Forum Život na pornu 3.3.1

- úte led 22, 2019 3:26 pm #6017 Ahoj Pete rozumím, chápu, muj probém bude určitě v netrpělivosti a také zbabělosti nést odpovědnost za své činy, je jednoduší ukázat prstem na to a pak zase na tohle, že to nefunguje a nepomáhá, místo toho si říct zvoral jsi to, povolil jsi v usilí.

Musím na sebe pustit nějakou špínu co mě teď tíží:
1) Pátek na pivo s kamoškou nebo spíš s kolegyní z práce, vím že má o mě zájem, měl jsem už popito a začli jsme řešit mou minulost dost jsem jí toho na sebe vyklopil (ne o PMO). Na jednu stranu člověk si říká že se nemá bát ukázat se chyby a vady protože potom ho strach z těch chyb neovládá, na druhou stranu jsem ale na sebe řekl škaredé věci a otevřel se osobě, kterou vlastně ani pořádně neznám což by se mohlo vymstít a zklamat se, instinkt mi říká, že taková není ale nikdy neříkej nikdy....

2) Sobota strávena v mraze na stavbě a večer na ples, bohužel opět pan alkohol si semnou pohral a posunul zábrany, posunul je až tak že jsem se vyspal s tou holkou ze silvestru co jsme se domouvali na vypomoc, defakto do mého příběhu zapadá tak že to je holka s kterou jsem se výdal nějaký ten týden ještě před mou poslední přítelkyní, druhý den jsem toho moc litoval, ta 2 zainteresovaná kamoška se to dozvěděla nebo spíš to bylo jasný asi všem když se oba vypaříme během večera. Take první křivda, druhá byla v tom, že ona ke mě něco cití, vidí že jsem se změnil a krapet asi i zmoudřel, jenže já to v sobě už nemám vuči ní, přitahuje me pouze fyzicky ale né charakterově, charakterově mi vubec nesedí, takže další křivka odmítnutí někoho.

No a neděle? To už byla vražedná kombinace: chaser efekt, výčitky, kocovina a začínající rýmečka ze stavby = relaps. Pondělí, že budu doma a vyležím se ať neprskám po lidech v práci = relaps.

Co s tím, rozhodně omezit alkohol.

- úte led 22, 2019 4:40 pm #6019 Když se něco nepodaří nemá smysl přemýšlet o tom. že za to může někdo, něco nebo ty sám. Chyba = minulost. Pouč se z minulosti a snaž se stejné chyby nedělat dvakrát. Nikdy nemá smysl se utápět v myšlenkách na to, že jsi něco podělal. Ne, to co musíš udělat je uvědomit si problém a hned vzápětí si odpustit nebo odpustit ostatním a jít s čistou hlavou dál. Je to bohužel lehčí napsat než se tím řídit. Naše společnost, rodiče a vše kolem nás nás bohužel většinou staví do role oběti.
1)K tomu že jsi na sebe napráskal špínu? no a? Já na sebe napráskám vždy a všechno (možná je to nějaká má snaha být zajímavý nebo na sebe upozornit, já pevně věřím, že se jen snažím být upřímný), ale když už na sebe házíš špínu dělej to s tím vědomím tak, aby jsi toho prostě pak nelitoval. Celé litovaní se a obviňovaní to jsme zas u té minulosti a ty snad žiješ v minulosti? NE žiješ tady a teď. Nádech a výdech a jdeme na to!
2) To se stává srovnaje si to v hlavě co chceš a co nechceš a bud k sobě, k ní a i k těm ostatním holkám naprosto upřímný. Když tě pošle do háje nebo se to podělá nějak jinak. Tak se to stát mělo. Doufám, že tě to zas posune dál na tvé cestě.
3) Nevzdávej se, všichni máme své démony a prohráváme. Já věřím, že když vytrváš jednou budeš zas svobodný.
(to je takový můj filozofický pohled na věc, já to ani jinak neumím)

- pon led 28, 2019 11:45 am #6174 Ahoj Zippe,

víš, osobně nevnímám problém v tom, když jde někdo s pravdou ven, ale je zapotřebí, aby věděl, jaká je jeho motivace, proč to všechno říká a čeho tím chce docílit. Jako vyklopit na sebe všechno jen tak, abys to ze sebe dostal, to můžeš dělat tady na fóru nebo u psychologa ... ale v normálním životě je potřeba přemýšlet nad tou motivací.

Existují prostě "exhibicionisti", kteří se chlubí vším, aby byli zajímaví (něco jak píše Swamp), ale spousta lidí na sebe někdy něco práskne právě proto, že si chce očistit svědomí. Někdy je to právě pod záštitou "upřímnosti", ale ve skutečnosti to ten člověk nedokáže držet v sobě a potřebuje to dostat ven. No a v podstatě dělá z lidí kolem sebe psychology.

Nevím, co jsi jí na sebe všechno vysypal, takže ani nehodnotím to, co tam probíhalo. Prostě se jen vyjadřuji k té myšlence obecně.

