- čtv dub 26, 2018 2:08 pm
#3956
Tak mám 3 měsíce bez porna! Nepočítal jsem to úplně přesně, ale nějak koncem tohohle týdne to budou 3 měsíce. Co mi nakonec pomohlo?
Uvědomit si, jak jsem z porna zhnusenej a pamatovat na to. Po posledním relapsu jsem si napsal do deníku fixou a kapitálkama UŽ NIKDY. Samotnýho mě překvapilo, že to má mnohem lepší efekt než si to držet jen v hlavě. Mozek je totiž schopnej sám sebe velmi rychle obelhat, když to potřebuje. V takových chvílích si řeknu, no jo, jednou jsem sice skončil, ale určitě jsem to nemyslel tak definitivně a nadobro - a kdoví jestli jsem vůbec skončit chtěl. Takhle jsem si, když jsem měl chuť a vypadalo to, že to nedám, vytáhnul deník a znova se na to podíval. Nebo stačilo jen si vzpomenout a vybavit si, že to mám zapsaný (modrou fixou a s vykřičníkama). To mozek neokecal.
Musím teda dodat, že to nejsou tři měsíce bez PMO, ale jen bez P. Když jsem to nezvládal a cítil jsem nájezd dopaminu a chvění jen při pohledu na klávesnici, tak jsem si ulevil. Ale bez P.
Nemyslím si, že by masturbace byla nějaká prospěšná činnost, ale je to pořád lepší než strávit několik hodin na tvrdým pornu a zbytek týdne se vzpamatovávat z toho hnusu. Beru to asi jako takovou substituční terapii. Závislí na opiátech mají metadon místo heroinu. Taky je to droga, ale bez toho paralyzujícího nájezdu a mnohem bezpečnější.
Jasně může se vyskytnout chaser efekt, to je nepříjemný. Ale není to vždycky, spíš když už jsem "rozjetej" předtím. Chaser mě ale chytal i v hard modu po erotických snech (což bylo možná ještě horší). Ano, myšlenky z porna se nějakým způsobem recyklují i při masturbaci, ale s prodlužující dobou abstinence slábnou a hlavně na rozdíl od porna nepřibývají další.
Mám pocit, že se to nutkání k masturbaci postupně snižuje. Teď naposledy to bylo tak po 14 dnech. I když zas musím uznat, že to bylo s velkým chaser efektem a malou úlevou od nadrženosti. Problém vidím v tom, že čím dýl vydržím, tím je pak větší rauš a chuť to opakovat. Chce to asi najít balanc. Moc se netrápit, na druhou stranu se ale naučit ovládat.
Mám pocit, že na to musím jít postupně. Utnout rozjíždějící se fantazie tříminutovým posezením s kapesníčkem na záchodě je lepší než dva dny cravingu, který pak skončej edgingem a v lepším případě taky pouze masturbací, v horším relapsem na pornu. Ten záchod je docela zajímavý setting, protože jsem si vědomej toho, že je to místo primárně na jiný úkony a člověk cítí určitý ohrožení a neprotahuje to příliš dlouho. Což je důležitý, protože cílem není si zas užít, ale jen pro vlastní slabost ulevit, aby nedošlo k relapsu, tzn. se to zas tolik neliší od jiných aktivit na toaletě
.
Ještě poznámka k tomu ulevování. Asi se tady na fóru shodnem, že naše nutkání a bažení po pornu se zhoršujou ve stresu. Když jsem si chtěl pohladit našeho bojácnýho burgundskýho králíka, docvaklo mi, že s tím stresem a strachem jsme na tom podobně jako ten králík ( btw hezky o tom píše Honzák ve svojí Psychosomatický prvouce). Ten králík se hrozně bojí a když na něj člověk šáhne, škubne sebou, stáhne se do kouta, přikrčí se a zrychlí se mu dech (nevím proč, ale hrozně sípe). U člověka je to úplně stejný, zatnou se svaly, zrychlí se dech a tep, stoupne tlak, vyměšování se odloží na později. To všechno díky sympatiku.
To všechno se děje, když jsme ve stresu, samovolně a proti naší vůli. Zvláštní je, že když tušíme nějaký stres, třeba když se ráno probudím a čeká mě zkouška, tělo se nějak podvědomě brání a sepne parasympatikus, teda kontraregulační systém, a trochu to s tou kontraregulací přepískne - dostaví se průjem z nervozity, na malou chodí člověk taky často a s málem. Je to taková nevědomá obrana před tím, že si nebudem moc dojít, až přijde tvrdý na tvrdý.
No a PMO je vlastně taky taková obrana. Najednou mám všechny ty jinak nepříjemný a nedobrovolný pocity ve svý moci. Stačí jen pár pohybů pod pupkem a zvýší se tep, vzroste tlak, zrychlí se dech a zatnou se ty správný svaly. Jen s tím rozdílem, že při stresu tyhle pocity ovládá spíš než já prostředí, a tady si je řídím a navozuju sám. Nakonec přichází parasympatikus a dojde k vyprázdění (ejakulaci) a duševním pocit, řekl bych, vyprázdění taky docela dobře vystihuje - podobně jako uvolnění, který se týká jednak psychickýho stavu, ale hlavně svalů, které povolí z předchozí kontrakce. Jenže původní stresor dál zůstává, sice jsme se na chvíli uvolnili, ale zkouška nás stále čeká, nepříjemný šéf v práci si na nás stále brousí zuby...
Proč to vlastně píšu? Protože mě tohle pomohlo uvědomit si, jak jsou stres (ale i jiné duševní stavy) a naše tělesný touhy v těsným spojení a jedno ovlivňuje druhý (a nejspíš i jedno je druhým). Rady, že když přichází craving, je dobrý si jít zaběhat nebo to jinak vypotit mi nikdy nepřišly dobrý, resp. to na mě vůbec nefungovalo. Sice jsem si třeba dal do trika, ale když jsem se vrátil domů, znovu mě draply ty samý fantazie a žádná avizovaná úleva se nekonala. Podobně mi přišla zbytečná studená sprcha, kterou přiznám se, jsem ale mockrát nezkoušel. Až teď mi došlo, že to jsou spíš preventivní aktivity, který snižujou stres a úzkost dlouhodobě. Když už se rozjede craving, tak to moc nepomůže. Vlastně nevím, co pomůže na rozjetý craving...Asi jen pevná vůle.
Všem přeju zdar a úspěch.
A nenechte se v žádném případě odradit mým příspěvkem od hard modu. Držte se toho, co funguje vám.
