Forum Život na pornu 3.3.1

- úte bře 19, 2019 9:27 am #7066 Zdravím vás spolubojovníci,

dnes je můj 70. den v hard mode a bohužel nemám příliš chuť slavit. Jde o to, že čím více se blíží tížených sto dní, tím více mně, říkejme tomu třeba osud, klade do cesty překážky. Dnes obzvlášť jsem na prahu života a smrti, protože jeden můj blízký člověk jde do nemocnice pro výsledky, které nemusí být vůbec dobré. Snažím se na to nemyslet, ale je to jako s úzkostí - čím víc se to snažím potlačit, tím větší to nade mnou má moc. Snad to ale dopadne dobře - prosím podržte za něj chvíli palce tak, jako já držím palce vám při vašem boji s P.

Na mysl mně sedají úvahy typu - provinil jsem se něčím? Mám to za to, že se snažím být slušným a správným chlapem? Cítím, jak se zvyšuje moje slabost a sebou táhne dolů veškerou vůli. I tak se ale nedám. Věřím, že se vyplatí bojovat.

Pomíjivost života - to je to, co mě trápí. V dětství pro mě představoval den nekonečné časové rozmezí, kdy jsem stihl neskutečně mnoho věcí. Dnes je pro mě den jedno rychlé frnk. Do práce, z práce, poklidit, jít spát a znovu - frnk. Den za dnem, rok za rokem - běží to hrozně rychle a já mám stále hlubší pocit, že jsem ještě nic nedokázal. Je to jenom pocit nebo je to skutečně tak? Jakoby ve mně bylo prázdno.

Přítelkyně poslední dobou rezignuje. Rovněž ji vyčerpává práce a také ujíždí na instagramu, youtube a podobných nesmyslech, kterým já už vlastně přestávám rozumět, díky tomu, že jsem se odpojil od P. Je to jen virtuální balast, který nám dodá chvilkový pocit euforie, pak ale padáme níž a níž. Nemůžu jí to ale zakázat a ani nechci. Je to svobodná bytost. Nezbývá než čekat, jestli sama prozře.

Jsou tu prostě věci, které nejsou při restartu růžové. Vezměte si ode mě poučení a buďte na ně připraveni.

- čtv bře 21, 2019 11:47 am #7086 čau noporne,

Držím palce ať to o čem píšeš dobře dopadne!

Hodně ti rozumím ohledně té pomíjivosti. poslední dobou to vidím stejně..jsem člověk co má docela velké sny a poslední dobou si nejsem schopný zorganizovat dny a čas využívám hrozně neefektivně. v podstatě vstát, škola, práce, zacvičit si, spát..nevím co by jsi chtěl v životě dokázat ale já to vidím tak že jsi změnil svůj život a dal jsi před 70 dní v boji proti P. to znamená že máš sílu na to se změnit a to je velmi cenné. dokázal jsi toto, dokážeš jiné věci.

Mě se třeba hodně líbí hudba, vím že nikdy nebudu hvězda a nebude mě to živit, ale hraju si doma na kytaru, učím se z youtube, nic za to neplatím a moc mě to naplňuje..když nemám čas dám tomu aspoň 5 min denně před spaním a můj život má hned větší smysl a říkám si že jsem se v tom aspoň trochu posunul, zkus si třeba najít něco o čem ty sníš že chceš umět, nebo dělat a dej tomu každý den aspoň chvilku, když máš čas tak klidně déle.

moje mladá taky tráví hodně času na mobilu a kouká na prostřeno, ordinaci a podobné šity které jí nic nedají ale je to její věc no i když se mi to taky úplně nelíbí takže ti rozumím

Drž se chlape!

- pon bře 25, 2019 1:37 pm #7159 to fox: dík za slova podpory, ale bohužel to moc dobře nedopadlo. Budu však pevně věřit, že se vše k dobrému obrátí. Co se hudby týče, hraji na klavír, takže zabrknkání si občas skutečně takovou tu nudu nebo chmurné myšlenky, které by mohly vést minimálně k MO, odežene.

to všichni: dnes reportuji svůj 76. den v hard mode. Aktuální myšlenka je asi taková, že ano - je třeba si najít nějaký svůj cíl, tj. cestu po které budeme směřovat. Horší ale je, že se mně to stále moc nedaří. Resp. mám toho celkem dost, ale stejně mně pořád něco chybí. Dřív tu prázdnotu zaplňovalo PMO. Po jeho vynechání jsem se pustil do spousty věcí, které mě, mám za to, neustále posouvají (sport, otužování, stravování). Nicméně to prázdno ve mně pořád je. Možná je menší než na začátku, ale je tam. Asi bude platit to věky ověřené - cesta je cíl. Pravděpodobně bude pro cílovou část mého rebootu důležité naučit se být sám se sebou a hlavně být sám sebou, ať to znamená cokoliv.

