Forum Život na pornu 3.3.1

- úte led 08, 2019 8:11 pm #5663 rok a půl, ale moc jsme se spolu nebavili. Teď více jsme se poznali od září. Chodíme spolu do třídy. Hlazení bylo. Držení taky, ale líbání ne, asi ji prostě nepřitahuji, ale nevím teda proč jsem u ni měl být přes noc. Já osobně bych si k sobě nebral domů holku na noc, kdyby mě nepřitahovala.
No nemusí. Ale je moje chyba že kolem sebe jen pár žen, měl bych jich mít více, aby "žárlila". Hodný kluk už nejsem od toho traumatu co se mi stal na konci roku 2015 s jednou slečnou.
Připraven už jsem celkem byl, protože mi dělalo problém něco k cítit dívce, které nedůvěřuji. No, budu se dále nějak snažit, možná přijde další třeba lepší, a už to tak nepokazím.
Osobně si myslím, že moje výkyvy nálady způsobené abstinenci od P byly kritické. Nikdy jsem se takhle výkyvně nechoval, a to jsem zažil horší situace. Ještě teď jsi vysvětluji, co jsem byl zač, že jsem měl takové výkyvy, nedokážu si to vysvětlil svému "novému já" ani ostatním.
Do sexu ji tlačit nebudu, na to jí mám moc rád. Přišel jsem o spousta dívek, a u některých jsem si myslel, že mě to bude mrzet, ale tahle je teda lepší než ty předešlé, nechtěl bych jí ztratit. (PS.: možná za pár let najdu jinou, a řeknu tohle o ní..)
No když s tím sexem jsme to vyřešili, spíš by mě zajímalo jestli 90. den bez tvrdého porna, bude nějak zlomový. Nebo ten zlom už nastal teď v průběhu pár týdnů.. A bude to jen lepší? Nebo horší?
S pozdravem sporťák!

- stř led 09, 2019 11:45 am #5671 Z toho, co píšeš, bych řekl, že ji ale přitahuješ, a ne že ne. Nebo minimálně jsi ji přitahoval. Možná jen prostě očekávala, že ji budeš svádět a dobývat postupně, ne nic nic nic a pak sex se vším všudy. Naprosto ale chápu, že když je člověk panic a navíc ovlivněn pornem, že prostě takhle uvažuje. Nemůžeš za to.

90. den bez tvrdého porna nijak zlomový nebude. Ani žádný jiný den. Tyhle věci se nemění skokově, ale postupně. A ani to není postupně stále nahoru, ale je to jako na houpačce, lítáš nahoru dolů, to je úplně normální průběh. Tvé výkyvy nálad jsou způsobeny abstinenčními příznaky, opět naprosto typické.

Teď jsem zrovna narazil na článek, kde jsou ty abstinenční příznaky nádherně popsány, je to takový průvodce různými etapami abstinenčních příznaků během prvních 12-ti týdnů (což je těch základních 90 dní). Je to ale anglicky. Přijde mi ale to tak dobré, že by určitě bylo fajn to přeložit do češtiny i pro toto fórum a dát do sekce "Příručka pro úspěšný restart mozku". Klidně se toho někdo ujměte.

http://husbandhelphaven.com/porn-addict ... lkthrough/

https://www.youtube.com/@nofapcz

- stř led 09, 2019 3:02 pm #5673 jop, časem přeložím...

- pon led 14, 2019 6:24 pm #5822 Ahoj.
"Banderas, ano. Ale za to, že jsem panic a propadl jsem těmto věcem si mohu sám, i když je možná přičina z dětství, měl jsem to začít řešit dřív."

Poslední dny byly opravdu náročné. Opravdu toho bylo už moc, a šel jsem za doktorem, který mi předepsal antidepresiva. Diagnizoval mi depresi, a prý mám jít za psychoterapeutem. Zkusil jsem tedy teď 4 dny brát půl prášku elicea, a trochu mě to sice uklidnilo, ale nevidím v tom nějaký převrat, že by mi to mělo za další nějak více pomoct.

Za víkend, jsem si o tom něco více nastudoval, od Pána J.Z.Havelky a Johanna Hariho, a velmi mi to otevřelo oči. Sice nepopisují vliv pornografie či her, aj. zavislosti a řeší jen deprese, ale řeší je dobře. Mezi další osobu bych zařadil Pana Zimbarda a jeho knihu "odpojený muž". Vše se vším souvisí, a za vše co se mi v životě stalo si mohu sám, a musím přiznat, že jsem byl celé dospívání závislý na hrách, pornografii, alkoholu a cukru, což po vysazení v tomhle období, způsobilo opravdu velké změny v mozku, a jsem velmi rád, že jsem to vše pochopil. Nechci si tady zdvihat ego, že tomu všemu rozumím, ale jsem si jistý, že člověk, který by si tímhle prošel, má o čem mluvit.

Další co mi teď pomohlo je si vytvořit svou léčbu, a pisníčky od Atmo music, aj. které jsou pravdivé... Dále psychoweb.cz a addiction.com,...

Mé poznatky teda: Je sice hezké, že vám doktor předepíše antidepresiva, ale dle odborníků za depresi nemůže chemie v mozku (serotonin), tj. antidepresiva vám, teda moc nepomůžou, a lepší je se jich zbavit hned než bude pozdě, viz. neurol.

Za případnou depresi, může izolace od ostatních lidí (vlivem porna, her,..); z toho plyne sociální fobie, kterou jsem chtěl přepít alkoholem, protože u nás v okolí se normálně pije.

Neříkám, že je alkohol zcela špatný, protože sbližuje, a spousta lidi se díky alkoholu s někým vyspí apod...

