- stř led 22, 2020 12:14 am
#8848
Tak vás zase zdravím. Kluci na setkání mě podpořili v rozhodnutí dát konečně notebook do úschovy, tak jsem tak ještě téhož dne učinil. Dnes je to 7. den. Notebook mám momentálně z pracovních a studijních důvodů zase u sebe. Bohužel o víkendu došlo k menší zradě. Vzal jsem si firemní notebook sebou na byt, protože jsem potřeboval zjistit odjezdy vlaků (smartphone delší dobu nepoužívám). Další den, potom co jsem dostal chuť a prohledal celý byt jestli náhodou nemám někde schovaný aspoň katalog spodního prádla a zavrhl zvrácenou myšlenku že vlezu na spolubydlící nebo do bordelu, jsem pustil firemní notebook, a přestože je na něm blokované i tohle fórum, jsem zajel na nejmenované stránky prodejce spodního prádla, které jaksi blokované nejsou. Relaps jako vyšitý. Poprvé jsem znesvětil firemní notebook a vůbec na to nejsem hrdý, zvlášť proto, protože vím, že se u nás všechno loguje. Fakt teď nechci řešit s šéfem na jaké prádýlko jsem se díval. Otevřel jsem další dveře, které půjdou těžko zavřít. Homeoffice teď nepřipadá v úvahu.
Zvláštní jak moc nutně potřebuji k masturbaci alespoň kousek nebo nějaký malý fragment ženskosti, bez které pro mě masturbace ztrácí smysl. Žena je pro mě modlou.
Slečně zítra napíšu na rovinu jak to je. Myslel jsem, že když budu v klidu a budu ji tyhle její obstrukce tolerovat jednou to kafe vyjde. Blbost. Dal jsem tomu už spoustu emoční energii a nic se neděje, tak ať už se holka konečně rozmyslí jestli mě chce opravdu vidět nebo ať jde pryč z mého života. Jsem vůl, měl jsem ji ještě ten den ohnout, když jsem měl příležitost, jenže já byl už jiný a chtěl pomalu nejdříve budovat hlubokou intimitu a ne nějaký posraný jednorázový sex, čímž vlastně popírám svou první vět
. Poslední dny neustále přepínám mezi stavem standardního relapsujicího pornoholika a stavem ze 113 dne, kdy jsem toužil po něze a upřímné lásce bez BDSM. Mozek teď neví po jakých kolejích má jezdit.
"Markýz de sade <-> Ježíš Kristus"
Dost trefné přirovnání. Jenže jak jsem zjistil, tak moje sadomaso choutky opravdu mizí, když na porno delší dobu nekoukám. Je to děsivé, ale moji identitu prakticky určuje délka abstinence. Kdo tedy vlastně skutečně jsem?
Bacha na to Hynku, tak knížka mě nakonec uvrhla do těžkého psychického stavu a způsobila velké zemětřesení v mém životě. Dohnalo mě to až k tomu, abych si definoval co je vlastně mým smyslel existence. Tím jak jsem řešil všechno a všude, tak jsem neměl čas přemýšlet o daleko podstatnější otázkách mého bytí. Lepší se každé pondělí stresovat z hodiny angličtiny, která mi vůbec nejde, než si prostě říct, seru na to. A proč? Protože když to uděláš u jedné věci a neskutečně se ti uleví, zjistíš, že se na těch dalších 1000 zbytečných věcí ve svém životě můžeš taky vysrat, ale to už zavání rebélií a může špatně skončit. Teď si docela vážně hraju s myšlenkou, že se vyseru i na svoji "dobrou" práci, protože tyhle problémy, které v práci řeším každý den řešit prostě nechci. A i když je vyřeším, přibudou další. A nemám u toho extra zvlášť potěšení při řešení těchto problému, necítím se zmocněný je řešit. Radši bych chtěl řezat do dřeva a řešil problémy, které mě baví. Celý život jsem řešil ptákoviny, abych nemusel pravdě pohlédnout do očí o sobě a o druhých. Trošku krizová situace, ale věřím, že to zvládnu. Musím.
Jinak moc díky za vaše podnětné komentáře...
Na fóru od 27. listopadu 2017:
2017: 24,25
2018: 10,11,19,17,33,2,8,9,9,6,5,2,15,5,5,1,4,3,23,8,10,1,1,7,4,3,12,9,17,3,2,5,4,10
2019: 35,2,2,1,9,3,2,1,11,1,2,35,2,34,10,2,6,4,8,3,1,13,13,55(113 no porn),...
2020: ..., 29, 2, 2, 1, 7, ?
