Forum Život na pornu 3.3.1

- pon kvě 18, 2020 7:27 am #9383

Ahoj,
no popisovat intimnosti tu nemusíš spíš jestli jste nějak více zapracovali na té její opatrnosti na těch problémech s minulosti?
Ty relapsy jsou škoda, zajímalo by mě jak teď na tom budeš s ní - sebedůvěra a libido, snad to zvládneš a nepadneš do té pekelné spirály.
drž se!

Ahoj Zippe,

minulý týden jsme se viděli jen jednou. Proběhl výlet po okolí, pak přišel večer a na mě padla trochu únava. Den předtím jsem naspal cca 5 hodin, což u mě, člověka, který musí dát minimálně 7 hodin spánku na to, aby večer neodpadl, vedlo k tomu, že jsem nějak nebyl schopný formulovat myšlenky v sobě, natož je pak dávat všanc. Na kamarádce bylo vidět, že by si ráda o našem vztahu a snad i svých blocích popovídala, ale u mě to nějak nešlo. Navíc mě hladila tak krásně, že jsem prostě usnul. I tak jsem byl ale spokojený a snad se příště najde energie a odvaha jít v naší diskuzi více do hloubky ...

- úte čer 02, 2020 10:26 am #9447 Ahoj všem přátelům abstinence od P,

už je asi na čase se opět trochu vypsat, protože jsem uvázl znovu na mrtvém bodě. Počítadlo ukazuje třináctku, takže třináct dní jsem neviděl žádné P. To by se dalo považovat za pozitivní, kdybych neměl momentálně flatline jako prase. Z novely, kde buduji vztah s novou slečnou, se tak pomalu ale jistě stává tragikomedie plná selhání, výčitek, bludů.

O víkendu jsme spolu opět trávili čas - opět v posteli a opět k ničemu nedošlo. Je to hnus vážení. Asi mám daleko hlubší problém, než jsem schopný pochopit. Psychoterapie, abstinence, návštěvy veřejných saun k odstranění studu - obětoval jsem svému restartu v této oblasti tolik času, ale výsledek tohoto snažení - v nedohlednu.

Po rozpadu předchozího vztahu, kde jsem už tak nějak věděl, jak s partnerkou po sexuální stránce fungujeme, je tohle snad horší než první sex. Třeba jsou kořenem mého problému právě všechny tyhle experimenty - kdo ví? Ale já jsem prostě takový - vědátor, který věci rozebírá do nejmenšího detailu. To asi zrovna v něčem tak živočišném a pudovém jako sex je, je charakterový rys spíše na obtíž.

Štve mě, že nevidím nové partnerce do hlavy. Ona je, pokud jde o milostné věci, zatím taková mrtvá. Hlavou se mně pak začnou honit myšlenky na to, jak její minulí partneři byli hned ready a nepotřebovali od ní žádné další stimuly. Prostě se vyblbli a pohoda. Já takový nejsem. Potřebuji ženu, která mě za něj čapne a nebude se toho tolik bát. Ano, jsem v tomhle prostě asi submisivnější, než by se na chlapa slušelo, ale tak to prostě mám. No a takových obdobných ,,kravin" v hlavě začnu řešit milión a místo toho, abych konal, dál jí jen líbám a nic víc.

A co mě štve úplně nejvíc - že se o tom dokáži anonymně rozepsat na fóru v naší komunitě, ale s ní si o tom promluvit z očí do očí prostě ne. Jsem asi příliš měkký, doslova. Měl bych být víc chlap - já vím, ale momentálně, i vlivem flatline, se v tomhle ohledu necítím nejlépe.

Potřeboval jsem se z toho už vypsat. Máte nějaké tipy, jak tenhle problém překonat? Slečna se mně opravdu líbí a rád s ní trávím čas. Jen je třeba naučit se mluvit i o takových věcech jako je sex a to nám momentálně oboum příliš nejde. Přijdu si jak školák pokoušející se o první sex. Děs.

