na to, co funguje tobě a můžeš být třeba inspirací pro někoho, kdo to má podobně. Já už se také tolik nepranýřuji za každý relaps a od té doby, co to tak mám, se moje psychické zdraví zlepšilo a bez P už jsem přes měsíc; a to úplně přirozeně. Navíc díky tomu, že si vychutnávám i M, je to daleko lepší pocit než při samotném sto denním hardcore módu, kdy moje pohlavní ústrojí už bylo úplně zdevastované .

- čtv čer 25, 2020 8:22 am #9583 Nikomu neříkám, ať se na to porno nedívá, ať si nemasturbuje a nedívá se na porno. Je to vaše cesta, chceš to mít lehké? Tak si to lehké měj, že já moralizuji? Já si říkám své pocity taky, ale nikdo mi tady nebude psát, že si mám užívat porno, jestli vás baví relapsovat a říct si, že to nic neni, tak si to tak dělejte. Jestli vás baví se dívat na porno a pak zavřít webovou stránku a dělat jakoby se nic nestalo, tak si to dělejte. Moralizuji? Ano, moralizuji, protože jsem se snažil najít to, co mi funguje, tak mě neshazuj tím, že jsem se k tomu vracel, protože nikdo není dokonalý a já se stejně nevzdám.

Řeknu ti jednu věc, nikdy bych si o nikom nedovolil napsat, že se vrací k pornu a moralizuje. U mě je BANDERAS, KIM a ŠAUL top, kolikrát oni relapsnuli? Kolikrát se znova zvedli? kurva, já ti nebudu cenit někoho, kdo má jen nějaké velké čísla bez boje.
Šaul dokázal dát taky přes 90 dnů, protože vždycky vstal.
Banderas se znovu zaměřil na změnu života nebo jiných věcí a to je přesně ono, změna života.
Kim je tady s námi taky už dlouho a nevzdal to.
Ano, určitě je tu ještě hodně lidí, kteří neustále něco dělají, za to mají také velký respekt.

- čtv čer 25, 2020 8:47 am #9584 Tvrdíš, že jsem to měl lehké? Potom úplně opomíjíš roky strávené u pornografie od mých 9 let a masturbaci několikrát denně sedm dnív týdnu. Jestli tě rozčiluje cizí úspěch, protože neuznává postup na který mě život dovedl tak je to donebevolající. Nicméně já jsem si na to sáhl, nesčetně krát spadl úplně stejně a vědomě se rozhodl, že to sledovat nebudu. Našel jsem si postup, při kterém jsem musel zlomit své životní přesvědčení. Rozhodl jsem se risknout vše, čemu jsem věřil. To ti připadá lehké? Proč tě to tak žere?
Zajímalo by mě, odkud tohle u tebe pramení. Alespoň nelži, že ti to nevadí a každý si může dělat co chce. Protože evidentně lžeš. Bojíš se nějakého soudu.

Noporn: Rád zareaguji, jsem teď na telefonu a sesumírovat to by mi dalo zabrat. Ale máš pravdu v tom, že jsem celý problém příliš zevšeobecnil. Díky za to.

Naposledy upravil Incubus dne čtv čer 25, 2020 9:00 am, celkově upraveno 2

- čtv čer 25, 2020 8:56 am #9585 Incubusi odpovídal jsem nopornovi, moje chyba, že jsem tam nedal quote.

- čtv čer 25, 2020 9:02 am #9586 V pohodě, ale vážně není nic špatného se za sebe nestydět při každém relapsu. Pak ta situace dosahuje hloubek při pádu a výšek při úspěchu a to je k nevydržení. Vyrovnanost je přeci cíl. Člověk se pak při tom propadu zhora nemá čeho zachytit.