- sob pro 26, 2020 10:35 pm
#10471
RELAPS
Už nedržím. Ale tenhle relaps přinesl spoustu nových poznatků a přiměl mne trochu se zamyslet nad tím jak to mám nastavené. Zároveň jsem se ohlédnul za tím v jaké době to bojuji a i když nesnáším vymlouvání se na okolnosti, tak je potřeba přiznat poslednímu čtvrt roku alespoň malý vliv. Doba je šílená obecně. Do toho jsem procházel sérií razantních, ne negativních, ale výrazných změn, kdy jsem se přesouval do zahraničí, zabydloval se a bojoval se zmatenou politickou situací i čiře existenční otázkou, kde budu bydlet. Prostě to byl šrumec. o Covidu mluvit netřeba. Přišel jsem na následující.
Moje obvyklá hranice kdy přijde první nutkání jsou 4 dny. To protože když dám dlouhý streak, tak se pak stejně z nějakého divného důvodu necítím nějak zásadněji mizerně potom, co ho ukončím. Proto je jednodušší uklouznout záhy znovu. To už ale většinou končí klasicky nevesele a proto se potom počet dnů obvykle zásadně navýší.
Vánoce jsou zrádné. Po náročném čtvrt roku jsem se vrátil domů a v rámci odpočinku zcela vypnul mozek. Bohužel až moc. To totiž vedlo k tomu, že jsem se dopustil té nejhloupější chyby, dostal jsem se do bodu, kdy se jen tak poflakuju, nic moc nedělám, na nic se nesoustředím a jsem sám doma. To vedlo k nevyhnutelnému. Naštěstí už není v průběhu roku, žádné podobné období.
Poučení z toho není komplikované. Dávat si bacha (nejen) na vánoce a nevypínat úplně, ale snažit se vždycky něco dělat, aktivní odpočinek. To je teďka sice o dost těžší, ale tak taky tyhle vánoce už jsou za mnou a s příštíma se uvidí. Jinak v normálním období by to mělo být jednodušší, protože bude dostatek jiných věcí na které se soustředit. Obrnit se v prvním týdnu po relapsu. Zároveň víc meditovat, protože si tím trénuju nadhled nad tím, co právě dělám a co si myslím, takže díky tomu můžu lépe rozpoznat myšlenky vedoucí k m. Obecně udržovat si o prázdninách řád, protože bez něj jde všechno víceméně do háje.
Inu, tenhle relaps mě naštval a nejsem s tímhle relapsováním na konec roku spokojený, ale teď už s tím moc nenadělám, ale na druhou stranu byl užitečný, což každý není. Hodně jsem si toho uvědomil a dozvěděl se, což si díky tomuhle "deníku" budu lépe pamatovat.
P.S. Taky jsem zjistil, že nejlepší hudba v takovou chvíli je Marilyn Manson, ideálně nějaká pozdější alba - We Are Chaos atd. Dost velká část jeho písniček totiž skvěle kombinuje bluesový smutek s metalovým hněvem, což tvoří dokonalou kombinaci. Ukojí to vaši sebelítost, ale přehluší ji hněvem a zápalem pokračovat.
S A T U R N
