Forum Život na pornu 3.3.1

- čtv úno 14, 2019 8:36 am #6524 Popletl jsem to Při masturbaci normálně orgasmus, nedokažu si představit že by to někdo zvladl bez orgasmu na konci. To souhlasím, že by to byl ultra hard mód.
Omlouvam se za nedorozumění.

- čtv úno 14, 2019 2:25 pm #6526 Bezva, díky za vyjasnění!

Jakub

- pon úno 18, 2019 7:54 pm #6586 Poslední dobou mám opravdu zvláštní myšlenky, často divné, nebo i z minulosti. Jde opravdu vidět jak mi závislosti zatemnily mozek, a jak o tom mluví ve videiích, že to porno prostě mění mozek, a v kombinaci třeba s počítačovými hrami apod.. je to smrtící dvojice.. Mám i opravdu zvláštní sny.

Mám teda otázku. Netýká se to moc závislosti na pornografii, ale spíše závislosti obecně.
Určitě se tady najde někdo kdo už měl, nebo má ještě stále závislost na něčem jiném. Vím, že by se tady měla řešit jen pornografie, ale opravdu mě zajímá váš názor..

Otázka zní:
Proč člověk se stane na něčem závislý, ať už je to cokoliv?
- je to z důvodu traumatu, či strachu? Nebo stresu? špatné výchovy? špatného vlivu přátel?
Jaký je na tuto obecnou otázku váš názor? Snažím se porozumět proč jsem spadnul do různých závislosti v pubertě/dospívání.
Je těžké se na to ptát lidí, kteří si neprošli žádnou závislostí.

Pokud tato otázka zde nepatří, klidně mi ji smažte.
Jen mě to opravdu zajímá, a nevím na koho se obrátit.

- pon úno 18, 2019 9:02 pm #6590

Mám teda otázku. Netýká se to moc závislosti na pornografii, ale spíše závislosti obecně.
Určitě se tady najde někdo kdo už měl, nebo má ještě stále závislost na něčem jiném. Vím, že by se tady měla řešit jen pornografie, ale opravdu mě zajímá váš názor..

Otázka zní:
Proč člověk se stane na něčem závislý, ať už je to cokoliv?
- je to z důvodu traumatu, či strachu? Nebo stresu? špatné výchovy? špatného vlivu přátel?
Jaký je na tuto obecnou otázku váš názor? Snažím se porozumět proč jsem spadnul do různých závislosti v pubertě/dospívání.