No a ještě mám jeden dotaz, který je pro mě dost trapný, ale musím se na to vás, hlavně těch zkušenějších, zeptat. Nevím proč, ale nějak jsem si vsugeroval, že masturbovat před ženou v rámci předehry se nesmí. Přitom mám za to, že můj problém by to vyřešilo. Kdybych prostě v ruce cítil, že jsem dole tvrdý jako při masturbaci ,,bez diváka", uklidnilo by mě to a šel bych na věc, když se partnerka momentálně mého penisu, snad podvědomě, štítí. Mám strach, aby si pak nemyslela, že jsem úchyl nebo tak něco. Nevím, co všechno v sexu už zažila. Ach jo. Tak vidíte, co řeším za hov*a. Napadlo mě také vzít její ruku a prostě si ji tam dát a hrát si s ním skrz ní. Ale to jsou prostě nápady, o kterých by člověk neměl přemýšlet při sexu. Ty by měl realizovat. Já vím, že to tak je, ale při samotné akci se toho prostě zaleknu. Prosím tedy ještě jedou o radu - hlavně jak moc se nemusím v téhle oblasti stydět, protože stud bude u mě ještě docela problém.

Díky, kolegové ...

- čtv čer 04, 2020 3:46 pm #9460 Ahoj noporne,

předběhl jsi mě, chtěl jsem ti napsat už po dopsání svého příspěvku, ale musel jsem odjet pryč.

Tvůj deník byl jedním z prvních které jsem tu četl a jedním z prvních který mě inspiroval k tomu k jakým změnám může dojít.
Navazujeme tady zvláštní vztah, všichni mezi sebou. Píšeme tu o sobe někdy hodně intimní věci, problémy, myšlenky. Při čtení některých deníku má člověk pocit, že se dlouho známe. Takový zvláštní druh přátelství.

Slova podpory, nápady a rady tu může napsat každej, hodněkrát jsou i potřeba, ale to rozhodnutí a ten krok už musí udělat každej sám - a to v realitě. Společnej jmenovatel pro všechny z nás je tu P a pro hodně lidí je to bohužel nekonečnej kolotoč.

Nejsem v pozici abych někomu radil, sám si dávám dokupy svůj život a jsem teprve na začátku, ale přeci jen něco napíšu.

Vyprdni se na to P už. Já pevně věřím, že na to máš. Psal jsi ted že máš počítadlo na 13 dni. Už ho neresetuj. Pokračuj prostě dál.
Máš ted holku, která má o tebe kladnej zájem. Pracuj na tom s ní. Co všechno jí řekneš je jen na tobě, ale nejlepší věc je o tom mluvit, protože tohle do nekonečna nepůjde. Sám co jsi tu psal, tak jde vidět, že si vytváříš domněnky a to je nebezpečná hra. A to se bavíme jen o tobě. Domněnky si z nedostatku informací může vytvářet i tvoje slečna, tak si vem co
z toho ve finále může vzniknout. Je to těžký, ale to tyhle intimní věci vždycky. Bud najdeš pochopení a oporu a nebo budeš vědět že máš jít dál. S koukáním na P ale tohle nepůjde, ale to víš moc dobře.

Jsi inteligentní, uvědomělej a hodnej kluk noporne, jsme si v tomhle hodně podobný a já věřím že na to máš. Jak porazit porno, tak mít kvalitní vztah, kterej bude založenej na vzájemný podpoře, at už to bude v čemkoliv !

držím ti palce a at se ti daří !

- pát čer 05, 2020 6:52 am #9464 Díky mockrát Baste za tvoje slova podpory. Jak už jsem několikrát psal, nepřestávají mě udivovat tyhle skvělé postřehy, které vznikají v hlavách mužů, kteří vydrží bez P poměrně dlouhou dobu na to, aby se jejich mozek začal předrátovávat od P do reálného sexu, partnerství a vlastně celého života. Musím říct, že tvůj komentář mě donutil se podívat na můj problém úplně z jiného úhlu a za to díky. Je to asi zatím to nejlepší, co mně kdo kdy na netu poradil. Obzvlášť ta neskutečně hluboká pasáž o domněnkách. Tam jsi uhodil hřebíček na hlavičku.

Přes své pochybnosti a domněnky si vytvářím v hlavě scénáře o tom, co asi ona chce a jak přemýšlí. Přitom to nemusí být (a nejspíš ani není) pravda. K tomu mám jednu historku, která to vystihuje celkem přesně. Ležíme spolu v posteli, mazlíme se už poměrně dlouho a já zase přemýšlím, jestli jít dál a tak. Slečna je opět velmi nesmělá a nedává mně žádný impulz k tomu, abych pokračoval, což mě ještě víc znervózňuje a začínám přemýšlet o tom, zda se mně vůbec zhoupne. Myšlenky se tak kumulují a tělo přestává vnímat to hezké spojení mezi námi. Přestávám se s ní tedy mazlit a zkusím zahájit dialog. Už ani nevím, jakými slovy. Vidím, že ji něco trápí. Samozřejmě si představuji něco v tom smyslu, že její bývalí měli celé mazlení neskutečnou erekci a klády, takže u nich to při mazlení cítila a pak se s nimi neváhala vyspat.

