Pište si co nejčastěji to jde svoje deníky. Vaše pocity, vétězství, prohry, pokrok, ptejte se a pomáhejte ostatním.

Moderátoři: Honza, Nepornu.cz, Pete

Uživatelský avatar
By Banderas
#7887 Šaule, řekl bych, že tvé přesvědčení, že jakýkoliv sex mimo manželství je velký hřích (i když tu holku miluješ), je ve tvém podvědomí tak hluboce zakódováno, že i když budeš tvrdit, že to tím není, tak to opravdu nejspíš bude hlavní příčina tvých výčitek. Toto bude práce na dlouho (pokud ovšem budeš chtít na změně pohledu pracovat). A že vnímáš sebe samého jako závislého hlavně na sexu? No, možná jsi konečně pochopil, co jsem myslel tím přirovnáním k rozjetému jadernému reaktoru, který se snažíš držet na nízkém výkonu. Vtip je v tom, že dlouho abstinuješ od všeho sexuálního, pak vlítneš na kámošku z Prahy a tvůj mozek se z toho může posrat a nechce přestat, protože už tuší, že pak zase strašně dlouho (třeba přes 30 dní) vůbec nic nebude. Už to tu někdo psal o mně - jedeš v režimu ON/OFF a nic mezi tím. Věř tomu, že kdybys s tou kámoškou z Prahy (nebo s kýmkoliv jiným) měl normální vztah s pravidelným sexem, tak by tě ta "neukojitelnost" po čase přešla. A ji nejspíš taky - po narození dětí určitě. To je prostě život. Hele, já to včera taky posral, ale dnes jsem už čistý - doufám, že ty taky. Pojďme se zase vzájemně hecnout, jako na začátku roku, ale tentokrát pořádně - vydržme čistí minimálně do konce prázdnin. Co ty na to?
Uživatelský avatar
By Zipp
#7889 Kámo já ti rozumím vím jak se cítíš, cítíš se stejně či dost podobně jako po pornu, uděláš se a máš chuť od toho (od ní) vypadnout, vše zavřít, vymazat historii, proč? Myslím, že jí rozhodně nemiluješ. Kdyby to byl člověk kterého miluješ tak právě ta chvíle po sexu kdy si dva k sobě lehnou přitulí se to jsou krásné okamžiky a nejen ty i mnoho dalších momentů, chvil, dnů co chcete trávit spolu. Ale pokud tě to nutí od ní prchnout tak to láska nebude. Mohl bych si užívat ale nedělám to, proč? Právě pro tento pocit, pro to provinění už neubližuji jen sobě u P ale i druhé bytosti, já zatím dokázal všem holkám dát stopku, dívej se na to tak uspokojíš se ano ale šťastným tě to neudělá a pokud hledáš životní spokojenost v míře sexuálního uspokojení tak good luck man.

Drž se, myslím to s tebou dobře :) hele napadlo mě kdybys chtěl třeba někdy pokecat jen tak o čemkoliv (snad dokážu :lol: ) tak napiš SZ můžem klidně zavolat.
Uživatelský avatar
By Ša'ul mi-Tarsos
#7918 Děkuji pánové za vaše postřehy.
[quote] No, možná jsi konečně pochopil, co jsem myslel tím přirovnáním k rozjetému jadernému reaktoru, který se snažíš držet na nízkém výkonu. Vtip je v tom, že dlouho abstinuješ od všeho sexuálního, pak vlítneš na kámošku z Prahy a tvůj mozek se z toho může posrat a nechce přestat, protože už tuší, že pak zase strašně dlouho (třeba přes 30 dní) vůbec nic nebude. Už to tu někdo psal o mně - jedeš v režimu ON/OFF a nic mezi tím.[/quote]
V tom filmu Díky za ty dary to bylo řečeno podobně. Nemůžeš nechat děti řídit auto, ale ani je nesmíš šoupnout do kufru jako by neexistovaly. Hmm... ještě jsem nepřišel na to jak to mám dělat. Nesnažím se sexualitu pohřbít, spíš se ji snažím přetavit v něco prospěšného. Zatím slouží jen pro mé sobecké tužby. :-(
[quote]Kámo já ti rozumím vím jak se cítíš, cítíš se stejně či dost podobně jako po pornu, uděláš se a máš chuť od toho (od ní) vypadnout, vše zavřít, vymazat historii, proč? Myslím, že jí rozhodně nemiluješ. [/quote] Uf, díky za to. Už jsem myslel, že nejsem normální. Jak to teda dělají ti proslulí lovci žen ve stylu ulovit-ošukat-odkopnout? Vždyť mě by z toho mrdlo. To vůbec nemají svědomí? Asi bych musel ženy vnímat jako podlidi bez nároku na důstojnost, abych s nimi mohl takhle bez výčitek zacházet. Jasně že ji nemiluji.

