- pon srp 07, 2017 5:22 pm
#2934
Ahoj chlapi,
všechny zdravím a děkuju v první řadě Wasabimu za založení těhle stránek, ale také všem, kteří jste se k nim připojili. Já začnu možná jakoby opačně, nejdříve trochou filozofováním.
To proč Vám opravdu všem děkuju, jo to, co už nějakou dobu tuším a co je tak výborně popsané v posledním příspěvku na blogu. Vřele doporučuji přečíst, zde je zkopírovaný odkaz na článek, který tam Wasabi uvádí.
https://archetypal.cz/2015/johann-hari- ... addiction/
Když to řeknu stručně, jak to cítím já, tak nejdůležitější je člověk. A abychom byli lidmi, tak se potřebujeme navzájem. Sám můžeš dokázat všechno možný (třeba i koukat na "P"), ale to nejdůležitější a jediný smysluplný, můžeme jen dohromady a spolu navzájem. Jsme tak prostě udělaný.
A teď tedy k mému příběhu:
V něčem asi nejsem typický a v něčem jsem zase úplně typický a stejný
Zkrátka když tak čtu příspěvky ostatních, tak vidím, že jsem asi trochu zamrzlý a zpomalený.
Teď je mi 44, abyste věděli do jakého časového kontextu mě zařadit. Jako kluk a v dospívání jsem svoji sexualitu moc neřešil (krom toho, že se mi líbili holky). V rodině se tohle téma neřešilo, spíš vytěsňovalo.
Mezi tím jsem se stal věřícím křesťanem a snažil se být i v této oblasti co možná nejvíce "čistý". Měl jsem dost práce a sportu, takže na nějaké "blbiny" mi už jaksi nezbývalo a samozřejmě, že za socíku ty příležitosti ať už jde o drogy nebo porno moc nebyly. Jednou si brácha koupil nějakou seriozní sexuologickou knížku, takže jsem se trochu vzdělal a během dospívání měl svoje fantazie a poluce. Nicméně, a to je asi zjišťuji kuriózní, jsem udělal první zkušenost s onanií po přečtení jedné erotické knížky asi ve zhruba 27 letech. Přestože jsem samozřejmě měl zhlídnutý vše co mi přišlo pod ruku (tak jak byly postupně možnosti - časopis, noviny, první erotické filmy v televizi apod). Zkušenost s holkama prakticky žádná.
Nicméně jsem měl svoji představu o "čistotě" a trápil se každou takovou zkušeností. Přesto nebo právě proto, se vše stále rozjíždělo a záleželo vlastně jen na vnějších podmínkách. Moje vůle byla stále slabší a spíš nijaká.
Takže jsem nakonec spad snad úplně do všeho (myslím internet), kromě živých holek. Nechci to už protahovat líčením všech konkrétních témat, to zase třeba někdy jindy podle potřeby.
Jaký je můj současný pohled?
Učení a naše chápání jsou dvě jiné věci. Stále si myslím, jak o tom mluví všechny dobré spirituality, že sexualita je moc důležitá a je potřeba s ní nakládat rozumně. Buď může přinášet to, co přinášet má nebo mít destruktivní a zničující charakter. To co má přinášet je, myslím, především sbližovat lidi.
Ostatně na to jsme již asi nějakým způsobem přišli všichni. Asi jde o to, jak vyváženě to uchopit v praxi. Také souhlasím s tím, že závislost na "P" není ani tak příčinou jako spíš důsledkem toho jaký je náš život na jiných rovinách.
Pak se to samozřejmě zaciklí a již se stává i příčinou, ale není to primírní. Nakonec nám naše závislost může ukázat na opravdové příčiny a můžeme vypátrat jak začít nový a mnohem smysluplnější život.
Moje budoucnost?
Já s tím vlastně bojoval tak nějak vždycky a minulý týden jsem ztrácel prakticky všechnu naději.
Novou naději, tak silnou, že hraničí s jistotou jsem dostal právě po vstupu na tyhle stránky. Vnímám ohromnou sílu komunity a že to spolu můžeme dokázat.
Teď je pro mne inspirativní měsíční závazek. Počítadlo jsem si již nějaké stahoval, ale ještě nevím jak ho připojím k deníku a dnes již nemám čas.
Nicméně počítat se mi to bude dobře, protože poslední "úlet" jsem měl 31.7. Takže dnes vlastně slavím týdenní výročí a funguje to.
Takže ještě jednou všem velký díky, protože tohle je přesně to, co člověk sám nemůže zvládnout.