- pon bře 25, 2019 8:37 pm #7167 Myslím, že to prázdno, to je to klíčové. To je to, co je potřeba vyřešit. Proto 12ti krokové programy typu SAA říkají, že je to duchovní cesta.
Jednoduše člověka naplní jen něco většího než je on sám nebo jeho vlastní potřeby. Prostě když žiju pro něco, co mě přesahuje významem i časově.
Aspoň tohle je moje vlastní zkušenost.

Jakub

- čtv bře 28, 2019 1:31 pm #7202

to fox: dík za slova podpory, ale bohužel to moc dobře nedopadlo. Budu však pevně věřit, že se vše k dobrému obrátí. Co se hudby týče, hraji na klavír, takže zabrknkání si občas skutečně takovou tu nudu nebo chmurné myšlenky, které by mohly vést minimálně k MO, odežene.

to všichni: dnes reportuji svůj 76. den v hard mode. Aktuální myšlenka je asi taková, že ano - je třeba si najít nějaký svůj cíl, tj. cestu po které budeme směřovat. Horší ale je, že se mně to stále moc nedaří. Resp. mám toho celkem dost, ale stejně mně pořád něco chybí. Dřív tu prázdnotu zaplňovalo PMO. Po jeho vynechání jsem se pustil do spousty věcí, které mě, mám za to, neustále posouvají (sport, otužování, stravování). Nicméně to prázdno ve mně pořád je. Možná je menší než na začátku, ale je tam. Asi bude platit to věky ověřené - cesta je cíl. Pravděpodobně bude pro cílovou část mého rebootu důležité naučit se být sám se sebou a hlavně být sám sebou, ať to znamená cokoliv.

DRŽ SE DRAKU!!!!

- pát bře 29, 2019 9:00 am #7218 to jakubw: díky za rozšířené úvahy na téma prázdno. Dost s tím bojuji. Není to tak, že bych se nudil. To ne. Ale jde spíš o to, že skutečně hledám nějaké, říkejme tomu, duchovno. Jak člověk přemýšlí o složitějších tématech jako je smrt, uvědomuje si stále více, že toho spoustu nemá v hlavě srovnaného. Vím, že spoustě nofaperů dokáže vyplnit toto prázdné místo víra v Boha. Ano, také věřím, že něco jako vyšší princip nebo Bůh existuje, ale nevěřím, že by to něco chtělo, abychom žili podle nějakých svazujících pravidel. Proto třeba např. nedokážu strávit koncept řízené víry typu křesťanství. Chci si zkrátka najít vlastního Boha někde uvnitř sebe. Uvidíme, jestli se mně to někdy podaří nebo mě začne alespoň naplňovat ta cesta hledání.

to matyz: díky za slova podpory.

to všichni:
Dnes je můj 80. den rebootu v hard mode, tj. 20 dní mně chybí ke splnění tížené mety 100 dní. Upřímně řečeno - co se stane pak, nevím a nějak to ani neřeším. Toto je jedna z nejnáročnějších zkoušek, kterým jsem v životě čelil a chci ji zvládnout. Věřím, že z ní nakonec vylezu jako jiný člověk, než kterým jsem byl na jejím začátku. Doufám, že lepší a psychicky i fyzicky odolnější.

- pát bře 29, 2019 9:25 am #7221 Skvělý!
Já to beru podobně, není třeba řešit, co bude za X dnů. Soustředím se na prožívání dneška. A se zítřkem si nedělám starosti. Ale je fakt, že nějaké plány do budoucna mám. To zase jo

Jakub

- pát bře 29, 2019 11:20 am #7224 Ahoj,
tu duchovní cítění mám stejně, do SZ jsem ti poslal odkaz na jeden zajímavý blog, myslím že se tam v něčem najdeš v něčem třeba ne, mě obecně teď obohacuje pan Dušek a jeho názory a postoje, o tom jak je založený jsem věděl delší dobu ale nevěnoval jsem tomu pozornost takže pokud ani ty tak zkus od něj nějakou přednášku či rozhovor.

