- úte čer 19, 2018 11:00 pm
#4164
Zdravím.
Nejdřív ve stručnosti o tom, jak jsem se zde ocitl. Před nějakou dobou (asi několik měsíců zpátky) mi velmi pohledná spolužačka řekla, že byla do mě zamilovaná ale že je vidět, že jsem emočně nedostupný a že z toho nic nebude, což ji mrzí protože by si nás dokázala představit, jelikož se docela doplňujeme atd. Začíná to jak špatný americkej film s ještě horší zápletkou - pravda je taková, že je nám 25, jsme kolegové z vejšky, vlastně se mi líbí(la?) ale je to celý takový na nic.
No a pak je tu něco jako střih o něco později a mně to nedalo a začal jsem pátrat po článcích o emočně nedostupných mužích. Už delší dobu jsem cítil (a i mé okolí to tak vnímalo), že jsem prostě divnej člověk, když přijde na vztahy: extrovert, relativně v pohodě ale milostné vztahy nikdy nevydržely déle jak pár měsíců a celkově jsem se nikdy s nikým o těchto věcech nebavil, jelikož jsem k tomu neměl co říct.
Následovala návštěva několika stránek, které končily podobným závěrem, že dost často je tato uzavřenost způsobena závislostí na pornu. Pche, já přeci nejsem závislej na pornu! No a pak jsem zpytoval svědomí, přemýšlel a úplnou náhodou jsem ve svých záložkách na PC u rodičů objevil odkaz na webovky Život na pornu. Kliknu, přečtu pár vět z toho textu, který tak žalostně potřebuje dobré formátování, stylistickou úpravu a gramatický filtr, a poznám se v tom od A do Z.
Takže:
Kdy jsem začal koukat na porno?
Je to smutný ale pamatuju si na to velmi dobře. Bylo to ve druhé třídě, rok něco okolo 2001, sotva si táta zavedl internet domů, že bude pracovat a jak mu to zjednoduší život, přestože to bylo velmi drahé (jó začátky internetu, my děti z 90. víme moc dobře). No a nadržený bratranec, o 5 let starší, že prej v nepřítomnosti rodičů zkusí vyhledat nahotinky. Stránka to byla tuším erotica nebo tak něco, však i internet porno bylo v plínkách. No přišlo se na to, byl z toho doma děsnej průser a zarachy a kdesi cosi. Posun o 17 let do budoucnosti a jsem u novodobé eroticy stále. Jen jsem to číslo dopsal a jen jsem se žalostně usmál, jak je to vlastně děsně ubohý.
Jak často jsem koukal na porno?
Nevím, proč minulý čas, ale je pravda, že během puberty to byly killing sprees téměř pořád, několikrát denně. Místo toho, abych někoho obtěžoval, jsem o pár hodin později vyšel z pokoje úplně vyměněnej a uklidněnej. V té době jsem byl také na vrcholu gaming období, bylo hraní až 12 hodin denně a kdo hraje/hrával WoW tak moc dobře ví, jak to chodí s nočními raidy, grinděním, chatem s ostatními spoluhráči a tak.
Dnes je to různý. Někdy na to nemusím tejden-dva pomyslet a pak to příjde a hned dvakrát během jednoho dne. Tohle je už ale relativně vzácnost, už se to udržuje pouze na jednou denně po delších odmlkách, jelikož se zanedlouho potom cítím jako největší lidský odpad a přesměřuju myšlenky prací, učením, čtením nebo ztrácením času na internetech.
Kolik mi je?
25. Panic. Věc, kterou někam ventiluju vůbec poprvé v životě a čekal jsem to horší, ale po přečtení několika jiných deníků s tím teď překvapivě nemám problém. Jen to stále tak nějak bolí mou hrdost a pýchu, že jsem docela neschopná sračka, protože si nemyslím a mám i z okolí potvrzeno, že nejsem ošklivej, ba naopak, mám sportovní postavu apod. ale mozek zahlcený naprostou závislostí na nereálných ideálech, který očekávám i v reálném životě. Vlastně porno byl důvod, proč jsem začal o sebe velmi intenzivně pečovat: chtěl jsem být vyholený, hubený, namakaný - jen ten 25cm klacek mezi nohama chyběl a já se utápěl/utápím v nejistotě, kdykoliv si s někým něco začnu, že nejsem 100% muž. Já tohle vím, že je to vypěstovaný, ale zároveň s tím nic nevzmůžu, protože to tam tak nějak pořád je.