Abych vám to vysvětlil. Kámoška z Prahy je moje bývalka se kterou jsem chodil cca 6 měsíců. Vlastně můj druhý vážný vztah, ale po celou dobu jsem s ní nespal. Nicméně, byla to první holka, která si se mnou trochu pohrála. První měsíc jsem byl zamilovaný až po uši, jenže jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo. Pak se vdávala moje první bývalka, což mě emočně úplně rozsekalo, takže jsme vztah ukončili. No a pak byl klid, až do doby než jsem se vyhecován neovládl.
[quote] Mohl bych si užívat ale nedělám to, proč? Právě pro tento pocit, pro to provinění už neubližuji jen sobě u P ale i druhé bytosti, já zatím dokázal všem holkám dát stopku, dívej se na to tak uspokojíš se ano ale šťastným tě to neudělá a pokud hledáš životní spokojenost v míře sexuálního uspokojení tak good luck man.[/quote]
Zippe jsi borec. Jsi pro mě velkým povzbuzením. A díky za nabídku zavolání, až bude nejhůř, určitě se ozvu.
Uživatelský avatar
By Ša'ul mi-Tarsos
#7963 Zdravim vas bojovnici. Saul mi Tarsos povstava z prachu zeme. Malem me ta potvora ve me zabila, ale ted jsem se ji na chvili vysmekl, tak doufam, ze budu mit prostor opet nabrat silu a az priste prijde, tak odolam.

Diky Wasabi za odemceni deniku.
Uživatelský avatar
By Ša'ul mi-Tarsos
#7969 Nalijme si cisteho vina... Travim u PC/mobilu az 14 hodin denne. Pokusim se to omezit postupnymi krucky. Od zitrka zacinam s buzerlistkem a jdu do boje. Btw, porazil jsem svoji lenost a po nekolika mesicich co jsem si sliboval, ze umiju okna a vycistim lednicku jsem se konecne dal do prace. Dnesni ukol zni. Usnout pred 23:30 a zitra vstanu z postele na prvni zazvoneni budika.
Uživatelský avatar
By Ša'ul mi-Tarsos
#7982 Nerozumím tomu… ještě před třemi dny jsem bloudil v nejtemnějších koutech svoji duše a dnes jsem osvícen teplými paprsky slunce. Vůbec nevím co se změnilo za tak krátkou dobu od chvíle, kdy jsem zakončil svoji poslední sebepoškozovací kúru. Nemám pocit, že bych už teď konečně objevil svůj cíl, měl svoji vizi a plány do budoucna. Všechno zůstalo stejné. Byt je prázdný, moje srdce je děravé, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu zazářilo v mé duši světlo a mám vůli žít dál a to je důvod k veliké radosti. Skoro mám pocit, že mi začalo svítat od chvíle, kdy jsem začal dávat do pořádku místo ve kterém žiju. Je to maličký kus země, maličký byteček, který můžu změnit a udělat ho krásnějším. Svět tam venku je temný a plný hrůz, s tím nic neudělám, ani svůj život nedokážu změnit, ale udělat si útulné hnízdečko přece ještě dokážu.

