- pát črc 26, 2019 9:28 am
#8003
No navazuji na můj poslední příspěvek - disk s pornem jsem v březnu smazal, ale pak jsem zase do toho spadnul. Stahování porna, sledování porna, přejídíní se, stop pornu, stop přejídání, 8 kg dolů, výmaz disku s pornem. Stahování porna, přejídání, 8 kg zpátky nahoru.
Popravdě, nevím jak dál, posral jsem si svůj život tunou věcí a brečím nad tím, že jsem ho promarnil. Ale proč ho dál promarňuju a něco s tím nedělám. Jsem teď 14 dní slaměný vdovec, a místo abych čas využil, tak čumím na videa na youtube, filmy na TV, pročítám si noviny, a mezitím si pulíruji svícen. V pornu padám do většího a vetšího bahna, radši se nebudu rozepisovat, bojím se odsouzení i tady mezi vámi.
Práce mě nebaví, nenaplňuje, každý začátek pracovního dne začíná chutí si ho vyhonit. Každý praconí úkon je pro mě težký jak zvednout tunový balvan nad hlavu, přitom pracuju na počátači, a ten tunu určitě nemá. Snažím se dělat jiné projekty, ale i tam to končí honitbou.
Za posledních deset let se mi podařilo ztratit kamarády, známé, jako náplava do Prahy jsem tu nikoho moc neměl: Dělal jsem nejdřív pro větší firmy, tak jsme měl kolem sebe spoustu lidí, teď když dělám jako OSVČ pro malou firmu, kde je nás pár, z toho vetšinu času na homeoffice, tak v podstatě už nemám nikoho. Už jsem o tom psal a mám pocit, že to je můj hlavní problém. Ta zoufalá osmělost.
Připadám si naprosto marný, že nemůže být na světě druhého takového zoufalce. Pomalu si likviduju zdraví svojí životosprávou. A jen sním o tom, co by se dalo dělat. Proč když stejně nic nedělám, radši nesednu na kolo a nejdu si zajezdit, třeba se pak vrátím k PC a bude se mi pracoat líp. Ne, radši si řeknu, že si ho ještě jednou vymrskám a pak půjdu pracovat, no teda jen co si ještě pročtu aktuální zprávy. Propadám se hanbou. Líná veš, parazit, co se mu nechce makat. 17 let dělám tu samou práci a už jsem tak vyhořelý, že nevím jak dál, Je mi tro trapné ale je to tak. Chlap, co má být vzorem pro svoje děti, živitel, bojovník, se schovává za PC a honí si ptáka.
POřád se snažím dohnat moje neúspěchy u holek z dob dospívání, mám pocit že jsem o něco přišel a život mi to dluží, tak si to beru zpátky pornem nad osmnáctkama. Jiní si užívali sexu a já si chodil kupovat pornočasáky. Mohl jsem mít tak mít skoro "jakoukoliv holku", pekně naservírovanou, sice jen na papíře, ale zato v celé své kráse. A ted v tom pokračuju, snažím se "dohnat" o co mě život v pubertě připravil.
Proč mám sakra pocit, že sex je to nej v životě? Že to je největší životní štěstí moct šukat a nejhorší trest, když to člověk nemá? Proč jsem ze sexu vytvořil svého boha, ke kterému vzhlížím, proč je pro mě ženské přirození bohem, ikonou, skrze kterého mám snad dojít k věčné spáse a štěstí? Proč nezaklapnu počítač a nejdu mezi lidi? Proč jsem vyměnil skutečný život a schovávám se za blikající obrazovkou s kapesníčkem v ruce?
Po nocích nespím, pořád si říkám, dneska si to naposledy udělám a pak konec. A takhle se to vleče pořád.
No zrovna jsem narazil na můj kvazi denník, kam jsem si občas psal, marnost, největší marnost, stud na mě padá.
