Forum Život na pornu 3.3.1

- ned lis 05, 2017 10:13 pm #3286 Ahoj kamarádi,
vždycky mi přišlo zajímavé si pročítat zážitky a zpovědi kolegů nofaperů a porovnávat zkušenosti a zda jsem na tom lépe či hůře... nadešel čas abych se i já "pochlubil" svou dráhou pornoholika. Tedy slyšte.

Je mi skoro 28 let, ve svý podstatě normální kluk... Sečtělý vysokoškolák, který nijak zvlášť neholduje alkoholu, spíše rezervovaný, nacházející smysl života v buddhismu, ochraně přírody, pomoci druhým a se slibnou kariérou v technickém odvětví. Hezké. A pak je tu Ten druhý, parazit s nevalnými hygienickými návyky, který nic neumí (ačkoliv jistá inteligence se mu upřít nedá - K9ka byla prolomena dílem okamžiku), světu nepřispívá ba škodí a svému hostiteli těžce zatemňuje myšlení a kalí rozum. Parazit, který dalece přesáhl hranice sexuální orientace svého hostitele a pyšnící se mnoha označeními končícími na FIL.

Pornografii jsem byl vystavený odmalička, pamatuji si, jak jsem tahal tátovi pornočasáky a bonzoval ho mamce. Kolik mi mohlo být? První stupeň základky? První MO přišlo klasicky kolem 12tého,13tého roku - vystřihoval jsem si dívky blesku a lepil si je do albumu. Takový osobní softcore časák. Samozřejmě občas zpestřeno tátovou sbírkou magazínů. Měl je u sebe v kanclu, vždycky jsem utekl dřív od společnýho oběda, abych se v nich stihl sám pohrabat. Parazit se začal profilovat... tatík magazíny schoval na půdu, ale to nebyla žádná výzva, naopak jsem se se v nich mohl nerušeně kochat hodiny a hodiny a hodiny. Obvyklý modus operandi - příchod rychlého internetu. Teda dial up připojení mělo do rychlosti daleko, ale na prohlížení fotek stačilo. Tedy rychle po škole běžet domů a než se stačí zbytek familie vrátit, tak zčekovat toho co nejvíc. A nedej bože aby byl někdo doma dřív než já, to opravdu zruinovalo den. Gympl - rychlé připojení - asi není třeba rozebírat průběh, to známe všichni. Na gymplu první sexuální zkušenosti, paradoxně ne až tak špatný. Sem tam jsem failnul, ale přičítám to nerovzitě. Horší to bylo s uděláním se, to pstě nešlo, aniž bych si představoval oblíbené pasáže z porna. Ale tehdá jsem v pornu žádný problém neviděl. A ani jsem vyloženě zvrácenosti nesjížděl (pamatuju si na scénu, kde se hezký holky líbaly s plnou pusou semene, přišlo mi to odporný, ale totálně. O pár let později to byl vyhledávaný artikl a ještě o pár naprosto meh nudná záležitost...). A vejška, kde jsem si mozek totálně dokurvil. Vysokorychlostní internet, často sám na pokoji, chutě eskalovaly a porno gradovalo. Každou volnou minutu sám na pokoji jsem jím vyplnil. Nejedl, nepil, nemyl se, jen seděl potmě u blikající obrazovky a vyhledával horší a horší scény. Vydržel jsem to 10 i více hodin v kuse. Později to zvládl i když měl na pokoji spolubydlící... Přítelkyně? Měl jsem skvělou dokonalou holku. Neskutečně krásná a inteligentní. Sen každýho kluka, mohla na mě oči nechat, mohla se přetrhnout aby vyhověla svému klučíkovi ať už v podpoře jeho víry, kariéry, jídla i sexuální fantasie. A klučík při každém milování myslel na scénky z porna a nemohl se dočkat až ráno přítelka odejde, aby se mohl věnovat své zvrácené kratochvíli. Občas si šel dřepnout na záchod s mobilem, sjel si pár videií, aby se dostal do nálady a až poté šel vyhledat přítelky klín. Občas dělal, že píše diplomku a čučel na P, zatímco přítelka vařila. Ale zas na druhou stranu žádná ED a vyvrcholení v rozumné době. Oba jsme poctivě meditovali a pamatuji si, že měl přijet náš lama. Jezdí do ČR jen sporadicky, tedy pro nás významná událost. Pamatuji si, že na jeho přednášce jsem si uvědomil, že mám na koleji pokoj pro sebe... A v tu chvíli nemyslel na nic jinýho, než na co kouknu, až se vrátím. V podstatě z minuty na minutu mě můj parazit přemohl a vybodnul se na člověka, kterýho jsem neskutečně obdivoval a byl (je) mým vzorem. Vymluvil jsem se, že mi je špatně a z přednášky jsme odešli předčasně. Vlastně nechápu jak jsem ČVUT dostudoval... jen těch zkoušek kolik jsem dropnul, kvůli tomu, že jsem se nepřinutil odtrhnout oči od počítače! V podstatě konstantní brainfog, nesouvislé přemýšlení, zpomalení, bídná koncentrace... Sociální interakce s ostatními taky mizerná. Naštěstí s klukama jsem se bavil normálně a s holkama jsem neměl potřebu se bavit - měl jsem přece svoji. A o tu jsem přišel. Na vejšce jsem si začal uvědomovat, že se řítím do záhuby a zkoušel jsem přestat. Zjišťoval si informace (NoFap, yourbrainonporn), sám si házel klacky pod nohy (k9, nezůstávat u pc osamotě), všechny významné obrázky a buddhistické symboly počmárané datumy, kdy už OPRAVDU ale OPRAVDU přestávám s pornem, ale nic nepomohlo. Nakonec jsem se svěřil přítelce. Ne tak jak zde píši, ale dost z toho jo. A ta to neunesla.. sama porno nechápala, nekoukala na něj. Občas jsme koukli spolu, ale to jí tak nadrbalo, že jsme obvykle šli během chvilky na věc. Teď by mou závislost i ustála. Ale neustála, že jsem jí v podstatě v jednom kuse lhal. A rozešla se se mnou... Plánovali jsme společnou budoucnost, sehnali si byt pro první společné bydlení, vymýšleli jména pro děti, plánovali už skutečně dospělácké dovolené (ne se vylejt na festivale). A ano, má totální stupidita a slabá vůle mě připravila o životní lásku. Teď bydlím rok sám a plácám se v jedné dlouhé řadě relapsů a nových začátků. Tuto řadu si zazamenávám, moje nejdelší lajna je 9 dní... Ale to jsem byl na kurzu bez internetu. V práci honění na záchodě naprosto normání. Tím bych tuto emo žumpu uzavřel. Našlo by se toho víc, ale pro představu stačí...

