- čtv led 24, 2019 3:29 pm
#6076
Ahoj všem, které sem přivedla ať už zvědavost, nebo skutečná touha zlepšit si kvalitu svého vlastního života.
Už dlouho dobu pročítám toto fórum a musím s pokorou konstatovat, že mně neskutečně pomáhá. K dnešnímu dni jsem 23 dní (předsevzetí) bez P a celkem patnáct dní držím hard mode (chci dokončit restart mozku). Kdybych toto fórum nenašel, určitě by to dopadlo jako s mými předchozími pokusy - tj., řečeno terminologií nofaptronaustsva, relapsem. Přitom to, že existuje nějaká podobná skupina, jsem objevil skutečně až letos, což mě neskutečně mrzí. Myslím si, že kdybych vaši/naši skupinu objevil již dříve, mohl jsem být ve svých 28 letech o pořádný kus dál - jak duchovně, tak pravděpodobně i energicky.
Fakt, že chci přestat s P tak v mém případě rozhodně není výsledkem nějakého pomatení z jakési studie, kterou jsem objevil náhodou při projíždění článků na internetu nebo challenge, ke které mně vyzval jakýsi youtuber. Vždyť já ani před těmi patnácti dny nevěděl, co to hnutí NoFap je a co symbolizuje. V mém případě se skutečně jedná o jakési volání z nitra. Možná shůry, kdoví? Intuici. Říkejme tomu každý, jak chce, ale asi se to slovy stejně nepovede vystihnout. Prostě jsem toho měl najednou dost - nesebevědomí, úzkosti, deprese, občas do toho nějaké to PIED, které tomu stavu také zrovna nepřidá. Chtěl jsem s P a vším tím svinstvem, které to s sebou přináší, skončit, ale, co se nestalo. Ono to nešlo. Celý minulý rok se tak logicky nesl ve znamení jednoho relapsu ze druhým. To jsem ještě ani nevěděl, že něco takového je možné. Jak píšu - nechtěl jsem do toho, slovy klasika, zabrušovat. Prostě s tím seknu a bude to. Mám vůli - nefetuju, nepiju. To zvládnu. Najednou ale sedím na gauči, přede mnou se odehrávají neskutečné orgie, samozřejmě virtuální, a já provádím své oblíbené PMO. Nebo, a to je horší, všechno ještě navíc streamuji na webu, alespoň tedy to od hlavy dolů (více v mém deníku). Musel jsem se tedy postavit k zrcadlu a přiznat si to - JSI ZÁVISLÝ.
Začal jsem tedy studovat různé zdroje a ty mně, ve zkratce, přivedly k této skupině. Nyní mám dojem, že jsem silnější a že už k žádnému relapsu nedojde. Kdykoliv mám chuť na PMO, pročtu si pár příběhů nebo nějaké rady zkušenějších a hned od toho nápadu opět rozjet sólo akci na pohovce ustupuji. Dříve než tedy začnu do klávesnice ťukat písmena vlastního deníku, neboť cítím, že přiznání mně neskutečně pomůže, musím autorům a všem přispěvatelům poděkovat. Věřím, že mně přiznání a vaše energie pomůže k tomu stát se člověkem takovým, jakým chci být a ne takovým, jakého si chce celá ta monstrózní pornomašinérie vychovat. DÍKY!
Můj deník se začíná psát ve čtvrté třídě ZŠ, tudíž řekněme ve věku deseti let. Zvláštní - většinou si tu časovou osu svého mládí vybavuji podle jednotlivých stupňů vzdělávání, nikoliv podle vlastního věku, to ale odbočuji. Šli jsme s kumpány právě kolem kontajnerů na tříděný odpad a tu nás něco uchvátilo. Vedle kontajneru na papír ležel pornočasopis. Pornáč. Ani nevíte, jaký div pro nás bylo to, co jsme viděli. Ještě dnes mám před očima ten obrázek pána, který nějak zvláštně čůrá a pod ním sedí paní, na niž ten tok směřuje. Je krásná. Má obrovská prsa a já konečně vidím, co mají vlastně dámy dole. Už jsem pár holčiček sice viděl, ale ty tam neměly ty chloupky. Rovněž mě zaráží i to, že pán má tam dole také úplně něco jiného než já. Hodně velkého a rovněž hodně chlupatého. Jak tak obrázek zkoumám, začíná mě něco svědět v rozkroku. Ano. Je to snad ta první erekce, kterou si historicky vybavuji. Možná byly i nějaké předtím, ale nikdy to nebylo spojené se sexem jako takovým. Začínám pomalu chápat, jaká jsou pravidla hry.
To byl můj první kontakt s pornografií. Následovaly erotické hry u kamarádů na PC (tenkrát jsme ještě PC doma neměli - ano, i takové časy existovaly). Pamatuje ještě někdo z vás na Poldu 1? Na tu erotickou scénu, kde ta dáma celým blahem heká:,,kousla mě vrána". Zase stojí. Občas nějaká fotka krásné nahotiny. Stojí. A to nejlepší terpve mělo přijít. Jsem v páté třídě a jeden spolužák - grázlík, který k nám propadnul, ale takové já měl v té době, byť sám jsem byl neskutečný šprt, nejraději - nás pozval k sobě domů. Že nám musí něco ukázat. Když jsme se usadili, byli jsme tam tehdy asi v počtu čtyř naivních dušiček, zasunul do videa kazetu VHS a už to šlo. Můj první pornofilm. Stojíme všichni. Rovněž jsem dodnes nezapomněl na ty scény, které se tam odehrávaly. Bylo to něco neskutečného. Paráda!
Uběhlo pár dní a já jsem, to si samozřejmě uvědomuji až zpětně, pocítil první úzkost z porna. Najednou jsme byli s kamarády tradičně na bazénu a já jsem se ve společných šatnách a sprchách začal stydět. Já nemůžu přece do sprch mezi dospělé chlapy. Vždyť to, co mám dole, je malé. Oni se mi budou smát. Zvláštní - nikdy předtím mně to nevadilo. Začal jsem se jakoby lusknutím prstu daleko více stydět.
Pak přišla změna školy. Větší nároky, rodiče pořídili počítač. Ten mě neskutečně baví. Pařím samozřejmě hry, baví mě ale i kreativní činnosti, učím se programovat. Za pár dní umím s počítačem daleko víc věcí než se byl schopný naučit můj táta dodnes. A to na počítači tehdy pracoval v zaměstnání. Paráda. A pak přijde další bomba. Internet. Ale ne ten modemový, hlemýždí. Vysokorychlostní. Ten zatím nemám, ale je mně jasné, že ho časem mít budu. Že bude jednou všude. Jó evoluci - tu nezastavíš. Do toho se u mě začíná projevovat puberta, a tak ve škole různě pošťuchuji spolužačky a všemožně se předvádím, aby si mě všimly.
Jednoho dne ve škole (sedmá třída, cca 12 let) jsem viděl jednoho spolužáka, hrozného kšeftaře, jak prodává vypálený cd disk jednomu kamarádovi. Ptám se ho, co na tom máš. On se tak trochu začervenal s tím, že porno film. Že ten kšeftařský spolužák má super připojení a za kilo mně stáhne, co budu chtít. Paráda. Už dlouho jsem se k žádné erotice nedostal. Maximálně občas jsem zhlédnul potají Počasíčko (kdysi taková odvážnější předpověď počasí vysílaná na TV Nova) na prázdninách u babičky, když nedávala pozor, ale to jsem měl vždycky tak nahnáno, že jsem si to nikdy pořádně neužil. Nutno podotknout, že jsem měl v té době za sebou už nějaké pokusy o M. Občas se podařilo i MO. Prvně jsem z toho byl hrozně vyjukaný, co to ze mě jako vytéká. Pak jsem to ale nějak přijal a začal si to užívat. Ale zpět k příběhu mého mládí - zašel jsem tedy za kšeftmanem s tím, že bych chtěl také něco vypálit. Styděl jsem se, když se zeptal logicky co. Pudové chování bylo však silné, a tak jsem zakázku zadal: ,,Porno dle tvého výběru." On se zkušeně usmál a řekl: ,,Jasně. Napálim tě tam něco pořádnýho." A jak slíbil, tak udělal.