Petr
všechny zdravím a děkuju v první řadě Wasabimu za založení těhle stránek, ale také všem, kteří jste se k nim připojili. Já začnu možná jakoby opačně, nejdříve trochou filozofováním.
To proč Vám opravdu všem děkuju, jo to, co už nějakou dobu tuším a co je tak výborně popsané v posledním příspěvku na blogu. Vřele doporučuji přečíst, zde je zkopírovaný odkaz na článek, který tam Wasabi uvádí.
https://archetypal.cz/2015/johann-hari- ... addiction/
Když to řeknu stručně, jak to cítím já, tak nejdůležitější je člověk. A abychom byli lidmi, tak se potřebujeme navzájem. Sám můžeš dokázat všechno možný (třeba i koukat na "P"), ale to nejdůležitější a jediný smysluplný, můžeme jen dohromady a spolu navzájem. Jsme tak prostě udělaný.
A teď tedy k mému příběhu:
V něčem asi nejsem typický a v něčem jsem zase úplně typický a stejný
Zkrátka když tak čtu příspěvky ostatních, tak vidím, že jsem asi trochu zamrzlý a zpomalený.
Teď je mi 44, abyste věděli do jakého časového kontextu mě zařadit. Jako kluk a v dospívání jsem svoji sexualitu moc neřešil (krom toho, že se mi líbili holky). V rodině se tohle téma neřešilo, spíš vytěsňovalo.
Mezi tím jsem se stal věřícím křesťanem a snažil se být i v této oblasti co možná nejvíce "čistý". Měl jsem dost práce a sportu, takže na nějaké "blbiny" mi už jaksi nezbývalo a samozřejmě, že za socíku ty příležitosti ať už jde o drogy nebo porno moc nebyly. Jednou si brácha koupil nějakou seriozní sexuologickou knížku, takže jsem se trochu vzdělal a během dospívání měl svoje fantazie a poluce. Nicméně, a to je asi zjišťuji kuriózní, jsem udělal první zkušenost s onanií po přečtení jedné erotické knížky asi ve zhruba 27 letech. Přestože jsem samozřejmě měl zhlídnutý vše co mi přišlo pod ruku (tak jak byly postupně možnosti - časopis, noviny, první erotické filmy v televizi apod). Zkušenost s holkama prakticky žádná.
Nicméně jsem měl svoji představu o "čistotě" a trápil se každou takovou zkušeností. Přesto nebo právě proto, se vše stále rozjíždělo a záleželo vlastně jen na vnějších podmínkách. Moje vůle byla stále slabší a spíš nijaká.
Takže jsem nakonec spad snad úplně do všeho (myslím internet), kromě živých holek. Nechci to už protahovat líčením všech konkrétních témat, to zase třeba někdy jindy podle potřeby.
Jaký je můj současný pohled?
Učení a naše chápání jsou dvě jiné věci. Stále si myslím, jak o tom mluví všechny dobré spirituality, že sexualita je moc důležitá a je potřeba s ní nakládat rozumně. Buď může přinášet to, co přinášet má nebo mít destruktivní a zničující charakter. To co má přinášet je, myslím, především sbližovat lidi.
Ostatně na to jsme již asi nějakým způsobem přišli všichni. Asi jde o to, jak vyváženě to uchopit v praxi. Také souhlasím s tím, že závislost na "P" není ani tak příčinou jako spíš důsledkem toho jaký je náš život na jiných rovinách.
Pak se to samozřejmě zaciklí a již se stává i příčinou, ale není to primírní. Nakonec nám naše závislost může ukázat na opravdové příčiny a můžeme vypátrat jak začít nový a mnohem smysluplnější život.
Moje budoucnost?
Já s tím vlastně bojoval tak nějak vždycky a minulý týden jsem ztrácel prakticky všechnu naději.
Novou naději, tak silnou, že hraničí s jistotou jsem dostal právě po vstupu na tyhle stránky. Vnímám ohromnou sílu komunity a že to spolu můžeme dokázat.
Teď je pro mne inspirativní měsíční závazek. Počítadlo jsem si již nějaké stahoval, ale ještě nevím jak ho připojím k deníku a dnes již nemám čas.
Nicméně počítat se mi to bude dobře, protože poslední "úlet" jsem měl 31.7. Takže dnes vlastně slavím týdenní výročí a funguje to.
Takže ještě jednou všem velký díky, protože tohle je přesně to, co člověk sám nemůže zvládnout.
Petr
začíná se na 10 min denně pak 15 a 20