Abych to shrnul. Přes 15 let pravidelného mnohahodinového sledování porna se vzrůstající potřebou vidět opravdu neskutečný zvrácenosti. Výsledek? Bez přítelkyně, konstantní brainfog, špatné soustředění, otupělost, absolutní bezcitnost, nezájem o okolí, nezájem o holky, deprese, sociální úzkost. Hrůza ze sebe samotného, viděl jsem věci, který normální lidi vidět nemají. Takže strach z odhalení, výčitky svědomí, obava, že to na mě lidi poznají. V práci po relapsu neschopnost řešit základní problémy, totální dutost a natvrdlost. A čekám kdy se mi něco z toho vrátí, zákon příčiny a následku platí pro všechny. Nevěřím, že jsem si takto nasbíranou špatnou karmu spálil ztrátou přítelky... Dále i zdravotní komplikace, noční můra chlapů - nahmátl jsem si na kulkách bouli. Obvoďák mi řekl, ať okažitě jedu na urologii. Pánové, není nad to sedět v čekárně plné chlapů s bolavejma koulema a přemýšlet, jestli chcípnete na rakovinu. Nakonec to rak nebyl, nějaká infekce, která se přenáší pohlavním stykem. Ale přítelka byla zdravá a já jsem nebyl nevěrný. Takže hádám, že jsem si to uhnal věčným oddalováním orgasmu u porna.

A nějaký zkušenosti s odvykáním... když nemám příležitost PMO, tak do toho nespadnu. Ani mi nechybí... těch 9 dní bylo naprosto v pohodě. Měl jsem pořád co na práci, obklopen lidma. Relapsnul jsem však ještě ten den, co jsem se dostal ke kompu. Komp je můj spouštěč. Žádný webový filtr nepomůže. Ale když o tento spouštěč přijdu, tak funguju normálně. Ale o komp přijít nemohu, protože mě živí... Dále mobil. Naučil jsem se ho nechávat v kuchyni, abych ho neměl v noci v dosahu a vyvaroval se sjíždění P. Nemasturbovat. Zkoušel jsem vynechat jen P, že se budu tlumit sám masturbací, když to na mě přijde. Myšlenka celkem logická, ale vlastní masturbace téměř nezabírá, bych se uhonil... Takže zpátky k prknu - vůli ničím obejít a obelhat nejde.