Víš ale, v čem spočívala její prkennost? Prý jí kamarádka, která se rozešla s klukem po 12-ti letech vztahu řekla, že při intimnostech s novým partnerem, s kterým je momentálně asi pár měsíců, myslí stále na bývalého. Ona si tedy tak nějak vsugerovala, že i já po tolika letech s bývalou, myslím možná, byť jsem s ní, na ex. Přitom to je neskutečná kravina. Resp. samozřejmě si občas na ty hezčí fáze vztahu s bývalou rád vzpomenu, ale intimně to mezi námi už dávno nejiskřilo a i jako lidé jsme se vzájemně odcizili.

Samozřejmě jsem tedy novou slečnu hned uklidnil, že to tak není, ale krásně to ilustruje to, co si napsal výše. Domněnky, domněnky a zase jen domněnky. Jediný recept na to, jak se toho svinstva zbavit, je asi opravdu při mém mentálním nastavení komunikace. Ach jo - proč je to ale tak těžké? Musím říct, že se svojí povahou bych možná raději snědl pár moučných červů, než abych se otevřel takové té intimní komunikaci. Co ale pozoruji - je to o dost lepší, než tomu bylo dřív. Myslím rovněž, že minulý vztah klekl právě kvůli tomu, že jsme nekomunikovali. Prakticky jsme se seznámili jako děti a dětmi jsme po celou dobu zůstali. Když nás to už omezovalo a bylo nutné vyrůst, vztah se rozpadl.

Jinak, co se P týče, odolávám. Měl jsem celkem tři krizovky a jsem hrdý, že jsem si řekl v pravý čas, že mně za to to P nestojí. Co momentálně dělám je něco, s čím už experimentuje Fotřík a to masturbace bez ejakulace. Zatím to pro mě není takový nepřekonatelný problém (neejakulovat), jak se mně primárně zdálo. Navíc je to celkem relax. Až bude chuť a síla dojet M dokonce, nebudu se tomu bránit. Zatím jsem asi čtyři dny v tomhle ,,neúplném" režimu a vše v pohodě.

- pát čer 05, 2020 6:56 am #9465 Jen co jsem dopsal ten předchozí příspěvek, jsem si uvědomil, že jsme vlastně oba mysleli na to samé . Na to, jak ti bývalí partneři nás dvou, byli v posteli lepší než my. Ach jo - to bude ale ještě komunikování, než se nám tyhle (nejspíš úplně nesmyslné) bariéry povede odstranit .

- pon čer 15, 2020 8:40 am #9529 Ahoj kolegové,

opět se hlásím. Potřebuji si trochu utřídit myšlenky, tak jsem se to rozhodl uskutečnit pomocí příspěvku na zdejší fórum.

V první řadě hlásím několik technikálií - bez P jsem 26 dní. Nějak mně nechybí. MO si dopřávám v průměru za 3,4 dny. Kdykoliv se cítím večer unavený (např. po tělesné aktivitě), MO vynechám. Včera se mně ale stalo, že jsem se nějak ne a ne vybít, a tak jsem měl 3x za sebou MO. Vždy s cca hodinovou pauzou. Kdo mě sleduje, tak ví, že se snažím mít MO vždy až po tom, co přijde erekce. To se ale ovšem teď nestalo a erekci jsem si navodil ,,hlazením". V případě první MO, a i těch předchozích proběhlých v minulých týdnech, jsem se snažil MO provést velmi jemným způsobem. Dělám to tak, že se snažím vědomě nahnat co nejvíce krve do patřičných míst a dráždím se velmi jemně např. dvěma prsty levé ruky (chci prostě odstranit to spojení mezi mojí hlavou, penisem a silným úchopem pravé ruky). To se zatím ukazuje jako prospěšná technika. I ranní erekce v minulých týdnech byly po tom, co jsem si to tak večer udělal, opravdu hodně kvalitní. Dokonce mívám občas i erekce přes den, což si neskutečně užívám.

