- čtv srp 29, 2019 4:35 pm
#8240
Ahoj, v první řadě díky moc za tohle forum a vše co tvoří lidi, co založili nepornu.cz ...
Miluju Vás za to, co děláte. Je to opravdu potřeba.
V druhé řadě díky, jestli to vůbec nějaký chlap dočte do konce
Řeším zrovna velký problém. Mně je 22, na porno jsem koukala asi od střední, ale už jsem na dobro přestala, teď už mám problém jen s pitím kávy
. Vidím ovšem na sobě i teď zpětně spoustu negativních vedlejších účinků, které popisujete. Na střední - deprese, úzkost, strach, hanba, strnutí těla, používání porna jako útěk ze stresových situací, nezájem o lidi, nezájem o fyzický kontakt s žádnými kluky protože jsem měla sníženou citlivost a tak mi to přišlo zbytečné (i vlivem přílišné masturbace s klitoridální "hračkou" která působila dost intenzivně a mě pak vůbec nevzrušovaly žádné doteky). Naštěstí jako žena jsem neztratila zájem o vztahy.
Později jsem se nemohla udělat s mým nynějším klukem (o 7 let starším, se kterým jsme spolu 3,5 roku), ale s pornem ano. Dlouhou dobu jsem skoro necítila jeho doteky, skoro nebylo vzrušení z fyzického sexu a nebavil mě. Myslela jsem, že jsem vadná. Taky tomu moc nerozuměl, ale moc se snažil. Byla jsem z toho dost smutná. Když jsem porno a hračky vyřadila výrazně se to vše zlepšilo. Po několika měsících (asi?), jsem s ním poprvé zažila orgasmus. Nutno říct, že mě k tomu dopracovával minimálně dvě hodiny. Dále to bylo čím dál lepší. Pak se ale časem zhoršil náš vztah (to jsem ještě netušila proč, no schválně hádejte) a já zase začala sledovat porno a masturbovat. Sice toho porna nebylo nějak moc, ale vliv opravdu pociťuji. A masturbovala jsem hodně i bez porna, ve sprše proudem vody a to mělo taky velký vliv - opět částečné znecitlivění. Vše ale až poté, co jsem nemohla mít jeho, z úzkosti a smutku, že on o mě nestojí, netouží po mě, nenaplňuje moji velkou potřebu mazlení, sexu a prostě jakéhokoliv fyzického (vlastně i psychického) kontaktu. Mohla jsem ho tak akorát hladit, zatímco spal. A taky že jsem to dělala, hladila ho, dívala se na něj, představovala si ho, brečela, byla zoufalá. Když se vzbudil, nic se nedělo. To vše podpořené pornem ve mně časem prohloubilo pocity odcizení, bezvýznamnosti vztahu, negativní názor na něj a jeho chování i vzhled, celkově negativní emoce, cítila jsem se méně na něj vázaná, nevzrušoval mě. Porno už jsem nemohla ani vidět. Připadalo mi to jako faleš a zdála se mi ubohost se na to dívat, zatímco spí vedle. Naštvala jsem se u toho a i rozbrečela. Měla jsem přece partnera. Navíc mi to nic nedávalo. Nebavilo mě to. Orgasmus byl o ničem, spíš jakoby nebyl. A přesto jsem se dívala a masturbovala, to bylo taky o ničem. Začala jsem mu navrhovat různé hračky, nebo přibrat k nám další osobu nebo si najít každý zvlášť osobu na sex - a co je horší, myslela jsem to vážně přestože jsem chtěla být s ním. On mě napřed odmítal a já se pak skoro vyspala s jiným, protože mi chyběl hluboký fyzický kontakt a já po něm ve skutečnosti prahla a byla zmatená vším tím pornem. Zkrátka vygumovaná, přestože jsem ho milovala. Nechápala jsem to, byla jsem nasraná na sebe i na něj. To mě probudilo a už nic nesleduji ani nemasturbuji. Minimálně od května, spíš však déle. Porno už nechci v životě ani vidět, pokud to nebude spolu a vyloženě edukační, například jak na nějakou masáž nebo tak něco, tak ani ťuk. O mě a mých počátcích prozkoumávání sexuality ale možná někdy jindy. Dnes mám jiný, horší problém, navazující na toto, ale netýká se už mé "závislosti".