Rodiče konečně odjeli pryč. Jsem doma sám. Ne, dnes nebudu hrát Mafii a ani nebudu zkoušet udělat webovou stránku. Mám v šuplíku cd od spolužáka. Už dávno jsem obrečel, že jsem musel vytáhnout z kapsy stovku, i když jsem si tak pečlivě škudlil na lepší mobilní telefon. Vem to čert. Vkládám cd do mechaniky. Á, jsou tu dokonce dva videosoubory. Pouštím první. Páni - český dabing. Nebojte, nebudu zabíhat do detailů, abych vám nezvedal chutě při vašich pokusech o restart. Samotného mě to trochu nutí zapnout si P. Však, přijmeme-li sledování P jako drogu, neříká se nadarmo, že feťák vždycky povědomě touží po stavu takovém, jaký zažil při své první dávce. Ten se však neopakuje, a proto dávku zvyšuje. Ten den jsem měl svoje první PMO a bylo to něco parádního. Cože? Ještě druhé kolo? No jasně - ten druhý soubor. Tentokrát bez dabingu, bez příběhu. Za to větší orgie. Čtyři chlapi a ženská. To jde? Aha. Jde. Ten den jsem si tak odbyl i své historicky druhé PMO.
Po akci jsem eliminoval všechny důkazy svého jednání - smazal historii přehrávání v playeru a cd schoval na bezpečné místo v šuplíku. Na cd jsem pro jistotu ještě liháčem napsal něco jako hip-hop výběr, pač jsme s kamarádem tenkrát začali poslouchat tuhle super moderní muziku a věděl jsem, že tu si naši určitě pouštět nebudou. Možná tehdy to byl zárodek toho, proč jsem se vždy v dospělosti po PMO cítil tak provinile a bez energie, byť bylo vše legální a já byl doma sám.
PMO s cd od spolužáka se stalo mým koníčkem číslo jedna, ale jen na měsíc. Táta nás nechal připojit k vysokorychlostnímu internetu. Paráda. Konečně vyzkouším, jak vlastně ten web funguje. Udělám si stránky a podobně. Pokecám na chatu se super vytuněnym profilem na lide.cz. No a, no a ... stáhnu si porno, což se mně povedlo asi za týden, když naši zase někam odjeli. PMO jako prase. Rychle smazat historii procházení - jak se to vlastně dělá? Ach tak. Mám to. Na to, co se tu dělo, nikdo nepřijde. Super. Je to doslova super. Začíná platit rovnice naši odjezd = stahování P.
Vývoj jde rychle kupředu - přichází streamovací služby. Však je všichni znáte. Tolik obsahu a grátis? Beru to. Pak jsou tady mobilní telefony s barevnými displeji. Stahuji P, i když jsou naši doma a nahrávám do svého Siemensu. Pak probíhám okolo nich do koupelny, v pyžamu schovaný telefon. To se to pojede PMO ve vaně. Prakticky kdykoliv, kdy budu chtít. Nový mobil? Však jsem si na něj dlouho šetřil. Tahle Nokia má i wi-fi. Život nemůže být snazší.
Čím lepší a lepší technologie se mně dostávají do rukou, tím více se cítím mizerněji. Holky ve třídě mně už nic neříkají. A ani já jim. Jsem introvertní. Začínám se bát mluvit před lidmi. V různých partách jsem většinou za toho tichošlápka vzadu. Ještě, že jsou tady ty diskotéky. Opíjím se. Pak to jde - občas se i nějaká ta slečna přidá. Asi nejsem úplně k zahození. Vylíbávám si mononukléozu. Je mně 16,17 - někteří známí už to měli. Sex! Sex s holkou. S reálnou. Jak to asi probíhalo? Snažím si to představit. Pravděpodobně ji ohnul hezky zezadu, chytil ji za vlasy a pořádně přirážel. Ona mu pak celá žhavá sundala kondom z penisu a vychutnala si nápoj lásky až do dna. Utíkám do koupelny se svou Nokií.
A pak to přijde. Je mně čerstvě 18 a na diskotéce se tradičně opíjím do stavu, že mám pocit, že mně celý svět leží u nohou. Všímám si jedné slečny. Znám ji od pohledu. Je o něco mladší než já, žádná intelektuálka ani kráska, ale v ten moment bych přísahal, že je to nejhezčí stvoření na světě. Líbáme se a ona mně táhne kamsi ven k popelnicím. Opět ke kontajnerům na tříděný odpad. Není to snad symbolika? Sahám ji na prsa a ona mně do rozkroku. Pak si to začínám uvědomovat. Já to dole necítím. Tohle není jako ve filmech, které sleduji. Tohle je zvláštní. Šokem jakoby přestalo působit alkoholové opojení. Co ale nepřestalo působit byla ona slečna, která mně rozepla kalhoty a snažila se mě povzbudit masírováním mých intimních partií. Ne, nešlo to. Samozřejmě tehdy s velkou pravděpodobností sehrál svoji roli alkohol, ale i tak takhle zpětně konstatuji, že jsem zažil svoji první PIED.
Vypouštím celou tu příhodu z hlavy. Pak, kde jinde než na diskotéce, poznávám svoji lásku. Dává to zabrat, stojí to spoustu času a úsilí, ale asi za půl roku spolu chodíme. Nepotřebuji už alkohol, abych se uvolnil. S ní to je přirozené, mám jí rád. Lidsky si rozumíme. Za dalších pár měsíců přichází pokus o náš první pohlavní styk. Ona leží pode mnou nahá a připravená. V ten moment ale nedokážu docenit její krásu. V hlavě se mně honí záběry z P. Ani nevím, jestli jsem je skutečně někde viděl nebo to je konstrukt mé mysli. Každopádně jsou to ty nejtvrdší záběry především z kategorie gang bang. Orgie, které mě vždycky tak strašně narajcovaly. V té době už totiž šla dávno nějaká klasika typu muž+žena stranou. To mně nevzrušovalo. Mozek si prostě žádal silnější a silnější impulzy.
Dotýká se mně stále vášnivěji, škrabe. Do mozku přichází další myšlenka. Tentokrát myšlenka na to, že nemůžu selhat jako posledně. Snažím se pořád vybavovat si tu gang bang scénku. Nefunguje. Kurva. Rychle vymýšlím jinou, perverznější. Nejde to. Nesmíš selhat, nesmíš. Ale. Pomalu si uvědomuji, že zažívám opět PIED.
Hraji to na nervozitu. Ona je skvělá - říká, že to chápe. Za týden to zkoušíme znovu. Opět mám v hlavě ty stejné chmůry mísící se s P záběry. Musí mě mít hodně ráda. Je trpělivá. Nepospíchá. Najednou si uvědomuji, že teplo z jejího těla mě vzrušuje víc než ta představa v mé hlavě. A její vůně - je tak nasládlá, jakoby nevinná. Dole začínám tvrdnout. Pak se milujeme. Celých deset vteřin. Předčasná ejakulace, kvůli níž si po styku přijdu jako břídil. Už sice nejsem panic, ale svůj první sex jsem si představoval jinak. Kde jsou ty půlhodinové výkony, které jsem znal ze svých oblíbených P filmů? Kde je ta totálně uspokojená žena zažívající orgasmus za orgasmem a kňučící pod náporem mého údu?
Ubíhá asi sedm, osm let. S přítelkyní nám to jde. Alespoň po lidské stránce. V sexu se také občas zadaří. Většinou ale ne tak, jak bych chtěl. Většinu našich milování na ní nemyslím. Nejde to. V hlavě si přehrávám P. PIED se občas objevuje. Velmi nevyzpytatelně. Stačí, abych nebyl úplně v pohodě a je tam. Přítelkyně je s tím asi smířena. Chtěl bych ale víc. Chtěl bych jí milovat. Milovat jen ji a nemít při každém styku výčitky. Reálný sex je tak vlastně pro mě velmi stresující záležitostí.
V té době se objevují úzkosti, zažívám i lehčí deprese. Stresy typu zkoušek na VŠ zvládám vlastně díky P. Neuvědomuji si to však. Prostě týden před zkouškou se učím a učím. Pak, protože jsem tehdy ještě bydlel s rodiči, počkám, až odejdou a dám si od učení pauzičku spočívající ve dvou až třech PMO. Párkrát mně tehdy sice již napadlo, že by zde mohla být příčinná souvislost mezi svinstvem, které mně vstupuje do života, a PMO, ale když jsem si do vyhledávače zadal spojení P a nebezpečí, vyskočila na mě ,,jen" závislost na P. Ta byla většinou prezentována tak, že ona závislost se pozná podle toho, že postižený prakticky nedělá nic jiného než sleduje P. Jak doma, tak například i v práci a nemůže se od toho odpoutat. P mu tak narušuje vztahy v osobním životě, kariérní růst a podobně. V tom se nespatřuji. P sleduji tak 2-3x týdně. Sice u toho obvykle zažívám 3xPMO a obvykle koukám na nechutnosti, kterých bych snad v reálném životě ani nebyl schopný, ale podle definice závislosti na P se zdám být naprosto normální heterosexuální muž. Alespoň tím jsem se uklidňoval. Úzkosti ale trvaly. Ba co víc, stále se prohlubovaly.