Co mě ale trápí - to jsou ty další dvě čísla, která následovala. Tam už byl samozřejmě úchop silnější, představy oplzlejší a dokonce jsem se i chvíli sledoval v zrcadle (asi jako nějaká perverzní P substituce). Takže i závislost na ,,silné pravačce" je zřejmá. Budu na tom muset dál pracovat. Nechci se vzdát samotné M a MO. S novou slečnou jsme spolu zatím stále nespali - nebyla o víkendu ani příležitost, ale nějaký čas jsme spolu strávili a mně se moc líbil, takže bez MO by to opravdu nešlo. Připomínám, že mě po nějaké době abstinence stále bolí (resp. cítím ji výrazně) prostata a varlata, takže když se k tomu přidá ještě škádlení, polibky, hlazení a to všechno, cítím zmíněné orgány ještě o to víc. P ale neproběhlo, kromě vlastních představ, takže v tomhle je to pozitivní. Jsem teď ale trochu po těch MO unavený a méně soustředěný. Oproti PMO je to ale výrazně lepší, takže opět - netřeba se nějak trestat.

Dále - poslední dobou pročítám hodně všechny ty deníky, které tady jsou. I ty historické. U spousty z nich by mě zajímalo, jak si jejich majitelé dnes vedou. Bylo by skvělé vědět, že u někoho abstinence vedla k lepšímu životu. Nevím ale, jestli tomu tak je. Jsem od přírody spíš pesimista, tak to nevidím příliš růžově. Nějaký příběh s dobrým koncem by mně asi zvedl náladu .

Další věcí, která mě trápí je, že si říkám, že za vším tím P a problémy s reálným sexuálním životem zdejších členů včetně mě se může skrývat nějaká velmi prostá skutečnost a to, že jsme prostě outsideři. Že funguje takové to, že je v přírodě vždy pár dominantních samců, kteří se množí jedna báseň a my tady jsme prostě ten plebs. Vím, že podobné úvahy jsou vlastně cestou k tomu stát se přesně tím póvlem, ale nějak si nemůžu pomoct. Spousta z nás má podobné rysy, co se uvažování týče. To je prostě z těch deníků evidentní. Těžko říct, jestli je to jen tím P nebo tu hraje roli přírodní výběr, genetika. Uspokojím se asi po nějaký čas tím, že je to nejspíš kombinace obojího a že nám to neustále připomínají všechny lidské báje a pověsti - že i z ošklivého kačátka se může stát krásná labuť, že i z hloupého líného Honzy se nakonec může stát král. Doufám tak, že pochopení vlastní sexuality v kontextu reálného života, intimity, partnerství - je důvod proč si odpustit tolik dopaminu, po kterém moje tělo tak baží. Nebudu lhát - prostě ta chuť udělat si to u P je stále silná. To ví každý, kdo se rozhodl s touto závislostí bojovat. A bohužel k tomu - předrátování všech cestiček v mozku od internetového sci-fi k realitě se ukazuje jako velmi dlouhý proces.

Řekl bych, že o tom něco vím. Vím, jaké je to vydržet přes sto dní v hardmode, stejně jako jaké to je provádět PMO denně po dobu, dokud není svět okolo vás úplně k ničemu a jediné, co vás zajímá, je si to zase udělat před monitorem. Zkrátka se teď budu snažit dál hledat nějakou rozumnou míru vlastního uspokojení tak, abych ho přenesl do budování kvalitních mezilidských vztahů. Buďte zdrávi a pište deníky, ať mám dostatečný materiál k dalšímu studiu

- stř čer 17, 2020 6:43 am #9541 Ahoj všem,

opět jsem si sem přišel trochu utřídit myšlenky po jednom ,,nevydařeném" večeru.

Jde o to, že jsme včera prožívali s mojí kamarádkou pěkné chvíle - restaurace, povídání, mazlení, a pak, dle scénáře ze všech romantických filmů, mělo dojít na sex. Posilněn tím, co jsem si tady celkově za ten čas i vlivem vašich rad a postřehů uvědomil, jal jsem se tedy na kamarádku vrhnout, což ona kvitovala až do doby, kdy jsem s ní o tom začal mluvit, protože jsem chtěl vědět, jestli se jí bude líbit to, co dělám apod. Opět najednou ztuhla jak prkno a vesměs nebylo nic moc - já se snažil seč mně prsty a jazyk stačil, ale nějak se to mihlo účinkem. Ona pak jezdila sice rukou kolem toho mého povadlého místa, ale tím ho prostě neprobudila. Nevím, přijde mně trapné jí říkat, že by bylo dobré na mě uplatnit trochu méně citlivé zacházení a prostě ho pořádně vzít do ruky.