Ahoj Sporťáku,
otázka je plně na místě, myslim. Řek bych, že neexistuje odpověď v obecný rovině, která by platila pro každýho. Určitě hraje roli genetika, někdo má zkrátka osobnost náchylnější. Už jenom to, že jsme muži máme místo jednoho X chromozomu Y, se snáze stanem závislí než ženy (a taky jsme z hlediska statistiky víc agresivní, častějc pácháme delikty atd.). V biologii je to vždycky něco za něco. Zřejmě i ta náchylnost k závislosti má nějakou pozitivní stránku (třeba jako sklon k agresivitě za určitých okolností vede ke statečnosti a odvaze nenechat si věci líbit) - třeba bysme něco vymysleli i u závislosti.
A pak je tu ta rovina životní situace, prostředí, vztahů - a tam si každý najde to svoje, kvůli čemu začal chlastat, začal sledovat porno atd. Zřejmě začal zaplňovat nějakou mezeru ve vztazích, úzkost, pracovní neúspěch - cokoli. No, a závislost sama to jen prohloubila, a tak se roztáčí spirála hlubší a hlubší závislosti. Říká se, že v prostředí zdravých vztahů se závislost neuchytí.
A to je taky jeden ze způsobů, jak se na závislost dívat - hledat za ní něco bolestnýho, co mám v životě nevyřešený, co pálí, a proto to přebíjím "slastnou závislotí". Přiznat si nějaký problém pod povrchem může být těžký, protože to odkryje něco zranitelnýho. Ne každej, kdo prožívá řekněme nějakou nejistotu, se stane závislým. Někdo to vyřeší, najde příčinu a vyrovná se s tím, někdo si to nepřizná a něco, co primárně škodí,(třeba ten stres, urážky od otce, neúspěch v partnerským životě) tak nějak spolkne a třeba zahořkne nebo onemocní (žaludeční vředy ze stresu jako hloupej příklad, deprese z rozpadlýho manželství, panické ataky po konfliktu s despotickým otcem...), no a pka je tu určitý procento lidí, kteří to přebijí závislostí.
Když se v tomhle ohledu zamyslím nad sebou, tak mě napadá víc věcí - úzkost (a zejména neuvědomená úzkost, kdy mam z něčeho strach, ale projeví se to právě únikem do fantazie porna - tzn. nevim, nepřiznám si, že mě něco svírá, naopak pociťuju vzrušení - tohle se mi stává třeba týden před zkouškou: nechce se mi učit, mám pocit, že je toho moc, ale ještě necítím úzkost, tu právě cítit nechci a sexuální fantazie na chvíli úzkost vytěsní), pak je to uzavřenost - nesdílet svoje pocity znamená víc se v nich topit a snadno sklouznout k úniku do bezpečnýho světa fantazie. Asi bych toho našel víc. Když se zamyslíš, určitě taky něco najdeš. Myslím, že je dobrý si tyhle věci uvědomit, i když to jsou třeba drobnosti, je celkem úleva si je přiznat a zjistit, že nejsme dokonalí, že v nás je taky trochu citu a nejen touhy po pornu nebo počemkoli jiném. A samozřejmě změnit něco v tomhle smyslu, nějak narovnat charakter, je lepší než jenom vydržet tolik a tolik dní bez porna (bez toho to ovšem taky nejde). Ale je to běh na dlouhou trať, primář z protialkoholního oddělení u Apolináře říká, že závislost je chronické recidivující onemocnění. Ten pohled se mi líbí, člověka nevyviňuje, ale na druhou stranu ho nevystavuje přehnaný ctižádosti "teď, nebo nikdy!!" a následnýmu zklamání a zoufalství. Má tendenci se to vracet, asi jako všechno, s čím zápasíme - ať už to jsou výlevy hněvu, sebelítost a sociální izolace nebo ty úlety na pornu. Určitě se ti povede přijít na nějaký důvody, proč jsi spadnul do závislostí v období dospívání. Přeju ti, aby se ti povedlo narovnat to, co bylo nějakým způsobem pokřivený.

- pon úno 18, 2019 9:40 pm #6593 Jadlene, díky za post. Obohatilo mě to.

Vše doufám, navazuje na můj úvodní post 19.12.2018...
Od té doby se to dost změnilo, vlastně zítra to bude 4 měsíce bez pornografie.
Nesu si sebou sice ještě závislost na počítačových hrách, které jsem se zbavil přes 2 lety. Nedávno se mi stalo, že jsem jednu hru zapnul, ale po první misi jsem si uvědomil, jak mi to zničilo život.
To samé s pornem, na úplném začátku tj. asi po 3 týdnech, jsem si zapnul jednu stránku, ale než jsem kliknul dále na video, tak se ve mě něco pohnulo, a donutilo mě to kompletně bloknout tyto typy stránek.
Další ze závislosti je alkohol a cukr. Bez alkoholu jsem vydržel 24 dní, teď už nikam nechodím, pouze po fotbale na jedno pivo, ale připadá mi na druhy den, že v tom pořád jsem. Je to opravdu sociální zlo. Jenže když jste na něco zvyklí, je to opravdu těžké.
Chci být skvělý a zdravý člověk, a hlavně sportovec; ale na druhou stranu mě tíží minulost, kdy jsem sledoval porno, hrál hry, jedl neustále cukr... Jediná sociální věc byl fotbal, který jsem miloval (celkově sport mám rád), a dále akce s kamarády, kde jsme neustále pili apod.. Proto jsem teď dost vyvrhel, a nebojím se říct, že bych získal kartu "PA" (Profi alkoholik), bohužel to je věc, kterou jsem zdělil, u nás pije celkově každý, a hlavně, jsem ti přepíjel předešlé závislosti.
Ale když jsem přestal být závislý na pornu, hrách atd.. změnilo mi to mozek. Dny jen ubíhají, a celé dospívání jsem promarnil..
Ostatní kolem mě dávno měli sex, a to si myslím, že je jeden z důvodu proč z něj mám strach jako panic.
Dále opravdu nezvládám komunikaci, jako alkoholik vůbec nevim o čem jsem kdy mluvil, normální komunikace mi dělá problémy, natož rande či intimnosti a tak dále, však víte o čem mluvím.
Pracuji na tom už dlouhou, no popravdě všechno se změnilo od té doby, co jsem přestal s pornem, tj. poslední závislosti.
Mám strach, že spadnu zase do depresí, protože se cítím osamělý díky těm závislostem. Osamělý.. Zranitelný.. Naposled jsem ublížil jedné dívce, při tom jak jsem se léčil.. Doteď mě to štve.
Vím, že na to mám zapomenout, ale nějak to nejde. Ztratil jsem vše. Snažím se žít přítomnosti pracovat na sobě, ale výsledky moc nepřicházeji, protože mám uvnitř strachy z dětství, které jsem pak přebil závislostmi místo toho abych na nich pracoval.

