Forum Život na pornu 3.3.1

- pon úno 22, 2021 6:07 pm #10830

Tak sem musím napsat zas po delší době, mám totiž úplně life changing mindset...

ve zkratce: nemyslet na sex.

Asi to líp pochopíte z toho příběhu .

Jak by napsal šaul, byl jsem "rande" s top modelkou, v uvozovkách to mám pro to, že jak je u mě čím dál častější, tak byla zadaná. Každopádně prostě i na radu kámoše a tak jsem se rozhodl, že nebudu celý rande myslet jen nato jak ji dostat co nejrychleji do postele a posouvat to nějak dál, ale že to pojmu fakt jako čistě kamarádsky a zbytek nechám na ni.

Tohle bylo naprosto skvělý... říkám Vám, že nebejt zadaná, tak je moje, a možná, že i když zadaná je, tak je stejnak moje, to se ještě uvidí je to zatím čerstvé docela. Každopádně díky tomu, že jsem neměl plnou hlavu triků a kalkulací jak je mi zvykem, tak to bylo úplně jiný, až neuvěřitelný. Byl jsem v přítomném okamžiku, reagoval, byl jsem zábavnej a odvážnej jak nikdy... respektive odvážnej bývám na všech rande, ale teď to bylo přirozený a bez úmyslů...

Bylo to jedno z mojích nejlepších rande a jak říkám, tohle byl ten typ, kterýmu fakt žádná neodolá... no a co je natom nejlepší ? že mě těší, že jsem si maximálně užil ten čas, že vím, že ona taky, že zažila něco co se svým starým asi jen tak nezažije. Těší mě z toho ten geniální zážitek... a jediný co stačilo, nepřistupovat k ní jako sexuálnímu objektu a to rande nebrat jako výzvu, jak se s ní co nejrychleji vyspat.
Geniální je natom prostě to, že i kdyby se ani neozvala, tak mi to je ukradený, protože já jsem to vyhrál už tím, zážitkem... společně stráveným časem, že jsem v ní vybudil emoce...(protože mi vlastně o nic jiného než užít si spolu ten čas nešlo.)
Myslím, že jsem konečně narazil na ten správnej alfa mindset

Držte se chlapi, teď to bude teprve jízda , vypadá to, že jsem konečně dospěl k tomu, že počet sexuálních partnerek je jen číslo dobrý na vytahování se před kámošema, ale ve skutečnosti se z toho daj vytěžit mnohem lepší věci jak sex.... že mi to ale trvalo let...

Ahojda, no už jen to rande ti přeju a ty věci okolo, paráda! Taky to tak mám nejradši :p

- stř bře 03, 2021 12:05 pm #10859 Díky za komentář Bene a držím palce ve výzvě, tvůj deník čtu pravidelně, stejně jako ostatních

No nakonec to nebylo dlouho růžové, hned druhý den jsem chytil covid, kterého se doteď nemůžu zbavit, navíc mi napsala ex... začal jsem prokrastinovat dost... takže pokusím se teď opět zrušit závislost na telefonu, protože to je asi věc, která mi dělá největší potíže... tak uvidíme jak se s tím popasuju.. doba je na piču, tak se držte

Můj příběh

- ned bře 21, 2021 12:54 pm #10893 Poslední týdny jsem trávil doslova desítky hodin na telefonu týdně... tentokrát se mi to ale již podaří omezit, jsem zvědavý jaký to na mě bude mít vliv, porno mě v téhle době vůbec neláká i když občas nějaké chutě na cokoliv jsou.

Můj příběh

- úte dub 13, 2021 8:19 am #10924 Setkal jsem se s ex, všechno jsem si vyříkali, konečně mi víc došlo, že už spolu asi nikdy nebudem, byla ještě lepší než jsem si ji pamatoval, chyby mrzí a mám je furt před očima, ale snažím se co nejvíc nebýt v sebelístosti, nějak to "vytlačit" z hlavy i když vlastně ani nechci a být aspoň nějak normálně šťastný bez ní. Nejde mi vůbec o sex, chybí mi její přítomnost a dotyky. Ale tak aspoň ji pravděpodobně budu vídat občas... těžko říct jestli mi to víc dá nebo bude ubližovat, ale jedno vím jistě, vždycky pro mě bude speciální člověk a ať se stane cokoliv, tak ji budu mít rád a něco k ní cítit.

Můj příběh

- sob dub 17, 2021 9:37 am #10930 Nevím jakt to přesně popsat, ale znáte ten pocit, když si třeba řeknete, že se nebudete dívat na porno nebo jakoukoliv jinou výzvu a ať se nakopnete a namotivujete sebelíp, někde hluboko uvnitř víte, že dřív nebo později selžete ? Jestli ano, asi znáte i ten opačný pocit.. do něčeho se pustíte a prostě víte, že to tak bude, něco uvnitř vám říká, že to je jediná správná cesta a vy víte, že by musely padat trakaře, aby se něco změnilo.