Ke konci zmíněného období mě mé úzkosti dohnali k psychiatrovi. Že k němu docházím jsem řekl zatím pouze přítelkyni. Mám štěstí, že jsem narazil na celkem rozumného (i když asi znáte psychiatry, kteří se zřídka kdy dají odlišit od svých pacientů) doktora, který mně řekl, že zkusíme psychoanalýzu. Bylo mně sympatické, že do mě necpe nějaké zázračné pilulky. Kdyby tomu tak bylo, nesouhlasil bych a utekl bych. Těch rizik spojených s antidepresivy a podobnými látkami je z mého pohledu příliš. Scházíme se, vlastně dodnes, každý měsíc a tak nějak probíráme zleva zprava můj život. Je to celkem ku užitku - jednou za měsíc si sednout a popřemýšlet o tom, na jakých základech byl člověk postavený, jaký je jeho aktuální stav a kam vlastně směřuje.
Na terapiích jsme se tehdy o P nebavili. Proč také? Tehdy mně nenapadalo, že by to mělo mít nějakou souvislost. Prakticky všichni kamarádi P sledují. Můj nejlepší kamarád se mně dokonce přiznal, že každé ráno vstává dřív, aby sjel co je nového na jeho oblíbených P serverech. Pak má PMO, a poté razí do práce. Večer prý pak má super sex s manželkou. Věřím mu. Měl tehdy dítě a další děcko na cestě. Říkám si, že prostě P moc hrotím. Že možná bych tomu měl dát volný průběh jako kamarád. Nestresovat se tím a zkrátka když je chuť, konzumovat. O co víc konzumuji P, o to menší uspokojení mně přináší milování s přítelkyní. Děláme to vlastně už jen sporadicky. Nějak mně to ale nevadí.
Na internetu prakticky není kategorie heterosexuálně zaměřeného P, kterou bych neviděl. Můj mozek si tak hledá okolo mých 26 let nové impulzy. A nachází je. Nevím, jak je to zde s reklamou, ale myslím, že když daný web popíšu, bude většině z vás jasné, o co se jedná. Stránka, kde najdete erotický chat, seznamku, fórum. Kde si založíte profil, většinou na něj hodíte fotky svých údů, a pak můžete dlouhé hodiny debatovat s cizími lidmi o vašich sexuálních koníčcích, preferencích a podobně. Rovněž si tam můžete najít i nějakou tu placenou společnici či společníka. Web je český a ani nevím, jestli vůbec existuje nějaká taková absolutně sexuálně svobodná alternativa ve světě. Pokud ano, nedávejte mně prosím na ní odkaz nebo bych opět relapsnul.
U chatu prosedím hodiny. Na profil jsem dávno nahrál fotky svého nahého těla. Když jsem je fotil - bylo to tak vzrušující, že následovalo MO. Ale co se to nestane. Začínám si něco uvědomovat (samozřejmě až zpětně po MO či PMO). Na tom webu jsou prakticky jen muži. Ty ženy, co se tam vystavují na webkamerách a vlastně jen sedí a koukají do kamery - nic zvláštního, ani nejsou nějak svlečené či se ani jinak eroticky samoprezentují, jsou pořád ty samé. Pořád ty stejné obličeje. Dochází mně, že jsou za to pravděpodobně placené a že na té stránce žádnou svou takovou online milenku neseženu. Protože jsem zvědavý, klikám na ikonu webkamery u nějakého pánského profilu a tam na mě vyjede penis masturbujícího muže. V době kliknutí jsem byl opět plně nabitý sexuální energií a překvapivě mně to nějak nepohoršilo. Přece jen ztopořených pinďourů jsem viděl v P tisíce. Najednou jsem si vzpomněl, jak mně bylo, když jsem fotil ty nahé fotky. Bylo to vzrušující.
Z chatu jsem věděl, že si tam nějací chlapi sem tam domlouvání společnou masturbaci přes Skype. Tak co? Zkusím to? Přece jen mně P už takovou slast nepřináší. Třeba to bude něco nového. Ten den jsem zažil svoje první Skype masturbování. Nedíval jsem se na tu druhou stranu - sledoval jsem sebe. To se mně líbilo. Ten pocit, že někoho vzrušuji já. Co následovalo? Daleko větší vlna výčitek než po PMO.
Vzhledem k tomu, že mě vzrušovalo, když mě při masturbování sledují ostatní, začal jsem svoje chvilky pohody streamovat na onom zapovězeném webu. Tím pádem jsem začal dostávat do chatu spoustu komentářů. Při samotném masturbování jsem si vždy rád představoval, že se jedná o ženy. Občas jsem si přitom ve vedlejším okně pustil nějaké pořádně tvrdé P. O ženy se však nejednalo. Vždycky to byli výhradně muži. Dokonce, a to si uvědomuji až zpětně, spousta z nich ani nebyli homosexuální. Většinou se prezentovali jako bisex, ale je pravda, že být bisex je v přírodě velká zvláštnost. Velmi pravděpodobně to byli ty samé případy jako já. Kluci, co svoji sexuální frustraci postupně zvyšovali a zvyšovali až do jim nepřirozených rozměrů, místo aby se svojí sexuální energií náležitě pracovali a snažili se ji transformovat na něco užitečného. Spousta z těch nicků se stále dokola opakovala. Jak asi žije takový člověk, který na tom chatu stráví skutečně doslova hodiny a hodiny denně, pomyslel jsem si ve chvílích své nenadrženosti.
Na ten web jsem chodil streamovat cca jednou až dvakrát za měsíc. P už pomalu přestávalo fungovat. Byl jsem závislý na komentářích a návrzích od mužů, které mně chodily do zpráv. Říkal jsem si, co když jsem také ten bisexuál? Při pomyšlení na to, že muži poskytuji orální sex se mně však začalo chtít zvracet. A co to je vlastně ten bisexuál? Podle jistého sexuologa, jehož jméno jsem už zapomněl, se bisexualita pozná podle toho, že se je bisexuální jedinec schopný zamilovat do obou pohlaví stejně vášnivě. Rozumíte - zamilovat! To není jen sexuální akt. To je cit. To je líbání a mazlení. A mně je při pohledu na líbající se muže špatně - nutno podotknout, že nejsem homofob ba naopak. Jen si vždycky vnitřně představím, kdybych se musel s mužem líbat já a je mně to proti srsti, však mě asi spousta z vás chápe.
Jak jsem však poznával své tělo, zjistil jsem, že jsem velmi vzrušivý v oblasti konečníku. Nutno podotknout, že tady na vašich sexuálních preferencí nezáleží. Strčit si zkrátka něco do zadku nebo si masírovat řitní otvor pro mě představovalo prohloubení O a větší slast. A tak to logicky přišlo. Co když bych se zkusil podívat na to bisex P. Stalo se. Nějací chlapi - jeden do druhého a ten zase do ženy. Dokonce jsem u toho zažil PMO s drážděním konečníku. Velice silný zážitek.
Čím silnější zážitek to byl, tím větší výčitky jsem pak nakonec měl. Vždyť je to
nechutnost. Normálně bych si nikdy nic takového přece nepustil. Vždyť jsou to chlapi, jak můžou takhle? Bylo mně 27 let a já si dokonale uvědomil, že mám problém.
P mě dovedlo někam, kam jsem nechtěl. Nechtěl jsem skončit jako ti maníci na onom chatovacím webu. Vlastně mně jich bylo líto. Většina z nich, jak jsem je tak při chatování poznával, byla sama. Jejich znalosti o sexu byly vlastně mizivé soudě podle toho, jakým způsobem o tom mluvili. Neznali vlastně nic jiného než svět porna. Další menšina pak byla v neuspokojivých vztazích. Měli manželky nebo přítelkyně, ale evidentně to u nich doma skřípalo, a tak si svoji frustraci léčili tímto způsobem. Existovala také skupiny chlapů, kteří si podle všeho dávali skutečná dostaveníčka. Byť byli ženatí a podle všeho heterosexuální, touha po dávce vzrušení, která se jim na chatovacím webu nebo při sledování P již nedostávala, je donutila minimálně k reálné masturbaci s jinými muži, ne-li k něčemu intimnějšímu. Ne, to nebyla bisexualita, co mě tížilo. To byla jakási websexualita. Vynucená sexualita. Lásku a něhu jsem cítil jen k ženám, ale websexualita mě donutila ukájet se stále více a více nad jinými, zvrácenějšími podněty. Pornoprůmysl mě měl v hrsti stejně, jako má ten tabákový kuřáka nebo jako má lokální dealer drog pod palcem své ovečky. Chtěl jsem z toho kolotoče ven.
