- pon úno 03, 2020 11:55 am
#8901
Asi se mnou nebudeš souhlasit, ale myslím si, že je to přesně naopak. Marním život tím, že na sílu usiluji o něco co smysl nemá nebo to ani jako člověk chtít nemám, protože mi to ve skutečnosti nakonec ublíží. Nechci proplouvat, chci žít tady a teď, nechci přežívat nebo žít budoucností, s představou, že na základě své práce a úsilí budu za teprve šťastný a spokojený. S tímhle myšlením nebudu spokojený nikdy, je to jako s těmi cíli, něčeho dosáhneš a musíš si hledat další cíl. Jenže já už nemusím ničeho dosahovat, nikomu nemusím nic dokazovat, ani sobě, ani druhým, ani Bohu. Hodně mě inspiruje zvířecí říše. Zvířátka prostě žijí podle toho čím jsou. Bohužel já jako člověk jsem se odklonil od svého původního poslání, žít jako člověk. Místo toho žiji pro peníze, pro práci, pro větší slávu u lidí, pro to být všemi milován. Všechno tohle mě ale dráždí a nakonec ve mě vyvolává pýchu nebo sebenenávist a pocit moci nebo bezmoci, v závislosti na tom, zda jsem nebo nejsem na koni. To vede k obrovskému tlaku jenž exploduje při relapsu.
Podlehl jsem současné společnosti, která oslavuje výkon. Všude se píší knížky o tom jak být lepší, úspěšnější, krásnější, chytřejší. Cožpak nejsem sám o sobě dost dobrý? Vždyť všechno co Bůh stvořil je dobré. I ďábel byl dobrý jako Světlonoš, jenže zaslepen pýchou chtěl být něco víc. Pýcha je vlastně první hřích. Pýcha ale není pro člověka. Popravdě, myšlenka, že se vyvíjíme a posouváme, že za 10 let budeme lepší než dnes, je zcestná, sám o tom můžu vykládat. Jsem pořád stejný, jen si o sobě můžu něco nalhávat.
Ano Bandi, jsem mrtvý, už jsem to tady psal, umřel jsem sám sobě. Proč bych měl stále vybíhat do kopce, který nemůžu nikdy zdolat? Ty už to děláš déle jak tři roky a celou tu dobu padáš na hubu. Posunulo tě to nějak? Ne, máš akorát vylámané všechny zuby. Dřív nebo později stejně všichni spadnou. Není lepší zůstat na dně, v bezpečí? V pokoře pod Boží ochranou?
Ano Ganno17, sebepoznávání je jednou z nejdůležitějších činností vůbec. Já jsem poznal že jsem jenom člověk, který si na nic nemusí hrát. Teprve teď, když jsem se snížil až na samotné dno, mohu se mít skutečně rád a být vděčný za život, který mi byl svěřen. Pokud bych si myslel, že jsem jako člověk něco víc, byl bych na sebe tvrdý a očekával bych od sebe nerealistické výsledky. Honil se od jednoho extrému ke druhému, tak jak jsem to celý život doposud dělal. Přečti si můj deník, byl jsem k smíchu.
Banderas píše: Pokud žitím obyčejného života myslíš to, že životem v tichosti nenápadně propluješ, tak ne, takový život žít nemůžeš. Resp. můžeš, ale bude to život promarněný.
Asi se mnou nebudeš souhlasit, ale myslím si, že je to přesně naopak. Marním život tím, že na sílu usiluji o něco co smysl nemá nebo to ani jako člověk chtít nemám, protože mi to ve skutečnosti nakonec ublíží. Nechci proplouvat, chci žít tady a teď, nechci přežívat nebo žít budoucností, s představou, že na základě své práce a úsilí budu za teprve šťastný a spokojený. S tímhle myšlením nebudu spokojený nikdy, je to jako s těmi cíli, něčeho dosáhneš a musíš si hledat další cíl. Jenže já už nemusím ničeho dosahovat, nikomu nemusím nic dokazovat, ani sobě, ani druhým, ani Bohu. Hodně mě inspiruje zvířecí říše. Zvířátka prostě žijí podle toho čím jsou. Bohužel já jako člověk jsem se odklonil od svého původního poslání, žít jako člověk. Místo toho žiji pro peníze, pro práci, pro větší slávu u lidí, pro to být všemi milován. Všechno tohle mě ale dráždí a nakonec ve mě vyvolává pýchu nebo sebenenávist a pocit moci nebo bezmoci, v závislosti na tom, zda jsem nebo nejsem na koni. To vede k obrovskému tlaku jenž exploduje při relapsu.
