Pište si co nejčastěji to jde svoje deníky. Vaše pocity, vétězství, prohry, pokrok, ptejte se a pomáhejte ostatním.

Moderátoři: Honza, Nepornu.cz, Pete

Uživatelský avatar
By Ša'ul mi-Tarsos
#5305 Ahoj Parzivale,
vítej na fóru. Máš zajímavý život a pěknou dávku motivace, tak ať ti to vydrží do zdárného konce.
myšlenky na sex a erotiku jsou tak silný, že se musím podívat aspoň na něco trochu erotickýho i kdyby to mělo bejt super.cz

Dělával jsem to úplně stejně, to nutkání se nedá vydržet, tak jsem šel cestou vlk se nažral a koza zůstala celá. Bohužel to tak dlouhodobě nefunguje, protože s jídlem roste chuť a jaký je konec znáš moc dobře sám. Vím, že to nepůjde hned, mě to nejde ani po roce intenzivního tréninku, ale musíš se naučit nedat své závislosti ani kapku jedu. Nepůjde to bez bolesti. Budeš se muset naučit do sebe řezat a postupně odsekávat uschlé větve, které zpomalují tvůj růst a rozkvět. Co ty suché větve a parazitické houby jsou, poznáš časem sám a možná se jich nebudeš chtít zbavit, ale věř, že tě to nakonec povede k netušené svobodě.

Co se týče meditace a koncentrace. Určitě to může pomoct, na trhu k tomu najdeš XY různých publikací. Třeba ti něco sedne. Já osobně jdu svojí vlastní cestou a nejdu sám. Dospěl jsem totiž k zjištění, že sám to nedokážu. Jdu tedy s Božím Duchem bok po boku jako jeden muž :-D Vlastně si myslím, že většina honičů jsou sobci, kterým jde primárně o své vlastní uspokojení a myslí pouze v konceptu JÁ. Jelikož věřím že je naše tělo chrámem Ducha Božího, tedy že v nás přebývá samotný Bůh, už to nejsem jen JÁ, ale MY, proto moje sobectví musí ustoupit někomu, kdo je daleko větší než JÁ a jelikož věřím, že Svatý Duch chce pro mě to nejlepší, přirozeně se dotazuji na jeho vůli, které se chci podřídit a svoji sílu dát do jeho služeb. Pro mě je tedy meditace ponořením se do Ducha a hledání jeho vůle pro můj život ve svobodě. Kdyby ti bylo něco nesrozumitelného rád osvětlím.

Držím pěsti!
Uživatelský avatar
By Parzival
#5320 Ša´ul: Díky za příspěvek. Tvoje rétorika mi přijde hodně zajímavá a myslím si, že ji dost rozumím. Abych řekl pravdu, dlouhou dobu jsem měl podobný náhled na Boha...považuju se za křesťana, i když zatím strop v mém životě byl z hlediska obřadnosti křest. Do kostela občas chodím, večer zařazuju něco jako modlitbu a díkuvzdání. Ale i když jde trochu o slovíčkaření z mé strany a vlastně mluvíme skoro o tom samém, chtěl bych v něčem zdůraznit, že člověk na to je SÁM, snad se mi to někdy povede rozvést. Je to o to složitější, že i když to všichni nálepkujeme pornem - ve skutečnosti je to opravdu možná jen příznak a problém je někde jinde, nehledě na to, že se do toho všeho promítají ještě faktory ajko disciplína a podobně, které celou problematiku ještě zvětšují. Samozřeejmě ať jde o jakoukoliv závislost, pominuli Boha, většinou lidem pomohla víra v něco a pomoc komunity okolí a myslím si, že to má hluboký terapeutický účinek a líbí se mi to. V něčem si ale opravdu myslím, že člověk je v tom sám - jako dokážu si představit, že to zajde tak daleko, že můžu přísahat na svoji rodinu, že už nikdy nic, ale stejně to nevydržím...tady se podle mě moc nedá aplikovat "tati, kvůli mě nepij,prosím..." To bych chtěl říct, že film Úsměvy smutných mužů to vykládá docela hezky a pravdivě a i tak je to odlesk něčeho, jaký nutkání zažívají závislí lidé.

