- úte bře 07, 2017 3:16 pm
#377
Tak první týden v novém běhu mám za sebou. Popravdě řečeno byl relativně v klidu, nějaká nutkání jsem měl jen o víkendu (tedy 5. a 6. den), ale nic, co by se nedalo zvládnout. Tak jedeme dál. Dnes bych chtěl sem nahodit hlavní důvody, proč to celé vlastně dělám. Už jsem je částečně sepsal loni v létě při jednom z mnoha začátků, ale to byl jen můj soukromý deník, který jsem nikde nezvěřejňoval.
Hlavní důvod je ztráta času. Tolik promarněného času s PMO, který by se dal využít smysluplně k čemukoliv jinému, co mě někam posune dál, pomůže jiným nebo mi čistě bude dělat radost (i kdyby to měly být jen PC hry
, pořád lepší než PMO). To byl samozřejmě pokus o vtip, umím si představit mnohem zajímavější způsoby trávení času. Teď čistě matematicky. Přesně se to samozřejmě spočítat nedá, ale odhad se pro představu udělat dá. Minimálně 25 let těžké závislosti, průměrně strávený čas P, M a podobnými nesmysly 40 hodin měsíčně dává 12 000 hodin. Když odečtu spánek, tak to dělá 2 roky čistého času od probuzení do usnutí. Kdybych měl odečíst další nezbytné věci, jako práce, jídlo atd., no, tak to ani raději nechci vědět, jaký kus života jsem už takto zbytečně promrhal.
Další velký důvod je ztráta energie. Únava, nevyspání, to vše jsou důsledky několikahodinových nočních seancí s PMO. K čemu to pak vede? Další den až dva po takovéto seanci jsem totálně nepoužitelný. A to nemluvím o stavech před usnutím. Jo když jsme ještě neměli děti, tak vzhledem k volné pracovní době nebyl problém pak aspoň spát déle a jít do práce třeba na 11. Byl jsem tam pak sice do večera, takže ten den už žádná zábava, koníčky apod. nebyla, ale z hlediska únavy to nebylo tak horké. To už ale dávno neplatí, když je potřeba vypravit ráno děti do školky, školy, a fungovat pak v práci i doma po práci. atd.
Za třetí, ztráta komunikačních schopností. Týká se především komunikace s ženami, obzvláště atraktivními ženami. Jako nikdy jsem nebyl nějak extra ukecaný směrem k holkám, to je pravda, ale taky je pravda, že de facto ani neznám, jak bych fungoval bez PMO závislosti, jestli by to bylo stejné nebo jiné. Rozhodně cítím, že s narůstající dobou závislosti se to spíše zhoršuje (a to dokonce i směrem k mužům). Kolik zajímavých příležitostí jsem už v životě díky tomu promarnil, těžko spočítat. No, tady jsem asi nejvíc zvědavý na rozdíl.
Poslední důvod s těmi předchozími samozřejmě velmi úzce souvisí a de facto mě asi nejvíc donutil začít PMO závislost řešit. Když jsem začal před 2,5 lety tancovat social dances (jako zouk, kizomba, sensual bachata, salsa apod.), tak tréninky a workshopy relativně v pohodě, ty jsou řízené trenérem (včetně střídaní patnerů na povel, takže si člověk zatancuje se všema holkama). Ale ta hlavní zábava probíhá na večerních tančírnách a různých parties, a tam jsem těžce narazil (sám na sebe). Bez ohledu na to, jak reálně mi to šlo nebo nešlo, styděl jsem se chodit si pro holky (i když mě třebas i chválily, jak mi to jde), trpěl jsem pocity méněcennosti, že to neumím a že si to se mnou ta holka moc neužije. Ono se není ani co divit, když většinou jsou ty holky tak o 15-20 let mladší, a někteří chlapi tanečníci jsou fakt dost dobří, tak to si člověk řekne, proboha, kam jsem to vlez, tady nemám co pohledávat. Přitom je to celé především o sebedůvěře (věk ani taneční úroveň rozhodně nějakou významnou roli nehraje). Tolikrát se mě už různé holky, co je znám z tréninků, ptaly, proč nechodím na tančírny, takže je vidět, že by se mnou rády tancovaly, ale já jsem si nemohl pomoct, cítil jsem se tam zcela mimo svou kůži, takže jsem to po pár navštěvách vzdal (ještě to relativně šlo, když jsem tam šel s manželkou nebo s nějakou kámoškou, ale jít tam čistě sám za sebe a prožít hezký večer, to tedy ne). Pochopil jsem, že nejprve musím získat zpět svou přirozenou sebedůvěru (o které ani nevím, jakou ji vlastně od přírody mám) a přestat se bát přirozeně komunikovat s holkama (bez automatických myšlenek a představ, co všechno by se nima dalo v posteli dělat).
Musím si je někdy znova pustit...ještě mám někde původní CD 
