Nickyho deník

Pište si co nejčastěji to jde svoje deníky. Vaše pocity, vétězství, prohry, pokrok, ptejte se a pomáhejte ostatním.

Moderátoři: Honza, Nepornu.cz, Pete

 Reply
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By NickyGora
- pon čer 08, 2020 8:46 am #9476 Žádný aktivní den se nekonal, sem rád i za těch pár věcí co přes den udělám, ale mozek a tělo mě dál nepustí. Stále bez energie. Strašně mě na tom všem štve, že v současnosti mám malou kontrolu nad svým životem, zvládám toho opravdu málo. Možná to tak má být, možná víc teď od sebe nemůžu chtít. Přeci jenom držím výzvu, pomalu se učím nové takty a znám hodně lidí, kteří mě mají rádi. To teď musí stačit. Jak se znám, změnit se to muže ze dne na den.

Poslední týdny jsem hodně propadl počítači, ne pornu, ale seriálům a filmům, myslím že je v pořádku když ho pro dnešek vypnu a odpočinu si od toho, třeba mě to donutí udělat pro sebe něco produktivního navíc.

Asi sem to ještě neudělal, takže napravuji a děkuji adminům za tohle forum. Pomáhá.

Zdar a sílu.
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By NickyGora
- úte čer 09, 2020 8:58 am #9485 Už mi zbývá jen několik dní do konce restartu..Sem každou chvíli nadržený, no nutkání není tak silné aby mě to zlomilo. Vzhledem k tomu, že zažívám stavy úzkosti a deprese, chodí mi myšlenky si rychle ulevit, no neposlouchám je, vím že je to lež. Úleva by byla chvilková a deprese pak o to větší. Co teprve energie kterou nemám i bez orgasmu. Jak se koukám deník teď píšu každý den, což beru pozitivně.

Frustrace není ani tak s toho, že držím PMO. Je to spíš samota, nedostatek lidské blízkosti, neustálé myšlenky na nedávný rozchod a na to, jak se vždycky nadřu někoho si najít a čím víc je ten člověk v mých očích úžasný, tím víc to pak bolí . To všechno mě doslova tlačí k zemi, hlavně po ránu už nevidím smysl toho všeho a to pak přichází i myšlenky si to hodit. No jak už sem psal, jsou to jen myšlenky, reálně to neudělám.

Nezbývá mi, než jít dál a nevzdat to.
Zdar a sílu.
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By noporn
- úte čer 09, 2020 10:31 am #9487 Ahoj Nicku,

neuvažoval jsi vzhledem k tvým depresivním a úzkostným stavům o návštěvě odborníka (za mě spíše psychiatra než psychologa)? Různé ezo kurzy a akce jsou sice fajn a člověk se, pokud se jedná o rozumný materiál, může díky nim určitě někam posunout, ale někdy je prostě ten mozek stavěný tak, že to chce hard science, aby s ním něco udělala. Tvrdíš, že tě chybí energie, což v tomhle počasí asi teď každému, ale ve tvém případě je to už dost dlouhodobý jev a něco by se s tím mělo dělat. Co zajít na obyčejnou lékařskou prohlídku? Nikdy nevíš - může to být jen nějaká blbost, např. tě může chybět nějaká látka, kterou snadno doplníš suplementačně. V rámci prohlídky můžeš i se svým praktikem pořešit ty tvé stavy a zeptat se na jeho odborný názor.