Jakej mám cíl - kolik dnů, čeho tim chceš dosáhnout?
Nemám za cíl nějaký číslo, což je asi špatně (?). Mám za cíl normální život. V poslední době cítím, nějak se probírám z dlouholeté letargie, že je čas na změnu (konečně dodělávám školu, odstěhoval jsem se od rodičů do krásného bytu, jsem po návratu ze studia v zahraničí , dostal jsem se k zajímavé práci, která mě baví) a já už potřebuju vedle sebe někoho reálněho, NEIDEÁLNÍHO, prostě normální lidskou bytost, kterou jsem celý ty léta od sebe vesměs odstrkoval pro její nedostatečnou nedokonalost. Prostě normální holku, ke které bych něco cítil.
Jelikož jsem vlastně nikdy nebyl doopravdy zamilovaný - tuhle fázi života jsem zcela přeskočil. Nikdy jsem něco takového nepocítil, nejspíš nejsem kvůli tomu ani tak moc empatický. Jediné vyšší city mám ke své rodině ale to nejsou milostné city, ty nebyly nikomu doopravdy věnovány. Myslím si, že jsem v podstatě citlivý člověk, ale že mám na sobě tak strašně moc nějakýho sajrajtu a vrstev čehosi, skrz který nedokážu vnímat a cítit normálně a už mě to začíná srát. Ale cítím, že už se probírám z nějaké naprosté apatie a že už si nechci a nedokážu namlouvat, že je tohle v pohodě. Není a chci s tím něco dělat.
Jakou formu restartu - hardmode, easy mode, monk mode etc.?
Nevim. Důvod, proč jsem se rozhodl tenhle deník sepsat je ten, že jsem si o tomhle všem četl 31.5. a že od 1.6 začnu. Ve chvíli, kdy jsem jen pomyslel na delší konec, mě přepadla taková vlna nadrženosti, jelikož je to přeci "poslední den", že si to musím užít, dokud je to ještě "legální". Směju se, jak to teď píšu, ale není to bohužel dávná minulost. No a že teda né, že ještě poslední vyhonění 1.6. a začínáme s čistým štítem.
Dobrý až do 10.6., relapse a 11.6. vypadá taky fajn, tak teda od teď do nevim.
Nevím bylo včera, 19.6. a 20.6. vypadá jako další super kulatý datum, ideální pro další start...
Asi vidíte, jak to s mou vůli (ne)funguje. 10 až 14 dní pro mě není nějak zásadní problém, problém je se v tu chvíli ovládnout a odolat tomu reflexu, jelikož to se z toho za ty léta stalo, a nezmáčkout kouzelnou kombinaci klávesnic Ctrl+Shift+N a nejít s celým půstem do prdele.
Doufám, že to, že jsem se rozhodl sem napsat a po strašně dlouhé době (cca 10 let) se vrátit a být věrný foru a komunitě na ní (dík, guildo!) mě bude nutit se nad svými činy zamýšlet častěji. Protože jakmile nemám nějakej realnej a hmatatelnej bič, tak se k ničemu nedokopu. Tohle ale bude dobrá náhrada.
Jestli mám už nějaký zkušenosti s odvykánim?
Krom výše uvedeného a porna, tak jsem celkem snadno dokázal říct ne a přestat hulit trávu každej druhej den po asi 5-6 letech neustálého hulení. A jak mi to zlepšilo život, vyčistilo mysl, ulevilo od nadbytečného přemýšlení/overthinkingu o blbostech... Snažím se to tímto dobrým příkladem táhnout, postupně zvyšuju intervaly, tak doufám a pracuju na tom.
Jestli mám PIED tak v jaký fázi jsem - vůbec mi nestojí, stojí mi jen u porna, stojí mi u myšlenek, zvládnu MO uplně v poho ale s holkou mi nestojí atp.?