Poslední týdny si pohrávám s myšlenkou, že jsem duševně nemocný. Mám několik vlastností, které dokonale opisují hraniční osobnost. Pravda, nemám sebevražedné sklony, i když závislost na pornu je v podstatě taky taková pomalá sebevražda, ale jak jistě víte a můj deník je toho důkazem, vykazuji extrémní pozice. Zmítám se v chaosu od jednoho extrému ke druhému. Jeden den jsem zbožný katolík, toužící po Kristu a den další šukám jako zvíře svoji kámošku. Zlatá střední cesta pro mě neexistuje. Chci buď všechno nebo nic. Bohužel, chci vždycky všechno a vzápětí nic. Vždy toužím po opaku, po tom co nemám, a když to dostanu, už to nechci a chci jeho opak. Tohle běhání dolů a nahoru mě jednou zabije. Chodím po světě jako hromádka neštěstí, plná strachu ve snaze zalíbit se všem. Nesnáším odmítnutí, proto po nikom nic nechci. Nechci otravovat. Vlastně chci jen tu jednu jedinou ženu, která mě bude dokonale doplňovat a se kterou zestárnu. Bohužel, jak už to se mnou bývá, když ji dostanu, jako že jsem ji už měl, tak ji zcela nelogicky odeženu, protože chci svůj druhý extrém. Ne jednou jsem v té největší zamilovanosti, pohody a štěstí řekl holce, že mě volá Bůh a že se musím stát knězem. Tvl. neumíte si ani představit kolik bolesti jsem svým holkám způsobil svým pošahaným extrémním chováním. Touha ovládat a mít věci pod kontrolou není do vztahu úplně vhodná, zvlášť když chcete svoji holku potrestat za její chování tím, že se vykousnete s jinou. Jenže když se člověk bojí opuštění co má dělat? Raději se rozejde s ní dřív než to udělá ona za mě. Jak zvrácené myšlení… přitom reálná hrozba že dostanu kopačky je blízká nule. Myslím si, že nic pěkného netrvá věčně, a pokud už je to dlouho, tak to pěkné uměle přeruším. :-(

A proto tady veřejně odsuzuju své chorobné chování. Uvědomuju si, že mám tyto sklony a to je první krok ke změně.. Už dál nechci být ten neskutečně nevyrovnaný magor ze kterého mají kolegové prdel, protože dělá šílené a extrémní věci, které by žádného člověka ani nenapadly. Ano, jsem tímto způsobem defacto zajímavý. Nemám problém s děvčaty, velice snadno umím zaujmout a každé rande dopadne podle očekávání. Jenže to mnohdy nejsem já. Jsem prázdný, tak kopíruji toho druhého. Jsem jako ten blbý pokémon, co se umí proměnit na všechny ostatní. Víte co nesnáším? Když jsem ve společnosti více lidé. S každým se chovám jinak a když se mají sejít dva nebo tři různí kámoši, jsem z toho totálně v prdeli, protože nevím kdo jsem, jelikož nemůžu kopírovat jednoho ani druhého, abych se zalíbil všem. Je to šílené. Raději tiše sedím a radši nic neříkám a pokud se projevím, tak jsou přítomní mnohdy šokovaní, protože mě znají nějak a chovám se úplně jinak. To je teď můj největší boj. Kdo vlastně jsem? Jaká je moje identita, když měním koníčky, hudební žánry, životní zaměření z týdne na týden? Když se do něčeho pustím, po týdnu po tom neštěkne ani pes. Nestojím pevně na zemi, ale vznáším se kdesi na poušti bez tváře. Jediná moje jistota je tahle podělaná závislost na pornu a masturbaci. Stejně tak i má stála přítomnost na tomto fóru je pro mě těžko pochopitelná, když u ničeho dlouho nevydržím a tady jsem už přes rok a půl. Tento deník je svým způsobem terapeutickým nástrojem. Pouze a jedině tady, na těchto řádcích jsem to skutečně já. Dost často se mi stalo, že lidi, kteří mě znali a přečetli si mé deníky nebo nějaké zápisky, byli šokovaní tím, co je ve mně a o čem přemýšlím. Jsem rád, že tady nejprve poznáte mé pravé já a v realitě, pak jeho prázdnou karikaturu.
Uživatelský avatar
By Swamp
#7984 Ne, že bychom řešili stejný problém... ale ten život jak na houpačce znám moc dobře
jeden týden na sobě makám, sport, posilování, protahování, studené sprchy, meditace dobré jídlo
druhý týden deprese, nechuť, jídlo prostě hnus
třetí týden masturbace u pornografie, sebelítost, nedostatek sebevědomí
čtvrtý týden neuvěřitelné sebevědomí, alkohol, ženský, sex a potom se to opakuje deprese, sport, porno atd... a to je asi můj život v kostce.
Věřím, že kdybych potkal tu "pravou" tak jako ty věřím, že by to mohlo pomoci. Jenže, vždyť já se taky choval v minulosti jak totální idiot žárlivost a další kraviny.

