- stř pro 19, 2018 6:16 pm
#5491
Zdravím,
všechny kteří bojují se závislostí na pornografii.
Ze začátku bych chtěl napsat, že bojuji (bojoval jsem) se spousta dalšími závislostmi a problémy, ale myslím, si že porno bude dost možná příčina psychických a sexuálních problémů, a také vzorců myšlení. (dnes je mi 22 let)
Měl jsem poklidné dětství, myslel jsem, že i skvělé zázemí. Bohatá rodina, spousta přátel, zájem dívek v mladém věku..
První moje "sexuální zkušenost" co si pamatuji, bylo v 5-ti letech jsem viděl peříčko.(= byl to seriál z přelomu století, mí bratři to sledovali, už ani nevím co přesně tam bylo). Další kolem 10. roku, jsem si hrál na "doktora" s jednou dívkou, naše rodiny byly velmi blízcí známí. Asi kolem 12-13 roku života jsem začal experimentovat, masturbace rukou, s plyšákem atd.. V tom věku mi vůbec rodiče (tj. otec), neřekl na co tam dole mám, atd.. Nějak ve 13-14 letech jsem objevil pornografii, z prvu to byly jen časopisy z 90. let, co měli bráchové, a poté ani nevim jak, asi z doslechu ze školy, jsem začal hledat "porno" atd.. Že prý to je z příjemnění atd.. V té době jsem se snažil i o dívky, ale žádná mě nechtěla, což si myslím, že vedlo k té pornografii. A k tomu jsem ještě začal hrát počítačové hry, a popíjet alkohol a naštěstí jsem se od 11. věnoval sportu. Na(ne)štěstí mi tyto závislosti zůstaly až do věku 19. let. Neměl jsem za tu dobu žádný sex, možná jen pár líbání, ale nejspíš víte, že porno je takový stimul, že vlastně ani nepotřebujete ženy... No a k tomu jsem slyšel sex svého otce, ale bohužel ne s matkou, ale s jinou ženou, ležel jsem kousek od nich. To si myslím, taky dost ovlivnilo to, že jsem propadl pornografii. Abych se teda vrátil k tomu 19. roku (podzim 2015), poznal jsem dívku a zamiloval jsem se, samozřejmě jsem to dívkami neuměl.. chtěl jsem být jenom kamarád, apod. Strašně jsem byl naivní, potom co mě (zatím) z neznámého důvodu nechala, jsem nechápal. Totálně jsem se zhroutil, začal jsem více pít alkohol, porno už ani tak moc ne v tom období.. Začal jsem si psát i deník, atd..
Nakonec po 2 týdnech, ani nevím co se stalo, jsem se znovu schopil a hledal jsem: proč mě holky nechtějí, atd.. narazil jsem na člověka, který se zabývá vztahy atd., zjistil jsem nějaké základy, celkem mi to došlo..
Abych se teda dostal k jádru problému.
Od roku 2017 jsem se snažil vydržet bez porna,alkoholu her apod.. Většinou vždy marně, od nějaké sexualni zkušenosti nebo něco jsem byl daleko..
Dnes (19.12.2018)
Já - studuji konečně co mě baví, věnuji se fitness, udělal jsem si spousta kurzů jak v mezilidských vztacích, tak v tom co mě zajímá (Zdravý životní styl, sport, pomoc lidem, apod..). Našel jsem si kouče na mezilidské vztahy, a na fitness. Zjistil jsem z testů osobnosti (Menfit, aj.), a celkem to i vím, že: Trpím depresí, syndromem vyhoření, špatné dětství, sociální zázemi, osamělost, stres,úzkost, strach z kontaktu (= to vede ke strachu ze sexu, aj.)
Dnes je to 58. den bez porna, snažím se vydržet 90. dní a určitě i dál, nechci se k tomu vrátit, od te doby co jsem přestal tak to ovlivňuje mou psychiku( myslím, že to není jen ročním obdobím). Počítačové hry už rok nehraji, alkohol piji zřídka.
Snažím se vyhýbat situacím, které mi připomínají mou minulost.
Můj velký problém teď je, že jsem se po dlouhé době "zamiloval" máme toho dost společného (i příjmení
), ale myslím si, že ji ztratím, protože se bojím sexu (nejspíš zklamaní "poprvé"). Proto jsem nedávno byl velmi odtažitý, i agresivní na ní.
Přemýšlím, jestli po abstinenci porna se mi vrátí normální život (bez strachu a psychických bloků) jako mají ostatní? Nebo budu muset vyhledat psychologa/Psychoterapeuta, či nějakou hypnoterapii?
Bojím se o tom všem říct, někomu blízkému, po rozpadu rodiny nikomu nevěřím. A také mám místy problém důvěřovat cizím lidem (místy paranoia).
