- čtv čer 27, 2019 7:41 pm
#7843
Ahoj Banderasi, JakubeW a Zippe,
určitě se do tebe, Bande, nepustím kvůli tomu, cos napsal, naopak si myslím, žes to výborně shrnul. Pokud narážíš na ten Pavlův deník, chtěl bych k tomu jen dodat, že si myslím, že vtipy, byť trefné, jsou v tomto tématu vždycky balanc na tenkém ledě a já sám jsem si zažil dost té atmosféry, kdy bylo mluvení o tomto problému naprosté tabu a ještě dobrý rok zpátky bych nedovedl si představit, že bych ten problém otevřeně prezentoval rodičům, své dívce,.... Proto mi přišlo, že se to k tomu nehodí a měl jsem potřebu k tomu psát. Jinak tě samozřejmě, jako člověka co má rodinu, hluboce respektuji.
Game od Neila Strausse jsem přečetl doslova jedním dechem a plně s tím souhlasím. Pick-uperství je zkrátka vyústění nějaké dlouhodobé frustrace se ženami. Na druhou stranu, před frustrací nejde zavřít oči, spláchnout ji do záchodu a schovávat jako slona v obýváku. Já se snažím pick-up nedělat. Musím ale přiznat, že je to návykové a když se do toho člověk dá, každé oslovení je lepší a lepší a čím dál víc dokážu navazovat lepší spojení. Jako výsledek můžu potvrdit, že za 4 měsíce od února do června jsem měl víc rande než za poslední cca dva roky. V tom hraje roli i no-fap, ale ten mě silně nakopává k tomu, abych věnoval ženám energii jinak, no a povídaní si s něma na veřejnosti a dle situace braní si jejich čísel považuju za daleko lepší a hodnotnější trávení času a investici vlastní energie než fantazírování doma, nezřídka zakončené onanií.
Skvělá byla ta kapitola, že ti muži, co se snažili o progress v pick-upu, měli často problém, který se promítal na neverbální úrovni, ať už že se špatně oblékali, šišlali, hrbili se, prostě na sebe nevědomě prozrazovali svoje beta-samectví. No a bludný kruh s příchutí frustrace a snahou o její odstranění je na světě. Dodnes však nevím, jaký je mechanismus mezi sledováním porna a alfa/beta-samectvím. Nemyslím si, že je ultimátní, že alfa se nedívá na porno a beta jo.
Líbí se mi jak shrnuješ absurditu toho, jak předpokládáme samozřejmost, že se na každého dostane manželky. Ono to každému musí někdy dojít, jak jsou ta společenská paradigmata absurdní, ale pořád dnes a denně mi přijde, že spousta mužů tu hru hraje a hraje ji špatně, ať vědomě či nevědomě. Koneckonců, je to konformní - tedy bezpečné.
Můj problém spočívá v tom, že jsem u pick-upu stále příliš soustředěný na soulož a můžu si tisíckrát opakovat, že to dneska skončí maximálně pusou na tvář, často to končí mojí frustrací z odmítnutí sexu, anebo naopak nějakým záhadným způsobem ten sex diskvalifikuju sám a už se nevrátím zpátky do sexuální roviny. V 90% případů moje snahy o svedení holky do postele končí frustrací (a co je ještě drsnější, tahle frustrace není přímo úměrná tomu, jestli to dopadne nebo nedopadne souloží, prostě i pokud holka nedomítne a k něčemu dojde, tak pak stejně mám potřebu honit). Celkově je to prostě tento mindset spojený s viděním žen jako sexuálních objetků. Vypadá to asi tak, že se s holkou můžu bavit o normálních věcech, kam se dá jet na super výlet, v kterém podniku dobře vaří, ale v hlavě vidím doslova svoje péro, jak ho o ní otírám a strkám jí ho všude možně. Jasně, držím se zkrátka a mám to pod kontrolou, ale stejně,
Jediný co v tomhle zabírá je opravdu zakázat si snažit se o sex s holkama a doufat v to, že najdu vztah, kde bude mít sex čas a s holkou se nejprve navzájem poznáme. K tomuhle jsem dospěl práve 92denním streakem. Jel jsem tento mindset, ale v radikálnější verzi, kdy jsem si opakoval, že sex je nadhodnocený a i kdybych s nikým nikdy nespal, tak mi to přece nemusí vadit, od toho se moje hodnota neodvíjí. Kapituloval jsem kolem 70. dne, kdy jsem si přiznal, že to stejně dělám proto, abych zlepšil svůj sexuální život a že je třeba najít si slečnu a ono to najednou docela šlo. Jenže společně s tím přišli brutálnější chasery, brutálnější nutkání, zoufalost v podobě obepisování "dajnějších" kamarádek a brzo staré známé pocity naprostého sexuálního zoufalství.