Podlehl jsem současné společnosti, která oslavuje výkon. Všude se píší knížky o tom jak být lepší, úspěšnější, krásnější, chytřejší. Cožpak nejsem sám o sobě dost dobrý? Vždyť všechno co Bůh stvořil je dobré. I ďábel byl dobrý jako Světlonoš, jenže zaslepen pýchou chtěl být něco víc. Pýcha je vlastně první hřích. Pýcha ale není pro člověka. Popravdě, myšlenka, že se vyvíjíme a posouváme, že za 10 let budeme lepší než dnes, je zcestná, sám o tom můžu vykládat. Jsem pořád stejný, jen si o sobě můžu něco nalhávat.
Ano Bandi, jsem mrtvý, už jsem to tady psal, umřel jsem sám sobě. Proč bych měl stále vybíhat do kopce, který nemůžu nikdy zdolat? Ty už to děláš déle jak tři roky a celou tu dobu padáš na hubu. Posunulo tě to nějak? Ne, máš akorát vylámané všechny zuby. Dřív nebo později stejně všichni spadnou. Není lepší zůstat na dně, v bezpečí? V pokoře pod Boží ochranou?
Ano Ganno17, sebepoznávání je jednou z nejdůležitějších činností vůbec. Já jsem poznal že jsem jenom člověk, který si na nic nemusí hrát. Teprve teď, když jsem se snížil až na samotné dno, mohu se mít skutečně rád a být vděčný za život, který mi byl svěřen. Pokud bych si myslel, že jsem jako člověk něco víc, byl bych na sebe tvrdý a očekával bych od sebe nerealistické výsledky. Honil se od jednoho extrému ke druhému, tak jak jsem to celý život doposud dělal. Přečti si můj deník, byl jsem k smíchu.
Na fóru od 27. listopadu 2017:
2017: 24,25
2018: 10,11,19,17,33,2,8,9,9,6,5,2,15,5,5,1,4,3,23,8,10,1,1,7,4,3,12,9,17,3,2,5,4,10
2019: 35,2,2,1,9,3,2,1,11,1,2,35,2,34,10,2,6,4,8,3,1,13,13,55(113 no porn),...
2020: ..., 29, 2, 2, 1, 7, ?
2017: 24,25
2018: 10,11,19,17,33,2,8,9,9,6,5,2,15,5,5,1,4,3,23,8,10,1,1,7,4,3,12,9,17,3,2,5,4,10
2019: 35,2,2,1,9,3,2,1,11,1,2,35,2,34,10,2,6,4,8,3,1,13,13,55(113 no porn),...
2020: ..., 29, 2, 2, 1, 7, ?
Byl byl bláhový kdybych si myslel, že svou zkušenost můžu přenést. Nevadí, mě osobně tento modus vivendi naplňuje neuvěřitelnou radostí, takže zde na tom svém dně zůstanu. Paradoxně jsem daleko aktivnější než normálně a stále něco dělám. Normálně jsem jen stál paralyzovaný při pohledu na výšku té nezdolatelné hory. Raději jsem se proto utábořil na její patě a je mi tu dobře. Jakmile jsem se vzdal kontroly, život mi automaticky začal přinášet do života neuvěřitelné situace, lidi a věci. Nemůžu jinak než si to užívat. A ne, na dně opravdu neujíždím na pornu a masturbaci. Klečím na zemi v pokoře před svým stvořitelem.