V neposlední řadě poslední dobou syndrom vyhoření, myšlenky na to co kdybych tady nebyl. Ale to spíše bych řadil k syndromu vyhoření, protože se mi zdá, že jsem nic nedokázal. Hlavně v oblasti mezilidských vztahů, nemám žádnou sexuální zkušenost..
všechny kteří bojují se závislostí na pornografii.
Ze začátku bych chtěl napsat, že bojuji (bojoval jsem) se spousta dalšími závislostmi a problémy, ale myslím, si že porno bude dost možná příčina psychických a sexuálních problémů, a také vzorců myšlení. (dnes je mi 22 let)
Měl jsem poklidné dětství, myslel jsem, že i skvělé zázemí. Bohatá rodina, spousta přátel, zájem dívek v mladém věku..
První moje "sexuální zkušenost" co si pamatuji, bylo v 5-ti letech jsem viděl peříčko.(= byl to seriál z přelomu století, mí bratři to sledovali, už ani nevím co přesně tam bylo). Další kolem 10. roku, jsem si hrál na "doktora" s jednou dívkou, naše rodiny byly velmi blízcí známí. Asi kolem 12-13 roku života jsem začal experimentovat, masturbace rukou, s plyšákem atd.. V tom věku mi vůbec rodiče (tj. otec), neřekl na co tam dole mám, atd.. Nějak ve 13-14 letech jsem objevil pornografii, z prvu to byly jen časopisy z 90. let, co měli bráchové, a poté ani nevim jak, asi z doslechu ze školy, jsem začal hledat "porno" atd.. Že prý to je z příjemnění atd.. V té době jsem se snažil i o dívky, ale žádná mě nechtěla, což si myslím, že vedlo k té pornografii. A k tomu jsem ještě začal hrát počítačové hry, a popíjet alkohol a naštěstí jsem se od 11. věnoval sportu. Na(ne)štěstí mi tyto závislosti zůstaly až do věku 19. let. Neměl jsem za tu dobu žádný sex, možná jen pár líbání, ale nejspíš víte, že porno je takový stimul, že vlastně ani nepotřebujete ženy... No a k tomu jsem slyšel sex svého otce, ale bohužel ne s matkou, ale s jinou ženou, ležel jsem kousek od nich. To si myslím, taky dost ovlivnilo to, že jsem propadl pornografii. Abych se teda vrátil k tomu 19. roku (podzim 2015), poznal jsem dívku a zamiloval jsem se, samozřejmě jsem to dívkami neuměl.. chtěl jsem být jenom kamarád, apod. Strašně jsem byl naivní, potom co mě (zatím) z neznámého důvodu nechala, jsem nechápal. Totálně jsem se zhroutil, začal jsem více pít alkohol, porno už ani tak moc ne v tom období.. Začal jsem si psát i deník, atd..
Nakonec po 2 týdnech, ani nevím co se stalo, jsem se znovu schopil a hledal jsem: proč mě holky nechtějí, atd.. narazil jsem na člověka, který se zabývá vztahy atd., zjistil jsem nějaké základy, celkem mi to došlo..
Abych se teda dostal k jádru problému.
Od roku 2017 jsem se snažil vydržet bez porna,alkoholu her apod.. Většinou vždy marně, od nějaké sexualni zkušenosti nebo něco jsem byl daleko..
Dnes (19.12.2018)
Já - studuji konečně co mě baví, věnuji se fitness, udělal jsem si spousta kurzů jak v mezilidských vztacích, tak v tom co mě zajímá (Zdravý životní styl, sport, pomoc lidem, apod..). Našel jsem si kouče na mezilidské vztahy, a na fitness. Zjistil jsem z testů osobnosti (Menfit, aj.), a celkem to i vím, že: Trpím depresí, syndromem vyhoření, špatné dětství, sociální zázemi, osamělost, stres,úzkost, strach z kontaktu (= to vede ke strachu ze sexu, aj.)
Dnes je to 58. den bez porna, snažím se vydržet 90. dní a určitě i dál, nechci se k tomu vrátit, od te doby co jsem přestal tak to ovlivňuje mou psychiku( myslím, že to není jen ročním obdobím). Počítačové hry už rok nehraji, alkohol piji zřídka.
Snažím se vyhýbat situacím, které mi připomínají mou minulost.
Můj velký problém teď je, že jsem se po dlouhé době "zamiloval" máme toho dost společného (i příjmení

Přemýšlím, jestli po abstinenci porna se mi vrátí normální život (bez strachu a psychických bloků) jako mají ostatní? Nebo budu muset vyhledat psychologa/Psychoterapeuta, či nějakou hypnoterapii?
Bojím se o tom všem říct, někomu blízkému, po rozpadu rodiny nikomu nevěřím. A také mám místy problém důvěřovat cizím lidem (místy paranoia).
V neposlední řadě poslední dobou syndrom vyhoření, myšlenky na to co kdybych tady nebyl. Ale to spíše bych řadil k syndromu vyhoření, protože se mi zdá, že jsem nic nedokázal. Hlavně v oblasti mezilidských vztahů, nemám žádnou sexuální zkušenost..