Nevím co poradit, jen si myslím, že to není duševní nemoc. Buddhistické (východní učení) meditace řeší tady ty extrémy meditací, aby byl člověk někde uprostřed. Což pro tebe jako dobrého katolíka není rada.
Uživatelský avatar
By Hynek
#7987 Ahoj Šaule, rád bych ti poradil, ale nevím co. Zažívám bohužel to samé, jen ty holky na mě tak neletí :-) No teda asi už ani o to nestojím, mám svou rodinu. Jen ti chci říct, že to hned neber jako duševní nemoc. NEvím, sám to u sebe vnímám jako nevyzrálost, neochotu přestat být dítětem, i když je mi přes čtyřicet, Dva měsíce sportuju, hubnu, jím zdravě, bez porna, bez cukru,bez mobilu, schopen pracovat skoro na 100%, stav jak se říká skoro životního flow. Pak najednou, a nejhorší je, že nevím proč, tlustá čára, kila jdou nahoru, spousta cukru, dve čokolády na posezení, do toho tři jogurty s tunou granka, lentilky do toho jak nějaký pětiletý kluk, do toho masturbace, třikrát, pětkrát denně, čumění na nesmyslná youtube videa, fillmy, které jsem viděl pětkrát. Pak snaha vrátit se zpět na cestu zdraví, bez porna, dneska naposledy vyhoníma od zítřka žádný, cukr, žádný porno, žádný mobil, a další den to samé, a další den to samé. Takhle to teď u mě trvá asi dva měsíce, a nejsem schopen naskočit zpátky na "zdravou vlnu". Dřív jsem to měl ještě extrémnější, rok chlast, kouření, tráva, šstkrát za týden v hospodě, pak najednou rok bez alkoholu, vegan, pak zas bum, chlast, zábava, zakouřit si, a pak depky, jak dál. Teď si říkám, mám ještě šanci to zvrátit, je mi čtyřicet, prosral jsem většinu svýho života, říkám si změn to, ale nejde to. Až na to příjdeš, jak jít zlatou střední cestou, dej vědět návod, už mě tyhle extrémy taky pomalu zabíjejí.
Uživatelský avatar
By Banderas
#7988
Ša'ul mi-Tarsos píše:Poslední týdny si pohrávám s myšlenkou, že jsem duševně nemocný. Mám několik vlastností, které dokonale opisují hraniční osobnost.


Šaule, mě oficiální medicína hraniční poruchou osobnosti onálepkovala už v roce 2001. Přesto si myslím, že jsem normální a že tuto poruchu nemám. A že ji nemáš ani ty. Myslím, že to z nás prostě dělá to porno. Jak člověk střídá období abstinence s obdobími náruživých PMO, tak mozek se neustále snaží vybalancovat tu křehkou rovnováhu. Neuroplasticita se snaží, ale lítá nahoru dolů jak bláznvá. Proto ty extrémy. Způsobujeme si to ale sami.

Hynek píše:Ahoj Šaule, rád bych ti poradil, ale nevím co. Zažívám bohužel to samé, jen ty holky na mě tak neletí :-) No teda asi už ani o to nestojím, mám svou rodinu. Jen ti chci říct, že to hned neber jako duševní nemoc. NEvím, sám to u sebe vnímám jako nevyzrálost, neochotu přestat být dítětem, i když je mi přes čtyřicet, Dva měsíce sportuju, hubnu, jím zdravě, bez porna, bez cukru,bez mobilu, schopen pracovat skoro na 100%, stav jak se říká skoro životního flow. Pak najednou, a nejhorší je, že nevím proč, tlustá čára, kila jdou nahoru, spousta cukru, dve čokolády na posezení, do toho tři jogurty s tunou granka, lentilky do toho jak nějaký pětiletý kluk, do toho masturbace, třikrát, pětkrát denně, čumění na nesmyslná youtube videa, fillmy, které jsem viděl pětkrát. Pak snaha vrátit se zpět na cestu zdraví, bez porna, dneska naposledy vyhoníma od zítřka žádný, cukr, žádný porno, žádný mobil, a další den to samé, a další den to samé. Takhle to teď u mě trvá asi dva měsíce, a nejsem schopen naskočit zpátky na "zdravou vlnu". Dřív jsem to měl ještě extrémnější, rok chlast, kouření, tráva, šstkrát za týden v hospodě, pak najednou rok bez alkoholu, vegan, pak zas bum, chlast, zábava, zakouřit si, a pak depky, jak dál. Teď si říkám, mám ještě šanci to zvrátit, je mi čtyřicet, prosral jsem většinu svýho života, říkám si změn to, ale nejde to. Až na to příjdeš, jak jít zlatou střední cestou, dej vědět návod, už mě tyhle extrémy taky pomalu zabíjejí.


