- úte zář 03, 2019 11:37 am
#8294
Ahoj všem,
dlouho jsem na toto fórum nezavítal, a tak jsem se rozhodl stručně sepsat, kam mě moje vnitřní intuice za poslední dva prázdninové měsíce dovedla.
Nejprve bych ale rád vysvětlil důvod své nepřítomnosti. Abych byl upřímný, zjistil jsem, že mě vlastně sice tato skupina silně motivovala v začátcích mého odvykání (za to děkuji a jsem neskonale vděčný). Postupem času ale jako bych přešel od závislosti na P k závislosti na čtení příspěvků zde, radění členům a psaním někdy až moc nadbytečných úvah do svého deníku. Místo abych dělal něco užitečnějšího a konečně se v životě posunul dál, když už jsem P vytěsnil, moje působení na tomto fóru stejně sebralo ten čas, který jsem dříve věnoval P (což se, opět opakuji, v začátcích odvykání dokonale hodí). Myslím, že to bylo díky jednomu z členů, který se kdysi začal vyjadřovat dost kriticky o podstatě přemýšlení zdejších abstinentů (bohužel jsem zapomněl nick i v jakém deníku to bylo). Po prvním přečtení jeho příspěvku jsem ho chtěl zkritizovat za nevybíravý slovník a způsob, jakým ostatní spolubojovníky sráží. Jenže pak jsem si nějak vnitřně uvědomil, že má pravdu. Neberte to teď nějak zle, ale já nechci skončit tak, že tu budu psát, jak už konečně přestanu sledovat P, pak přidám stovky úvah o tom, jak jsem nyní vnitřně smířen se svojí cestou a nakonec relapsnu, na což mě budou ostatní podporovat, že i tak jsem borec, že jsem to vydržel a že bude dobře. Hádejte co bude následovat? No, opět ten samý cyklus. A víte proč? Protože závislost na P vytěsníte závislostí na uznání nebo solidaritě zdejších uživatelů. Starou dopaminovou cestu nahradíte novou, o to více komplikovanější. Nechci se pořád donekonečna uzdravovat - přišel jsem sem, abych se uzdravil. Doufám, že je to srozumitelné. A ano - toto fórum je skvělé. Hlavně v začátcích, kdy se člověk opravdu potřebuje vypsat ze svých problémů a vlastně si tím i uvědomit, co mu vlastně jeho závislost na P bere. Jenže, jak už věděli naši předci, všeho s mírou. Nedá se předpokládat, že neustálým brečením a anonymním svěřováním zde se něco vyřeší. Ano, zdejší rady mohou přijít občas k užitku, ale ten nejdůležitější krok, ten musí každý z nás už udělat sám.
Proč jsem se tedy vrátil? Myslím si, že těm, kteří moji cestu sledují a třeba je i inspiruje, dlužím podělení se o svůj příběh. O to, jak se vyvíjí a jestli náhodou můj způsob přemýšlení a náhled problémů pro ně nepředstavuje motivaci, kterou potřebují ke svému úspěšnému abstinování.