V jádru souhlasím, že jsme sobci, ale na hodně hluboké úrovni, protože si myslím, že spousta z nás si navenek v životě neumí říct a bojí se říct o to co chceme, a naopak si v životě třeba upíráme určité věci. S tím souvisí i motiv trestu a trestání, za což v něčem i monk mód považuju nebo si myslím, že je snadný to takhle uchopit jako trest, aniž by to člověk vlastně věděl. A z transformačního nástroje se stává nástroj zkázy. Podívej se kolik je tady v různých modifikacích věřících lidí
(čaasto křesťanů) - buď můžeme tvrdit, že mají větší snahu a svědomí a nebo není náhoda, že zrovna oni spadají do tohohle archetypálního pytle závislosti. Protože pomoc bližnímu a nesobeckost, i když ji považuju za důležitou, se v takovém tom "klasickém křesťanství" - často aplikují tak, že člověk dost potlačuje sebe v rámci seberozvoje nebo cesty do nebe.
Uživatelský avatar
By Banderas
#5322 Parzivale, krásně napsáno. Vše, co jsi v příspěvku napsal nebo naznačil, vnímám úplně stejně. Hlavně to, že člověk je na to ve finále opravdu SÁM. Jako komunita si samozřejmě vzájemně pomáháme, to je fajn a je to důležité, a také to, když VĚŘÍME, že nám něco nebo někdo (Bůh) pomáhá, může být velmi přínosné, ale je to svým způsobem sebeklam, takový trik mozku, kterým si tak trochu pomáháme, abychom se nehroutili z toho, že jsme na to sami. Ale jsme. Hlavně v těch okamžicích, kdy jde opravdu do tuhého, to za nás nikdo neudělá. A to, že je tady v různých modifikacích tolik věřících lidí, by taky stálo za větší analýzu. Opravdu by mě zajímalo, proč tomu tak je - vždyť by to mělo být přesně naopak - duchovně založení lidé by tyto problémy většinově mít přece neměli.
Uživatelský avatar
By Parzival
#5412 Takže "rekord" v rámci registrace na tomto fóru - 16 dní. Nadrženost byla velká a měl jsem během pár dnů několik PMO. Překvapilo mě spíš to, že jsem to vždycky zvládnul do pěti minut a necítil se u toho blbě, což nechci dávat jako plus, ale taková ta doprovodná sebedestrukční složka zmizela. Cítím se teď dobře, protože asi po sedmi letech bolestí, kdy jsem jednu dobu seděl zkrouceně nohu přes nohu a ještě do strany jsem si udělal takovej "zkrut" v těle. Pocit,že i když se postavím rovně tak jsem stejně zkroucenej jako když mě ždíme někdo do rotace. Ujížděly mi boky při dřepu, při kliku jsem cítil mnohem víc druhou ruku. Prostě mě to provázelo při běhu, sedu všem. Takovej pocit křivosti - možná nějaká alegorie :) letech mě jeden kámoš nějak "napravil" v jednom cviku a prokřupal a je to o 70 procent lepší a najednou mám uplně jinej pocit ze života. Je zajímavý, že to přišlo po tom co se mi teď doceal dařilo hrát an kytaru vstávat brzy a celkově trochu vykazovat aktivitu ve směru ovlivňování svého života nějakým záměrem a i to nutkání směrem k sexu bylo menší. Takže po dvou týdnech běhání mám (předtím nepravidelně letech) mám teď pocit, že my neujížděj nohy šejdrem jako nějakýmu zraněnýmu psovi.
Myslím, že tu novou výzvu PMO do konce roka zvládnu.
Uživatelský avatar
By Pete
#5423 Na začátek řeknu, že zde nehodlám rozvíjet teologickou debatu, ale přeci jen se k tomu tématu trochu vyjádřím :)

Myslím si, že zásadní problém spočívá v tom, že si hodně lidí (a bohužel i hodně křesťanů) myslí, že se jednou dvakrát pomodlí, a Bůh za ně vyřeší všechny jejich problémy. Ehmmm ... tahle Bůh (většinou) nefunguje. Bůh nás vyvádí z nás samotných. Jak psal Šaul, vyvádí nás z našeho sobectví a vede nás k lásce k Bohu a k bližnímu. A to se nějak začne projevovat i na našem chování. Bůh tedy na prvním místě mění naši mysl a teprve poté se mění naše chování.

Kde je tedy problém? Krásně to vystihl jeden křesťanský autor v knize "Gods at War" (Bohové ve válce), kde říká, že podstatou každého "hříchu" není ten hřích samotný. Podstatou je modloslužba. Přičemž "bůh sexu" je jedním z "nejsilnějších" bohů (= model) v dnešní době.

Vím, že je to složitější a že jsou potřeba pak i některé praktické kroky na cestě ke svobodě od porna. Ale pro křesťany je základní problém s pornografií vlastně modloslužba. V sexu (tedy v pornu) hledají naplnění nějakých svých potřeb, které může uspokojit pouze Bůh. Všichni lidé jsme stvořeni k tomu, abychom něco / někoho uctívali. A pro hodně lidí je to sex. Pokud tedy někdo má problém s pornem (z duchovního pohledu), je to otázka "uctívání" - koho nebo co uctíváme. A jelikož to není Bůh, pak je to vlastně problém prvního přikázání (nebudeš mít jiného Boha).