Asi to znělo jako dobrej začátek k nějakýmu velkýmu motivačnímu kecu . Můžete být klidní.
Pocity výše napsané nezažívám moc často. Myslím dokonce, že jsem zde podobnou myšlenku i psal. Byl jsem totiž na té nepřerušitelné vlně. Byla ale narušená, a i když se mi poté dařilo i víc, bylo to až moc silou vůle, chyběla tomu lehkost. Nepřišel jsem vlastně na nic světoborného a možná už jsem to zde taky psal. Je důležitý porazit své vlastní démony.

Vlastně kecám, takže tu myšlenku hned zapomeňte . Ta výhra totiž spočívá v tom, přijmout svoje démony. Asi to chce opravdu podrobně studovat sebe sama a řešit to, pokud možno co nejefektivněji. Protože je dost možné, že se Vám stanou situace, které poruší Vaší vnitřní integritu a pošlou Vás nazpátek jako se to stalo mně. Nejhorší je, že to přepnutí v hlavě vnímáte, víte, že jste z toho byli venku, ale teď Vás váš démon láskyplně opět objímá. Snažíte se, děláte cokoliv, děláte všechno správně... ale prostě je to konstantní, věci můžou jít dobře, ale cítíte, že uvnitř to ono není, něco tomu chybí.

Moji poslední větu asi odsoudíte, protože to je asi klišé, ale když tomu věříte není co řešit: Bolest neporazíte, ale můžete žít doslova "vedle ní". S tím se pojí jedna moc důležitá věc. Každý má nějakou svoji bolest, která je pro něj důležitá a vy si nesmíte nikdy, ani myslet, že Vaše bolest je "horší". Každý má svůj příběh a svoji bolest je důležité být plně empatický a vžít se do toho druhého člověka. Tady není prostor pro žádné objektivní hodnocení, že něco je horší a něco "lepší", je to obrovsky necitlivé a každý, kdo tak přemýšlí je velmi sobecký.

Můj příběh

- ned dub 18, 2021 11:02 pm #10932 Díky za tvůj příspěvek. Musím souhlasit, jen by mě zajímalo jakou bolest myslíš? Bolest disciplíny nebo bolest selhání a pádu?
Já bych raději tu první bolest. Bohužel trpím tou druhou bolestí.

Na fóru od 27. listopadu 2017:
2017: 24,25
2018: 10,11,19,17,33,2,8,9,9,6,5,2,15,5,5,1,4,3,23,8,10,1,1,7,4,3,12,9,17,3,2,5,4,10
2019: 35,2,2,1,9,3,2,1,11,1,2,35,2,34,10,2,6,4,8,3,1,13,13,55(113 no porn),...
2020: ..., 29, 2, 2, 1, 7, ?

- úte dub 20, 2021 7:43 pm #10933

Díky za tvůj příspěvek. Musím souhlasit, jen by mě zajímalo jakou bolest myslíš? Bolest disciplíny nebo bolest selhání a pádu?
Já bych raději tu první bolest. Bohužel trpím tou druhou bolestí.

Aha, motivační citát z Quitzilly - to já poznám .
No ale podle tvého počítadla to spíš vypadá na to, že trpíš tou první bolestí, tedy bolestí disciplíny, ne?

https://www.youtube.com/@nofapcz

- úte dub 20, 2021 7:45 pm #10934

Nevím jakt to přesně popsat, ale znáte ten pocit, když si třeba řeknete, že se nebudete dívat na porno nebo jakoukoliv jinou výzvu a ať se nakopnete a namotivujete sebelíp, někde hluboko uvnitř víte, že dřív nebo později selžete ? Jestli ano, asi znáte i ten opačný pocit.. do něčeho se pustíte a prostě víte, že to tak bude, něco uvnitř vám říká, že to je jediná správná cesta a vy víte, že by musely padat trakaře, aby se něco změnilo.

Asi to znělo jako dobrej začátek k nějakýmu velkýmu motivačnímu kecu . Můžete být klidní.
Pocity výše napsané nezažívám moc často. Myslím dokonce, že jsem zde podobnou myšlenku i psal. Byl jsem totiž na té nepřerušitelné vlně. Byla ale narušená, a i když se mi poté dařilo i víc, bylo to až moc silou vůle, chyběla tomu lehkost. Nepřišel jsem vlastně na nic světoborného a možná už jsem to zde taky psal. Je důležitý porazit své vlastní démony.

Vlastně kecám, takže tu myšlenku hned zapomeňte . Ta výhra totiž spočívá v tom, přijmout svoje démony. Asi to chce opravdu podrobně studovat sebe sama a řešit to, pokud možno co nejefektivněji. Protože je dost možné, že se Vám stanou situace, které poruší Vaší vnitřní integritu a pošlou Vás nazpátek jako se to stalo mně. Nejhorší je, že to přepnutí v hlavě vnímáte, víte, že jste z toho byli venku, ale teď Vás váš démon láskyplně opět objímá. Snažíte se, děláte cokoliv, děláte všechno správně... ale prostě je to konstantní, věci můžou jít dobře, ale cítíte, že uvnitř to ono není, něco tomu chybí.