Chtěl jsem si psát vlastní deník do sešítku, kam píšu básničky, ale Váš web je lepší... bude to víc na očích. Pravděpodobně to nikoho moc zajímat nebude.. ale jen ten pocit, že se o relaps musím podělit s tolika lidma snad bude dostatečným strašákem. Protože jinak nevím co se sebou. Dopadl jsem na dno, níž už klesnout nejde.

Plán je jako vždy - držet si od těla noťas, nelízt do postele s mobilem a vydržet měsíc. Přítelku nemám a dokud se z toho srabu nevyhrabu, tak jí ani nechci - tedy monkmode. Hodně mi pomáhají buddhistický praxe, zkusím víc medit a chodit do centra mezi lidi.

Tak držte palce...
H.

Naposledy upravil littlebuddha dne ned bře 11, 2018 5:21 pm, celkově upraveno 1

bez PMO: 5 dní...

- ned lis 05, 2017 10:25 pm #3287 A ještě - máte kluci můj obdiv za tyto stránky. Opravdu komplexní pomůcka a zdroj informací Takže za mě velký palec hore!!

1. a 2. den
víkendy jsou pro mě krizové, obvykle ten týden jakžtakž přežiju ale dojebu to víkendem. Tento jsem přežil díky vlně nadšení, že se pokouším zas trochu pohnout dál. V podstatě si hlavně četl Vaše deníky a zaměstnával se úklidem. Šel jsem do posilky, což je teda taky trošku spouštěč... jsem po ní nadrbanej jak blázen. Ale dneska jsem se udržel. Doufám, že týden bude v cajku, jsem dost workoholik, tak si zkusím v práci pobýt dýl ať mě večer nenapadají pičoviny.
Brou.

bez PMO: 5 dní...

- pon lis 06, 2017 8:07 am #3288 Klobouk dolů, že si s konstantní mlhou dokázal dodělat výšku, obdivuju každýho pornoholika co to dokázal Já kvůli mlze nedodělal ani gympl. Ne že bych to nedokázal, kdybych chtěl tak to nějak doklepu, ale neměl jsem k tomu vůbec vůli.. bylo to fakt hrozný, nerad na to vzpomínám

Pravděpodobně to nikoho moc zajímat nebude..

Hele mě tvůj deník rozhodně zajímat bude Už jenom proto že na tvůj mozek a psychiku mělo porno stejnej vliv jako na mě. Fakt mě bude zajímat kdy se ti už mlha přestane vracet. Já měl jednu dost intenzivní asi týden do 72. dne. Kolikrát jsem si už říkal tohle určitě musí být ta poslední..

Dopadl jsem na dno, níž už klesnout nejde.

Přesně tohle jsem si říkal letos v zimě. Byl jsem v úplnejch sračkách. Bez vzdělání, bez práce, bez přátel, v depresi a s mlhou zabředlej znovu v péčku. Měl jsem takovou mlhu že sem dělal řidičák na 5 pokusů. Porno ničí životy..

- úte lis 07, 2017 10:08 pm #3292 ju, Tvůj deník jsem si pročetl a máme to skutečně podobný. Ale je fakt, že mě brainfog tak brutálně nevyřadí z fungování... jak ti to kluci píšou, tobě se do toho musí přimíchávat i něco jiného z vnitřního disneylandu. Ale hlavní je se nevzdávat:) Mozek je to nejdůležitější co máme... upřímně, péro čert vem, co s ním když je člověk ztracenej v závitech vlastního mozku?
Já jsem dostudoval, protože mi vlnu pomáhal odfouknout stres... což teda teď má naprosto opačný účinek. Ale dřív jsem mohl být totálně v hajzlu - nesoustředěnej, číst jeden řádek ve skriptech desetkrát, stokrát a nepamatovat si ani slovo, celkově těžké vnímání - ale jakmile jsem sedl ke zkoušce, tak jsem vymyslel věci, které jsem před zkouškou i po ní, pokládal za nemožný. Mozek je úžasný orgán. Bohudíj i bohužel... Ale teďka už to nefunguje vůbec... Teď se prostě snažím mozek trápit. Píšu básničky, hraju si se sebou pexeso, sedneš na hajzl a u toho hraješ na mobilu logický hry, počítáš příklady... samozřejmě v období abstinence, během relapsu mi je všechno buřt a vezu se na dopaminové vlně. Ale trochu si mě vyděsil, že abstinuješ tak dlouho a brainfog ne a ne odvát... Nicméně se nevzdávat, všichni víme, jak člověka pošle do kytek relaps...
jo a ještě k dostudování - když už to vypadalo fakt zle, tak jsem sebral noťas a sedl si v knihovně přímo proti schodišti a snažil se učit:D Tam si člověk přece jen pustit péčko nelajzl...

bez PMO: 5 dní...