Ale lidé, kteří jsou neustále v sociální izolaci, a baví se ve společnosti pouze díky alkoholu, dopadnou vždy špatně. Protože, tím alkoholem si vyrovnávají ten serotonin.

Takže jako řešení je třeba více sportovat, hýbat se, udržovat sociální kontakt (omezit sociální sítě), bavit se i s úplně cizími lidmi. Ano při depresi vám to absolutně sníží sebedůvěru, ale na té se dá pracovat, a hlavně v mém případě byla způsobena tou sociální izolací. Pak je třeba vysadit alkohol, případně i lepek který zhoršuje depresi, a různé tyto stavy, celkově zlepšit stravu, to znamená i omezit cukry, tučné jídla, zlepšit spánek.

a) naučit se nové věci (vyplnit to prázdno po pornografii, hrách, alkoholu, a jiných špatných zlozvyků)
b) Meditovat, sportovat, pohyb, sluníčko, relaxace
c) zkusit psychoterapii?
d) Omezit sociální sítě, sledování televize, a na počítači se věnovat věcem, které vás posunou
e) suplementace: Třezalka, hořčík, taurin, L-Tryptofan, Zinek, B komplex, L-tyrosin, rybí olej
d) spánek 7-9 hodin (Ne více ani méně); vstávat a chodit spát přibližně ve stejnou dobu,
e) Jídlo - potraviny bohate na vitamíny B a omega 3 ( ryby) ,kyselina listová (špenát, čočka, ..)

Mít cíle a sny, napsat si je. Řídit se tím co chcete vy, ne to chtějí ostatní. Umět říkat "ne". Nesrovnávat se s nimi.
Jen přemýšlím jestli jít za tim psychoterapeutem, když už vím kde je ten problém..
Mým nespořádaným životem, jsem hodně lidí ztratil, a velmi mě to mrzí. Ale jsem rád, že jsem si to uvědomil v tak "brzkém" věku.

Minulost nezměníte, budoucnost ano. Ti přátelé, kteří mi zůstali, mě budou odsuzovat, že už nepiju apod., ale to je jejich problém.

Držím palce všem tady, a doufám, že si nikdo nezničil dospívání jako já.

Kdyby se chtěl na něco zeptat, napište do zpráv.

S pozdravem sporťák.

- pon led 14, 2019 6:59 pm #5824 Bravo! Nenašel jsem nic, co by nedávalo smysl, naopak vnímám, že na celkovou změnu svého života (a toho, jak se cítíš) jdeš velmi dobře. Přeji ti, ať se ti daří.

https://www.youtube.com/@nofapcz

- pon led 14, 2019 7:07 pm #5825 Super post!

Poslední PMO free: Cca 720, 33, 36, 18, 9, 13, 22,7, 1, 63,29, 8,3,14, 105,11,15,30,1,36, 27, 42, 134,4, 54, 17, 6,10,20, 1

2020:20, 14, 2,21, 4, 67, 7, 8, 2, 9,22, 29, 14,40,7, 14, 24, 14,13,21 dnů
2021: 97, 6,64, 18, 56, 3, 21, 30, 14,2,2,2,20, 52,5, 37, 180 dnů

2023:4, 6, 32, 60,1, 5, 22, 58, 150,1, dnů

2024:7m2t, 10, 24 dnů
2025: 73,

- pon led 14, 2019 9:14 pm #5834 Já jsem jeden bodík k diskuzi našel. Psychoterapie! Za sebe říkám, že to v mém případě bylo zásadní. Jednoznačně do toho jdi!
Problém není v tom, že nemáš informace nebo inteligenci. Problém je v chybějících vztazích. A o tom je psychoterapie. O vztahu. O důvěře. Závislost je o tom, že já chci mít vše pod kontrolou. I svůj orgasmus... Kam to vede už víš sám.

Jakub

- úte led 15, 2019 3:33 pm #5849 Dobrej poslední post jde vidět že to máš srovnaný! Zimbardo a odpojený muž byla i pro mě zlomová kniha A to stou holkou souhlasím musíš postupně vytvářet touhu důvěru atd. Jak se píše v knížce Odpojený muž holky se vzruší po komplexním souboru věcí nestačí jim jenom pěkná prdel jak nám dobře to tam popisuje můžeš si to tam najít a připomenout

- úte led 15, 2019 3:37 pm #5850 A souhlasím psychoterapie pomáhá aspon znám několik lidí kterým pomohla(obzvlášť pokud cítíš že tvé chování je ovlivněno dětstvím) není na co čekat já se chystám taky

- stř led 16, 2019 6:45 pm #5906 No, taky jsem chtěl terapii, ale doktorka mi ne deprese domluvila psychologa, a říkala, ať beru ty "AD". Ale myslím, si že to mi moc teda nepomůže. Dnes jsem třeba měl zkoušku, a uměl jsem to, vytáhl si dobré otázky, ale díky nízkému sebevědomí (sebedůvěře), jsem to prostě neokecal.. :/

Doufám, že se dostanu co nejrychleji k nějaké psychoterapii, protože jsem si velmi jistý, že to je z dětství. Dodnes mě otec neustále shazuje, když ho potkám. Je to opravdu extrém, nikdo prostě ani netuší čím si procházím, ale prášky to opravdu přebít nejde. Snažím se teď pracovat na tom nízkém sebevědomí, jinak to nikam nedotáhnu.

JayD: Jo vím, o které mluvíš kapitole. Já vím, že jsou emoční stvoření. Myslím, že holky je to poslední co mě teď trápí, po těch neúspěšných zkouškách, a celkově zničeném životě.

Nejhorší, že vše přišlo v tu nejnevhodnější čas.. Ve zkouškovém. Byl bych rád, kdyby mě pochopili i ostatní, třeba rodina, ale to se asi nikdy nestane..

A díky za pochválení "postu".