Mám problém s tím, že přítel řeší svůj stres dlouhodobě pomocí pornografie. Což dle studií samo o sobě zapříčiňuje deprese, úzkosti, stud, fyzické problémy, partnerské problémy apod. On ji sleduje už od přelomu ZŠ/SŠ, tedy už nějakých 15 let, někdy v té době mu i zemřel otec na vážnou nemoc. Nevím jestli začal prvně sledovat porno, nebo zemřel otec, ale zeptám se až bude příležitost. Myslím, že to mohl být jeden jeho velikánský spouštěč. Nesdílené a neřešené trauma... Vím ale, že se dříve díval na porno, než měl první sex a to je taky dost blbě už od začátku. Depresemi trpěl už na střední, říkal mi to. Měl spoustu sebevražedných myšlenek, život ho nebavil, byl stereotypní, nevěděl co s tím. Všichni byli blbci, nikdo mu nerozuměl, neměl se o koho doopravdy opřít. Dokonce se pokusil zabít, po té, co se dozvěděl, že jeho bývalá (vlastně první a do té doby jediná) přítelkyně zemřela na vážnou nemoc. Už spolu nebyli spoustu let, ale jemu připadal tento svět tak nesnesitelný a krutý, že už tu dál nechtěl být. Byla to ale prý jen pomyslná třešnička na dortu či poslední hřebíček do rakve. Už se tady toho nechtěl dál účastnit. Naštěstí se mu to nepodařilo a pak si dal druhou šanci, ale z toho samotného činu (pokusil se vystřelit si mozek z hlavy, náboj naštěstí selhal), měl dlouho samozřejmě další problémy. Nespavost, uzavření do sebe, asociálnost apod. Taky hodně potlačuje emoce a dřív je potlačoval zjevně ještě více, pochopitelně - protože nechtěl prožívat to, co se mu vše dělo. Taky nechtěl svoje problémy házet na nikoho jiného. Mně tohle vše z něj vydolovat trvalo týdny a jsem jediná, komu se nakonec svěřil. Přesvědčit ho, že to opravdu není kydání jeho hnoje na mě a že to vydržím a jemu to pomůže, to mi trvalo nejdéle. Nechtěl svojí maličkostí a svými problémy zatěžovat nikoho jiného. Já jsem mu ale chtěla pomoct a chtěla to. A to byl taky nejspíš důvod, proč se do mě zamiloval... Pak jsme spolu začali chodit a už se od sebe neodtrhli. Vím, že se máme moc rádi i díky tady tomu dramatickému začátku. Možná nebýt ho, nejsme spolu...
Jenže, už minimálně 4x říkal, že se na porno dívat nebude. To jsem ještě nevěděla, že je to závislost, jak vážné to je a že je to vlastně útěk od reality.
Poprvé říkal, že to omezí když jsme spolu začínali a nějak jsme to probírali. Bavili jsme se o tom, řekl, že se dívá. Já namítala, že by to mohl zkusit bez porna a myslet radši na mě. Bylo mi to nějak nepříjemné myslet na to, že se dívá na jiné. Ovšem když ze začátku našeho vztahu ještě jezdil na tři týdny na pracovní cesty, nevadilo mi to zas tak moc, tam jsem to i předpokládala a dokázala pochopit. A myslím že se snažil, jen nedokázal přestat úplně a hlavně trvale. Řekl, že smazal porno z pc a služební internet mu blokoval veškeré porno a i spoustu dalších stránek. Asi se teda opravdu ovládal. A masturbace za mě byla ok (jenže to byl asi můstek k tomu, nezbavit se toho úplně). Sama jsem občas masturbovala, když byl pryč, je to přirozená věc.