Nebudu tu dál se vypisovat, je to stále dokola. Spousta lidí by mi doporučilo psychologa, ale myslím, že to by to nepomohlo. Můj cíl je:
1) najít někoho kdo byl tam kde já a dostal se z toho =>což asi nikdo není
2)dostat se z toho, zbavit se nadobro zbytku závislostí, Najít si nové přátelé, setkat se osobně se známými lidmi, kteří mi změnili život, a dále.. => Dostat se z toho, a být mentor pro lidi, kteří jsou tam kde já teď.
"Prosím, ať to dokážu, a najdu cestu ven. Hlavně chci najít své životní poslání"

- pát dub 12, 2019 5:21 pm #7356 Ahoj, myslel jsem, že už se sem nedostanu..
Musím se přiznat, bohužel jsem minulou sobotu relaps-nul po 168 dnech. A potom do včerejška ještě 3x, tj. obden.

Za tu dobu co jsem se z toho dostával, jsem pochopil spoustu věcí, proč jsem se tam dostal, proč mám tolik závislostí, atd..
Tížíla mě už opravdu velká osamělost, a stále strach mít vůbec něco se ženou. A po tolika dnech bez porna, jsem si uvědomil, že porno nebyl ten hlavní důvod, proč mám strach z intimity, sexu atd..
Muselo se mi v dětství něco hrozného stát, nejspíše jsem někde něco slyšel nebo viděl, co mi změnilo život v tomto směru. Za 2 týdny jdu k psychologovi, tak snad díky němu přijdu v čem je problém, ale říkám si jestli není lepší jít i k sexuologovi, jaký je mezi tím rozdíl?
Pořád si nedokážu vysvětlit proč člověk radši se dostane do tolika závislostí (Hry, porno, alkohol, cukr, sprostá mluva).. Čemu se vyhýbá??

Osobně se mi nezdá, že bych do toho porna zase spadl. Chci ode dneška najet na ten těžší mód, což bude 1 týden bez masturbace, a uvidíme jaké to bude, případně do konce dubna.
Teď se nacházím ve fázi 31. den bez tvrdého alkoholu, a navýším to vyhnout se sladkostem, nejlépe všemu cukru. Bude to extrémně těžké.

Moje teda poznatky z uzdravení mozku (tj. 168 bez porna, více než 5 měsíců)
- pochopení proč jsem do toho spadnul v přibližně 15-16 letech na plno
- pochopení "smrtící kombinace" porno + hry, podle knihy -_odpojený muž_- od Zimbarda
- řekl jsem 2 lidem čím si procházím, a jeden z nich se semnou přestal scházet, a ten druhý, spíš ta druhá.. Se mi vysmála, a když zjistila jaký jsem/byl doopravdy.. totálně to změnilo náš "vztah", a místo toho aby mě pochopila, se začala chovat jako velmi panovačná, manipuluje semnou atd... Aspoň vidím, že někteří lidé jsou opravdu zlí, a nemám nikoho komu bych se teda mohl příště svěřit, psycholog je teda poslední možnost.
- dále to je to, že se naše rodina rozpadla už kdysi jen to nebylo tak znatelné, a mě neměl kdo zachránit, a už v tom věku puberty jsem měl jít za psychologem, ale radši jsem to překryl závislostmi.
- zcela jistě mám psychické problém, a už jsem je měl v dětství.. závislosti to jen prohloubily, nebo zakryly, ale nejsou příčinou
- velmi těžce zvládám stres, a zbavování se pornografie, v období zkoušek, bylo pro mě velmi devastující..
- můj život se nikam neposouvá, nebo se posouvat nechce, a pro to jsem radši chtěl utéct od reality
- stydím se za svůj život, a získané závislost. Nevím za co je vyměnit, hry jsem vyměnil za sport, alkohol za cukry, ale cukr je opravdu zlý. Pornografii bych měl vyměnit za randění, a realné ženy, sex apod.. Ale je to pro mě opravdu nereálné být někde na schůzce, případně mít pak něco se ženou...
Doufal jsem, že zbavením pornografie to zmizí, ale až tak to nezmizelo, tím pádem pornografie nebyl až takový problém při ženách, je to spíše něco v hlavě nějaký blok, opět... Asi z toho dětství, ale nedokážu přijít co se vlastně stalo.
- Lehká sociální fobie. Ve skupině lidí, na veřejnosti ... jsem velmi sebevědomý nebojím se být středem pozornosti, vůdcem, řečníkem.. Takže si myslím že fobii nemám, ale nedokážu sám někam jít se ženou jakože na rande, a pak mít třeba sex. Opravdu nechápu, čím může být tak nízké sebevědomí být způsobeno v této situaci, jestli to má něco společného se špatnou, teda žádnou výchovou otce.. Nebo nějaká psychická porucha/nemoc.