Proto přišly relapsy a návrat do starých kolejí. Psychická nestabilita, která mě ochromila minulý pátek, kdy jsem se cítil jako prvotřídní hysterka a chybělo mi už jen spadnout na veřejnosti na zem a začít křičet mě utvrdila v tom, že přes porno prostě cesta nevede. Strašně silně cítím, že to tak nechci a pokud tomu podléhám a snažím se to neřešit, stejně tam vzadu je ta informace, že se cítím jako zoufalec a čím víc před tím utíkám, tím víc mě to dostihuje.
Nevím, jak dlouho vydržím, ale nemíním si podrývat sebevědomí tím, že si tu nebudu věřit, chci věřit a vytrvat a budu se muset snažit najít si takovou partnerku, která mi na to přistoupí. Člověk musí být otevřený tím, že přichází podněty, které usilují o jeho porážku. Ale tenhle boj je o padání, je to o tom, že skrze bolest z askeze člověk poznává vlastní život a tehdy nejvíc roste. Nespoléhám na Boha, jako někteří. Bůh nestvořil porno a nesvedl mě k němu, proto i od porna se chci dostat bez Boha. Nejsem tedy fanoušek přistupu "odevzdej boj Bohu", protože tak jako v okamžiku prohry poskytuje úlevu, v okamžiku výhry snímá radost. Je to jen a jen náš boj. Můžeme prosit o pomoc Boha nebo přátele. Nakonec jsme to však my sami a já dobře vím, že reálně nepřišel moment, kdy bych fyzicky nebyl schopen vstát, zapnout poklopec a odejít.
Přesto čekám, že pokud vydržím svůj aktuální 7-denní streak dalších několik týdnů, budu mít silnou chuť vyrazit pick-upovat. Kdo ví, co to přinese. Už teď ale mám dilema, jestli se toho držet. Nějak docházím k tomu, že nejlépe mi vlastně bylo, když jsem randil s onou věřící dívkou ze Slovenska, která mi jasně vysvětlila, že sex po žádném rande nebude. Byl to pocit bezpečí, pocit, že se nedozví, že bych v posteli selhal a zároveň i větší výzva ji svádět a daleko menší riziko pro relaps. Je to něco diametrálně jiného, protože pokud dokáže muž demonstrovat určitou hodnotu, pak je na tom rande holka, kdo na ten sex čeká, stojí o něj a často je na něj ready daleko dřív, než si spousta chlapců dovede představit. A to už se mi potvrdilo mnohokrát a taky jsem kvůli tomu nějaký čas prodepkařil.
Faktem zůstává, že ženám ta nadrženost mnohem snáze projde, protože se stejně schová za mužskou "neediness", přitom se svými problémy s libidem jsem to často já, kdo se musí nutit do nějaké akce a jen sleduju nadrženou holkou doslova dychtící po mém dalším kroku a já furt ne a ne ho udělat (poslední 2 rande). Tohle nechci zažívat a chci to změnit. Buď teda být prvotřídní fuckboy (na což zatím ani zdaleka nemám), anebo se prostě od tohoto stylu myšlení distancovat a usilovat o čistotu- i když už tu někdo někdy zmiňoval, že od porn-mindsetu a rozvinuté sexuality není možná cesta zpět.
PMO free 1/2/2019 - 3/5/2019. 90 Days challenge done.
92,11,5,8, 2, 10, 1, 2, 6, 7, 1, 1, 2, 2, 7, 2, 21, 3+...
Věř v sebe sama.
12/2019 - nejméně 1/2021 - Porn free (PMO/PM)