První pokus o restart. Bylo to někdy na jaře loňského roku a jak jsem psal v úvodu, tehdy jsem ještě nevěděl, že existují nějaké weby a hnutí, kam bych se mohl obrátit o radu. Pojedu jen MO, říkal jsem si. Poprvé jsem vydržel týden, pak jsem si řekl, že lesbické porno ještě nikdy nikomu neuškodilo. Bum, druhý den klasika. Bum, další den - trojka. Bum, další den - gang bang. No a nakonec jsem skončil tam, kde předtím. Streamuji se na chatu. Hergot! Tak další pokus. Pár dní jsem vydržel, ale stejný scénář. V mezičase jsme se s přítelkyní přestěhovali do společného bydlení. Tak, pomyslel jsem si, a teď už to bude okay. Po týdnu šla přítelkyně dřív spát a já opět neodolal a na své nové chytré TV jsem vyzkoušel, jestli tam jde přehrát i video na P serverech. Žádné překvapení - šlo a ten obraz byl parádní. Opět se opakuje známý scénář a tak se stalo, že jsem se streamoval zatím, co přítelkyně ležela v ložnici. Ani netušíte, jak jsem si byl odporný. Opět jsem se snažil, ale zase to nedopadlo slavně.
A tak se, moji noví vážení abstinující kamarádi, zvolna přesouváme do dnešní situace. Na předsevzetí příliš nevěřím, ale letos jsem si jedno dal. Rok 2019 bude pro mě bez P. Prostě bude! Přes to nepojede žádný vlak. Díky studiu různých materiálů, zhlédnutí několika skvělých přednášek na youtube a dalšímu samostudiu jsem se dozvěděl navíc o hnutí NoFap. Díky celému tomu studiu navíc vím, kde se s největší pravděpodobností berou moje úzkosti. Samozřejmě to nemusí být tím P nebo pouze tím P, ale když jsem se v rámci vší té novoroční hygieny svěřil o P psychiatrovi, vypadal nadšeně a mně se ulevilo. Zřejmě tušil , odkud vítr vane, ale jen čekal na to, kdy to vypadne ze mě samotného. Kdy si já sám budu schopný pojmenovat svůj vlastní problém. Následovalo pak nejlepší sezení, na které jsem u něj byl. Ta ozubená kolečka nešvarů mé duše do sebe začala neuvěřitelně logicky zapadat.
Opakuji, že již patnáct dní jsem v hard mode. Jaké mám pocity? Zatím jako na houpačce. V nadrženosti, v mysli a ve vztahu k okolí. Ne, je příliš brzy na to, dělat nějaké závěry. Můj prvotní cíl je vydržet alespoň třicet dní. S přítelkyní jsme teď velmi pracovně vytíženi, tak to, myslím, nebude problém. Po 30ti dnech si chci dovolit alespoň O, pokud to s partnerkou začne zase klapat. Já budu pokorně doufat, že jestli ta vášnivá situace nastane, budu připravený. Budu připravený ocenit její kvality nejen myslí, ale i svou tělesnou chemií. A co dál? Pokud si o to tělo samo řekne, tj. dá mi signál nějakou pořádnou erekcí, nebudu se tomu bránit a povolím si i MO. Bez dráždění a skutečně jen na základě informace mého těla. Ono upřímně - zase odpírat si sex také není trvale udržitelné řešení. Nelze se přece jen spoléhat na náladu partnerky. MO si chci povolit ale až za sto dní, minimálně.
Možná někomu přijdou k smíchu ta čísla - 30 dní, 90 dní, 100 dní. Challenge typu - hard mode, monk mode a podobně. Víte, my nejsme každý ze stejného těsta. Někdo je třeba s tím, že sleduje P dokonale smířený a naplňuje ho to - viz můj kamarád. Co ale jednoho posílí, může druhého dostávat do kolen. Všechno je to o nějakém vnitřním nastavení. Spousta lidí zde na fóru jsou, dle mého subjektivního pohledu, velmi přemýšliví lidé. Takoví, kteří by ve společnosti měli vynikat svou myslí. Takoví, kteří by měli ženy do svých postelí lanařit ne nějakou tělesnou atraktivitou, ale slovem. Romantikou. Myslím, že to v hloubi duše vlastně ví. Je jen naprostá iracionalita dnešního světa, že dříve než si jsou schopni takové námluvy osahat, jsou vystavěny modelu, kde mysl je úplně to poslední, co na vás někdo ocení. Tělo především. Větší ňadra. Více svalů. Více penisu.
Proč jsem se stal sociálně úzkostným? Možná to mám v genech? Co si ale pamatuji, jako malý jsem měl společnost rád. Rád jsem vyprávěl vtipy všem na potkání a teď, když mám říct ve společnosti vtip, připravuji si ho v hlavě tak dlouho, abych nic nepopletl, až to nakonec popletu a vlastně vtipná je jen moje společenská neohrabanost. Jak se to mohlo stát? Kdoví? Možná to bylo tím, že jsem jako kluk viděl ty velké ztopořené penisy. Že jsem se pak za ten svůj začal stydět ve sprše a že se kvůli tomu stydím i teď. Že pořád koukám na sebe jako na toho malého kluka. Možná proto jsem svůj penis vystavoval na webu, a tak mě těšilo, když se lidem líbil. Já už ale rozhodně nejsem malý kluk a je třeba si to uvědomit. Vzít zodpovědnost do vlastních rukou a už vůbec ne ji svěřovat do rukou pornoprůmyslu.
Tak přátelé - to byl můj příběh. Netuším, jestli ho někdo dokáže dočíst až do konce. Jestli to někoho bude vůbec zajímat. Snad. Doufám. Závěrem bych rád odpověděl na jednu zásadní otázku - proč se tady svěřuji. Víte, udělalo se mně díky tomu neskutečně dobře. Navíc kdykoliv budu doslova ve sračkách a pud bude silnější než hlava, můžu si ten příběh přečíst a uvědomit si vše to zlé, co mně P do života, velmi pravděpodobně, přineslo. Uvědomit si například i to, co jsem zde slíbil a že když se něco slíbí někde na fóru, tak se to sakra musí dodržet. To je prosím ta sobecká část.
A teď ta další, pro mě víc důležitá, část nesobecká. Tam někde venku je spousta chlapců, kterým je deset, jedenáct let jako bylo tehdy mně. Prosím varujte je dřív než bude pozdě. Můj příběh je i tak trochu příběhem technologického rozmachu začátku 21. století. Současná generace chlapců už nenajde pornáče pohozené někde u popelnice. Kdepak. Jejich první zkušenost bude s tím nejtvrdším P, které je na webu možné najít pomocí dvou kliknutí, protože typického konzumenta pornografie už dávno nebaví taková klasika, kterou jsem viděl já s kumpány na VHS, a nabídku je třeba uspokojit. Od toho tu máme jakýkoliv průmysl, ten pornografický nevyjímaje. Jak se s nimi o tom bavit? Řekněte to přímo. O alkoholu a drogách také mluvíme s dětmi přímo, byť víme, že s nimi ještě zkušenost neměli. A proč? Ne, protože bychom si snad nalhávali, že by to milá dítka nikdy nezkusila. To opravdu ne. My ale víme, že i když to zkusí, budou mít vždycky toho brouka vzadu v hlavě, který jim říká, že je to špatné. Že by to mohlo někdy v budoucnu zle dopadnout. To je třeba důvod, proč se z většiny z nás nakonec nestanou alkoholici nebo drogoví závisláci. Představte si, že by vám rodiče, kantoři a nebo média nikdy nevylíčila alkohol jako špatnost. Jak byste k němu pak přistupovali? Zdrželi byste se jeho užívání na denní bázi? Vždyť to ničemu nevadí, ne? Žádné vedlejší účinky a důsledky přece nejsou.
Všem těm, kteří se dostali až sem - klobouk dolů. Chcete se sebou něco udělat a to se musí ocenit. Těm, kteří se nebáli sdílet tady svůj příběh o to větší poklona. Kluci - jste borci. Doufám, že si společnost jednou rizika P uvědomí a začne se to vážně řešit. Ne nějakou státní regulací. Prosím - to by bylo špatně. Chce to osvětu. Čím více nezávislých, tím menší síla pornoprůmyslu, méně zneužívání, méně drog a méně hlouposti.
Snad světlým zítřkům zdar. Á, zrovna se mně hlásí notifikace z aplikace, která pomáhá při odvykání tím, že počítá dny abstinence, že začínám svůj den restartu č. 16 . Tak držte palce. Pevně doufám, že nezklamu vás a hlavně sebe.