- úte lis 07, 2017 10:18 pm #3293 3. a 4. den
abstinecne zatím jakžtakž jde, chutě by byly, ale zatím žádná krizovka. Včerejší večer překonán meděním v centru, dnešní večer strávený v posilce. Musím si dopředu vymejšlet program navečer, jak budu bezprizorně zevlit, tak dřív nebo později relapsnu. Znám se... A já nehodlám relapsnout. Každý další relaps, je lehčí a lehčí, musím to vydržet od začátku. Nálady, brainfog a chutě zatím beze změny. Ráno bez stojáka, což je nezvyk, ale z jednoho případu, zatím nelze nic usuzovat. Přišlo mi, že mám večery víc energie, taková trošku maniakální energie obvykle jsem večer víc chcíplej (a pak hurá do hřejivé náruče péčka). Ale opět je moc brzy z toho dělat nějaký závěry. Mobil nadále při usínání mimo dosah. Jo, mám ze sebe dobrý pocit:D

bez PMO: 5 dní...

- stř lis 08, 2017 1:36 pm #3294 Ahoj a vítej,

věř, že nikomu není tvuj příběh ukradenej, já pokud můžu říct něco věcnýho tak vždy rád přispěju, každý je rád když má někdo jiný o něj zájem proto oplacím podporu tak i ty oplacej jiným

Škoda, že to přítelka nepřenesla přes srdce, byla by to největší podpora jakou bys mohl mít i tak bych doporučil se někomu svěřit, divil by ses kolik lidí s tím muže mit taky problém v okolí jen o tom neví jako my jsme nevěděli dokud se něco nepodělalo a často se najde někdo kdo se rozhodne bojovat po tvém boku, mužete se intezivnějí podporovat.

drž se

- sob dub 07, 2018 10:28 am #3880 Ahoj. Tak nemá cenu chodit kolem horké kaše, píši po dlouhé době a rozhodně ne, abych se pochlubil s progressem... zpočátku šla abstinence dobře, dostal jsem se na svou hranici devíti dní a přišla těžká krize. Byl jsem v práci a totálně jsem se nemohl soustředit, potřeboval jsem upustit... na záchodě do něj 2x cvrnknul a bylo vymalováno. Mně se ulevilo a ani jsem ze sebe neměl nijak zvlášť špatný pocit, řekl jsem si že takhle by to mohlo fungovat i nadále, pstě bez nějaké velké angažovanosti "odpouštět" tlak, když už to bude nesnesitelné. Ale nemá cenu povídat jak to bylo dál... s jídlem roste chuť a já upadl do svého klasického kolečka krátkých nofapů a relapsů. I když zpočátku to bylo celkem neškodné... třeba 3dny bez PMO na 1 lehké zhřešení. Ale to už samozřejmě neplatí... zkusil jsem drasticky odvést noťas k rodičům, nechal jsem si jen mobil. To byl celkem úspěch, bez kompu u péčka člověk neseděl takových hodin, na mobilu to přece jen není ono:) Malá obrazovka, obvykle koukání v posteli, kdy u toho pstě člověk usnul:D A i přes tohle koukání jsem na sobě viděl lehké zlepšení. A kupodivu koukal míň a míň... ale ouha, o velikonocích jsem si přivezl od rodičů noťas zpět a naprosto do toho spadl. Mozek úplně zjančil a snaží se snad dohnat ten měsíc nekvalitního péčka na mobilu... Jdu z práce, říkám si co chci doma udělat, vejdu do pokoje a naprosto automaticky zasednu k pc... absolutně bez jakékoliv vůle tomu vzdorovat:-( Na mobilu jsem si pouštěl jen celkem základní péčko, nic zvráceného..ale teď už to zas šíleně graduje a mám strach sám ze sebe Strašně mě to sere, protože jsem na sobě nějaké zlepšení viděl (moc toho nenamluvím, small talk byl vždycky utrpení... ale po zredukování péčka jsem se celkem v komunikaci angažoval. I brainfg trochu profouknul.). Tenhle text píšu s brutální mlhou na mozku, tak to asi moc konsistentní čtení není... si pořád říkám, co když mě teď srazí auto a budu na smrtelný posteli vzpomínat na svoje poslední dny. A v nich co? Práce a po ní upocenej potmě před blikající obrazovkou. Nedávno jsem četl rozhovor s nějakým zahraničním onkologem, který zveřejnil vzkazy dětí (jeho pacientů), který brzy umřou. A všichni v nich vzpomínali na procházky v přírodě, zvířata, rodinu apod... a na co bych vzpomínal já? Prstě brr, takhle to dál nejde.
Takže všechno odznova... první den bez PMO bude od zítřka, jelikož jsem na P koukal snad do třech do rána a tedy tenhle den už je pošpiněn. Takže textík píšu trochu optimisticky s předstihem. Počítadlo si zařizovat nebudu, budu si psát dny růčo. Ať se má člověk na co těšit:)
A chtěl jsem se zeptat, jak řešíte "blueballs"? Já se fakt kvůli tou nedokážu soustředit... A každý den to je přece zákonitě horší a horší.
Přemýšlím, že bych zas odvezl pryč notebook. Ale co si budem povídat, bez něj je život komplikovanější. Ale domů se zas stejně chvíli nedostanu ,tak to zkusím s ním. Ale budu moc rád za každou radu:)