Co se dělo ty dva měsíce? V prvním měsíci proběhl 14-ti denní relaps. Ano, nezvládl jsem svou masturbační taktiku a sešel jsem z cesty. Proč? Nebyl jsem na to ještě mentálně připraven. Co jsem za tu dobu stačil? Vlastně úplně všechno a prakticky jsem se vrátil do stavu, v kterém jsem byl před 100 denním úspěšně ukončeným hard modem. Přesto jsem ale za těch 14 dní vděčný. Víte proč? Protože po něm už jsem věděl, že je jednou pro vždy konec. Pochybujte nebo ne, ale já to prostě vím. Nejsem si jist, jestli to umím nějak přesně vyjádřit. Bylo to, jako kdyby mě něco vyššího, dosaďte si dle svého přesvědčení, řeklo, že toho už bylo dost. Možná to jen bylo to, že jsem měl najednou možnost porovnání - v jakém stavu byla moje mysl po hard modu a v jakém byla po 14 denním sjíždění P, chatování na modrobílém webu a dalších libůstkách. Nevím. Možná. Já ale vím, že už je s P konec. Že už jsem přestal. A víte vy co? Dokonce jsem se vrátil i k MO, když nemá partnerka chuť na sex, což bývá oproti mému apetitu často. Probíhá to ale tak, že si o ni moje vlastní tělo řekne náležitě, jak se patří, erekcí. Je to paráda a je to bez výčitek. Je to přirozené. Můžete o mém aktuálním stavu pochybovat, můžete mě kritizovat. To je ale asi vše, co v tomhle on-line anonymním světě můžete. Rozhodl jsem se zde nebrečet, rozhodl jsem se přestat s užíváním P, protože P pro mě znamená PIED, úzkosti, zmatek v hlavě, myšlenky na smrt, neseberealizaci, introvertnost, závislost, smutek, bolest, špatný spánek, závist, slabost, nemoc, zničené životy, posedlost, nepřirozenost, chtíč, nevyrovnanost, atd. Může se stát, že si někdo bude myslet, že mně chybí pokora, ale bez sebevědomí a ukrojení trochu té pokory by pravděpodobně ani Hillary nevylezl na Everest.
Můj vztah k tomuto fóru do budoucna? Určitě na toto fórum nechci zanevřít, protože mně, jak už jsem zmínil, v začátcích neskutečně velmi pomohlo. Určitě bych bez něj nebyl tam, kde jsem nyní. Uzdravený. Sice napořád závislý, ale uzdravený abstinent, který už se ke své droze nevrátí. Kdokoliv tedy rezonuje s mým příběhem a chce ode mě radu týkající se abstinence od P - jak nastavit mysl a tělo při této velké výzvě, se mně může kdykoliv na cokoliv v tomto deníku nebo formou PM zeptat. Nevím ještě, s jakou četností budu toto fórum navštěvovat, ale jeho dotaz nezůstane určitě nezodpovězený.
Děkuji všem, kteří můj příspěvek dočetli a případně sledují moji cestu. Doufám, že jsem pro vás dobrým příkladem.
dlouho jsem na toto fórum nezavítal, a tak jsem se rozhodl stručně sepsat, kam mě moje vnitřní intuice za poslední dva prázdninové měsíce dovedla.
Nejprve bych ale rád vysvětlil důvod své nepřítomnosti. Abych byl upřímný, zjistil jsem, že mě vlastně sice tato skupina silně motivovala v začátcích mého odvykání (za to děkuji a jsem neskonale vděčný). Postupem času ale jako bych přešel od závislosti na P k závislosti na čtení příspěvků zde, radění členům a psaním někdy až moc nadbytečných úvah do svého deníku. Místo abych dělal něco užitečnějšího a konečně se v životě posunul dál, když už jsem P vytěsnil, moje působení na tomto fóru stejně sebralo ten čas, který jsem dříve věnoval P (což se, opět opakuji, v začátcích odvykání dokonale hodí). Myslím, že to bylo díky jednomu z členů, který se kdysi začal vyjadřovat dost kriticky o podstatě přemýšlení zdejších abstinentů (bohužel jsem zapomněl nick i v jakém deníku to bylo). Po prvním přečtení jeho příspěvku jsem ho chtěl zkritizovat za nevybíravý slovník a způsob, jakým ostatní spolubojovníky sráží. Jenže pak jsem si nějak vnitřně uvědomil, že má pravdu. Neberte to teď nějak zle, ale já nechci skončit tak, že tu budu psát, jak už konečně přestanu sledovat P, pak přidám stovky úvah o tom, jak jsem nyní vnitřně smířen se svojí cestou a nakonec relapsnu, na což mě budou ostatní podporovat, že i tak jsem borec, že jsem to vydržel a že bude dobře. Hádejte co bude následovat? No, opět ten samý cyklus. A víte proč? Protože závislost na P vytěsníte závislostí na uznání nebo solidaritě zdejších uživatelů. Starou dopaminovou cestu nahradíte novou, o to více komplikovanější. Nechci se pořád donekonečna uzdravovat - přišel jsem sem, abych se uzdravil. Doufám, že je to srozumitelné. A ano - toto fórum je skvělé. Hlavně v začátcích, kdy se člověk opravdu potřebuje vypsat ze svých problémů a vlastně si tím i uvědomit, co mu vlastně jeho závislost na P bere. Jenže, jak už věděli naši předci, všeho s mírou. Nedá se předpokládat, že neustálým brečením a anonymním svěřováním zde se něco vyřeší. Ano, zdejší rady mohou přijít občas k užitku, ale ten nejdůležitější krok, ten musí každý z nás už udělat sám.