Mé cíle teď jsou čistě sportovní, protože nic jiného mě vlastně nikdy nebavilo když teda vynechám hraní her, porno atd.. Sport byl jediný o co jsem se mohl opřít. A to je teď pro mě silná motivace.

- další věc je, že ženy o mě mají zájem, jen já před tím utíkám, jako bych jí nechtěl ublížit nebo já nevím.. Musím mít v hlavě opravdu špatné "emoční rovnice", ale nevím z čeho.
Nedokážu žít, normální život jako ostatní. Prostě je období kdy na sobě pracuji, seznamuji se, a pak prostě mi "je*ne" v hlavě, sním nějaké sladkosti, a v horším případě jsem zapl porno, protože jsem z ničeho nic se cítíl osamělý.. Nechápu své jednání, tvrdě jsem šel proto, abych se zbavil porna, vydržel jsem to těch měsíců a najednou se mi zdálo, že to vlastně nemělo ani tak velký vliv na můj život, protože po pár dnech vrátil do normálu jako když mi bylo těch 14-15...

Stydím se za sebe, ale myslím si, že se z toho všeho co jsem zažil se mohu jen ponaučit. Osud to tak asi chtěl, abych neměl normální život jako ostatní. Každý má nějaké problémy, něco si zažil, ale to co jsem si zažil já, to opravdu je dost hnusné, a pro mě v tomhle věku nevysvětlitelné, že to nešlo zastavit. Vlastně to ani neměl kdo zastavit.

Musel jsem se vypsat...
Je mi mnohem líp, než si to psát jen do deníku.

S pozdravem sporťák!

- sob dub 13, 2019 7:25 pm #7360 Skvělý postřehy. Moc dobře, že ses z toho vypsal.
Jdi za psychologem. Sexuolog není v tuhle ten správný “nástroj”

Jakub

- ned dub 14, 2019 8:58 pm #7371

Ahoj, myslel jsem, že už se sem nedostanu..
Musím se přiznat, bohužel jsem minulou sobotu relaps-nul po 168 dnech. A potom do včerejška ještě 3x, tj. obden.
Za 2 týdny jdu k psychologovi, tak snad díky němu přijdu v čem je problém, ale říkám si jestli není lepší jít i k sexuologovi, jaký je mezi tím rozdíl?

Ahoj Sporťáku,

v první řadě ti gratuluju k 168 dnům bez porna! To je skvělej výsledek nehledě na relaps. Z toho, co píšeš, mi přijde, že je toho na tebe teď hodně. Nebo na tebe hodně věcí dolehlo. Nemůže to nějak souviset i s tím relapsem? Každopádně myslím, že psycholog může pomoct. Určitě je super, že ses tam odhodlal jít - a jak píše Jakub, v týhle situaci je to povolaná osoba. Sexuolog řeší spíš sexuální problémy jako erektilní dysfunkce aj. Psycholog s tebou probere život víc zeširoka,může ti pomoct odpovědět právě ty otázky, který si kladeš - proč jsi měl problémy s tolika závislostmi atd.

Drž se!