PIED si myslím, že mám: nestojí mi s holkou a už mi takhle 3 vztahy skončily, ještě než začaly, jelikož jsem se přes to šílený ztrapnění jen těžce dostával. Po prvním to bylo nejhorší, druhý stále bolel a asi hlouběji, třetí jsem se zděsil, jak jsem to přijal jako fakt a smířil se s tím. To byl taky důvod, proč jsem od randění a tak upustil na dlouhou dobu, jelikož pomyšlení, že zase ze sebe udělám vykastrovanýho vola a ona to řekne dál mě doháněla/dohání k šílenství pořád.
Jinak ale morning wood, reakce na (vlastní) jemný dotyk apod. jsou, takže to se mnou není až zas tak zlý (snad).
Moje sexuální zkušenosti.
Viz výše, (nic) moc toho nebylo. Hodil jsem si Fapping Monk mode, který je teda mega neproduktivní a docela mě sere, kam až jsem to jako bytost do prdele dotáhl.
Takže tak. Nakonec to ani nebylo tak děsný, jak jsem to čekal, a vesměs se mi i ulevilo, jelikož jsem spoustě z těch věcí, co jsou výše, dal nějakou formu a podobu a není to jen v mý hlavě, kdesi vzadu, kde na to nikdo nevidí a za co se nemusím před ostatními stydět, nebo to aspoň předstírat.
Vlastně celkově předstírání a lhaní se mi stalo obranným mechanismem, jelikož já jsem přeci v pohodě, mně nic není, to ostatní mají problémy, oni mohou za to, že jsem tak v háji, jak jsem. I s tímhle se snažím skoncovat, jelikož to neustále vymýšlení si mě strašně unavuje a deformuje mě to jako člověka, pořád hledat výmluvy a důvody, a neustále skrývat a stydět se za to co jsem a jaký jsem.
Sorry pokud ste to četli až do konce a zároveň díky, že ste to vydrželi. Brzy dám vědět, co a jak.
Wowee
Nejdřív ve stručnosti o tom, jak jsem se zde ocitl. Před nějakou dobou (asi několik měsíců zpátky) mi velmi pohledná spolužačka řekla, že byla do mě zamilovaná ale že je vidět, že jsem emočně nedostupný a že z toho nic nebude, což ji mrzí protože by si nás dokázala představit, jelikož se docela doplňujeme atd. Začíná to jak špatný americkej film s ještě horší zápletkou - pravda je taková, že je nám 25, jsme kolegové z vejšky, vlastně se mi líbí(la?) ale je to celý takový na nic.
No a pak je tu něco jako střih o něco později a mně to nedalo a začal jsem pátrat po článcích o emočně nedostupných mužích. Už delší dobu jsem cítil (a i mé okolí to tak vnímalo), že jsem prostě divnej člověk, když přijde na vztahy: extrovert, relativně v pohodě ale milostné vztahy nikdy nevydržely déle jak pár měsíců a celkově jsem se nikdy s nikým o těchto věcech nebavil, jelikož jsem k tomu neměl co říct.
Následovala návštěva několika stránek, které končily podobným závěrem, že dost často je tato uzavřenost způsobena závislostí na pornu. Pche, já přeci nejsem závislej na pornu! No a pak jsem zpytoval svědomí, přemýšlel a úplnou náhodou jsem ve svých záložkách na PC u rodičů objevil odkaz na webovky Život na pornu. Kliknu, přečtu pár vět z toho textu, který tak žalostně potřebuje dobré formátování, stylistickou úpravu a gramatický filtr, a poznám se v tom od A do Z.
Takže:
Kdy jsem začal koukat na porno?
Je to smutný ale pamatuju si na to velmi dobře. Bylo to ve druhé třídě, rok něco okolo 2001, sotva si táta zavedl internet domů, že bude pracovat a jak mu to zjednoduší život, přestože to bylo velmi drahé (jó začátky internetu, my děti z 90. víme moc dobře). No a nadržený bratranec, o 5 let starší, že prej v nepřítomnosti rodičů zkusí vyhledat nahotinky. Stránka to byla tuším erotica nebo tak něco, však i internet porno bylo v plínkách. No přišlo se na to, byl z toho doma děsnej průser a zarachy a kdesi cosi. Posun o 17 let do budoucnosti a jsem u novodobé eroticy stále. Jen jsem to číslo dopsal a jen jsem se žalostně usmál, jak je to vlastně děsně ubohý.