Už dlouho dobu pročítám toto fórum a musím s pokorou konstatovat, že mně neskutečně pomáhá. K dnešnímu dni jsem 23 dní (předsevzetí) bez P a celkem patnáct dní držím hard mode (chci dokončit restart mozku). Kdybych toto fórum nenašel, určitě by to dopadlo jako s mými předchozími pokusy - tj., řečeno terminologií nofaptronaustsva, relapsem. Přitom to, že existuje nějaká podobná skupina, jsem objevil skutečně až letos, což mě neskutečně mrzí. Myslím si, že kdybych vaši/naši skupinu objevil již dříve, mohl jsem být ve svých 28 letech o pořádný kus dál - jak duchovně, tak pravděpodobně i energicky.
Fakt, že chci přestat s P tak v mém případě rozhodně není výsledkem nějakého pomatení z jakési studie, kterou jsem objevil náhodou při projíždění článků na internetu nebo challenge, ke které mně vyzval jakýsi youtuber. Vždyť já ani před těmi patnácti dny nevěděl, co to hnutí NoFap je a co symbolizuje. V mém případě se skutečně jedná o jakési volání z nitra. Možná shůry, kdoví? Intuici. Říkejme tomu každý, jak chce, ale asi se to slovy stejně nepovede vystihnout. Prostě jsem toho měl najednou dost - nesebevědomí, úzkosti, deprese, občas do toho nějaké to PIED, které tomu stavu také zrovna nepřidá. Chtěl jsem s P a vším tím svinstvem, které to s sebou přináší, skončit, ale, co se nestalo. Ono to nešlo. Celý minulý rok se tak logicky nesl ve znamení jednoho relapsu ze druhým. To jsem ještě ani nevěděl, že něco takového je možné. Jak píšu - nechtěl jsem do toho, slovy klasika, zabrušovat. Prostě s tím seknu a bude to. Mám vůli - nefetuju, nepiju. To zvládnu. Najednou ale sedím na gauči, přede mnou se odehrávají neskutečné orgie, samozřejmě virtuální, a já provádím své oblíbené PMO. Nebo, a to je horší, všechno ještě navíc streamuji na webu, alespoň tedy to od hlavy dolů (více v mém deníku). Musel jsem se tedy postavit k zrcadlu a přiznat si to - JSI ZÁVISLÝ.
Začal jsem tedy studovat různé zdroje a ty mně, ve zkratce, přivedly k této skupině. Nyní mám dojem, že jsem silnější a že už k žádnému relapsu nedojde. Kdykoliv mám chuť na PMO, pročtu si pár příběhů nebo nějaké rady zkušenějších a hned od toho nápadu opět rozjet sólo akci na pohovce ustupuji. Dříve než tedy začnu do klávesnice ťukat písmena vlastního deníku, neboť cítím, že přiznání mně neskutečně pomůže, musím autorům a všem přispěvatelům poděkovat. Věřím, že mně přiznání a vaše energie pomůže k tomu stát se člověkem takovým, jakým chci být a ne takovým, jakého si chce celá ta monstrózní pornomašinérie vychovat. DÍKY!
Můj deník se začíná psát ve čtvrté třídě ZŠ, tudíž řekněme ve věku deseti let. Zvláštní - většinou si tu časovou osu svého mládí vybavuji podle jednotlivých stupňů vzdělávání, nikoliv podle vlastního věku, to ale odbočuji. Šli jsme s kumpány právě kolem kontajnerů na tříděný odpad a tu nás něco uchvátilo. Vedle kontajneru na papír ležel pornočasopis. Pornáč. Ani nevíte, jaký div pro nás bylo to, co jsme viděli. Ještě dnes mám před očima ten obrázek pána, který nějak zvláštně čůrá a pod ním sedí paní, na niž ten tok směřuje. Je krásná. Má obrovská prsa a já konečně vidím, co mají vlastně dámy dole. Už jsem pár holčiček sice viděl, ale ty tam neměly ty chloupky. Rovněž mě zaráží i to, že pán má tam dole také úplně něco jiného než já. Hodně velkého a rovněž hodně chlupatého. Jak tak obrázek zkoumám, začíná mě něco svědět v rozkroku. Ano. Je to snad ta první erekce, kterou si historicky vybavuji. Možná byly i nějaké předtím, ale nikdy to nebylo spojené se sexem jako takovým. Začínám pomalu chápat, jaká jsou pravidla hry.
To byl můj první kontakt s pornografií. Následovaly erotické hry u kamarádů na PC (tenkrát jsme ještě PC doma neměli - ano, i takové časy existovaly). Pamatuje ještě někdo z vás na Poldu 1? Na tu erotickou scénu, kde ta dáma celým blahem heká:,,kousla mě vrána". Zase stojí. Občas nějaká fotka krásné nahotiny. Stojí. A to nejlepší terpve mělo přijít. Jsem v páté třídě a jeden spolužák - grázlík, který k nám propadnul, ale takové já měl v té době, byť sám jsem byl neskutečný šprt, nejraději - nás pozval k sobě domů. Že nám musí něco ukázat. Když jsme se usadili, byli jsme tam tehdy asi v počtu čtyř naivních dušiček, zasunul do videa kazetu VHS a už to šlo. Můj první pornofilm. Stojíme všichni. Rovněž jsem dodnes nezapomněl na ty scény, které se tam odehrávaly. Bylo to něco neskutečného. Paráda!
Uběhlo pár dní a já jsem, to si samozřejmě uvědomuji až zpětně, pocítil první úzkost z porna. Najednou jsme byli s kamarády tradičně na bazénu a já jsem se ve společných šatnách a sprchách začal stydět. Já nemůžu přece do sprch mezi dospělé chlapy. Vždyť to, co mám dole, je malé. Oni se mi budou smát. Zvláštní - nikdy předtím mně to nevadilo. Začal jsem se jakoby lusknutím prstu daleko více stydět.
Pak přišla změna školy. Větší nároky, rodiče pořídili počítač. Ten mě neskutečně baví. Pařím samozřejmě hry, baví mě ale i kreativní činnosti, učím se programovat. Za pár dní umím s počítačem daleko víc věcí než se byl schopný naučit můj táta dodnes. A to na počítači tehdy pracoval v zaměstnání. Paráda. A pak přijde další bomba. Internet. Ale ne ten modemový, hlemýždí. Vysokorychlostní. Ten zatím nemám, ale je mně jasné, že ho časem mít budu. Že bude jednou všude. Jó evoluci - tu nezastavíš. Do toho se u mě začíná projevovat puberta, a tak ve škole různě pošťuchuji spolužačky a všemožně se předvádím, aby si mě všimly.
Jednoho dne ve škole (sedmá třída, cca 12 let) jsem viděl jednoho spolužáka, hrozného kšeftaře, jak prodává vypálený cd disk jednomu kamarádovi. Ptám se ho, co na tom máš. On se tak trochu začervenal s tím, že porno film. Že ten kšeftařský spolužák má super připojení a za kilo mně stáhne, co budu chtít. Paráda. Už dlouho jsem se k žádné erotice nedostal. Maximálně občas jsem zhlédnul potají Počasíčko (kdysi taková odvážnější předpověď počasí vysílaná na TV Nova) na prázdninách u babičky, když nedávala pozor, ale to jsem měl vždycky tak nahnáno, že jsem si to nikdy pořádně neužil. Nutno podotknout, že jsem měl v té době za sebou už nějaké pokusy o M. Občas se podařilo i MO. Prvně jsem z toho byl hrozně vyjukaný, co to ze mě jako vytéká. Pak jsem to ale nějak přijal a začal si to užívat. Ale zpět k příběhu mého mládí - zašel jsem tedy za kšeftmanem s tím, že bych chtěl také něco vypálit. Styděl jsem se, když se zeptal logicky co. Pudové chování bylo však silné, a tak jsem zakázku zadal: ,,Porno dle tvého výběru." On se zkušeně usmál a řekl: ,,Jasně. Napálim tě tam něco pořádnýho." A jak slíbil, tak udělal.