- čtv říj 31, 2019 3:11 pm #8487 Ahoj,
už je to nějakou dobu co jsem tady nepsal. Nejspíš nebyl důvod. Ta abstinence od porna mi dala dost zabrat, ale nějak výrazně se to nezměnilo. Začal jsem tedy se soustředit na sebe, na to abych konečně si našel ženu, případně vztah a tak.. Posunul se dál v mém osobním rozvoji, sportovní kariéře, škole, a tak dále...

Důvod proč tady píšu..
Je následující..: Před pár dny jsem se konečně dostal k sexu se slečnou (který se nakonec nestal), tedy mohu říkat přítelkyni po 2 měsících.

Ještě než začnu psát dál, chci jen říct, že jsem se k pornu lehce vrátil, ale jen k těm romantickým, z důvodu inspirace.

Teď ten příběh:
Jsme spolu 2 měsíce, je o pár let mladší než já, přitahuje mě,.. jsem za ní moc rád. Vydržela to se mnou i když skoro celý říjen jsem byl nemocný, ležel jsem i v nemocnici..

Před pár dny jsem u ní měl přespat. Po minulé zkušenosti z prosince, jsem od toho nic neočekával, i když s ní už to bylo takové jiné. Dost času jsme spolu trávili, společné zájmy, smáli jsme se spolu, držení za ruce, stupňující se doteky, líbání klasické i s jazykem. Známe se už i s rodinami oba, i když k tomu jsem byl trochu skeptický.
No je taková až moc hodná, ale před pár dny když jsem u ní spal, a rodiče neměla doma, tak jsem se nakonec rozhodl, že to aspoň zkusím, dělala, že moc nechce, asi tím, že je panna.. Ale po dvou hodinách svádění k tomu mělo dojít, už jsme se svlékli, hladili jsme se, byl jsem na ní nadržený už od začátku vztahu a ten večer ještě více. Stál mi celou dobu předehry, ale když jsem si nasadil kondom a měl jsem jít pomalu na věc, tak mi lehce ochabl, zdálo se mi, že není taky pevný jako by měl být, a následně mě taková věc totálně psychicky srazila, až penis ochabl úplně a já tam jen nečinně seděl, a říkal jsi v hlavě, jaký já jsem idiot, a následně se ji omluvil, že mě to mrzí. Vzala to dobře, řekla, že to nevadí, a vypadá, že se nadále nic nemění. Prostě to jen přejdeme..
Jenže... já jsem chlap, a tohle mi 3 dny vrtalo hlavou, došly i lehčí deprese, které z prosince znám. Naštěstí byly ale lehké, a celkem rychle jsem se z toho dostal, i možná pro to, že mi psychicky pomohla ona v té situaci.

Mé otázky z ní.. Co s tím?
Mé poznatky z tohoto jsou takové, že:
1. Asi PIED z minulosti, Pro jistotu už teda 5. den nesleduji žádné porno (ani k inspiraci), ani fotky. Chtěl jsem jet PMO mód, ale dnes ráno chuť, tak aspoň MO. Ale stále nadále držím mod bez porna
2. Je možné, že jsem neudržel erekci, protože jsem den před tím masturboval?
3. Stres z prvního sexu? Úzkost, atd..?
4. Znova více pohybu a cvičení (konečně po měsíční nemoci)
5. Přestat pít veškerý alkohol, zejména tvrdý
6. Celkově držet zase normální stravu, zejména má klasika 80/20; zdravé/nezdravé
7. Myslet i nadále pozitivně, a doufat, že už mi příště bude pevně stát před stykem?

*Možná proto jsem měl takový strach z toho sexu, viz. co jsem popisoval na začátku deníku..
Ty traumata z dětství, jestli i to se na tom dost nepodepsalo.

*Byl to sice skvělý výstup z komfortu, i když k samotnému aktu nedošlo, ale o to větší náročnost na psychiku, apod..

- čtv říj 31, 2019 9:45 pm #8490 Ahoj Sporťáku, přiznám se, že jsem nečetl celý příběh, ale jen poslední dotaz.
Soucítím s tebou, prožívám více méně to samé. Stále si sám kladu otázky a přemýšlení ohledně erekce. Kolikrát si říkám, jak má správná erekce vypadat, jestli mám být tvrdý jak šutr po celou dobu aktu nebo jen stačí, že nějakým způsobem stojí. Ta psychika je hrozná svině