Změnil kvůli nám práci, viděli a vidíme se teď denně. Chodí pár dní na 12h noční směny, pak má pár dní volno. Býval vždy ze všeho nového vystresovaný a z nové práce byl dlouho vystresovaný extrémně. Má hodně zodpovědnosti a je to opravdu dost náročné, navíc je tam na to sám. A hlavně je tam taky prostě sám. A já zjistila, že se tam dívá zase na porno. To bylo pak teda podruhé (po cca 1,5 roku spolu), když na to mezi námi přišla řeč. Ale až po té, co jsem mu na to přišla. Nevím ovšem přesně, jak často a jak moc to bylo, řekněme párkrát měsíčně. Byla jsem hodně naštvaná i když oproti tomu co nastalo příště to byl určitě slabý odvar, ale dost jsem mu to vyčetla. Cítila jsem se příšerně. Bylo to, jako by mi vrazil nůž přímo do srdce. Moc to bolelo. Slíbili jsme si na začátku vztahu že si nebudeme nikdy lhát a on mi lhal. Respektive říkal, že mi jen něco neřekl, že mi nelhal. Ale já to vnímám jako to samé. Nebo kdybych mu zahla a neřekla mu to, tak je to jen zatajení a ne lhaní? To, aby masturboval v práci, když na něj já čekám doma a těším se na něj až přijde, to jsem nedokázala zpracovat. Navíc mi přišly některé videa prasácké. Byly tam nějaké anály. Z těch jsem měla dlouho trauma, protože mi ho tam jeden "borec" dříve jen tak strčil a dost do bolelo, dnes už jsem svolnější a když by si o tom zjistil vše potřebné a připravil si mě tak, aby to bylo příjemné, neměla bych problém. Taky tam byly nějaké videa na navratdoreality.cz, což jsou převážně vlastně samé hnusy - jako strkání ruky do prdele až po loket nebo napíchávání žaludu jehlama. Fuj, brr... U toho doufám nehonil, říkal, že ho jen zajímalo co tam je, že se to video tvářilo jako něco úplně jiného, tak to rozklil, mrkl co to je a zas to zavřel, že na to nekoukal. Tak pevně prosím a doufám, že nekecal. Každopádně, styděl se, nechtěl o tom mluvit, tvrdil teda podruhé, že už se dívat nebude. Zpětně si až teď uvědomuji, že byl už tenkrát celkově docela odtažitý, nepříjemný, bez nálady a motivace, bez chuti do života, neměl o mě v té době už moc zájem jako o osobu ani o sex. Nezdálo se mi, že ho to se mnou doopravdy baví, přestože když pořád tvrdil, že mě moc miluje. Něco mi tam nehrálo, něco mi tam chybělo. Byla jsem z našeho vztahu na rozpacích. Měla jsem ho hrozně ráda, zdálo se mi to jako životní osudová láska, ale podvědomě jsem o nás pochybovala. Byl to vlastně u nás obou počátek prvního opravdu vážného vztahu. Zažívala jsem to nejlepší, co jsem do té doby v partnerství zažila, těžko se mi posuzovalo, jestli můžu chtít i víc, nebo ne. Jestli to, jak se chová je normální, nebo ne. Bylo to jak na houpačce. Poté se to ale zase na delší chvíli zlepšilo.
