Forum

Ahoj za svůj nick jsem si tu vybral Rudy, podle přezdívky Dana Ruettigera (velmi inspirativní osoba, když jde o tvrdou práci na sobě, která hraničí s nemožným).

Co se mě týče, tak s masturbací jsem začal už někdy ve školce, aniž bych vůbec věděl o co jde, zájem o sexualitu ve mě už tehdy nějak odstartovaly hry na doktory... K samotnému honění jsem se dostal, ale až později v pubertě, do té doby jsem se pouze třel rozkrokem o co se dalo. S pornem jsem začal až kolem patnácti, když se i k nám domů dostal internet (teď je mi 24).

Masturbaci se věnuji dost nepravidelně, ale průměrně tak třikrát až čtyřikrát do týdne, 1-2krát denně. Asi nejsem uplně závislák v pravém slova smyslu, protože o prázdninách během výletů nemám problém vydržet bez honění klidně i dva až tři týdny. Problém nastává vždy když jsem doma. To trávím spoustu času u počítače (nejen u porna, ale hodně i sledováním filmů nebo hraním her).
Sledované kategorie v pornu se u mě během času nijak moc neproměnily, nicméně posílání fotek na seznamkách mě za poslední rok pohltilo (většinou spíš faky) a dost mě to žere, protože jinak žiju dost poctivě a druhé nepodvádím.

Se sexem žádné zkušenosti nemám, ale posledního 3/4 roku mám přítelkyni a myslím to s ní velmi vážně (další protiklad proti pornu). Oba jsme věřící a chceme se sexem počkat až do svatby. Když se spolu ale mazlíme, tak mám s erekcí přesně opačný problém než většina zde vyskytujících se mužů (je jako z kamene), z čehož soudím, že moje poznamenání pornem ještě není tak zlé.

Se spolužákama na gymplu jsem si dali výzvu na měsíc kolem maturity a všichni jsme to zvládli, nicméně u toho skončilo a já se masturbaci časem opět vrátil (asi po měsíci a půl). Nyní jsem se rozhodl pro výzvu na 90 dní, a to v hardmodu. Moje výzva ale spočívá ve změně využívání svého času, nejen v boji s masturbací a pornem. Chci se naučit žít víc svůj reálný život. Naplnit ho více pohybem, hrou na kytaru, četbou nebo i společností dalších lidí, a ne ho prosedět u počítače.
Začínám dnešním dnem, tak mi držte palce.

Chci se naučit žít víc svůj reálný život. Naplnit ho více pohybem, hrou na kytaru, četbou nebo i společností dalších lidí, a ne ho prosedět u počítače.

Kéž bych měl tolik rozumu po matuře jako ty... Když si zvykneš trávit svůj veškerý čas u kompa, nedá se s tím v podstatě přestat. Přátelé ti postupně odpadají, protože s nimi netrávíš čas a nové si najít nemůžeš, protože s absencí zajímavých zážitků nemáš čím přispět v konverzaci. Sociální izolace je fakt nahovno.

Navíc, a za tím si stojím, informace ve formě krátkých videí, <140 znaků a podobně z nás dělají dementy. Zkus se začíst do knihy a udržet pozornost. Jako dítě jsem často četl mnoho hodin nepřetržitě, teď už je pro mě skoro nemožné se soustředit déle, než na dvě tři stránky.

Máš velký náskok před většinou "postižených", tak si nenech ten čas utéct

Přiznávám, že jsem se ještě nedostal k hlubšímu pročtení tvého blogu a tedy i příběhu, ale věřím, že nikdy není pozdě se snažit do svého života zase navrátit. Já jsem naštěstí svůj reálný život nikdy uplně žít nepřestal, ale občas mívám nějaké to zatmění na nějaký ten den a to chci prostě zarazit.

Ahoj Rudy,

vítej na fóru! A díky a uvedení do situace

Asi máš pravdu, že to ještě není ve stádiu závislosti, ale "jen" nějakého nezdravého návyku. Ta 90 denní výzva je v tom případě super rozhodnutí. Možná bych ti doporučil, ať ten čas věnuješ i nějakému načtení si informací, jak tohle období překonat a na co si dávat pozor. Ve tvojí situaci bych možná doporučil tenhle článek na začátek:
http://nepornu.cz/blog/2018/02/05/kolobeh-zavislosti/

Drž se!
Pete

Dnes je pátý den mé výzvy. Doposud to nebylo snadné, ale vždycky jsem to ustál, i když se u počítače učím a pokušení bylo někdy opravdu velké. Dneska jsem unavený z posledních dní, které byly hodně náročné a je pro mě mnohem těžší odolat pokušení si ho vyhonit, klidně i bez porna. Nicméně se nehodlám vzdát bez boje.
Dost mi v posledních dnech pomáhá, když vím, že v tom nejsem sám a že to má hodně kluků ještě mnohem těžší než já. Není to jen o tom, že se nechci propadnout ještě hlouběji. Cítím, že pokud to někteří z nás zvládají, tak dávají naději i ostatním a to chci i já.

Tak víkend jsem bohužel neustál a vrátil se opět do starých kolejí. Neztrácím ale naději, upřímně jsem nečekal, že by to šlo všechno hladce a bez problémů na první pokus.
Spíš mě štve, jaký mají ty hormony na mě vliv: Je to trošku jako když je člověk napitý - taky si uplně neuvědomuji svoje chování a dělám věci, které bych "za střízliva" neudělal. Mám pocit, že mým hlavním problémem není porno, ale spíše návyk mého těla na vyplavování hormonů při masturbaci (ale předpokládám, že sex by měl podobné účinky). Když to pak nějakou dobu nedělám, tak se hromadí a já se pak hůř ovládám...

Ahoj,

v sexu je to jinak, protože to co popisuješ je tzv Edging = oddalování orgasmu = defakto přepaluješ mozek a dávkama dopaminu ho točíš dočervenýho nepřirozeně dlouho jak bys při běžném sexu nedokázal. Orgasmus je potom pro mozek vysvobození protože se ti vyplavý serotinin (myslim) a je nastolena hormonální rovnováha a jdeš do útlumu ( únava, nutkání spánku ).

Není duležitý kolikrát spadně ale kolikrát vstaneš, hlavně si z každého pádu zkus vzít ponaučení.
Drž se

Tak po dalších pěti dnech opět konečná a poslední dny jsem se z toho nemohl pořádně vyhrabat, i když jsem i tak byl schopnej dělat další práci. Naštěstí mě už zítra čekají příjmačky, po kterých se budu moct od PC víc odříznout, což pro mě znamená kromě menšího pokušení honit i produktivnější využití času.

Tenhle TED talk vyšel v mých 19ti... kdybych se na něj tehdy podíval a řídil se jím, jsem teď úplně jinde. Je to sice ženská , ale má pravdu, čas je cenná komodita a čas, když ti je ~20 je nejcennější komodita. Povinně shlédnout, mladej! https://www.youtube.com/watch?v=vhhgI4tSMwc

Díky za podnět. Na těchto věcech se snažím pracovat, ale určitě je dobré si to připomenout, i když řeším změnu práce a svůj vztah s přítelkyní.
Mě osobně ale dal mnohem víc podnětů ke změnám ve svém životě tento film: https://www.youtube.com/watch?v=zlciAvDjnR4
A ještě mnohem lepší je jeho knižní předloha. Jmenuje se Cesta pokojného bojovníka a je to jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy četl (a že jsem toho nečetl zrovna málo).