Drž se

- pát bře 29, 2019 6:23 pm #7228 To zipp: díky za tip. Co se týče duška a podobných, řekněme, guru, tak ano. Občas se s jejich názory ztotožňuji. Vždycky mám ale takového policajta někde vzadu v hlavě, který mě připomíná, že je třeba dávat bacha na to, abych zase nevěřil každé hlouposti. Je třeba myslet kriticky. Obzvlášť v dnešní přeinformované době. Kritické myšlení je to, co nás jako lidstvo posunuje dál. Jako příklad duškova šlápnutí vedle poslouží třeba jeho nesmyslná propagace lidské hyeny šuly. Tam mě dost zklamal. Na druhou stranu, líbí se mě jako propagátor bosé chůze, protože sám občas po lese naboso běhám.

S negativními účinky P je to to samé. Před rokem bych nevěřil tomu, že sledováním P si ubližuji. Obecně jsem se setkával s názory takovými, že sledování P je v pohodě a že to jen podporuje zdravý sexuální apetit. Po pár experimentech na své osobě však už chápu, že tomu tak, alespoň u mě, není. Policajt v hlavě měl opět pravdu. Naznačoval. Jen já neposlouchal.

- pon dub 08, 2019 1:31 pm #7341 Ahoj spolubojovníci,

dnes reportuji 90. den bez jednotlivých písmen zkratky PMO a všech jejich možných kombinací.

O čem se dnes rozepíšu? Pravděpodobně o tom, že mně přestává vedení tohoto deníku dávat smysl. Tím nikterak nesnižuji toto fórum, naopak - nebýt deníku, byl bych býval nikdy takového úspěchu, jestliže se tomu tak dá říkat, nedosáhl. Hlavně rozepsat svůj příběh a uvědomit si tak v klidu, jaký vztah k PMO mám, bylo to klíčové, co mně na mé cestě pomohlo a doufám, že i nadále pomáhat bude. Vaše podpora a závazek, který jsem takto veřejně učinil, je rovněž klíčovým faktorem.

Tou ztrátou smyslu mám na mysli především ten fakt, že chození sem mně připomíná mé předchozí citové rozpoložení a musím říct, že je to zrovna ta vzpomínka, ke které bych se už nerad více vracel. Je čas se posouvat dál a dál. Přesto cítím jakousi povinnost podělit se se svými zkušenostmi s ostatními, abych jim byl možná příkladem, možná sem tam pomohl nějakou radou nebo jim potvrdil, že P a průmysl s ním spojený je skutečné zlo dnešní doby. Člověka to vede úplně jinam, než by on sám, jak povědomě tuší, chtěl. Vzniká tak velký rozpor mezi tím, co chce primitivní složka lidské osobnosti blažící po okamžitém uspokojení a tím, oč se snaží šedá kůra mozková resp. náš hluboký princip. Jakýkoliv rozpor v mozku pak přivádí člověka do diskomfortní situace, což se v mém případě projevovalo návaly úzkosti. Neříkám, že jsem se zmíněných návalů za těch 90 dní zbavil úplně. Na kouzelná tlačítka, jejichž stisknutím se vše v dobré obrátí, předem zapomeňme. Tak to skutečně nefunguje. Držet se jakéhokoliv hlubšího cíle, a nemusí to být nutně půst od PMO, ale i např. vystudování školy, zlepšení fyzické kondice, či pravidelné otužování, prostě bolí a cesty k úspěchu jsou plné nepříjemných překážek. Přesto jsem moc rád, že se frekvence návalů úzkosti během abstinence snížila a to dost radikálně. Kdo ví - třeba se úzkostí zbavím jednou úplně.

Po psychické stránce se tedy cítím velice vyrovnaně. Do dokončení výzvy mně chybí 10 dní. Ještě jsem nějak hlouběji nepřemýšlel, co bude pak. Rád bych zase začal sexuálně žít se svou přítelkyní (obnovit náš v mnohém narušený vztah) a jak jsem už dříve avizoval, zkusil bych poslouchat své tělo, a když si samo řekne o MO, nevyhýbat se tomu. Zajímalo by mě totiž, jestli ta pozitivní změna, kterou prožívám souvisí s tím, že jsem bez PMO a nebo jen s tím, že jsem bez P.

K P už se, doufám, nevrátím. Když se na to dívám zpětně, je to opravdu k ničemu. Jen si představte vašeho kamaráda, příbuzného nebo nějakého jiného blízkého člověka, jak si ho drandí před monitorem. Nechutná představa, co? A asi by vás podobný pohled v mnohém zklamal. Řiďme se proto tím vyšším principem a pudy si nechme pro reálný sex.