Moje znovu sledování porna včetně všech vedlejších účinků v plné palbě nastalo až poté, co jsem byla zoufalá z toho, že byl tak blízko a přece jsem se k němu nemohla dostat. Viz ten úvod, ten je k tomuto. Nevěděla jsem proč, co se to děje. Bylo to, jako chtít se objímat s ježkem. A hlavně to bylo čím dál horší. Zdálo se, že už to nejde napravit. Nevěděla jsem jak. To bylo potřetí, když jsem mu na to přišla. Viděla jsem jak vyhledával na redtube videa, do vyhledávače zadával mučení, bolest, bdsm, bondáž, sadist a já jen zírala a nechápala. Taky ta četnost. Skoro každý den, několikrát za noc v práci v průběhu celého večera. Hned po té co odešel do práce s ještě teplou svačinou ode mě, pak v průběhu a ještě třeba půl hodiny před tím, než se ke mě zase vrátil domů. Zatímco k sexu jsem ho přemluvila tak 2x do měsíce a byl o hovně. Najednou jsem viděla rudě, srdce mi vyskakovalo z hrudníku, ptala jsem se sama sebe jak vůbec může něco takového dělat, proč mi to dělá a tak. Proč mi něco neřekl. V ten moment jsem byla rozhodnutá se rozejít. Byla jsem teda vážně hodně smutná a zděšená, že přede mnou něco takového tají. Že je snad úchyl, že na takové věci má třeba jinou ženu. Jenže, milovala jsem ho. Začala jsem přemítat a hledat v paměti násilnické chování. Moc toho nebylo, jen nějaké plácnutí nebo mírné zatahání za vlasy. Byl to pořád můj miláček. Spíš vyděšený a uzavřený, zraněný vším tím, co se mu stalo. Nesedělo mi to na něj. Snažila jsem se z celého srdce dál nerozdmýchávat to naštvání a bolest, necítit se zraněná, podvedená a ochuzená o krásný čas, který jsme spolu mohli trávit nebýt této závislosti pornu, kterému dával přede mnou přednost. I když, šlo to jen těžko. No aspoň jsem se mu to snažila nedávat tak sežrat jako před tím, ale podpořit ho. Snažila jsem se nedělat si domněnky, nepřibarvovat si to podle sebe, ale skutečně pochopit, proč to dělá, zjistit, jestli nemá nějaký vážný psychický problém, vysvětlit mu co mi na tom vadí, jak se cítím a co vidím, že to dělá s ním. Hlavně protože jsme na tom málem dojeli. Vlastně ještě i v ten moment to bylo dost na hraně. Ale dávalo to aspoň najednou všechno smysl, zapadalo to do sebe.
Napřed se se mnou nechtěl vůbec bavit, vyhýbal se mi, schovával se pod peřinu, cítila jsem jak je mu zle. Samotnému ze sebe a z toho, co se bál, že přijde ode mě. Pak mi řekl, že je to hrozně trapné a stydí se. Tahala jsem to z něj jak z chlupaté deky, nechtěl říct vůbec nic. Přitom jsem ho hladila a objímala, aby se necítil tak hrozně s otevřel se mi. Řekl, že mu připadá, že je úchyl. Ale když jsem to z něj tahala dál a ptala se, řekl, že má rád klasický sex a většinou se i dívá na klasický sex a taková videa hledá jen protože tam jsou ženy většinou hlasitější a mají divočejší orgasmy, což se mu moc líbí. Jen jsem zírala a nechápala, proč mi radši neřekne, že by to chtěl ode mě (je to složitější, protože zatím nebydlíme sami, ale zařídit by to šlo). Pak teda ještě zmínil, že by chtěl někdy zkusit anál a že by se mu líbilo mě někdy zkusit svázat, abych se nemohla hýbat. Podotkl ale, že pouty ne, protože je to nepříjemné, že něčím pohodlným. To mi udělalo dost radost a ulevilo se mi. Řekla jsem mu, že není žádný úchyl a nemusí se bát. (Přiznávám ale, že jsem si uvědomila, že určitou změna preferencí, potřebu tvrdších stimulů a podobné věci, které popisujete při nadměrném užívání porna jsem zaregistrovala. Je to asi nevyhnutelný posun. Stalo se mi to taky.) Bavili jsme se o tom, jak byl náš sex stereotypní. Honba za mým orgasmem, který on chtěl kvůli tomu aby se necítil neschopně. Chtěl to víc než já, ale vlastně nás to moc nebavilo ani jednoho, protože to šlo jen v málo pozicích, kdy na mě dobře dosáhl i rukou. Že to nebylo vůbec kreativní, hravé a odvázané atp. Dál jsem mu řekla, že ho mám ráda a měl mi vše říct. Pak jsme to probírali v průběhu dní ještě několikrát. Řekl mi, že už chápe, že je sledování porna špatné a taky proč je to špatné a že už se dívat nebude.