Co se týče samotného restartu - gratuluji. Myslím, že splnění výzvy máš už na dosah. Dokážeš něco, co spousta lidí před tebou nezvládla a toho si važ. Na bývalou se už vykašli. Z vlastní zkušenosti vím, že to nemá smysl a je třeba se soustředit na to nové, zatím nepoznané. Uvidíš, jak na tom po výzvě budeš. Zatím nikam spěchat nemusíš. Jsi mladý a máš celý život před sebou. Deprese, úzkosti a P tě jen hází klacky pod nohy a nutí vidět svět zabarvený do šedé barvy. Věřím, že své neduhy jednou překonáš a uvidíš zase barevně.
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By NickyGora
- úte čer 09, 2020 12:25 pm #9488 Ahoj noporne, díky!...
Asi takhle, uvažoval sem o tom. U psychiatra sem byl jednou v životě a to už je dlouho, tehdy mě nasměroval k psychologovi, se kterým sem měl asi šest sezení....pomohlo mi to se otevřít, mluvit o svých problémech, ale tam právě začal můj velký skepticismus k tomu, co ti to může dát. Podle mě sem se tam jen chodil vypovídat a když sem si našel kamarády, kterým se můžu svěřit, ztratilo to smysl a už sem tam nešel. Nějaká opravdová změna u mě přišla až když sem začal brát za svůj život zodpovědnost a pracoval s tím co je, tedy i s depresí a všemi těmi stavy. A tyhle různé kurzy mi daly možnost věci prožít a změnit, ne si o tom jen povídat. V mnoha věcích mě posunuly, naučily věci, které bych se v životě učil roky, ale mám ještě hodně co řešit a nejde to udělat naráz. A věř že sem dost skeptik a jenom najít takové akce pro mě trvá dlouho, jelikož nevěřím všemu, i když po zkušenostech nemůžu některé věci popřít, i když jsou pro většinu kontroverzní.

Antidepresiva sem odmítnul a odmítám stále, řeší až následek, ne příčinu, pokud bych na tom ale byl někdy fakt hodně, hodně zle, sáhl bych po nich, asi ano. Navíc já mám obavu, že nechci skončit jako můj otec, který je na antidepresivech půl života a invalidní důchod k tomu. Představa že dopadnu jako on se mi nelíbí, at dělám co dělám, v mnohém ho kopíruju, ale narozdíl od něj sem to zatím nevzdal a doufám že se mi to podaří, dostat se zase na koně. I tak musím říct, že sem se snad s mnoha jeho chyb poučil.
Jestli mi chybí jiné látky nevím, k praktikovy už dva roky nechodím, ale nemyslím si to s jednoho podstatného důvodu. Minulý rok mi bylo vícemeně dobře, na konci roku až hoodně dobře, byl to můj nejlepší rok v životě a deprese skoro zmizeli, pak sem to dal dohromady s kolegyní s práce a bylo to ještě o level výš. No a pak přišel ten rozchod a situace o které tady psat nebudu, ale celý mě to poslalo na dno a já jako bych ted hledal další smysl toho, proč se vůbec o něco snažit, když pokaždé když už si myslím že sem něčeho dosáhl, smete mě to....Takže ne ,cením si snahu a děkuji ti že si mě trochu aktivizoval o tom přemýšlet hlouběji, ale nemyslím si že mi jakákoliv látka pomůže, alespoň ne trvale.

Já vím že mi pomůže jen to co mi pomohlo vždy, práce na sobě, na životě, jen je můj současný stav takový, že mi nejde ani to a některý dny ani ty malý kroky. Svým způsobem je to jednoduchý, rozhodnout se. Zároveň je to ale i těžký. Třeba včera sem měl půl dne produktivní, deprese na chvíli zmizela a mohl sem pro sebe udělat potřebné věci, měl bych být za to vděčný, ale dnes je to zase nic moc. Taky vidím, že je to hodně o tom, že to minimálně část mého podvědomí chce, být prostě ta obět. Truchlit za ten vztah s ní. Vykašlat se na ní? Věř že sem už zkusil všechno možné, abych to s ní uzavřel. Zatím ale stále chodím spát a vstávám s myšlenkou na ni. Netěší mě že to tak píšu, ale je to má současná realita.

Ano, restart se daří a vážím si toho, snad jednou budu sklízet plody toho co sem díky němu zasel.
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By noporn
- úte čer 09, 2020 3:43 pm #9489 Dobře, Nicku - lze vidět, že o problému skutečně přemýšlíš a to je vždycky pozitivní. Znám to - rozumová část osobnosti by už měla vymyšlené celé postupy, jak s problémy zatočit. Horší je to ale dostat do té emoční složky. Myslím, že v tomhle si trochu hendikepovaný kvůli té genetické zátěži, o které jsi tu psal. Sám mám s tímhle trochu trable, byť určitě ne v tak velké míře, jako tomu je u tebe. Otec je také trochu po psychické stránce v nepohodě. Co mně ale pomohlo, to bylo přestat vinit ho za to, jaký je a říkat si, že budu dělat všechno pro to, abych neskončil jako on. Tím jsem svoje úzkostné stavy ještě více prohluboval.