Proč jsem se tedy vrátil? Myslím si, že těm, kteří moji cestu sledují a třeba je i inspiruje, dlužím podělení se o svůj příběh. O to, jak se vyvíjí a jestli náhodou můj způsob přemýšlení a náhled problémů pro ně nepředstavuje motivaci, kterou potřebují ke svému úspěšnému abstinování.
Co se dělo ty dva měsíce? V prvním měsíci proběhl 14-ti denní relaps. Ano, nezvládl jsem svou masturbační taktiku a sešel jsem z cesty. Proč? Nebyl jsem na to ještě mentálně připraven. Co jsem za tu dobu stačil? Vlastně úplně všechno a prakticky jsem se vrátil do stavu, v kterém jsem byl před 100 denním úspěšně ukončeným hard modem. Přesto jsem ale za těch 14 dní vděčný. Víte proč? Protože po něm už jsem věděl, že je jednou pro vždy konec. Pochybujte nebo ne, ale já to prostě vím. Nejsem si jist, jestli to umím nějak přesně vyjádřit. Bylo to, jako kdyby mě něco vyššího, dosaďte si dle svého přesvědčení, řeklo, že toho už bylo dost. Možná to jen bylo to, že jsem měl najednou možnost porovnání - v jakém stavu byla moje mysl po hard modu a v jakém byla po 14 denním sjíždění P, chatování na modrobílém webu a dalších libůstkách. Nevím. Možná. Já ale vím, že už je s P konec. Že už jsem přestal. A víte vy co? Dokonce jsem se vrátil i k MO, když nemá partnerka chuť na sex, což bývá oproti mému apetitu často. Probíhá to ale tak, že si o ni moje vlastní tělo řekne náležitě, jak se patří, erekcí. Je to paráda a je to bez výčitek. Je to přirozené. Můžete o mém aktuálním stavu pochybovat, můžete mě kritizovat. To je ale asi vše, co v tomhle on-line anonymním světě můžete. Rozhodl jsem se zde nebrečet, rozhodl jsem se přestat s užíváním P, protože P pro mě znamená PIED, úzkosti, zmatek v hlavě, myšlenky na smrt, neseberealizaci, introvertnost, závislost, smutek, bolest, špatný spánek, závist, slabost, nemoc, zničené životy, posedlost, nepřirozenost, chtíč, nevyrovnanost, atd. Může se stát, že si někdo bude myslet, že mně chybí pokora, ale bez sebevědomí a ukrojení trochu té pokory by pravděpodobně ani Hillary nevylezl na Everest.
Můj vztah k tomuto fóru do budoucna? Určitě na toto fórum nechci zanevřít, protože mně, jak už jsem zmínil, v začátcích neskutečně velmi pomohlo. Určitě bych bez něj nebyl tam, kde jsem nyní. Uzdravený. Sice napořád závislý, ale uzdravený abstinent, který už se ke své droze nevrátí. Kdokoliv tedy rezonuje s mým příběhem a chce ode mě radu týkající se abstinence od P - jak nastavit mysl a tělo při této velké výzvě, se mně může kdykoliv na cokoliv v tomto deníku nebo formou PM zeptat. Nevím ještě, s jakou četností budu toto fórum navštěvovat, ale jeho dotaz nezůstane určitě nezodpovězený.
Děkuji všem, kteří můj příspěvek dočetli a případně sledují moji cestu. Doufám, že jsem pro vás dobrým příkladem.
Díky za to!
).