- pon bře 15, 2021 8:30 pm
#10889
Zdravím všechny, co bojují s pornografií.
Myslel jsem, že se nikdy nedostanu do bodu, kdy budu zase dlouhou dobu bez porna jako když jsem tu psal své první příspěvky. Už to bude lehce přes 2 roky.
Dnes je to 83. den bez porna, takže skoro těch známých 90 dní
Osobně, teď už jsem dost jiný člověk než v mé první dlouhé odvykačce, sice jedu jen P-mód a velmi omezuji masturbaci, ale na oplátku to nahrazuji pravidelným sexem, což je pro mě velmi pozitivní a jak jsem zjistil, pomáhá mí to více v boji proti pornu. Začátky s kombinací porno a sex byly těžké, jak se ve většině příbězích popisuje, že sex či manželství není jistota výhry nad pornografií. Taky jsem byl tak naivní. Ale když jsem se vrátil k svým starým zápiskům, tak jsem zjistil, že můj problém je někde jinde a byl už před tím než jsem vůbec měl sex.
Minulý rok jsem měl spousta relapsů, život byl v pěkné prdeli doslova, byl jsem psychicky na dně dost. Ale po absolvování bakalářského titulu, jsem začal mnohem více studovat svůj život, což zní vtipně ale je to tak
Abych to shrnul, tak cca kolem štědrého dne (22.12.2020) jsem si naposled pustil porno a od te doby jsem si dal velký závazek, že se z toho opět dostanu. Pokud někdo četl mé úvodní "posty", tak ví, že 22.12.2018, tedy 2 roky před tím jsem se zhroutil a tak dále, no byl jsem úplně na dně. Nejspíš i proto jsem s tím chtěl už přestat, a taky kvůli mé přítelkyni. Zkusit jaké to bude, jak se mi změní osobnost při jiné situaci.
Mé poznatky jsou takové, že když jsem byl sám a držel jsem odvykačku poprve, tak jsem se chtěl zabít, měl jsem šílené deprese opakoval jsem 2 předměty kvůli toho.. Bylo to opravdu psycho... Uzdravil jsem se cca po 4 měsících
A teď?
Měl jsem větší motivaci se toho zbavit, a taky jsem věděl částečně do čeho jdu, stále jsem měl v hlavě to, že vím co mě může potkat, že to může být horší než poprvé. Naštěstí, to nebylo horší. Abych řekl pravdu, bylo to mnohem lepší. Jo, některé věci se tam opakovaly, deprese (ale ne tak velké), apatie, nechuť do života, ztráta smyslu života, nulová erekce, nedosažení orgasmu při sexu, vztek, agresivita, pláč, únava, bolesti hlavy, výkyvy nálad, brutálně dobrá nálada, návaly horka, ... No bylo toho dost, a střídalo se to. Nikdy jsem nevěděl, jaký budu ten den. Nejhorší asi bylo, že když jsem se setkal s někým když jsem byl ve špatné fázi, tak mi to pak připomínal, když jsem byl v dobré fázi, a já si říkal: "co to semnou sakra bylo"?
Teď (15.3.2021) už mi je mnohem lépe než v těch prvních týdnech, zvládl jsem i všechny zkoušky. Není to ještě ani 90 dní a už se cítím opravdu jinak, nemám problém s erekcí, ani s dosáhnutím orgasmu. Nemám ani nutkání mi neustálý sex, což se mi zpočátku stávalo (že jsem byl nějaký navyklý z toho porna, furt furt sex klidně 2x aspoň na sílu, no hrůza..).
Měl jsem taky dost velké problémy s alkoholem, hraním her a cukrem. S tím cukre je to stálé, ty druhé dvě už jsou celkem v pohodě.
Taky jsem zjistil, že mé problémy jsou vzniklé tím prostředím ve kterém žiju, teda zejména mou rodinou, která už se rozpadla, vidím to jako jednu z hlavních příčin. Nevím jak to máte Vy, ale já svoji rodinu opravdu nemusím, neustále řešit ke komu se přidat, na kterou stranu... Za pár měsíců už budu bydlet konečně sám, na co se moc těším, i když to bude zpočátku složité, ale myslím si, že až tehdy už nadobro skončí mé problémy. S moji rodinou je to vždy jen o stresu, tricích, falešných řečech, hloupých řečech, opravdu jen nesnáším
Beru svého psa jako svého bratra a přítelkyni, jako s přízněnou duši, kterou bude jednou z proměnných, které mě dostávají z těch sraček.
Trošku jsem si asi vylil srdíčko, všichni to mají nějak těžké, ale hlavní je přijít na příčiny svých problému, a pak je odstranit. I když to může trvat pár let.
S pozdravem,
Sporťák