Co naopak pomohlo a celkem pomáhá je naučit se mu odpouštět a brát ho jako člověka, který má své chyby. Prostě žádný rodič není ideální a ani my, když se zadaří a budeme rodiči, určitě pro naše děti nebudeme ideální a v dospělosti na nás budou svalovat ledacos. Tyhle vztahy jsem si celkem vyřešil právě pomocí psychoterapie a ještě vlastně řeším, abych byl úplně přesný. To je právě to, že tohle je lepší a jistější řešit s někým neutrálním a ne s kámoši, kteří poplácají za rameno a budou vždy, pokud jsou to dobří přátelé, na tvé straně. Někdy si člověk musí připustit, že i on může být pěkně nespravedlivá svině.

Je skvělé, že svůj boj nevzdáváš. Jak by řekl klasik - život je boj a stojí za to ho bojovat ;) .

A přidávám jednu statistiku - na světě je 8 miliard lidí, z toho cca půlka jsou ženy. Má se cenu trápit pro jednu? Odpověz si sám ;).
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By NickyGora
- stř čer 10, 2020 9:43 am #9493 Noporne s tím maximálně souhlasím, rodičům je nejlepší odpustit a i to sem udělal a když to přijde, tak na tom odpuštění pracuji. I tak sem to psal v souvislosti s těmi antidepresivy a různými problémy, že prostě vím jak to vypadá když se člověk spolehne jen na pilulku a za svý potíže si nebere odpovědnost. Prostě mám depresi, je to nemoc, já za nic nemůžu, nesnažím se o nic. Tenhle postoj mít já, tak prostě dopadnu stejně nebo hůř než on, takže si s toho beru ponaučení. Ale pokud je ve mě ještě část, která mu neodpustila, dozvím se to, vědomě už sem mu odpustil.

Jinak já to myslel tak, že sem u psychologa nezískal nic víc, něž že sem se vypovídal a naučil mluvit o svých problémech, do emocí sme tam ale nikdy nezašli a právě proto říkám, vypovídat se můžu s kamarádem a bude to mít podobný efekt. Na těch kurzech co chodím já, jsou většinou konstelační, se už s emocemi pracuje na takové úrovni, kdy si nedovedu představit, že by někdo něco takového nabízel v rámci zdravotního pojištění. Ale to je jen má zkušenost a třeba se pletu. Naučil sem se tam třeba do těch emocí jít sám a techniky jak si sám pomoct.
Přesto nic s toho nezaručuje, že se člověk nedostane do takové mlhy, v jaké sem poslední týdny já. Každý si máme prožít to svoje.

Já dnes ráno trochu pracoval sám se se sebou a cítím že to hodně pomohlo, uvidíme na jak dlouho, nechci to zakřiknout. Na pár dnů si ted dám od deníku pokoj a zkusím se víc zaměřit právě na emoce, než na rozum.

Tak zdar a sílu!
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By Tommy
- ned čer 14, 2020 11:26 am #9519 Ahoj,

koukám, že máme hodně podobný příběh, hlavně s tím rozchodem, u mě tedy proběhl už 3dny před vánocema, takže mě čas už trochu zotavil ale byl jsem z toho v těžkých depkách. Momentálně jsem v situaci, kdy nato furt myslím a je mi to líto, nicméně už z toho nemám přímo deprese, prostě jen lítostivé myšlenky, který se snažím co nejdřív zahnat.

Nejduležitější je určitě ten spánek, doporučil bych ti sypaný čaj z Kozlíka Lékařského, je to doslova "přírodní antidepresivum" opravdu skvělá věc, ideálně v kombinaci s hořčíkem ve formě bisglycinátu.
Sám se v tom se v tom svém rozchodu nechci moc šťourat, protože to je pro mě velmi citlivé téma, ale ač jsem tomu v tomhle případě nevěřil, tak opět pomohl čas... Doporučil bych ti cestou zaneprázdněnosti, tedy soustředit se na školu, popřípadě se naučit nějaký nový skill třeba programování nebo cokoliv co tě zajímá, do toho cvičit a najít si nějakou spirituální cestu k bohu... (já teď pracuji natom abych se nechal pokřtít).
+ na ty deprese ještě doporučuji lehnout si na 3 minuty do studené vany popřípadě použít ledovou sprchu... mě víc vyhovuje ta vana, důležitý jsou dýchací cvičení, prostě se uklidnit a dýchat klidně zhluboka... ty dýchací techniky se dají použít nacokoliv, třeba když se probudím vydepkovanej uprostřed noci, tak mi to pomáhá usnout co nejdřív, už to mám tak nacvičené, že když se probudím automaticky začnu s dýcháním a je to většinou dobré.

