- čtv dub 18, 2019 11:56 am
#7381
to kennycz: s tím M ještě nevím. Dám tomu asi ještě nějaký čas.
to heitunu2: ten rozpor je pro náš společný ,,problém" typický a, jak se to na mně samém ukázalo, je možným spouštěčem depresí, úzkostí či jiných podobných psychických problémů. Jak máme žít v klidu a rovnováze, když se to v nás neustále pere?
to šaul: díky za podporu.
to všichni:
Vážení spolubojovníci a teď už snad můžu napsat i přátelé, byť jsem se s žádným z vás nikdy tváří v tvář nesetkal,
je to tam! Sto denní výzva překonána. 100 100 100. Dokázal jsem sám sobě, že ještě umím být na sebe tvrdý a jít si za tím, čemu věřím a povědomě cítím, že je to správné. Nikoliv za tím, co po mně chce společnost, čímž mám na mysli především konzumaci P ve všech možných měkkých i tvrdých formách, ale lze to přenést i na jiné oblasti, s kterými denně přicházíme do styku. Ti méně zkušení a relapsanti se asi budou právem chtít zeptat, jaké to vlastně je. Byl můj mozek restartován? Stal se ze mě superhrdina? Mám ještě vůbec sperma? Takže jaké jsou vlastně moje, podotýkám OSOBNÍ, postřehy po sto dnech v hardmodu.
Na začátku jsem měl představu, že po sto dnech bude můj mozek restartován a já na P nebudu mít chuť. Nyní už vím, že to tak nefunguje. Platí totiž to odvěké a zde již mnohokrát zmiňované - alkoholik navždy alkoholik. Lze rozlišovat pouze alkoholika a abstinujícího alkoholika. V přeneseném významu tedy - pornoholika a abstinujícího pornoholika. Problém tkví v tom, že už vím, jaký nával dopaminu mně P přináší, a proto se té chuti, kterou mám někde v primitivní části mozku, nikdy nezbavím. Jde jen o to, jestli moje rozumová část dokáže tu primitivní brzdit. Žádný superhrdina se tedy nekoná.
Za těch sto dnů jsem se stal především člověkem, který si uvědomil, jaké zlo P je. Nemám však na mysli nějaké rozumové uvědomění si toho typu, že např. asi všichni dokážeme pochopit, že P průmysl je zlo, kde stovky žen a mužů jsou znásilňovány a společensky degradováni. Tomu rozumí každý emocionálně průměrně postavený člověk. Spíš mám na mysli ten fakt, že na svém těle pozoruji pozitivní změny, které život bez P přináší. Prvotně je to snížení nervozity při společenských situací všeho typu - od nákupu v supermarketu po pracovní schůzku. Člověk je tak nějak v rovině. S P moje nálada připomínala sinusovku. Jednou nahoře, pak zase dole. To je, nebo alespoň zdá se být, momentálně potlačeno. Asi se zde nemusím zmiňovat o tom, jak blahodárně tento rovinatý stav působí na mé úzkosti, jejichž projevy se snížily. Netvrdím, že jsem se jich zbavil úplně, ale pociťuji je méně.
Teď trochu odbočím, ale pokládám to za nutné vzhledem k tomu, že tento příspěvek může číst člověk s podobným problémem, kterému čelím já - postupně přicházím na to, že ty úzkosti kromě P souvisí i s moji povahou. Už jen to, že jsem bez P vydržel tak dlouho ukazuje, že k sobě umím být tvrdý. Někdy jsem však k sobě tvrdý až moc. To, jak si teď uvědomuji, není také zrovna dvakrát přínosné alespoň, co se vnitřního klidu týče. Člověk by měl být silný to ano, ale život zase nemá být pouze o přemáhání. Vezměme si modelovou situaci - snědli jste koblihu. Pokud jste na sebe tvrdí, pomyslíte si - co jsem to sakra udělal? Vždyť je to nezdravé. Je to samý tuk. A toho cukru. Myslíte si, že pak vaše tělo bude tu koblihu trávit správným způsobem? Někdy je prostě dobré sníst koblihu a užít si to. Bez výčitek. Tělo to pak snadněji přijme a kdoví, třeba to pro něj nakonec může být i prospěšné. Pozor - tento příměr není myšlen na P. P vnímám jako alkohol, nebo přesněji jed, který vás otráví vždy. Pod tou koblihou si spíš představuji plnění našich vizí budoucnosti. Kariéra, majetek, partnerka. Stejně jako vám kobliha dodá spoustu živin do těla, i vaše vize jsou důležité pro váš růst. Jen si je musíte umět užívat a nebýt zničeni z toho, když najednou něco selže, aneb z toho, že kobliha má spoustu živin, z nichž nějaké nejsou zrovna zdraví prospěšné. Internet, a sociální sítě především, nás nutí poměřovat svoje životy s ostatními, ať chceme nebo nechceme. Osobně mně dělá dobře, že jsem si během abstinování od PMO v určité fázi zakázal i facebook (youtube trochu omezil, ale tam mám ještě rezervy). Nemá smysl se trápit tím, že Jarda má nový mercedes a Evžen už druhé dítě a já pořád nic. Je to přece náš život a ten si musíme prožít tak, jak chceme my a jak to hlavně umíme a ne tak, jak je nám to prezentováno společností. Holt nebudu asi ten miliardář s jachtou plnou modelek, byť jsem tomu jako patnáctiletý bezmezně věřil. Mnohem důležitější než jachta je pro mě vnitřní pocit štěstí. Kolik lidí se zadlužuje, jen aby udělali dojem na lidi, na kterých jim nezáleží, věcmi, které sami nepotřebují? Kolik lidí, kteří nahromadili neskutečná bohatství, si sáhlo na život vlastní rukou? Toto mám rozumově zpracováno, ale emočně to budu zpracovávat asi ještě dlouho.