"27.2.2014 - váha 81,9 kg; výborný snídaňový fresh smoothie, k obědu mandlový burgr na zeleném salatku, 100% vegan, -----5.4.2014 můj první půl maraton, 1h52m47s ------ 6.10.2015, váha 94,5 kg; 4:30 ráno .- od 3:30 nespím, i když oči mám unavené...můj život se zas smrsknul v posledních dnech na porno, facebook, prokrastinaci, nicnedělání...; -----4.1.2016 ráno v 5:00 vstávání, 30 minut běh, pak cvičení, strečink...večer jsem čtení článků o závislostech...nemám v životě nic, žádný cíl, kam bych směřoval...----- 13.1.2016 ráno 5:00 běh pět kilometrů------ 20.11.2016 po řade měsíců se vracím k deníku, NO MORE MR NICE GUY - už nebud nikdy hodným chlapcem, chci začít žít...chci se začít starat o sebě, už žádný dokonalý chlápek, co se pořád podřizuje a plní přání druhých... ------ 4.1.2017 včera opět depka, mám kašel, sedí mi to na průduškách, půst se nezdařil, nejsem schopen seknout s přejídáním, bolí mě ruce, nohy, nervy z práce. Jak strašně chci dělat něco jiného než koukat do PC. ------- 1.8.2017 manželska s detmi a známími u moře, venku 36 stupnu, ja doma, mám rýmu, chycené průdušky, zalehlé jedno ucho, jsem doma, koukám na telefon, likviduju bordel, hrabu se v šuplatech, což se takhle vzchopit? ------13.11.2017 Minulý týden jsem zase klesl na úplné dno, stahování porna, několik dnů po sobě do jedné do rána u PC, Depka, neschopnost cokoliv dělat, hrůza, že dopadnu blbě, -------12.12.2017 váha 93,5 kg POslední týden ve znamení přejídání, k snídani 200 gramový balíček cereálií s kakaem, k tomu dva čokoládové jogurty, jeden jogurt višňový, jeden Brumík, předtím ještě rohlík se šunkou, čtvertek a pátek po městě - trhy...kolbásy, víno, horká čokoláda. V sobotu totální atak na záda - neskutečná bolest, asi ze střev, šel jsem v noci na záchod, nemohl jsem se pak z něj zvednout, musel jsem se odplazit do postele, vlezla na mě rýma, druhý den jsem si udělal výplach střev, ale večer zase mlíko, granko, díval jsem se na video úkázky střev z colonoskopie, snad mě to nakopne začít žít zdarvě... ----- 16.12.2017 váha se dostala pod 90 kg, jedu čtyři dny jen ovocné šťávy, dneska celý den bez telefonu až na pet minut rychlého porna----21.1.2018 opět kýchám, minulý týden rýma. Moc nemůžu spát, večer jsem si dal jedno pivo, ráno si byl zaběhat, mám průjem. Minulý týden nazpět opět nejhlubší dno, hodiny denně u porna, do noci, v práci, jsem z toho v prdeli, zas se pžejídám. Co chci ted?--------- 13.2.2018 ca 92 kg, předminulý týden opět rýma, kašel, včera a dnes přejídání, tuny cukru, kafe, sladkosti, zas začínám kýchat. Furt jsem na fecbooku, novinách.---------21.3.2018 23:30 dnes ráno sladká jesenka, odpoledne celá čokoláda, večer další, na oběd půl pizzy, odpoledne dva buřty z mrazáku, večer houska, 4 krát jsem si ho vyhonil. Chci takhle pokračovat ve svém životě? Bolest kolem žaludku, depresivní nálada, neustále zamračený...Jak chci směrovat svůj život?-------------8.1.2019 včerejší noc jedna z nejhorších v životě, následována po neděli a pátku, do rána do pěti hodin v obýváku na PC, stahování porna, nechutností, 20 GB dat, 6 krát PMO. Nemohl jsem spát, to samé pátek, sobota ráno. Ponděli 7.1. přes den x krát PMO, pak výmaz všeho ztaženého, nesnáším porno, musím ho vyhnat ze života. K tomu včera asi pět sušenek, čokoláda, jogurty apod. "
Tohle přece není normální. Přece nechci žít tahle celý život. Vždyť je to jak nějaká troska. Nějaký zoufalec z dokumentárního filmu o závislácích a spodině společnosti. Prase co žere až k prasknutí a sedí nad pornem. To jsem fakt já????? to není možné, řekněte, že to nejsem já.
No zakončím to moje vyblití se "básničkou", kterou jsem si složil před desti lety, asi ve svém zoufalství.
Je všude kolem, na ulicích, v šopech,
snad na každém kousku.
Jak snadné je mít ženu, jít a koupit si ho,
ulevit si do ubrousku.
A co prohlášení nakonec? Něco jako "Končím s tím! Najíždím na hard mode". Ne, nic nebude, toužím po tom ale jiskra v mojem srdci není zažehnutá. Jak je to možný? Dneska odpoledne prchám do přírody, jestli tam nenajdu sám sebe, v jednom z dalších zoufalých pokusů projít se po lese, jestli tam někde neuvídim svoje druhé, silnější já. Vychodit se z toho všeho. Nebo aspoň nemít pžíležitost si ho pár hodin pulírovat. Zas jen o sobě přemýšlet, hledat odpovědi na otázky. Přitom je to vlastně jednoduchý, stačí prostě jen o věcech nemluvit, nepřemítat o nichm, nedávat si závazky a začít ty věci dělat (pracovat, žít) nebo je naopak přestat dělat (PMO) - rozhodnout se a dělat/nedělat. Nic víc, nic míň.