bez PMO: 5 dní...

- ned dub 08, 2018 6:25 pm #3883 Uff, pane jo, precetl jsem tvuj denik jednim dechem. Citim urcitou podobnost v mem zivote s tvym pribehem, ale nikdy jsem neodesel z dulezite udalosti kvuli pornu :-D.
Drz se, jsem moc zvedav, jak si povedes.

- pon dub 09, 2018 7:36 am #3890 Ahoj

pročetl jsem si teď celý tvůj deník (taky jedním dechem) a chci hlavně říct, že je super, že ses vrátil k psaní deníku.

Jak píšeš, tak být tebou, ten počítač odvez k rodičům (pokud ho nepotřebuje k práci, což tedy asi nepotřebuješ, jak jsem pochopil), a možná i telefon vyměň za tlačítkový

A pak jsem se chtěl zeptat:
1) Teď bydlíš sám?
2) Jak je na tom tvůj sociální život? (přátelé a podob.)
3) Máš nějaké koníčky? Děláš nějaký sport?

Drž se!
Pete

Drž se!
Pete

- pát říj 25, 2019 11:08 am #8470 Ahoj přátelé. Po roce a půl se vracím na toto deníkové fórum a rozhodně ne jako vítěz... od minulých zápisů jsem celkem dlouho bojoval s většími či menšími úspěchy, někdy vydržel týden jak nic a někdy do toho spadl, že musel čumět na P i v práci, chutě eskalovaly do extrémů aby se zas pomalu stabilizovaly na klasice... standardní kolečko resistence a relapsů. Psát jsem přestal jak jinak než proto, že jsem si našel holku:) Vtipné (nebo spíš tragikomické až absurdní) bylo, že to byla asexuálka... duo asexuál a závislák na pornu by se paradoxně mohlo skvěle doplňovat, avšak já jsem se ze své závislosti chtěl dostat. S problémem jsem se po dlouhém váhání slečně svěřil..a moc pochopení zpočátku neprojevila (vlastně se dost zděsila a poradila, ať vyhledám odbornou pomoc... nemilé), nicméně po počátečním šoku mi byla obrovskou podporou, kdy jsme spolu počítali dny, řešili pocity a byla záchranou v záchvatech slabé vůle. Samozřejmě čistý PMO jsem nedržel, nekoukal jsem jen na P... a stav mé mysli se výrazně zlepšil! Vrátila se i nadrbanost... což v našem případě bylo spíše na škodu... asi netřeba říkat, že vztah dlouho nevydržel (i když spíše z nedostatku času... ale skončil by i tak, sexual s asexual to spolu dlouho nevydrží, ať se mají rádi sebevíc).
Po rozchodu spadnul do kolečka PMO ještě víc než roky před tím... přišel jsem o svojí dámskou podporu a v práci byl pod šíleným stresem, kdy projektoval obrovskou halu, zatímco se paralelně stavěla. Tedy totální frustrace ze života, pocit vyhoření, v práci dělal chyby... v podstatě nežil, nesportoval, nevídal se s přáteli, nemeditoval. Od rána do večera projektoval a večer utíkal do konejšivé náruče porna, aby zapomněl na reálný svět. Celý celičký rok života. Hala se dostavěla a ejhle, chvíli na to si našel opět slečnu - pravý opak asexuálky:) Samozřejmě jsem si nedělal iluze o své sexuální výkonnosti po roce intenzivního sledování internetových zvráceností. Ale dopadlo to paradoxně skvěle, slečna mi nedala čas nad tím moc přemýšlet a vzala věci do svých rukou:D A světe div se, já fungoval! A byl čím dál víc nadrbaný! Ta holka mi dokázala vyřadit pornem zničený mozek vždycky ještě dřív, než si uvědomil že se něco děje. Roli v tom hrálo asik i to, že jsem se jí také se svojí závislostí svěřil. Šlo to lehčeji, neboť se mi sama před tím svěřila, že bojuje s bulimií... takže jsme se podporovali navzájem a psali si sdílený deník:) Krásný, otevřený vztah, který jak rychle začal, tak i rychle skončil... slečna odjela na Erasmus do zahraničí a na konci jsme stejně došli k závěru, že nejsme dlouhodobě úplně povahově kompatibilní. Každopádně krásný letní románek.