Já třeba chodím s pravdou ven otevřeně, ale mým hlavním důvodem je, abych se lidem přiblížil a mohl jim případně pomoci. Když mluvím o své minulosti, kde jako své největší selhání vnímám svůj rozvod s první manželkou, a o své závislosti na pornu, je to hlavně proto, aby lidé necítili takový blok svěřit se mi s vlastním problémem, který je někdy tak zjevný, ale oni ho prostě nechtějí říct.

Pak je druhá skupina lidí, kde prostě moc o svých věcech nemluvím, protože jim nemám jak pomoci, nebo prostě momentálně na to nemám kapacitu. Takže mlčím.

No a pak je ještě skupina blízkých, kterým jsem případně nějak ublížil. Nějaké vyznání je potřeba, aby bylo možné vztah opět napravit. A někdy prostě potřebuji pomoc.

(pokud blábolím, tak je to proto, že jsem fakt nemocný a na antibiotikách )

Pokud ses té holčině s něčím svěřil, tak je otázka, proč jsi to udělal. Co bylo tvým záměrem? Jako přijde mi, že vlastně tam ani není náběh na nějaký trvalý vztah, ve kterém by ti mohla být oporou (chápu to správně?). Možná jsi to ze sebe chtěl dostat ven, protože tě to trápilo. Nebo jsi ji chtěl odradit? (nevím, jen pokládám otázky )

Drž se!
Pete

PS: Nebo se pořád trestáš?

Drž se!
Pete

- pát dub 05, 2019 12:42 pm #7320 Neuroplasticita mi dává zabrat, už je to týden co se cítím jako kdyby mi na čele ležela cihla, někdy to ani nevnímám někdy je to fakt jakoby brnění v hlavě a tlak na čelo, taky mi vrtá hlavou jestli jde o neuroplastickou reakci, protože co vím jsem já jediný na foru co něco takového reportuje, instinkt mi říká že ano, za poslední týden cítím obrovský posun k lepšímu.

- pát dub 05, 2019 2:09 pm #7321 Tentokrat vnimam neco podobneho. Problem je ze, nejsem schopny zcela urcit co je pricinou. Dva tydny me boli v krku. Posledni tyden stridave citim i tu cihlu. Tlak a simrani v hlave na cele. Sem tam mensi zaskub. Dneska jsem dokonce citil, jak se mi rozjizdela migrena, ale to je opet zpusobene vetsi svetelnosti s prichodem jara a oci na to trpi. U me se to da bohuzel vsechno vysvetlil timto zpusobem.
Pravdou ale je, ze posledni dva tydny take instinktivne prozivam velke zlepseni, tak uvidime, kam az to tentokrat dotahneme.

Na fóru od 27. listopadu 2017:
2017: 24,25
2018: 10,11,19,17,33,2,8,9,9,6,5,2,15,5,5,1,4,3,23,8,10,1,1,7,4,3,12,9,17,3,2,5,4,10
2019: 35,2,2,1,9,3,2,1,11,1,2,35,2,34,10,2,6,4,8,3,1,13,13,55(113 no porn),...
2020: ..., 29, 2, 2, 1, 7, ?

- pon dub 08, 2019 6:21 am #7337 Zippe, určitě nejsi sám, taky se mi to děje. Tak, jak jsi to popsal, si to zpětně uvědomuji. Očekávám ovšem, že přijdou fáze, kdy to bude ještě intenzivnější. Je dobré vědět, o co jde, a být na to připraven. Díky.

https://www.youtube.com/@nofapcz

- ned dub 21, 2019 10:02 am #7401 Je mi ze sebe na blití, ikdyž jsem sexuálně aktivní nedokážu se ovládnout, jak když prostě jednou už překročíš určitou hranici není cesta zpět a už kontrolu nad sebou nezískáš jedině až tehdy kdy to dosereš. Popravdě byt sexuálně aktivní a snažit se odprostit od porna je mnohem těžší než hardcore výzva, tam překleneš týden dva a nastane utlum ale takže je to pořád a neustále chaser effekt už mi z toho hrabe, jsem vubec schopen normálně žít a fungovat? Vidina že bych takhle měl fungovat nadosmrti mě děsí k smrti, taková vidina se mi vubec nelíbí chci byt normální zdravý kluk co si váží toho co má, nevím co mám dělat, jsem opravdu jen fňukna nebo taková troska a sráč? Mám potenciál byt čímkoliv misto toho si nechám život brát technologiemi internetem youtubem a pornem, sedím tu a bulím nevím co mám dělat, mužu před tím utéct někde se zavřít ale co pak kdy člověk vyleze ven? Stejně to na každém rohu číhá, je jedno jestli je sám na bytě nebo jestli je odjetej někde na farmě kdo ví kde, je potřeba si to vyřešit v sobě tam kde člověk je. Tohle je druhý rok mého boje ale příliš jsem se neposunul točím se v kruhu který je jednou širší jednou užší na to kolik mám znalostí s P a negativních životních zkušenosti myslel bych že budu jinde.