Jak často jsem koukal na porno?
Nevím, proč minulý čas, ale je pravda, že během puberty to byly killing sprees téměř pořád, několikrát denně. Místo toho, abych někoho obtěžoval, jsem o pár hodin později vyšel z pokoje úplně vyměněnej a uklidněnej. V té době jsem byl také na vrcholu gaming období, bylo hraní až 12 hodin denně a kdo hraje/hrával WoW tak moc dobře ví, jak to chodí s nočními raidy, grinděním, chatem s ostatními spoluhráči a tak.
Dnes je to různý. Někdy na to nemusím tejden-dva pomyslet a pak to příjde a hned dvakrát během jednoho dne. Tohle je už ale relativně vzácnost, už se to udržuje pouze na jednou denně po delších odmlkách, jelikož se zanedlouho potom cítím jako největší lidský odpad a přesměřuju myšlenky prací, učením, čtením nebo ztrácením času na internetech.
Kolik mi je?
25. Panic. Věc, kterou někam ventiluju vůbec poprvé v životě a čekal jsem to horší, ale po přečtení několika jiných deníků s tím teď překvapivě nemám problém. Jen to stále tak nějak bolí mou hrdost a pýchu, že jsem docela neschopná sračka, protože si nemyslím a mám i z okolí potvrzeno, že nejsem ošklivej, ba naopak, mám sportovní postavu apod. ale mozek zahlcený naprostou závislostí na nereálných ideálech, který očekávám i v reálném životě. Vlastně porno byl důvod, proč jsem začal o sebe velmi intenzivně pečovat: chtěl jsem být vyholený, hubený, namakaný - jen ten 25cm klacek mezi nohama chyběl a já se utápěl/utápím v nejistotě, kdykoliv si s někým něco začnu, že nejsem 100% muž. Já tohle vím, že je to vypěstovaný, ale zároveň s tím nic nevzmůžu, protože to tam tak nějak pořád je.
Jakej mám cíl - kolik dnů, čeho tim chceš dosáhnout?
Nemám za cíl nějaký číslo, což je asi špatně (?). Mám za cíl normální život. V poslední době cítím, nějak se probírám z dlouholeté letargie, že je čas na změnu (konečně dodělávám školu, odstěhoval jsem se od rodičů do krásného bytu, jsem po návratu ze studia v zahraničí , dostal jsem se k zajímavé práci, která mě baví) a já už potřebuju vedle sebe někoho reálněho, NEIDEÁLNÍHO, prostě normální lidskou bytost, kterou jsem celý ty léta od sebe vesměs odstrkoval pro její nedostatečnou nedokonalost. Prostě normální holku, ke které bych něco cítil.
Jelikož jsem vlastně nikdy nebyl doopravdy zamilovaný - tuhle fázi života jsem zcela přeskočil. Nikdy jsem něco takového nepocítil, nejspíš nejsem kvůli tomu ani tak moc empatický. Jediné vyšší city mám ke své rodině ale to nejsou milostné city, ty nebyly nikomu doopravdy věnovány. Myslím si, že jsem v podstatě citlivý člověk, ale že mám na sobě tak strašně moc nějakýho sajrajtu a vrstev čehosi, skrz který nedokážu vnímat a cítit normálně a už mě to začíná srát. Ale cítím, že už se probírám z nějaké naprosté apatie a že už si nechci a nedokážu namlouvat, že je tohle v pohodě. Není a chci s tím něco dělat.
Jakou formu restartu - hardmode, easy mode, monk mode etc.?