Rodiče konečně odjeli pryč. Jsem doma sám. Ne, dnes nebudu hrát Mafii a ani nebudu zkoušet udělat webovou stránku. Mám v šuplíku cd od spolužáka. Už dávno jsem obrečel, že jsem musel vytáhnout z kapsy stovku, i když jsem si tak pečlivě škudlil na lepší mobilní telefon. Vem to čert. Vkládám cd do mechaniky. Á, jsou tu dokonce dva videosoubory. Pouštím první. Páni - český dabing. Nebojte, nebudu zabíhat do detailů, abych vám nezvedal chutě při vašich pokusech o restart. Samotného mě to trochu nutí zapnout si P. Však, přijmeme-li sledování P jako drogu, neříká se nadarmo, že feťák vždycky povědomě touží po stavu takovém, jaký zažil při své první dávce. Ten se však neopakuje, a proto dávku zvyšuje. Ten den jsem měl svoje první PMO a bylo to něco parádního. Cože? Ještě druhé kolo? No jasně - ten druhý soubor. Tentokrát bez dabingu, bez příběhu. Za to větší orgie. Čtyři chlapi a ženská. To jde? Aha. Jde. Ten den jsem si tak odbyl i své historicky druhé PMO.
Po akci jsem eliminoval všechny důkazy svého jednání - smazal historii přehrávání v playeru a cd schoval na bezpečné místo v šuplíku. Na cd jsem pro jistotu ještě liháčem napsal něco jako hip-hop výběr, pač jsme s kamarádem tenkrát začali poslouchat tuhle super moderní muziku a věděl jsem, že tu si naši určitě pouštět nebudou. Možná tehdy to byl zárodek toho, proč jsem se vždy v dospělosti po PMO cítil tak provinile a bez energie, byť bylo vše legální a já byl doma sám.
PMO s cd od spolužáka se stalo mým koníčkem číslo jedna, ale jen na měsíc. Táta nás nechal připojit k vysokorychlostnímu internetu. Paráda. Konečně vyzkouším, jak vlastně ten web funguje. Udělám si stránky a podobně. Pokecám na chatu se super vytuněnym profilem na lide.cz. No a, no a ... stáhnu si porno, což se mně povedlo asi za týden, když naši zase někam odjeli. PMO jako prase. Rychle smazat historii procházení - jak se to vlastně dělá? Ach tak. Mám to. Na to, co se tu dělo, nikdo nepřijde. Super. Je to doslova super. Začíná platit rovnice naši odjezd = stahování P.
Vývoj jde rychle kupředu - přichází streamovací služby. Však je všichni znáte. Tolik obsahu a grátis? Beru to. Pak jsou tady mobilní telefony s barevnými displeji. Stahuji P, i když jsou naši doma a nahrávám do svého Siemensu. Pak probíhám okolo nich do koupelny, v pyžamu schovaný telefon. To se to pojede PMO ve vaně. Prakticky kdykoliv, kdy budu chtít. Nový mobil? Však jsem si na něj dlouho šetřil. Tahle Nokia má i wi-fi. Život nemůže být snazší.
Čím lepší a lepší technologie se mně dostávají do rukou, tím více se cítím mizerněji. Holky ve třídě mně už nic neříkají. A ani já jim. Jsem introvertní. Začínám se bát mluvit před lidmi. V různých partách jsem většinou za toho tichošlápka vzadu. Ještě, že jsou tady ty diskotéky. Opíjím se. Pak to jde - občas se i nějaká ta slečna přidá. Asi nejsem úplně k zahození. Vylíbávám si mononukléozu. Je mně 16,17 - někteří známí už to měli. Sex! Sex s holkou. S reálnou. Jak to asi probíhalo? Snažím si to představit. Pravděpodobně ji ohnul hezky zezadu, chytil ji za vlasy a pořádně přirážel. Ona mu pak celá žhavá sundala kondom z penisu a vychutnala si nápoj lásky až do dna. Utíkám do koupelny se svou Nokií.
A pak to přijde. Je mně čerstvě 18 a na diskotéce se tradičně opíjím do stavu, že mám pocit, že mně celý svět leží u nohou. Všímám si jedné slečny. Znám ji od pohledu. Je o něco mladší než já, žádná intelektuálka ani kráska, ale v ten moment bych přísahal, že je to nejhezčí stvoření na světě. Líbáme se a ona mně táhne kamsi ven k popelnicím. Opět ke kontajnerům na tříděný odpad. Není to snad symbolika? Sahám ji na prsa a ona mně do rozkroku. Pak si to začínám uvědomovat. Já to dole necítím. Tohle není jako ve filmech, které sleduji. Tohle je zvláštní. Šokem jakoby přestalo působit alkoholové opojení. Co ale nepřestalo působit byla ona slečna, která mně rozepla kalhoty a snažila se mě povzbudit masírováním mých intimních partií. Ne, nešlo to. Samozřejmě tehdy s velkou pravděpodobností sehrál svoji roli alkohol, ale i tak takhle zpětně konstatuji, že jsem zažil svoji první PIED.
Vypouštím celou tu příhodu z hlavy. Pak, kde jinde než na diskotéce, poznávám svoji lásku. Dává to zabrat, stojí to spoustu času a úsilí, ale asi za půl roku spolu chodíme. Nepotřebuji už alkohol, abych se uvolnil. S ní to je přirozené, mám jí rád. Lidsky si rozumíme. Za dalších pár měsíců přichází pokus o náš první pohlavní styk. Ona leží pode mnou nahá a připravená. V ten moment ale nedokážu docenit její krásu. V hlavě se mně honí záběry z P. Ani nevím, jestli jsem je skutečně někde viděl nebo to je konstrukt mé mysli. Každopádně jsou to ty nejtvrdší záběry především z kategorie gang bang. Orgie, které mě vždycky tak strašně narajcovaly. V té době už totiž šla dávno nějaká klasika typu muž+žena stranou. To mně nevzrušovalo. Mozek si prostě žádal silnější a silnější impulzy.
Dotýká se mně stále vášnivěji, škrabe. Do mozku přichází další myšlenka. Tentokrát myšlenka na to, že nemůžu selhat jako posledně. Snažím se pořád vybavovat si tu gang bang scénku. Nefunguje. Kurva. Rychle vymýšlím jinou, perverznější. Nejde to. Nesmíš selhat, nesmíš. Ale. Pomalu si uvědomuji, že zažívám opět PIED.
Hraji to na nervozitu. Ona je skvělá - říká, že to chápe. Za týden to zkoušíme znovu. Opět mám v hlavě ty stejné chmůry mísící se s P záběry. Musí mě mít hodně ráda. Je trpělivá. Nepospíchá. Najednou si uvědomuji, že teplo z jejího těla mě vzrušuje víc než ta představa v mé hlavě. A její vůně - je tak nasládlá, jakoby nevinná. Dole začínám tvrdnout. Pak se milujeme. Celých deset vteřin. Předčasná ejakulace, kvůli níž si po styku přijdu jako břídil. Už sice nejsem panic, ale svůj první sex jsem si představoval jinak. Kde jsou ty půlhodinové výkony, které jsem znal ze svých oblíbených P filmů? Kde je ta totálně uspokojená žena zažívající orgasmus za orgasmem a kňučící pod náporem mého údu?
Ubíhá asi sedm, osm let. S přítelkyní nám to jde. Alespoň po lidské stránce. V sexu se také občas zadaří. Většinou ale ne tak, jak bych chtěl. Většinu našich milování na ní nemyslím. Nejde to. V hlavě si přehrávám P. PIED se občas objevuje. Velmi nevyzpytatelně. Stačí, abych nebyl úplně v pohodě a je tam. Přítelkyně je s tím asi smířena. Chtěl bych ale víc. Chtěl bych jí milovat. Milovat jen ji a nemít při každém styku výčitky. Reálný sex je tak vlastně pro mě velmi stresující záležitostí.
V té době se objevují úzkosti, zažívám i lehčí deprese. Stresy typu zkoušek na VŠ zvládám vlastně díky P. Neuvědomuji si to však. Prostě týden před zkouškou se učím a učím. Pak, protože jsem tehdy ještě bydlel s rodiči, počkám, až odejdou a dám si od učení pauzičku spočívající ve dvou až třech PMO. Párkrát mně tehdy sice již napadlo, že by zde mohla být příčinná souvislost mezi svinstvem, které mně vstupuje do života, a PMO, ale když jsem si do vyhledávače zadal spojení P a nebezpečí, vyskočila na mě ,,jen" závislost na P. Ta byla většinou prezentována tak, že ona závislost se pozná podle toho, že postižený prakticky nedělá nic jiného než sleduje P. Jak doma, tak například i v práci a nemůže se od toho odpoutat. P mu tak narušuje vztahy v osobním životě, kariérní růst a podobně. V tom se nespatřuji. P sleduji tak 2-3x týdně. Sice u toho obvykle zažívám 3xPMO a obvykle koukám na nechutnosti, kterých bych snad v reálném životě ani nebyl schopný, ale podle definice závislosti na P se zdám být naprosto normální heterosexuální muž. Alespoň tím jsem se uklidňoval. Úzkosti ale trvaly. Ba co víc, stále se prohlubovaly.