Vraťme se k mým zkušenostem s hardmodem po sto dnech a to k těm biologickým věcem. Trochu mě zklamalo, že jsem na sobě nezpozoroval žádný výtok semene. Neproběhl tudíž ani žádný mokrý sen. Smůla - trochu jsem doufal, že bych ho mohl zažít, protože s mokrým sněním žádné zkušenosti nemám. Co se spermatu týče, nemohu hodnotit tedy jeho kvantitu ani kvalitu. Co je ale u mě pravidelností, to jsou neskutečné ranní erekce. Příjemně bolestivé a velmi dlouhé. Někdy mě taková ranní erekce dokonce vzbudí.
Dále jsem si uvědomil, že naprostou prioritu v mém životě představuje rodina, a tudíž, jak je pro mě rodinné zázemí důležité. Člověk je tvor společenský a bez ostatních lidí prostě nikdy nemůže nalézt pocit uspokojení. Tím potvrzuji, že se mně díky abstinenci podařilo zlepšit si komunikaci s ostatními lidmi. Stále mám díky své introvertní povaze v tomto ohledu trochu rezervy, ale vím o nich a snažím se zlepšovat. To, že jsem se částečně zbavil své ostýchavosti potvrzuje i to, že jsem začal navštěvovat veřejnou saunu, kde se chodí donaha. Dříve by to pro mě byla absolutně nepředstavitelná věc viz můj příběh, kde se rozepisuji o tom, jak jsem se styděl ve společných sprchách. Teď si to užívám. Neexistuje totiž něco jako malý penis resp. pravděpodobnost, že nemáte dostatečně vyvinutý penis je velmi, ale velmi nízká. Je to jen blok v našich hlavách, se kterým je třeba pracovat.
Dále, což už víte, pokud pročítáte můj deník pravidelně, jsem se zamiloval do otužování. Už si nedokážu představit den bez studené sprchy. Ten pocit, že už na začátku dne přemůžete ten primitivní mozek, je prostě úžasný. S tím souvisí i to, jak se posunuly moje sportovní výkony. Jak vytrvalostně, tak i silově jsem na tom nejlépe za poslední léta. Pravděpodobně to bude tím, že moje koncentrace šla rapidně nahoru, jakožto i snížení celkové únavy. Snížení únavy je vlastně další skvělý benefit hardmodu. Ono, když do noci neprovádíte PMO, a jdete místo toho spát pravidelně do deseti hodin večerních, a pak vstanete pravidelně plni sil v šest ráno, hned se vám funguje lépe.
Poslední věcí, kterou jsem si uvědomil a o které jsem se původně nechtěl rozepisovat, aby to náhodou na někoho ze členů nepůsobilo opačným způsobem než je žádoucí je, že v mém případě se nejedná o závislost na P v podobě filmů. Řešili jsme to trochu s heitunem2 a orokem. Během půstu se to totiž projevilo naplno. Mně se nestýská ani tak po P filmech jako po sexuální interakci na jednom nejmenovaném modrém seznamovacím webu. Tam začaly moje problémy gradovat. Díky němu jsem prožil asi zatím emočně nejhorší část svého života. Proto si dovolím jeden apel, který prosím berte velmi vážně. Pokud nevíte, o jakém webu je řeč, ihned na tuto informaci, že něco takového existuje zapomeňte. Pokud jste se rozhodli, že přejdete na tento seznamovací web, abyste se zbavili závislosti na P filmech, nedělejte to - není to z bláta do louže. Je to z bláta doprostřed oceánu. Pokud už na tom webu jste, nemá smysl vás upozorňovat, že je to cesta do ještě většího dna. Pravděpodobně si to už uvědomujete sami. Doufám, že tohle nikdo nevezme jako reklamu. Ono se říká negativní reklama také reklama a v tomto případě je to něco, jako kdybych feťákovi řekl o ještě lepší droze než je ta, se kterou má zkušenosti. Na druhou stranu ale vím, že bych byl neskutečně rád, kdyby mně někdo řekl o rizicích P ještě předtím než jsem se na něj kdy podíval, a proto je mou povinností vás varovat. Berte to varování opravdu vážně!
Za vaši podporu během mé stodenní cesty vám všem neskutečně děkuji. Bez deníku a pocitu závazku, který jsem zde učinil, bych se do toho stavu, v kterém se teď nacházím, nedostal.
Děkuji, děkuji a ještě mnohokrát děkuji!
a vám ostatním za ty nevyřčené 
...
- jsi opravdu borec - a mám jen jednu poznámku. Když ti problém dělá jen jeden konkrétní web, tak na něj prostě nechoď. Zablokuj si ho - na routeru, ve firewallu, přes nějaký software, prostě jakkoliv. A tím je to vyřešeno. Je mi jasné, že vše se dá obejít, ale to blokování nemá být bráno jako restrikce, ale jako pomůcka. A čím delší čas je potřebný na obejití, tím lépe. Třeba taková minuta je už dost dlouhá doba, během ní máš relativně velké množství času si to rozmyslet a z toho bludného kruhu závislosti včas vystoupit. Naproti tomu pokud se na ten web můžeš dostat během jedné sekundy, tak nemáš vůbec čas s tím cokoliv udělat, a v momentě, kdy už tam jsi, může být překročena hranice, ze které už není návratu. Alespoň u mě to tak je - říkám tomu pracovně "porno horizont událostí" 