Opravdu přestal na 4 měsíce úplně - věřím tomu, protože to z něj přímo čišilo. Byl (a stále vlastně je) jak vyměněný. Najednou o mě začal mít zájem, chtěl se pořád mazlit, milovat skoro každý den nebo někdy vícekrát, trávit se mnou čas, měl chuť do života a chuť dělat různé věci, byl sebevědomý a šla z něj cítit mužnost a síla, nebyl tak vystresovaný z práce, nebyl unavený a neměl špatnou náladu, měl takovou tu sexy jiskru v očích, kterou žena zaručeně pozná a chce a taky takový ten drajv... Najednou přede mnou stál přesně takový muž, jakého jsem chtěla, po jakém jsem vždy toužila, jakého jsem si vysnila a ani nevěděla, že ho mám doma....! Byl ke mě upřímný, říkal co má na srdci. Sdělovali jsme si svoje pocity a potřeby jak v partnerství, tak v sexu. Dokázali jsme se jednoduše usmířit, nebo se ani nenaštvat. Moc nám to pomohlo a posunulo nás to úplně jinam. Nejkrásnější období z celého našeho vztahu. Tak šťastná jsem vlastně nikdy v životě doposud ještě nebyla. A nejdivnější věc - něco se ve mě hnulo a najednou jsem silně začala toužit po našich společných dětech. Pro vás je to možná nic neříkající informace, ale já k nim měla velmi dlouho velice silný odpor. Takže pro mě to byl jasný signál toho, že jsem o nás přestala naprosto pochybovat a jsme naprosto v pohodě.
Samozřejmě to nebylo čistě jen o stopnutí sledování porna. Musela jsem udělat první vstřícné kroky k němu a ukázat mu napřed svoje srdíčko a slabiny, ukázat, že taky nejsem dokonalá, ale že jsem tu pro něj. A dokázat mu, že ho přijímám takového jaký je a nemusí se bát, že ho budu soudit nebo mu nadávat a vyčítat, útočit na jeho slabé stránky. Že ho mám ráda přeze všechno a že všechno bude dobrý, že pro to udělám maximum, protože mi na něm záleží. Spíše jsem se ho teda snažila pozitivně motivovat ke změně a k tomu, že to bude všechno super a že máme teď možnost všechno napravit. Zkrátka vyplatilo se. Žena je víc na vztahování se, měla by začít. Pro muže samotného je příliš těžké to všechno rozklíčovat, nevidí tolik spojitosti.
Teď pár dní zpět ale zase jednou z abnormálního stresu v práci sklouznul k pornu. Já to hned nějak vycítila, cítila jsem jeho velké napětí už než do té práce šel. Dokonce jsem mu říkala, ať to ze sebe vyšuká, jenže nechtěl, že to tak prej není správně. Pak přišel a choval se divně, já to tušila, zeptala se ho a on se mi okamžitě přiznal i když se opět šíleně styděl a schoval hlavu pod polštář. Cenila jsem si hrozně toho, že nezavázal a hned mi to řekl. Objala jsem ho, řekla jsem mu, že ho miluji i tak a že je pro mě nejdůležitější upřímnost a také to, že se snaží a bylo to jen jednou - pokud to tak opravdu je. Jen mě mrzelo, když řekl, že si to otevřel v soukromém okně, abych to nemohla zjistit a taky mě mrzelo, že tím pádem kdybych se nezeptala, neřekl by mi to, měl to v plánu zatajit. To mě ranilo nejvíc. Chtěla jsem, aby se mi svěřil. To že byl vystresovaný, potřeboval to a ujelo mu to bych přežila... Na jednu stranu mi hned slíbil, že se dívat nebude. Na druhou, když jsem se ho po chvíli ptala, jestli mi to už nebude ani zatajovat, kdyby mu to náhodou ujelo, tak se netvářil přesvědčivě. Řekl něco ve smyslu "já nevím, pokusím se, když to je trapné, těžké, je to závislost". A cítila jsem, jak je mu to opět trapné a snaží se to zamést pod koberec. Já se ale prostě bojím, že do toho spadne znovu a zase nás to