Moji poslední větu asi odsoudíte, protože to je asi klišé, ale když tomu věříte není co řešit: Bolest neporazíte, ale můžete žít doslova "vedle ní". S tím se pojí jedna moc důležitá věc. Každý má nějakou svoji bolest, která je pro něj důležitá a vy si nesmíte nikdy, ani myslet, že Vaše bolest je "horší". Každý má svůj příběh a svoji bolest je důležité být plně empatický a vžít se do toho druhého člověka. Tady není prostor pro žádné objektivní hodnocení, že něco je horší a něco "lepší", je to obrovsky necitlivé a každý, kdo tak přemýšlí je velmi sobecký.

Tvůj příspěvek se mnou velmi rezonuje, moc pěkně jsi to popsal. Díky a ať se ti daří.

https://www.youtube.com/@nofapcz

- ned črc 25, 2021 8:45 am #11107 Zdarec ve spolek, asi bych jsem měl něco napsat po dlouhé době.

v první díky za komentáře, jsem rád, že poslední přispěvek ve Vás trochu zarezonoval a možná jste si z něj vzali něco dobrého.

Chtěl jsem se tady vypsat nějakou slohovkou, ale pak jsem si přečetl svůj poslední příspěvek a zjistil jsem, že jsem furt tam kde jsem byl, je těžké přijmout svoje démony a já to zatím nedokázal.

Střídalo se mi období neutrální až docela pekelně špatný s tím, že teď jsem zpátky v neutrálu, takže se cítím relativně dobře. Jinými slovy když vylezete z komory kde je cca 60° do komory, kde je jen 45° cítete se dost dobře i když je to furt na hovno.

Výzva mě moc netankuje, možná to je chyba možná ne, většinou se držím okolo 14-30 dní s tím, že teď do toho chci zase šlápnout a pokořit nějaký rekordy co mám. Ale jak říkám výzva mě moc nezajímá, Zjistil jsem, že mě víc ovlivňují traumata a můžete zkoušet jakýkoliv vychcanosti, snažit se je obejít, ale neexistuje žádný alternativní řešení, co zafunguje jako magická pilulka. Někdo má velký životní štěstí a hledá problémy v úplně jiných oblastech života, někdo štěstí nemá a nic s tím neudělá, protože život není fér, může jen pomáhat řešit problémy těm co štěstí mají, protože jejich problémy jsou malicherné. Ale jak jsem psal v minulém příspěvku, vnímání problémů je subjektivní a každý má absolutní právo nato, aby jeho problém byl pro něj ten nejduležitější, ale asi se chápem kam jsem mířil...

Takže ano, můj problém je ten, že se zatím nedokážu sžít s tím, ne že bych neměl štěstí a lidé kolem mě mají, spíš, ale že jsem měl v určitých chvílích až velkou smůlu, která mě jednou potopila a teď se v tom jen plácám i když ostatní věci mohou šlapat fajn.

Nedokážu se smířit s minulostí, aspoň zatím, jsem zahořklej a ukřivděnej. Snad to jednou dokážu... I když v 80% případů mi lidi závidí jak jsem vyrovnanej a pozitivní a hledají u mě emoční pozitivitu, protože když nejsem úplně na dně, tak jim ji dokážu dát,pravdu většinou prohlédnou jen uvědomělí lidé, kteří nejsou 100% zahledění do sebe, ale oto nejde, protože na tom mi nijak nezáleží, není to úplně v mojim zájmu řešit zase tyhle věci, tam pro mě problém není.

Na druhou stranu, kdybych to smíření s minulostí hned zvládal, asi bych se dost blížil k dokonalosti a asi tady na tomhle fóru ani nebyl.

Tak se držte borci.

PS: tak z toho nakonec slohovka zas byla

Můj příběh

- sob srp 21, 2021 11:04 am #11133 Hmmm spoustu, spoustu novinek v osobním životě, ale asi se dnes budu držet jen co se týká tématu, který tu řešíme všichni, jinak by to byla zas slohovka a zbytečně by mi to rozvířilo myšlenky.

Hodně úspěšně se držím daleko od porna už delší dobu i když chutě občas jsou. Cítím, že tady je ten mindset nastavený velmi správně.
Nedaří se mi s mokrými sny, která mám teď cca jednou týdně... Vím, že ty sny jsou jen v hlavě, vždycky povolím mindset a přijde to. Dobrá zpráva, ale je, že jsem se s tím smířil a už trochu vím jak s tím pracovat, takže je jen otázka času, než zmizí. Takže celkově vzato se mi daří dobře a očekávám to ještě lepší. Přišly další nové zkušenosti a uvědomění, které mi opět trochu přeformovaly mysl, tak uvidíme co bude dál.

Tak hodně zdaru a síly hoši.

Můj příběh