Proč tedy je zde tolik křesťanů?
1) Křesťané si více uvědomují, že je na pornu něco špatně. Ne proto, že by byli lepší, ale prostě se více zabývají těmito věcmi. Často to řeší hlavně z morálního či duchovního hlediska. Nekřesťané sice občas také, ale většinou to řeší z více praktického hlediska (jako že se jim nepostaví, že nedokážou mluvit s holkama atd.)
2) I křesťané jsou pouze lidi. I křesťané mají problém s hříchem. I křesťané mají problém s modloslužbou. Tak to prostě je. Křesťané nejsou lepší než druzí lidé. Pouze znají Boha, tak s věcmi více zápasí. A někdy bohužel se jim staří "bohové" pořád derou na místo jediného Boha.

Rozhodně to ale není o tom, že by na to byli sami. Promiň Banderasi, ale lidé, kteří si myslí, že Bůh je pouze "mentální berlička", vlastně vůbec Bohu nerozumí. To, že si Bůh využívá i naprosto běžné věci v našem životě, to je pravda. Ale neznamená to, že jsme na to sami. A navíc, společenství je v tom také velmi důležité. Neexistuje nic jako "křesťan bez církve" (tedy bez společenství). Křesťanská víra vede člověka do společenství, protože Bůh si mimo jiné používá i další křesťany, abychom se navzájem povzbuzovali.

A ono to funguje i pro nekřesťany. Proč si myslíte, že existuje tohle fórum? Aby se lidé mohli navzájem povzbudit. Protože jsme byli stvořeni k tomu, abychom věci v životě neřešili sami. Jedinou slabinou tohoto (a jakéhokoliv jiného) fóra je, že vše probíhá online a tedy i anonymně. Na začátek je to sice super nástroj, protože lidé potřebují na začátek bezpečné prostředí, ale ideální je, aby se dostali mimo "online" oblast úplně a začali to řešit v reálném světě. Potřebují prostě další lidi, kteří je budou na cestě doprovázet. Protože "SAMI" na to prostě nemáme :(
Uživatelský avatar
By Banderas
#5425
Pete píše:Promiň Banderasi, ale lidé, kteří si myslí, že Bůh je pouze "mentální berlička", vlastně vůbec Bohu nerozumí.


Netvrdím, Pete, že Bohu rozumím. Myslím, že není na světě mnoho lidí, kteří by toto mohli o sobě říct (ačkoliv jsou obrovské zástupy těch, kteří si to o sobě myslí). Jsem samozřejmě v určité fázi porozumění a hledání, ale kdybych to tady měl rozepisovat, tak by to byla přesně ta teologická debata, do které se ani já aktuálně pouštět nechci. Možná někdy jindy, v nějakém jiném vlákně, proč ne.

Pete píše:Potřebují prostě další lidi, kteří je budou na cestě doprovázet. Protože "SAMI" na to prostě nemáme :(