Pak jsme sice o tom chvíli diskutovali, což je hlavně u ní posun, ale z její strany to byly spíše výčitky, že ona je ta špatná, že to ví, že by se nedivila, kdybych si našel někoho jiného apod. - což mě ve finále neskutečně mrzelo. Nevím - tady se mně to přemýšlí krásně s čistou hlavou, ale jak tam spolu vždycky tak ležíme, jakoby mně chyběla odvaha. Je to o tom být konečně dominantní a tu holku vést. Já to nějak neumím - vůdčí role znamená sebevědomí a to já prostě nemám. Jediné, na co myslím během té chvíle, je, jestli mně zrovna bude stát a to si zabere asi tak 75% mozkové kapacity. Se zbývající čtvrtinou se pak dá těžko nějak sebevědomě pracovat.

Tolik mě to mrzí, kolegové. Přijdu si teď neskutečně zle, protože se mně ta holka prostě líbí. Zatím se jeví jako hodný člověk a o to je to všechno horší. Je mně teď pod psa, i když bych měl mít radost z toho vztahu a všeho kolem. Jsem už doživotně odsouzený k podobným zklamáním?

- stř čer 17, 2020 8:13 am #9542 Ahoj,

určitě v tom nejsi sám a 100% by sis neměl nic vyčítat, osobně jsem to zažil minimálně 2x, ty holky o mé závislosti nevěděly, a také z toho byly zklamané a sváděly to na sebe a popravdě jsem měl tenkrát strach, tak se přiznám, že jsem jim vehementně nevymlouval, že není chyba v nich, jen abych je neztratil...

Občas si říkám, jestli to třeba není už dobrý, ale prostě to velký očekávání "testu" s reálnou osobou, že by to "mělo fungovat" a nervozita, nám tuznovu nabytou funkčnost neveme... A právě proto, vždy když nato jdu po velký době, tak už jen kvůli placebo efektu a hlavně abych se zbavil té nervozity/nejistoty, že nebude fungovat, tak si vemu kousek modré tabletky... a doporučil bych to i tobě...

Samozřejmě cíl není, aby ses naučil spoléhat na tabletku a zneužíval toho, ale já osobně jsem toho názoru, že nervozita/úzkost/stres jsou největší tvůrci nemocí/rakovin a proto malé zlo (Konkrétně myslím tu viagru, ale převeď si to klidně na ostatní situace v podobě, jedné cigarety, nebo sklenky alkoholu), které ti ve finále pomůže zbavit se té úzkosti v tom klíčovém momentu, tak napáchá mnohem větší dobro

Druhá věc co mi pomáhá teda méně je nepranýřovat se, a prostě si říct, ona přijde, budu uvolněnej, když to nepůjde absolutně se nic nestane, vysvětlíme si, že to zkusíme jindy, část viny, se svede na únavu a když by se to opravdu nepovedlo, tak si příště vemu kus tabletky...

drž se, vím jak se cítíš, mě už nefunguje skoro dva roky...

Můj příběh

- stř čer 17, 2020 10:19 am #9545 Díky Tommy za reakci.

Samozřejmě, když má chlap problémy s E, první věc, která ho logicky napadne, je viagra. Každopádně ta je ale na předpis a momentálně se ještě necítím jít za sexuologem nebo urologem. Sílu a naději mně dodává ten fakt, že sám funguji normálně. Spíš bych řekl, že poslední dobou (od prvního postu sem na fóru a různých vzestupech a pádech) až moc dobře. Je bohužel smutnou pravdou, že ty moje úzkosti sice polevily v běžném životě, za což vděčím určitě abstinenci od P, nicméně v té intimní oblasti jsou zde prostě pořád ty neskutečné bariéry.

Nejhorší je, že prostě vím a cítím, že je to jen o té hlavě. Kdybych si dovolil být trochu ,,násilnické hovado", asi bych se po té slečně vrhl jako tygr po kořisti. Jenže já ji mám prostě rád a nechci ji nějak ublížit. Je to takový ten syndrom čisté matky (madony) vs. prostopášné ženy (prostitutky). S prvním druhem jsem schopný mít lásku, avšak sex kulhá, a s druhým sex, protože jsou mně putna. Ach jo. Dnes je mně opravdu mizerně z toho všeho.

- stř čer 17, 2020 10:46 am #9546 Poslal jsem ti ještě ohledně toho zprávu třeba ti to pomůže a třeba ne, to už je na tobě:)

Můj příběh