Nevim. Důvod, proč jsem se rozhodl tenhle deník sepsat je ten, že jsem si o tomhle všem četl 31.5. a že od 1.6 začnu. Ve chvíli, kdy jsem jen pomyslel na delší konec, mě přepadla taková vlna nadrženosti, jelikož je to přeci "poslední den", že si to musím užít, dokud je to ještě "legální". Směju se, jak to teď píšu, ale není to bohužel dávná minulost. No a že teda né, že ještě poslední vyhonění 1.6. a začínáme s čistým štítem.
Dobrý až do 10.6., relapse a 11.6. vypadá taky fajn, tak teda od teď do nevim.
Nevím bylo včera, 19.6. a 20.6. vypadá jako další super kulatý datum, ideální pro další start...
Asi vidíte, jak to s mou vůli (ne)funguje. 10 až 14 dní pro mě není nějak zásadní problém, problém je se v tu chvíli ovládnout a odolat tomu reflexu, jelikož to se z toho za ty léta stalo, a nezmáčkout kouzelnou kombinaci klávesnic Ctrl+Shift+N a nejít s celým půstem do prdele.
Doufám, že to, že jsem se rozhodl sem napsat a po strašně dlouhé době (cca 10 let) se vrátit a být věrný foru a komunitě na ní (dík, guildo!) mě bude nutit se nad svými činy zamýšlet častěji. Protože jakmile nemám nějakej realnej a hmatatelnej bič, tak se k ničemu nedokopu. Tohle ale bude dobrá náhrada.
Jestli mám už nějaký zkušenosti s odvykánim?
Krom výše uvedeného a porna, tak jsem celkem snadno dokázal říct ne a přestat hulit trávu každej druhej den po asi 5-6 letech neustálého hulení. A jak mi to zlepšilo život, vyčistilo mysl, ulevilo od nadbytečného přemýšlení/overthinkingu o blbostech... Snažím se to tímto dobrým příkladem táhnout, postupně zvyšuju intervaly, tak doufám a pracuju na tom.
Jestli mám PIED tak v jaký fázi jsem - vůbec mi nestojí, stojí mi jen u porna, stojí mi u myšlenek, zvládnu MO uplně v poho ale s holkou mi nestojí atp.?
PIED si myslím, že mám: nestojí mi s holkou a už mi takhle 3 vztahy skončily, ještě než začaly, jelikož jsem se přes to šílený ztrapnění jen těžce dostával. Po prvním to bylo nejhorší, druhý stále bolel a asi hlouběji, třetí jsem se zděsil, jak jsem to přijal jako fakt a smířil se s tím. To byl taky důvod, proč jsem od randění a tak upustil na dlouhou dobu, jelikož pomyšlení, že zase ze sebe udělám vykastrovanýho vola a ona to řekne dál mě doháněla/dohání k šílenství pořád.
Jinak ale morning wood, reakce na (vlastní) jemný dotyk apod. jsou, takže to se mnou není až zas tak zlý (snad).
Moje sexuální zkušenosti.
Viz výše, (nic) moc toho nebylo. Hodil jsem si Fapping Monk mode, který je teda mega neproduktivní a docela mě sere, kam až jsem to jako bytost do prdele dotáhl.
Takže tak. Nakonec to ani nebylo tak děsný, jak jsem to čekal, a vesměs se mi i ulevilo, jelikož jsem spoustě z těch věcí, co jsou výše, dal nějakou formu a podobu a není to jen v mý hlavě, kdesi vzadu, kde na to nikdo nevidí a za co se nemusím před ostatními stydět, nebo to aspoň předstírat.
Vlastně celkově předstírání a lhaní se mi stalo obranným mechanismem, jelikož já jsem přeci v pohodě, mně nic není, to ostatní mají problémy, oni mohou za to, že jsem tak v háji, jak jsem. I s tímhle se snažím skoncovat, jelikož to neustále vymýšlení si mě strašně unavuje a deformuje mě to jako člověka, pořád hledat výmluvy a důvody, a neustále skrývat a stydět se za to co jsem a jaký jsem.
Sorry pokud ste to četli až do konce a zároveň díky, že ste to vydrželi. Brzy dám vědět, co a jak.
Wowee
Dobře znám ten trik s kulatým datem a Slavností Poslední Masturbace - bacha je to past! 