S tím souhlasím, a není to v rozporu s tím, co jsem napsal a jak to vnímám. Zkusím to vysvětlit na příkladu. Frodo taky absolutně neměl na to, aby "SÁM" zničil Saurona. Ale jedním z důležitých aspektů toho, že uspěl, bylo právě to, že takto k tomu přistupoval. V jedné chvíli se odpojil od Společenstva, protože nechtěl své přátele dále zatěžovat břemenem, které bylo svěřeno jemu. A přes všechny těžkosti do toho šel, každý den, krok za krokem, i když padal na hubu. Ano, měl s sebou Sama, ale ani oni dva na to absolutně neměli, aby Saurona zničili "SAMI". O svých přátelích, kteří jim v pozadí pomáhali, nevěděli vůbec nic (facebook tehdy nebyl :D ). Bez jejich pomoci by neuspěli, ale oni takto neuvažovali, nespoléhali se na ně, a když to trochu odlehčím (snad se nikdo neurazí), nemodlili se každý večer "Ó Gandalfe Bílý, dej nám sílu, abychom dokázali najít cestu do Mordoru a zničit prsten!" :D . Pomoc dalších lidí v našem životě je důležitá, ale náš vlastní úkol za nás neudělají, na to jsme opravdu "SAMI". Líp už to vysvětlit neumím.
Uživatelský avatar
By Parzival
#5431 Kluci díky za debatu. V určitém ohledu si myslím, že je esenciální. Pete respektuju to a naopak si myslím, že v něčem dost tvé rétorice rozumím, ale svým způsobem právě pro tu formu křesťanství ani jinak mluvit nemůžeš.
Chci jen říct, pokud jsem to už náhodou nepsal výše, že právě křesťani tady na fóru nejvíc "bojují s bestií". Myslím si boj, vnitřní konflikt je na jednu stranu právě jádro problému, a to modlení k falešným bohům - prostě je dobré tam nesměřovat svoji energii (což je vlastně jedna z forem terapie,kterou praktikujeme). Možná jsme svádění, ale ne nucení. A přijde mi, že právě lidi z náboženských kruhů mají největší negativní a destruktivní rétoriku - "ten hnus", "svinstvo". Myslím si, že je dobré změnit i postoj k tomuhle, protože svým způsobem jsme toho hnusu součástí a pak tím vším člověk ubližuje hlavně sobě.
Jinak Banderasi - smekám, lepší příměr si asi ani nemohl použít. A už nevím, kdy jsem to četl a kde bohužel, ale myslím že kromě C.S. Lewise i Tolkien patřil k určitým proudům esoterního křesťanství a samozřejmě teorií o alegoriích Pána prstenů je hodně - nicméně jeden z popisů byl, že to reprezentuje i proces duševního zrání jednotlivce. Myslím si, že někdy to slovo jednotlivec je taky pro některé kámen úrazu "protože jsme součástí všehomíra ". Já si myslím, že Bůh (energie) tady je, respektive i určité hladiny vědomí a vědění, ale tak jako to vysvětlovali ve Westworldu na malbě Michelangela - creation of adam - člověk musí chtít něco změnit, takže ten proaktivní přístup je ze strany člověka, aby prohlídnul tu iluzi pornografie a vlastně falešné sexuality, kde jde hlavně o chtíč - pudy, něvedomou část mozku. A bohužel cesta k vědění a uvědomění je dlážděná trochu utrpením, protože asi bez tý polarity bychom nepoznali třeba tu hodnotu ostatních věcí, které také přinášejí uspokojení, ale třeba neubližují nám i ostatním . Chápu, že už je to trochu moc filosofování. Ale i když to tak Pete nemyslí, občas mám dojem, že vám stačí obrácení se k Bohu a zřeknutí se falešných bohů je řešení. Ale podle mě takových, kteří prožili život v hříchu a prosili Boha ať je uchrání před tím ďáblem, že s ním nemohou bojovat sami, bylo v historii hodně a nikam to nevedlo. Pro mě je řešení spíš nalézt vědomou cestu k směřování energie a pozornosti a už tento stav samotný je pro mě něco jako modlitba.
Uživatelský avatar
By Pete
#5444
Pomoc dalších lidí v našem životě je důležitá, ale náš vlastní úkol za nás neudělají, na to jsme opravdu "SAMI".

Jo, ok, s tímhle souhlasím. Prostě člověk nese zodpovědnost za svůj život a své rozhodnutí. S tím naprosto souhlasím. Jenom prostě Boha vnímám daleko osobněji než jen nějakou energii, která mi občas dá sílu, když ji požádám. Vnímám Boha tak, že je se mnou neustále, takže se mám na koho obrátit. A zároveň vnímám Boha tak, že jelikož se nikdy nemění (= je stálý), tak se o Něho můžu opřít kdykoliv. Protože když se všechno kolem hroutí (protože je to nestále), tak On se nemění a nehroutí.

právě lidi z náboženských kruhů mají největší negativní a destruktivní rétoriku

Pazivale, také s tebou souhlasím v tomto bodě. Osobně si myslím, že je dobré věci pojmenovávat pravým jménem, takže s tím "svinstvem" nemám až takový problém. Větší problém vnímám v tom, že se o sexualitě obecně mluví někdy negativně v náboženských kruzích, takže lidé hází vše do jednoho pytle.

Vím, že je to pro někoho možná náročné na pochopení, ale já rozlišuji mezi takovým tím obecným křesťanstvím, které vlastně funguje jako kdejaké jiné náboženství (bohužel), a mezi křesťanstvím tak, jak jej prezentuje Bible. A v těch dvou je obrovský rozdíl. Proto chápu, že jsem někdy v této otázce nepochopen.