- pon dub 22, 2019 10:19 am #7404 Od vcerejsiho vecera lezim v posteli přemítam o zivote, zvedam se jen na zachod a pro vodu, nejim, je mi zle. Je mi zle ze sebe z toho co se ze me stalo, poprve jsem vazne uvazoval o ukonceni meho pobytu na tomto svete. Pripadam si jako by nekdo nebo neco ve me mi porad tahalo za volant meho zivota a tlacilo me na zcesti ci rovnou ze srazu. Shledl jsem hodiny videi o seberozvoji a bojem s pornografii, dokazu byt jiny? Natrvalo se zmenit? Ne navzdy uz budes fetka zavislak, do smrti se budes muset mit na pozoru, tvuj mozek a tva mysl je nemocna, zdeformovana.
Dej svemu zivotu smysl, zasluz si misto zde na zemi, porad jen fnukas, ze tobe se neco stalo, ty sam sis to udelal jen ty jsi za to odpovedny a taky za to jak s tim nalozis, vzdy to nekam dotahnes vypracujes se ale pak si myslis jak mas vyhrano a ze dal uz to pujde samo, hovno leda prestanes byt pozorny = selzes a zklames opet sebe a ty okolo, budes zase zivorit jako zombie telo bez duse jen pytel sracek. Je mi z tebe tak nabliti!!!

- pon dub 22, 2019 10:55 am #7406 Zasloužit si místo na Zemi? Já myslím, že každý člověk alespoň podvědomě ví, že si život nijak nezasloužil a přesto naživu je. Tyhle úvahy bych nechal stranou, důležité je, že pán i kmán, princ i chuďas mají všichni jediný majetek; současný okamžik. Nemá smysl se utápět v cobykdyby, žijeme v jednom bodě na časové ose a pokaždé když tiknou hodiny, tak je to pryč, ať zlé nebo dobré. Soustřeďme se na to, co děláme právě teď.

- stř črc 17, 2019 1:55 pm #7953 Po posledním relapsu a také po vzoru Šaula jsem svuj problém vyklopil i rodině, pouze teda sesře a máti, mamka nějak tušila že s tím mám problém ale až do té doby netušila jak moc, moc se mi ulevilo když jsem se svěřil a výstupem z obou těchto rozhovorů bylo že bych si možná mohl zkusit zajít k psychiatrovi nebo k sexuologovi k čemuž jsem byl po zkušenostech vás co ste byli dost skeptický ale nemám co ztratit tak jsem se objednal.

Navštívil jsem pana Holana v Brně:
https://www.znamylekar.cz/jan-holan/psychiatr/brno

Nic jsem od této návštěvy neočekával ale rozhodně jsem tam šel s odhodláním, že na žádné prášky nekývnu, cpát do sebe chemii a chodit tu otupěle jako zombie opravdu nehodlám, nebylo to ani třeba, s panem doktorem jsme fajn pokacali vyslechl mě a řekl svůj názor. Závislost na pornografii zná a sám se mě i ptal na její následky (PIED, před. ejakulace) proto jsem nabyl pocitu že ví o problematice PMO. O PMO jsme ale mluvili jen okrajově spíše jsme řešili mou minulost, byvalku především a o mých pocitech, práci apod. Trošku mě uzemnil svým názorem, že nevěra je potřeba vždy zatajit v zájmu budoucího fungování vztahu, je to jeho názor neberu mu ho ale nesdílím ho. Diskutovali jsme také na téma kompletní abstinence PMO, naznačil že není od věci někdy upustit páru, zde jsem mu řekl svuj názor že i MO je schůdek od toho vrátit se k P a vnímám to jáko ztrátu životní energie a poteciálu stejně tak že nechci jít cestou románků a prátelství s výhodami, tak jsme se shodli, že případně tohle tělo samo vřeší polucí. Popsal jsem mu můj progress boje s PMO čemu se teď věnuji, jaké mám vize do budoucna a závěr?

"Já nemám co bych vám poradil, ušel jste kus cesty a je nutno na ní setrvat aby si to vše sedlo, váš čas jistě příjde, rozchod s bývalou partnerkou vnímejte jako cennou lekci která vás oba posunula a vás přivedla na tuto cestu sebepoznání a sebe zdokonalení, na antidepresiva to rozhodně není, to co zažíváte je normální, život není vždy růžovej a vždy nemůžeme mít skvělou náladu."

Popřál mi hodně štěstí a že si myslí že ani další schůzka není nutná leda bych se chtěl stavit a zase si pokecat. Čímž v mých očich pan doktor velmi stoup - nechce mi cpát nějaky svistvo + nehodlá rýžovat na dalších schůzkách. Za mě spokojenost dodalo mi to odvahy a utvrdilo v mé cestě. Takže já můžu doporučit, ano asi kdybych tam přišel po týdnu na P tak by to probíhalo jinak ale takhle mi to dodalo motivaci a jsem na sebe opravdu hrdej a vím, že to vše má smysl.