A do třetice a co mě dostalo zpět na této stránky je slečna číslo 3. Ano, zamiloval jsem se jako nikdy před tím:) A ano, mám nervy, jak nám to dopadne v posteli... jelikož to není asexuálka, ani perverzní bulimička, ale úplně normální holka, která očekává, že kluk je v posteli iniciativní. A kluk by byl rád iniciativní, ale vyplnila se noční můra a v té posteli toho zatím moc nepředvedl.. Přesně mě dohnalo to, čeho jsem se celý rok bál - najdeš si super holku a budeš kvůli pornu v hajzlu. Takže se slečnou nám to klape ve všech směrech, krom toho postelovýho... a začíná jít do tuhého - zjišťuje, že je někde chyba. V posteli moc iniciativní nejsem, vlastně se mi skoro nic ani dělat nechce:-/ Nebýt toho, že jsem před pár měsící fungoval normálně, tak asi panikařím víc. Mezitím zobu kdejaký přírodní přípravek, s tím že vím že mi stejně nepomůže, neboť pornem rozjebaný mozek vyléčí jen delší abstinence... kterou nezvládám, neboť jsem ve stresu a bojím se co přijde. Je to začarovaný kruh stres->PMO->stres->PMO->.... a když už se vás slečná ptá, zda jí teda vlastně přitahujete, tak to ten stres moc neubourá. A jak nás naše okolí už registruje jako couple, tak se samozřejmě ptá, zda jsme spolu spali a my pořád nic. A vím, že přítelkyni to dost trápí... stres. A co na to říct? Víš, jsem zrovna ve stádiu, kdy mě nepřitahuje nic a nikdo, protože jsem od mala závislý na pornu, s čím tedy bojuju, ale ne zrovna vítězně a náš postelovej život bude stát na hovno, dokud se nedám do kupy a my se nesesynchronizujeme? Váhám, zda jí o svém problému říct... ale nechci to zkazit ještě víc. Nepřijde mi, že by pro to měla pochopení. Je to kouzelně obyčejná holka žádný extrémní výkyvy nálad, normální přístup k sexu (alias je strašně nadrbaná), normální přístup k lidem, k jídlu, k okolí... a já na ní vybleju, že jsem závislý na internetových prasárnách... teď máme jet na prodloužený víkend na chatu. A já jsem z toho na mrtvici, hrozí měsíčky a já se úplně modlím ať je dostane. Lze muž klesnout ještě níž?
Samozřejmě jsem včera zhřešil, takže teď pišu s těžkou duševní kocovinou a brainfogem jak kráva... nezvládám to. Měl bych mít teď tu echt motivaci přestat, ale místo toho koukám snad ještě víc než před tím.
Budu teď zkoušet zase chvíli deník psát, tak budete mít pornoholikův PIED v přímém přenosu... nenechávejte to chlapi dojít do extrému. Vím, že teď už je pozdě to řešit. Blíží se mi 30 let, je to přesně 100 dní do narozenin. V 30ti musím být čistý... držte mi palce.

Naposledy upravil littlebuddha dne pát říj 25, 2019 12:30 pm, celkově upraveno 1

bez PMO: 5 dní...