- pon lis 19, 2018 9:21 am
#5263
No, to mi zase svítá na lepší časy: O víkendu jsem konečně pod delší době vypadl mezi lidi, nakonec jsme zkončili na diskotéce kde jsem začal blbnout s jednou holčinou, blbnout ve smyslu tancoval svym "trapným stylem" dělal blbce ze sebe i zní (nečekaně to nemělo pozitivní odezvu ) ale ve finále jsme si asi hodinu vykládali o všem možným, na to že to byla mlada holčina tak mluvila velmi moudře a dospěle, vyměnili jsme si čísla a domluvili se že si napíšeme a třeba i vyrazíme na výlet, no nečekaně na zpravy nereaguje a vnucovat se nebudu, nebudu zapírat že to nezamrzelo připadala mi jako fajn holka s kterou jsem si padl do noty i do oka, byla přesně to co bych ted potřeboval někoho skym bych mohl vypadnou na vylet, pokecat apod. to mi zase hned začla hlava šrotovat jestli po roce jsem schopnej se seznámit s jednou holkou o kterou bych mohl mit zájem a ikdyž mám pocit že se věci mají dobře tak to pak nevyjde protože nevím proč? choval jsem se možná jako trouba..?? A co na to zákon schválnosti. No nečekaně došla zpráva od byvalky, zase ve mě hrklo a dostal jsem kopanec, hlava se rozjela na plný obrátky, posledně jsem se už zařekl že žádný vídání už nebude, už žádný motání hlavy.
Tohle období jsem vždy jaksi přecitlivelej, jakoby se vždy všechny hluboké zážitky odehrávaly právě v tomto období ( po změně času ) nevím čím to je ale mám takové ty dejavu kdy vím, že jsem už tyhle pocity v tuhle dobu cítil a teď je cítím zase, možná nějaky intenzivní zážitek z dětství...
K relapsu to nakonec nevedlo ikdyž skrze ty dejavu myšlenky na P byly protože jsem to tak řešil dtív, ale tentokrat se to nestalo to asi hlavně díky tomu že tu byla realná možnost fungování s někým realným, jenže jak to rychle příšlo tak i odešlo, ale i odmítnutí patří k životu ikdyž bylo podáno formou ignorace, co už život jde dál jsou na světě mnohem horší věci...
Tohle období jsem vždy jaksi přecitlivelej, jakoby se vždy všechny hluboké zážitky odehrávaly právě v tomto období ( po změně času ) nevím čím to je ale mám takové ty dejavu kdy vím, že jsem už tyhle pocity v tuhle dobu cítil a teď je cítím zase, možná nějaky intenzivní zážitek z dětství...
K relapsu to nakonec nevedlo ikdyž skrze ty dejavu myšlenky na P byly protože jsem to tak řešil dtív, ale tentokrat se to nestalo to asi hlavně díky tomu že tu byla realná možnost fungování s někým realným, jenže jak to rychle příšlo tak i odešlo, ale i odmítnutí patří k životu ikdyž bylo podáno formou ignorace, co už život jde dál jsou na světě mnohem horší věci...