Ke konci zmíněného období mě mé úzkosti dohnali k psychiatrovi. Že k němu docházím jsem řekl zatím pouze přítelkyni. Mám štěstí, že jsem narazil na celkem rozumného (i když asi znáte psychiatry, kteří se zřídka kdy dají odlišit od svých pacientů) doktora, který mně řekl, že zkusíme psychoanalýzu. Bylo mně sympatické, že do mě necpe nějaké zázračné pilulky. Kdyby tomu tak bylo, nesouhlasil bych a utekl bych. Těch rizik spojených s antidepresivy a podobnými látkami je z mého pohledu příliš. Scházíme se, vlastně dodnes, každý měsíc a tak nějak probíráme zleva zprava můj život. Je to celkem ku užitku - jednou za měsíc si sednout a popřemýšlet o tom, na jakých základech byl člověk postavený, jaký je jeho aktuální stav a kam vlastně směřuje.
Na terapiích jsme se tehdy o P nebavili. Proč také? Tehdy mně nenapadalo, že by to mělo mít nějakou souvislost. Prakticky všichni kamarádi P sledují. Můj nejlepší kamarád se mně dokonce přiznal, že každé ráno vstává dřív, aby sjel co je nového na jeho oblíbených P serverech. Pak má PMO, a poté razí do práce. Večer prý pak má super sex s manželkou. Věřím mu. Měl tehdy dítě a další děcko na cestě. Říkám si, že prostě P moc hrotím. Že možná bych tomu měl dát volný průběh jako kamarád. Nestresovat se tím a zkrátka když je chuť, konzumovat. O co víc konzumuji P, o to menší uspokojení mně přináší milování s přítelkyní. Děláme to vlastně už jen sporadicky. Nějak mně to ale nevadí.
Na internetu prakticky není kategorie heterosexuálně zaměřeného P, kterou bych neviděl. Můj mozek si tak hledá okolo mých 26 let nové impulzy. A nachází je. Nevím, jak je to zde s reklamou, ale myslím, že když daný web popíšu, bude většině z vás jasné, o co se jedná. Stránka, kde najdete erotický chat, seznamku, fórum. Kde si založíte profil, většinou na něj hodíte fotky svých údů, a pak můžete dlouhé hodiny debatovat s cizími lidmi o vašich sexuálních koníčcích, preferencích a podobně. Rovněž si tam můžete najít i nějakou tu placenou společnici či společníka. Web je český a ani nevím, jestli vůbec existuje nějaká taková absolutně sexuálně svobodná alternativa ve světě. Pokud ano, nedávejte mně prosím na ní odkaz nebo bych opět relapsnul.
U chatu prosedím hodiny. Na profil jsem dávno nahrál fotky svého nahého těla. Když jsem je fotil - bylo to tak vzrušující, že následovalo MO. Ale co se to nestane. Začínám si něco uvědomovat (samozřejmě až zpětně po MO či PMO). Na tom webu jsou prakticky jen muži. Ty ženy, co se tam vystavují na webkamerách a vlastně jen sedí a koukají do kamery - nic zvláštního, ani nejsou nějak svlečené či se ani jinak eroticky samoprezentují, jsou pořád ty samé. Pořád ty stejné obličeje. Dochází mně, že jsou za to pravděpodobně placené a že na té stránce žádnou svou takovou online milenku neseženu. Protože jsem zvědavý, klikám na ikonu webkamery u nějakého pánského profilu a tam na mě vyjede penis masturbujícího muže. V době kliknutí jsem byl opět plně nabitý sexuální energií a překvapivě mně to nějak nepohoršilo. Přece jen ztopořených pinďourů jsem viděl v P tisíce. Najednou jsem si vzpomněl, jak mně bylo, když jsem fotil ty nahé fotky. Bylo to vzrušující.
Z chatu jsem věděl, že si tam nějací chlapi sem tam domlouvání společnou masturbaci přes Skype. Tak co? Zkusím to? Přece jen mně P už takovou slast nepřináší. Třeba to bude něco nového. Ten den jsem zažil svoje první Skype masturbování. Nedíval jsem se na tu druhou stranu - sledoval jsem sebe. To se mně líbilo. Ten pocit, že někoho vzrušuji já. Co následovalo? Daleko větší vlna výčitek než po PMO.
Vzhledem k tomu, že mě vzrušovalo, když mě při masturbování sledují ostatní, začal jsem svoje chvilky pohody streamovat na onom zapovězeném webu. Tím pádem jsem začal dostávat do chatu spoustu komentářů. Při samotném masturbování jsem si vždy rád představoval, že se jedná o ženy. Občas jsem si přitom ve vedlejším okně pustil nějaké pořádně tvrdé P. O ženy se však nejednalo. Vždycky to byli výhradně muži. Dokonce, a to si uvědomuji až zpětně, spousta z nich ani nebyli homosexuální. Většinou se prezentovali jako bisex, ale je pravda, že být bisex je v přírodě velká zvláštnost. Velmi pravděpodobně to byli ty samé případy jako já. Kluci, co svoji sexuální frustraci postupně zvyšovali a zvyšovali až do jim nepřirozených rozměrů, místo aby se svojí sexuální energií náležitě pracovali a snažili se ji transformovat na něco užitečného. Spousta z těch nicků se stále dokola opakovala. Jak asi žije takový člověk, který na tom chatu stráví skutečně doslova hodiny a hodiny denně, pomyslel jsem si ve chvílích své nenadrženosti.
Na ten web jsem chodil streamovat cca jednou až dvakrát za měsíc. P už pomalu přestávalo fungovat. Byl jsem závislý na komentářích a návrzích od mužů, které mně chodily do zpráv. Říkal jsem si, co když jsem také ten bisexuál? Při pomyšlení na to, že muži poskytuji orální sex se mně však začalo chtít zvracet. A co to je vlastně ten bisexuál? Podle jistého sexuologa, jehož jméno jsem už zapomněl, se bisexualita pozná podle toho, že se je bisexuální jedinec schopný zamilovat do obou pohlaví stejně vášnivě. Rozumíte - zamilovat! To není jen sexuální akt. To je cit. To je líbání a mazlení. A mně je při pohledu na líbající se muže špatně - nutno podotknout, že nejsem homofob ba naopak. Jen si vždycky vnitřně představím, kdybych se musel s mužem líbat já a je mně to proti srsti, však mě asi spousta z vás chápe.
Jak jsem však poznával své tělo, zjistil jsem, že jsem velmi vzrušivý v oblasti konečníku. Nutno podotknout, že tady na vašich sexuálních preferencí nezáleží. Strčit si zkrátka něco do zadku nebo si masírovat řitní otvor pro mě představovalo prohloubení O a větší slast. A tak to logicky přišlo. Co když bych se zkusil podívat na to bisex P. Stalo se. Nějací chlapi - jeden do druhého a ten zase do ženy. Dokonce jsem u toho zažil PMO s drážděním konečníku. Velice silný zážitek.
Čím silnější zážitek to byl, tím větší výčitky jsem pak nakonec měl. Vždyť je to
nechutnost. Normálně bych si nikdy nic takového přece nepustil. Vždyť jsou to chlapi, jak můžou takhle? Bylo mně 27 let a já si dokonale uvědomil, že mám problém.
P mě dovedlo někam, kam jsem nechtěl. Nechtěl jsem skončit jako ti maníci na onom chatovacím webu. Vlastně mně jich bylo líto. Většina z nich, jak jsem je tak při chatování poznával, byla sama. Jejich znalosti o sexu byly vlastně mizivé soudě podle toho, jakým způsobem o tom mluvili. Neznali vlastně nic jiného než svět porna. Další menšina pak byla v neuspokojivých vztazích. Měli manželky nebo přítelkyně, ale evidentně to u nich doma skřípalo, a tak si svoji frustraci léčili tímto způsobem. Existovala také skupiny chlapů, kteří si podle všeho dávali skutečná dostaveníčka. Byť byli ženatí a podle všeho heterosexuální, touha po dávce vzrušení, která se jim na chatovacím webu nebo při sledování P již nedostávala, je donutila minimálně k reálné masturbaci s jinými muži, ne-li k něčemu intimnějšímu. Ne, to nebyla bisexualita, co mě tížilo. To byla jakási websexualita. Vynucená sexualita. Lásku a něhu jsem cítil jen k ženám, ale websexualita mě donutila ukájet se stále více a více nad jinými, zvrácenějšími podněty. Pornoprůmysl mě měl v hrsti stejně, jako má ten tabákový kuřáka nebo jako má lokální dealer drog pod palcem své ovečky. Chtěl jsem z toho kolotoče ven.
