- pon srp 03, 2020 10:09 am
#9733
Ahoj kolegové,
máme po víkendu a já si sem jdu opět trochu utřídit myšlenky. Mám teď v hlavě trochu zmatky, tak nevím, jak dlouhý text vyprodukuji, ale doufám, že to bude pro ty z vás, které můj příběh zajímá, inspiruje nebo odstrašuje, alespoň trochu zajímavé. Ještě než začnu musím, jako snad pokaždé, zmínit, že jsem rád, že tato komunita existuje a i muži si mohou někde vylívat svá emoční srdce a řešit své problémy v intimních oblastech života.
Nyní k tomu, co se událo o víkendu - s kamarádkou jsme skončili v posteli. Nepřekvapivě. Opět jsem, jakmile mně sáhla do rozkroku, znervóznil a co se nestalo - přišla PIED. Nepřekvapivě. Ano, byla to opět PIED nikoliv ED. Nebyl jsem přítomný. Místo toho, abych se soustředil na to, co se odehrává mezi mnou a kamarádkou, začal jsem mít strach, že selžu a začal si představovat P scénáře ve své hlavě. Po sérii nevydařených pokusů o postavení mé chlouby ze strany kamarádky jsme tam opět leželi vedle sebe. Ti z vás, kteří PIED znají asi moc dobře ví, o jaké prázdnotě teď píšu. Je to ta situace, ve které se většina chlapů nějak vymluví, otočí a snaží se na vše zapomenout. V té situaci zapomínají i na tu nebohou partnerku, protože vlastní ego a mužská ješitnost byly právě pošramoceny.
Také jsem to tak měl, ale pak jsem si uvědomil jednu zásadní věc. To by byl sakra lůzr postoj! Ne, pravý chlap se rozhodně nepozná podle toho, jak má tvrdé a velké péro. Pravý chlap se pozná přece podle toho, že se i v podobně nepříjemných situací nevzdá a bojuje proti nepřízni osudu. Přijme sebe i se svými nedokonalostmi a začne na nich pracovat tak, aby je ze svého života odstranil. Správný chlap se pozná rovněž podle toho, že se umí zasmát sám sobě v době, kdy není zrovna tím top samcem, jehož absurdní podobu si vysnil ve své hlavě nebo mu to nadiktovala společnost vedena komerční mašinérií- i to ukazuje jeho vnitřní sílu.
Vědom si toho, co jsme tu předtím diskutovali s Banderasem, řekl jsem kamarádce, že nerozumím tomu, co se se mnou děje. Že když jsme spolu v posteli, snažím se být tak moc dokonalý, že to nakonec zkazím. Také jsem se přiznal k tomu, že jakmile mně po víkendu odejde, musím mít mnohonásobné MO, abych ten přetlak, který v sobě díky ní mám, nějak vypustil. Vznikla pak mezi námi celkem zajímavá diskuze. Ona to samozřejmě začala vztahovat na sebe - že to může být tím, že není pro mě dost atraktivní. To jsem jí snad vyvrátil (a také ji naznačil, že jestli to bude dál tvrdit, bude to s ED ještě horší). Bylo to ale těžké. Ženám funguje ten sexuální mozek opravdu jinak než nám chlapům. Snažil jsem se ji nějak přiblížit to, proč se ta ED děje. O P jsem nemluvil. Spíš o tom, a to je možná ve výsledku stejně můj největší problém, že selháváme většinou v momentech, kdy se snažíme, aby vše bylo úplně do puntíku perfektní.
Jak jsme tak diskutovali, uvědomil jsem si, že se přestávám bát toho být nedokonalý. V tom mně, lidově i doslova řečeno, naběhly koule. Zeptal jsem se jí, jestli by nechtěla zkusit trochu experimentovat. Nějak netušila, oč jde. Nic jsem nerozváděl, vzal ji za ruku a začal si to s ní pomalu dělat. No, ED byla za chvíli pryč a společnými silami jsme mě dovedli k O. Velmi silnému O, abych byl přesný. Vlastně pak, když už to šlo, mě to udělala jen ona a já si to užíval