Podle mě to zřeknutí se model a přijetí Boha je začátek. Jak říkám, změna musí začít v mysli. Dokonce slovo "pokání" v křesťanství pochází z řeckého slova metanoia, které doslova znamená "změna mysli". A to vede ke změně chování. Pokud nezměním to, jak o věcech (v tomto případě o Bohu, případně v rámci těchto stránek o pornu) přemýšlím, ale jenom změním to, jak se chovám, tak změna nebude trvalá. Pokud si nadále budu někdy v hloubi duše myslet, že porno je v určité míře ok, tak se k tomu prostě vrátím.

V určitém slova smyslu mám pocit, že celý proces vnímáme podobně. Já ovšem v tom procesu nevnímám "neosobní energii", ale spíše "osobního Boha". Jeden z principů SAA vlastně je, že si člověk uvědomí, že na to nemá sám, a tak se začne vztahovat k něčemu, co ho přesahuje. Já osobně vnímám, že "osobní Bůh", který je vždy se mnou a který se angažuje v mém životě (skrze Ducha svatého), je přeci jen lákavější než nějaká představa neosobní energie, která mi moc nedává smysl. Tím nechci nikoho urazit - jen říkám, že mě osobně taková "víra" nedává smysl :)
Uživatelský avatar
By Parzival
#10055 Den 3.
Tak jsem zpátky! A je to hodně zvláštní pocit.
Dva roky a událo se hodně věcí, i když v něčem je na tom člověk pořád stejně. :)
Čekal jsem, jestli vůbec najdu svůj příspěvek, ale nebylo to až tak těžký - v rámci deníků jsem byl pořád pod složkou číslo 4 nazpátek, což jsem myslel, že bude o hodně větší číslo.

Ty dva roky byly dost o pivu a neomezování se v sexu a porno, což si myslím, že mi v dost věcech uškodilo. Moje vize šly ta tam, ale na druhou stranu, je v tom i určitá útěcha. Přečetl jsem pár nových i staronových deníků a hodně mi to dalo, vidět ty paralely a "koloběhy", které se pořád a pořád dokola opakují - lítosti, výčitky apod. Možná je to opravdu jen vedlejší produkt života, který člověk vede a únik před strachem a dalšími věcmi.

Naposledy jsem psal, když odešla do Austrálie holka co se mi líbila. Nakonec se musel vrátit po dvou měsících ,kdy měla nemocnou mámu, ale happyend se nekonal. Vrátila se, pomohl jsem ji s bakalářkou, viděl se s ní pak ještě asi dvakrát - rozloučil se a už ji nikdy neviděl. A vlastně si říkal, jestli to zase jen nebyl takovej můj klasickej scénář, kdy si vyberu holku, co nemá na vztah a udělám si z toho neštastnou lásku.
Nicméně o půl roku později si mě našla jedna samice, se kterou jsem vlastně doteď. Je to dost zvláštní, protože to až na určitý tělesný proporce není prvoplánově můj typ,ale říkal jsem si,že by byla škoda se tomu bránit. Takže jsem po téměř pěti letech zase okusil sexuální proces a říkal si, jak mě to změní. Nicméně to se nestalo. Čím chci jenom některým naznačit, že ve spoustě příspěvku bylo:"vím,že až budu mít holku,všechno bude jinak." Nemyslím si ,že je to vždy pravda. Naopak víc vnímám, že tyhle věci jsou pro většinu z nás opravdu nějakej barometr vnitřní pohody a autenticity. Nicméně, myslím si,že spousta mých myšlenek a chování vychází z takový izolace a zhořklosti, kterou alespoň pro mě se sebou porno nese. A vím, že se pak často chovám ke své přítelkyni nefér a svým způsobem za to nemůže ani jeden z nás.

Takže moji motivací je teď pro mě hlavně můj osobní a pracovní život - aby byl autentickej,což mi přijde, že mi porno nedává.
Přítelkyně to ví, už mi s tím párkrát udělala i scénu, ale asi hlavně proto,že je dost často hysterická a majetnická. :)
A hlavně si přijdu posledn írok ve vleku událostí a rád bych tak nějak zase chtěl procitnout.

Můj cíl je 21 dnů PMO, což pokud to dobře chápu nevylučuje styk s přítelkyní akorát bez orgasmu. Před dvěma rokama jsem si myslel, že vůbec nevadí, když se na chvíli někam podívám, ale za poslední rok vím,že je to hloupost a že se nechci podívat na nic, protože pak ta kaskáda vede celkem rychle k návštěve stránek. Jsem připravenej i na dráždidla v podobě sociálních sítí - jenom fb teda,ale to budu muset přijmout a nějak zvládnout.
A mezitím koukám,že tady narostlo dost seberozvojových věci, tak se chci kouknout na vaše tipy.

Díky za prostor i čtení.

Parzival
Uživatelský avatar
By Parzival
#10056 Obrázek