- stř bře 06, 2019 10:17 pm
#6919
Jak se tu vlastně v řadě deníků dočítám, je pro Vás důležité zdůraznit i význam vztahu k ženám ve věci odvykání od porna, masturbace, ale třeba i závislosti na sexu. Ve 34. dnu v hard-modu už začínám vnímat, že to zdaleka není jen o závislosti na sexuálním vzrušení, posedlosti masturbací a s tím se vše normalizuje.
Posledních pár dní mi vlastně připadá normálních nebo i horších oproti některým stavům, kdy jsem běžně masturboval. Cítím se unavený, nemám moc energie. Nechce se mi do sportu a spíš bych rád spal než seděl ve škole a cokoliv dělal. Může za to snad změna u neurovegetativního systému, ne zcela čisté svědomí ohledně konzumace alkoholu v posledních dnech, hodně sladkého, 1-2 cigarety denně, čaje a káva. Jsem vpodstatě závislý na tom, že si pořád musím něco příjemného dopřávat, ať už k jídlu, tak jinak. To ale teď asi nevyřeším.
Každopádně si myslím, že závislost na sexu a pravidelná masturbace v mém případě jen prohloubila základní problém. Ani nevím, jestli se moji rodiče vlastně někdy měli rádi. Připadá mi, že si často ve výchově odporovali, soupeřili spolu a ze mě se stal kolem 8.-10. roku mamánek a ta situace mě provázela celou pubertou i adolescencí. Terapeutka tomu říkala, že se ze mě stal nejlepší kamarád mojí matky a že se mnou sdílela spoustu věcí, které jsem snad vůbec vědět neměl (otec špatný v posteli, nepřitahuje ji,…). Stal se ze mě hodný empatický kluk, který se naučil dívky poslouchat a zajímat se o jejich problémy. Bohužel už ale ne je balit a sám se v řadě případů stylizuji do friend-zone, kterou se cítím neskutečně ponížený. S pocitem méněcennosti, pocitem nižší hodnoty vlastních genů a vlastní bytosti jsem sledoval, jak postupně kolem mě kamarádi získávají sexuální zkušenosti, zkušenosti se vztahy. Já se stále snažil a stále zbytečně, daleko lepší bylo se nesnažit vůbec, stáhnout se a věnovat se nerudovským a podřadným zájmům, hraní PC her, hulení trávy,.. Jak často jen myslím na to, že se chci zabít, ukončit tuhle utopii, sen o nedosažitelné ženě, paranoidní pocit nedůvěry v této realitě.
Otec, vůči ženám těžko se prosazující, spíše slabší člověk, humanitně orientovaný, mi vlastně nepředal žádný mužský zájem, ani nějaké know-how ohledně žen, kterým vlastně vůbec nerozumí. Pamatuju si, jak jsem ho jako dítě nenáviděl. Asi dosud ho nedovedu brát vážně. Psycholožka mi říkala, že akorát nemám vyřešený Oidipovský komplex. Sice jsem nikdy nepochopil, jak se tohle vlastně dá prožívat, ale asi to docela zapadá. Z literatury vím, že takový lidé se často od svých matek neodpoutají, jak emočně, tak materiálně. Nemá to na fyzické úrovni nic společného se sexuálnem, ale na emocionální úrovni se to projevuje tak, že bych se pořád jen vykecával a vykecával, pořád řešil svoje duševní problémy (nejraději s kamarády), a vyrostl ze mě člověk, který nedovede od žen očekávat to pozitivní a vlastně se jakékoliv intimity, sbližování, sdílení se a důvěry s nimi bojí.
O to více si utvrzuji to, že ženy jsou dobré hlavně na sex. Tahle paradoxní ambivalence se projevuje tak, že dovedu se ženami na citové úrovni komunikovat pouze jako romantik. Na druhou stranu ve svých představách se mi líbí sexuální scénář, kdy se ženou zacházím skoro jako s věcí.
Jenže teď mám 34 dní v hard-mode, čemuž pomalu sám nevěřím, a prostě to chci dotáhnout aspoň na 90, i kdybych měl 91. den strávit v bordelu, anebo v tom setrvat do konce roku, chci se změnit a občasná pokušení mě testují. Zatím to zvládám, dnes jsem si tedy otevřel pár videí s erotickým nádechem a z jednoho vyskočila i nahota, ale zavčas jsem to zavřel. Edging jsem zatím nedělal.
PMO free 1/2/2019 - 3/5/2019. 90 Days challenge done.
92,11,5,8, 2, 10, 1, 2, 6, 7, 1, 1, 2, 2, 7, 2, 21, 3+...
Věř v sebe sama.
12/2019 - nejméně 1/2021 - Porn free (PMO/PM)
Uz bych to mel konecne taky prubnout.
Já jsem po chvíli přemýšlení a tupého zírání před sebe vypustil větu: "Neznám tě odněkud?". Jo a taky nenuceně konverzovat, a nezeptat se na to číslo příliš brzo. Však se budu těšit na nějakou společnou akci se získáváním čísel. 