.
Když jsem došel k uspokojení, nějak tak jsem vycítil, že udělat rukou kamarádku by už nemělo tu noc smysl. Bylo pozdě a atmosféra k tomu nebyla moc nakloněna. Během toho, jak mě to dělala, padly i nějaké vtípky. Prostě jsem se toho nějak přestal v ten moment bát a bral to jako přirozenou součást života, tak proč to brát vážně? Nicméně nechci být sobeckým chlapem a tak jsem si dal ráno dost záležet. Probudil jsem kamarádku jemným hlazením, které trvalo hodně dlouho. Opravdu hodně, hodně dlouho. Trvalo to, než se mně otevřela, ale pak to stálo za to, když jsem ji prsty přivedl na vrchol. Ostatně to na ní je, naštěstí pro mě, dost dobře poznat. Navíc jsem jí hned oznámil, že rozhodně nechci, aby někdy cokoliv hrála. Že raději budu za to, když mě zastaví, že už nechce pokračovat nebo že je jí to, co děláme, nepříjemné, než aby tam byla taková, za mě odporná, přetvářka. Naštěstí to nehraje - a kdyby ano, musela by za to dostat Oscara

.
Tato ranní záležitost, a to je ostatně důvod, proč se tu o ni zmiňuji (ne snad pro to, abych ukázal, že jsem výborný prstový milenec

), vedla k další hluboké diskuzi mezi námi dvěma. Doteď nad tím, co mně kamarádka řekla, přemýšlím. Vypadlo z ní, že nikdy to, co děláme spolu, s nikým jiným nedělala. Že u jejích bývalých partnerů to bylo jen o tom, že spolu buď spíme, nebo nespíme. Přeložil jsem si to jako - zásun nebo nezásun, předehra na nic. Napadla mě tak taková kacířská myšlenka. Nejsou nakonec ED občas výhodou? Není to signál od přírody se zprávou - chlapče zastav se a přemýšlej také o tom, jak udělat dobře svému protějšku a ne jen sobě? Nebuď v posteli sobec! Ostatně už minule mně kamarádka naznačila, že nikdy s nikým jiným nezažila ten pocit (O), co se mnou a to se mnou zažila tedy zatím opravdu málo (podle mého subjektivního hodnocení). Možná to, že nejsme tak vzrušiví, nám umožňuje věnovat se daleko více jiným částem partnerky. Nejsme pak zaměřeni jen na jeden konkrétní cíl. Definuje se dobrý milenec dlouhou výdrží a silnou erekcí při koitu nebo jinými kvalitami?
Statistiky říkají, že většinu žen lze přivést k orgasmu jedině před klitoris. Proč by sakra příroda dávala ten orgán mimo pochvu, kdyby chtěla, aby se ženy udělaly při samotném styku? Je to otázka do pranice. Kamarádka se mně také svěřila, že ji díky tomu, že s bývalými to dělali tak, jak dělali, nikdy sex vlastně nebavil, a tak ho ani nějak nevyhledávala. Se mnou si to prý užívá maximálně a je vše hrozně hezké (její slova a i tělesné projevy tomu nasvědčují). Možná by bylo pro ty z nás, co je pořád trápí PIED, lepší zkusit zaměřit svoji pozornost chvilkově na ženu jako takovou. Vykašlat se na studování vlastního penisu, který už stejně máme projetý zleva zprava, a načíst si něco o tom, jak uspokojit ženu. Jak nebýt sobec, být v posteli zábavný a empatický. Možná pak těm ženám, slečnám, holkám a dívkám bude pak úplně buřt, jak si zrovna tam dole stojíme.
Nevím, jestli bych byl podobných úvah schopný, kdybych se oddával v posledním roce PMO tak, jak jsem se mu oddával kdysi. Poslední relaps byl před 35 dny (a přes rok a půl s P bojuji, takže jsem za tu dobu mohl vidět P tak max 25x). Nechci už do toho spadnout, když vidím jak moc P ovlivňuje právě takovou tu empatii v partnerském vztahu muž a žena. Sex by měl být o komunikaci a příjemný pro obě strany. Jinak je to znásilňování pod záštitou partnerství a je jedno, jestli ho zrovna páchá muž na ženě nebo žena na muži.
Doufám, že svými úvahami přispívám k tomu, abych povzbudil chlapy s podobnými problémy, kterým čelím já. Jestli na to máte nějaký názor - dejte vědět. Nemusíme se shodnout, komunikace (diskuze) je ale, jak si začínám pomalu uvědomovat, velmi důležitá

.