První pokus o restart. Bylo to někdy na jaře loňského roku a jak jsem psal v úvodu, tehdy jsem ještě nevěděl, že existují nějaké weby a hnutí, kam bych se mohl obrátit o radu. Pojedu jen MO, říkal jsem si. Poprvé jsem vydržel týden, pak jsem si řekl, že lesbické porno ještě nikdy nikomu neuškodilo. Bum, druhý den klasika. Bum, další den - trojka. Bum, další den - gang bang. No a nakonec jsem skončil tam, kde předtím. Streamuji se na chatu. Hergot! Tak další pokus. Pár dní jsem vydržel, ale stejný scénář. V mezičase jsme se s přítelkyní přestěhovali do společného bydlení. Tak, pomyslel jsem si, a teď už to bude okay. Po týdnu šla přítelkyně dřív spát a já opět neodolal a na své nové chytré TV jsem vyzkoušel, jestli tam jde přehrát i video na P serverech. Žádné překvapení - šlo a ten obraz byl parádní. Opět se opakuje známý scénář a tak se stalo, že jsem se streamoval zatím, co přítelkyně ležela v ložnici. Ani netušíte, jak jsem si byl odporný. Opět jsem se snažil, ale zase to nedopadlo slavně.
A tak se, moji noví vážení abstinující kamarádi, zvolna přesouváme do dnešní situace. Na předsevzetí příliš nevěřím, ale letos jsem si jedno dal. Rok 2019 bude pro mě bez P. Prostě bude! Přes to nepojede žádný vlak. Díky studiu různých materiálů, zhlédnutí několika skvělých přednášek na youtube a dalšímu samostudiu jsem se dozvěděl navíc o hnutí NoFap. Díky celému tomu studiu navíc vím, kde se s největší pravděpodobností berou moje úzkosti. Samozřejmě to nemusí být tím P nebo pouze tím P, ale když jsem se v rámci vší té novoroční hygieny svěřil o P psychiatrovi, vypadal nadšeně a mně se ulevilo. Zřejmě tušil , odkud vítr vane, ale jen čekal na to, kdy to vypadne ze mě samotného. Kdy si já sám budu schopný pojmenovat svůj vlastní problém. Následovalo pak nejlepší sezení, na které jsem u něj byl. Ta ozubená kolečka nešvarů mé duše do sebe začala neuvěřitelně logicky zapadat.
Opakuji, že již patnáct dní jsem v hard mode. Jaké mám pocity? Zatím jako na houpačce. V nadrženosti, v mysli a ve vztahu k okolí. Ne, je příliš brzy na to, dělat nějaké závěry. Můj prvotní cíl je vydržet alespoň třicet dní. S přítelkyní jsme teď velmi pracovně vytíženi, tak to, myslím, nebude problém. Po 30ti dnech si chci dovolit alespoň O, pokud to s partnerkou začne zase klapat. Já budu pokorně doufat, že jestli ta vášnivá situace nastane, budu připravený. Budu připravený ocenit její kvality nejen myslí, ale i svou tělesnou chemií. A co dál? Pokud si o to tělo samo řekne, tj. dá mi signál nějakou pořádnou erekcí, nebudu se tomu bránit a povolím si i MO. Bez dráždění a skutečně jen na základě informace mého těla. Ono upřímně - zase odpírat si sex také není trvale udržitelné řešení. Nelze se přece jen spoléhat na náladu partnerky. MO si chci povolit ale až za sto dní, minimálně.
Možná někomu přijdou k smíchu ta čísla - 30 dní, 90 dní, 100 dní. Challenge typu - hard mode, monk mode a podobně. Víte, my nejsme každý ze stejného těsta. Někdo je třeba s tím, že sleduje P dokonale smířený a naplňuje ho to - viz můj kamarád. Co ale jednoho posílí, může druhého dostávat do kolen. Všechno je to o nějakém vnitřním nastavení. Spousta lidí zde na fóru jsou, dle mého subjektivního pohledu, velmi přemýšliví lidé. Takoví, kteří by ve společnosti měli vynikat svou myslí. Takoví, kteří by měli ženy do svých postelí lanařit ne nějakou tělesnou atraktivitou, ale slovem. Romantikou. Myslím, že to v hloubi duše vlastně ví. Je jen naprostá iracionalita dnešního světa, že dříve než si jsou schopni takové námluvy osahat, jsou vystavěny modelu, kde mysl je úplně to poslední, co na vás někdo ocení. Tělo především. Větší ňadra. Více svalů. Více penisu.
Proč jsem se stal sociálně úzkostným? Možná to mám v genech? Co si ale pamatuji, jako malý jsem měl společnost rád. Rád jsem vyprávěl vtipy všem na potkání a teď, když mám říct ve společnosti vtip, připravuji si ho v hlavě tak dlouho, abych nic nepopletl, až to nakonec popletu a vlastně vtipná je jen moje společenská neohrabanost. Jak se to mohlo stát? Kdoví? Možná to bylo tím, že jsem jako kluk viděl ty velké ztopořené penisy. Že jsem se pak za ten svůj začal stydět ve sprše a že se kvůli tomu stydím i teď. Že pořád koukám na sebe jako na toho malého kluka. Možná proto jsem svůj penis vystavoval na webu, a tak mě těšilo, když se lidem líbil. Já už ale rozhodně nejsem malý kluk a je třeba si to uvědomit. Vzít zodpovědnost do vlastních rukou a už vůbec ne ji svěřovat do rukou pornoprůmyslu.
Tak přátelé - to byl můj příběh. Netuším, jestli ho někdo dokáže dočíst až do konce. Jestli to někoho bude vůbec zajímat. Snad. Doufám. Závěrem bych rád odpověděl na jednu zásadní otázku - proč se tady svěřuji. Víte, udělalo se mně díky tomu neskutečně dobře. Navíc kdykoliv budu doslova ve sračkách a pud bude silnější než hlava, můžu si ten příběh přečíst a uvědomit si vše to zlé, co mně P do života, velmi pravděpodobně, přineslo. Uvědomit si například i to, co jsem zde slíbil a že když se něco slíbí někde na fóru, tak se to sakra musí dodržet. To je prosím ta sobecká část.
A teď ta další, pro mě víc důležitá, část nesobecká. Tam někde venku je spousta chlapců, kterým je deset, jedenáct let jako bylo tehdy mně. Prosím varujte je dřív než bude pozdě. Můj příběh je i tak trochu příběhem technologického rozmachu začátku 21. století. Současná generace chlapců už nenajde pornáče pohozené někde u popelnice. Kdepak. Jejich první zkušenost bude s tím nejtvrdším P, které je na webu možné najít pomocí dvou kliknutí, protože typického konzumenta pornografie už dávno nebaví taková klasika, kterou jsem viděl já s kumpány na VHS, a nabídku je třeba uspokojit. Od toho tu máme jakýkoliv průmysl, ten pornografický nevyjímaje. Jak se s nimi o tom bavit? Řekněte to přímo. O alkoholu a drogách také mluvíme s dětmi přímo, byť víme, že s nimi ještě zkušenost neměli. A proč? Ne, protože bychom si snad nalhávali, že by to milá dítka nikdy nezkusila. To opravdu ne. My ale víme, že i když to zkusí, budou mít vždycky toho brouka vzadu v hlavě, který jim říká, že je to špatné. Že by to mohlo někdy v budoucnu zle dopadnout. To je třeba důvod, proč se z většiny z nás nakonec nestanou alkoholici nebo drogoví závisláci. Představte si, že by vám rodiče, kantoři a nebo média nikdy nevylíčila alkohol jako špatnost. Jak byste k němu pak přistupovali? Zdrželi byste se jeho užívání na denní bázi? Vždyť to ničemu nevadí, ne? Žádné vedlejší účinky a důsledky přece nejsou.
Všem těm, kteří se dostali až sem - klobouk dolů. Chcete se sebou něco udělat a to se musí ocenit. Těm, kteří se nebáli sdílet tady svůj příběh o to větší poklona. Kluci - jste borci. Doufám, že si společnost jednou rizika P uvědomí a začne se to vážně řešit. Ne nějakou státní regulací. Prosím - to by bylo špatně. Chce to osvětu. Čím více nezávislých, tím menší síla pornoprůmyslu, méně zneužívání, méně drog a méně hlouposti.
Snad světlým zítřkům zdar. Á, zrovna se mně hlásí notifikace z aplikace, která pomáhá při odvykání tím, že počítá dny abstinence, že začínám svůj den restartu č. 16 . Tak držte palce. Pevně doufám, že nezklamu vás a hlavně sebe.