drž se chlape, nejsi v tom sám:)
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By NickyGora
- pon čer 15, 2020 11:14 am #9531 90 dnů!!! 8-) za mnou, výzva splněna bez ztráty kytičky, no nebyla to bezbolestná procházka. Sem na sebe hrdý, hodně mi to dalo, možná si PMO mód ještě někdy zopakuji, záleží na okolnostech, uvidím co mi další období přinese. Pokračuji volně a anti-asketicky svým MO free módem návrat Krále (to má pro mě symboliku ;) ), jeho pravidla cituji níže a v podpisu. K tomu jen, že chápu všechny, kdo mají na free mód vyhraněné názory, vzal jsem je v úvahu a došel sem závěru, že i tak je to pro mě ta nejlepší cesta dalšího sebepoznávání. Chci prostě najet na linku života, do které podle mě M patří.

Díky za podporu všem a rozhodně tady nekončím, spíš naopak. Deník si chci vést pravidelně i nadále a sdílet zkušenosti, výhry, prohry a těžkosti.

Plán pro MO Free mód Návrat Krále:
1) tento mód je můj běžný režim, když zrovna nedržím PMO výzvu a je ze zásady mírný, doporučující a bez sankcí.
2) můžu masturbovat, kdykoliv opravdu chci 1x denně (hlavně kvůli chaser efektu). Ne však jako podlehnutí nutkání či útěku před realitou. Jestliže poruším, zaměřím se na své pocity. (Např. proč mi to vadí? Co ve mě to způsobuje? Mohu to uzdravit? Nebo naopak sem s tím v pohodě? Paráda.) Sex je samozřejmě bez omezení.
3) dobrovolně se pokusím udržet několikadenní rozestup od posledního orgasmu, avšak při nedodržení se nic neděje a opět se zaměřím na sebe a své pocity. Mohu ovšem využít zkušenosti s PMO restartu.
4) masturbovat se snažím jemně, představuji si reálné ženy nebo si nepředstavuji nic, ideálně to nedělám jen v leže a měním pozice. Někdy můžu masturbovat rychle, někdy pomalu, dle chuti. Jde o to dělat to vědomě a užít si to, nekomplikovat si to.
5) dle potřeby mohu kdykoliv začít PMO mód.
Naposledy upravil NickyGora dne čtv čer 25, 2020 6:56 pm, celkově upraveno 1
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By Fotřík
- pon čer 15, 2020 11:26 am #9532 Velká gratulace :)

Dobře ses k tomu postavil.

Líbí se mi Tvůj seznam a to nepenalizování se a přihlédnutí k pocitům a důvodům. Budu nad tím hodně přemýšlet jak to zapracovat i do svého příběhu.

Drž se a hodně zdaru do budoucna.
Uživatelský avatar

Re: Nickyho deník

By NickyGora
- pon čer 15, 2020 11:38 am #9533 Ahoj Tommy,
díky za podporu a doporučení, většinu těch možností znám, ale pro mě to nejsou řešení, dost často je vnímám jako útěk před problémem.Pokud je zrovna nedělám pro radost. V tom mám právě rád konstelace, na kterých sem zase o víkendu byl a tam sem si mohl řešit přímo ten problém. Ono totiž není hlavní problém, že máme depresi nebo závislost na pornu, tyhle věci co v životě nechceme nám jen něco nahrazují a lepší než se jich jen zbavit, je zároveň dobré řešit důvod, proč je v životě potřebujeme. Když ho vyřešíme, teprve potom se nám uleví. Ono je pěkné přestat s pornem, ale když nemáme vyřešenou příčinu proč ho v životě máme, tak nás to stejně bude pronásledovat. Je ale jednodušší to říct než to udělat.
PS: tím neříkám chodme ted všichni na konstelace, jen pro zamyšlení. Cest je hodně a pro každého je jiná.
 Reply
Zpět na Deníky