No ty vole, Hynku, to je mi líto. Pamatuji si, jak někdy v únoru jsem byl nadšený z tvého obrovského pokroku, hlavně ze změny vnímání tvé manželky a věcí s tím spojených. No a teď čtu tohle. Já tady asi vážně přestanu chodit, protože tyhlety pády po měsících abstinence, kdy se vše zdá ještě horší než kdykoliv předtím, tu čtu až příliš často. A přepadá mě beznaděj. Beznaděj, že to celé nemá smysl. Já se aktivně o nofap snažím už 4 roky. Dokázal jsem zatím jedno velké hovno. Střídají se u mě neustále období relativně krátkých abstinencí, kdy se cítím spokojený a pracuji na sobě, s mnohahodinovými PMO seancemi následovanými výčitkami, únavou, nočními můrami, totální ztrátou jakékoliv tvůrčí energie, chuti do života a pádem sebevědomí do stále hlubší a hlubší propasti. A rozhodnutím, že tentokrát to už bylo fakt naposledy, protože už to nikdy nechci prožívat znovu. Táhne se to už opravdu 4 roky a jsem z toho už úplně vyčerpaný. Už ani nevím, jestli chci abstinovat nebo jestli se chci uonanovat k smrti. Předtím, než jsem objevil nofap, můj život byl rozhodně lepší. Ano, byl takový plochý co se týká rozsahu prožívaných emocí, a porno mi bralo hodně času, ale byl jsem takový stabilní - žádné výkyvy nahoru dolů, prostě relativně pohoda. Měl jsem svou drogu, dopřával jsem si jí pravidelně svou dávku a nic jsem neřešil. Jenže do tohoto stavu se už teď nedokážu vrátit, když vím, jak moc je porno špatné. Prostě to nejde. Když se ale zpětně dívám na ty poslední 4 roky, skoro proklínám ten den, kdy jsem do prohlížeče zadal výraz "jak se zbavit závislosti na pornu".
Uživatelský avatar
By Ša'ul mi-Tarsos
#7990 Děkuji za vaše povzbudivé komentáře. Dost mi to pomohlo. Víte co pánové? Máte pravdu. Nejsem duševně nemocný. Jsem jen nemocný závislostí na pornografii a sexu. A ano, jedná se o nemoc. Nemám totiž moc nad sebou samým. To, s prominutím, "zkurvené" porno z nás dělá nevyrovnané jedince. Přesněji, střídání období abstinence a relapsů z nás dělá blázny, tak jak to popisuje Banderas. Bandi, vím že jsi teď dole, a proto máš pesimistickou náladu, ale vzpomeň si na své rekordy, na své dny vítězství, kdy jsi byl aspoň na pár dnů opravdový chlap s tvrdýma koulema. Ty na to máš. Všichni na to máme. My totiž tu kurvu, tu prodejnou děvku jménem porno porazíme. Nebude to dnes, nebude to ani za měsíc, možná ani za 10 let, ale jednou ano. Pevně v tom věřím. Sami to ale nezvládneme, nepřátel je příliš mnoho. Postavme se proto společně bok po boku a vytvořme neporazitelnou hradbu, kterou žádná porno scéna neprorazí. Věřím vám pánové. Jsme na světe. abychom bojovali. My závislý už budeme muset bojovat celý život, je to náš úděl, a proto nevzdychejme, ale postavme se hrdě příšeře na odpor. Někdy mám pocit, že jsem se narodil právě pro tento účel, abych vítězil sám nad sebou a nad tím ohavným pornem a vyváděl z područí otroctví další zbloudilé duše. Nejdřív však začnu pěkně u sebe. Dvoutýdenní depka je pryč a já opět stojím pevně na nohou. Dnes se mi zdál erosen s bývalkou a vrátili se mi sexuální touhy. A ne, nestěžuji si. Děkuji za to. Je to známka toho, že zase ožívám a chci se radovat ze života a taky že budu!!! Tentokrát tu prokletou hranici 35 dní hravě překročím.