odcizí, nechci to už prožít znovu. Málem jsme se před tím rozešli a to máme opravdu vážný vztah, chceme spolu zůstat. Máme spolu domeček, máme spolu všechno. Ani už nevím co je moje a co je jeho, je to prostě naše. Jenže to období odcizení trvalo moc dlouho a já jsem vůbec nevěděla co za tím stojí. Nevím co byl prvotní impulz k našemu odcizení, možná jsme měli nějaké malé problémy, ale vážně nic hrozného. Porno tomu určitě přidalo ohromným způsobem. Nebýt porna, tak by musel řešit se mnou, že má nějaký problém, aby se se mnou mohl sblížit, milovat se a dostat odměnu v podobě koktejlu sbližujících a uvolňujících hormonů. Tak je to přirozené, tak to má být. Celé od začátku to mohlo být úplně jiné, kdybychom se opět nezačali oba dívat na porno. Dokonce jsem přesvědčená, že za většinu našich nedorozumění, zranění, odcizení, ublížení apod v průběhu celého našeho několikaletého vztahu mělo co do činění s pornem. Stojí to za vším víc, než si uvědomujeme. Každopádně, myslela jsem si, že je to náš konec už několikrát, už několikrát nás to hodně zranilo. Teď mám problém mu zase věřit. Mám hrozný strach, že mi bude lhát/zatajovat. Opravdu nejvíc chci, aby mi nelhal, nezatajoval a byl upřímný, ať se děje cokoliv, byť by se to týkalo čehokoliv a bylo by to jakkoliv nepříjemné a zraňující.
Co myslíte? Jak podpořit takhle negativně narušené myšlení a proměnit ho v pozitivnější? Co pomáhá vám, chlapi? Cítím, že je na tom daleko lépe, než byl na začátku našeho vztahu, ale v těžkých situacích stejně podléhává stresu. Pokud je sám tak má sklony se dívat na porno. Pokud se mnou, často se uzavírá a těžko z něj dostávám emoce. Ale když jsme spolu, ukočírovat to jde. Moc se to zlepšilo hlavně od té doby co nesleduje porno. Jak ho můžu podpořit jako partnerka k sebevědomí a sebedůvěře? Jak se zbavit takové závislosti, respektive spouštěčů (stres), které k tomu vedou? Jak z toho vystoupit? Moc díky za cokoliv...
Miluju Vás za to, co děláte. Je to opravdu potřeba.
V druhé řadě díky, jestli to vůbec nějaký chlap dočte do konce


Řeším zrovna velký problém. Mně je 22, na porno jsem koukala asi od střední, ale už jsem na dobro přestala, teď už mám problém jen s pitím kávy

Později jsem se nemohla udělat s mým nynějším klukem (o 7 let starším, se kterým jsme spolu 3,5 roku), ale s pornem ano. Dlouhou dobu jsem skoro necítila jeho doteky, skoro nebylo vzrušení z fyzického sexu a nebavil mě. Myslela jsem, že jsem vadná. Taky tomu moc nerozuměl, ale moc se snažil. Byla jsem z toho dost smutná. Když jsem porno a hračky vyřadila výrazně se to vše zlepšilo. Po několika měsících (asi?), jsem s ním poprvé zažila orgasmus. Nutno říct, že mě k tomu dopracovával minimálně dvě hodiny. Dále to bylo čím dál lepší. Pak se ale časem zhoršil náš vztah (to jsem ještě netušila proč, no schválně hádejte) a já zase začala sledovat porno a masturbovat. Sice toho porna nebylo nějak moc, ale vliv opravdu pociťuji. A masturbovala jsem hodně i bez porna, ve sprše proudem vody a to mělo taky velký vliv - opět částečné znecitlivění. Vše ale až poté, co jsem nemohla mít jeho, z úzkosti a smutku, že on o mě nestojí, netouží po mě, nenaplňuje moji velkou potřebu mazlení, sexu a prostě jakéhokoliv fyzického (vlastně i psychického) kontaktu. Mohla jsem ho tak akorát hladit, zatímco spal. A taky že jsem to dělala, hladila ho, dívala se na něj, představovala si ho, brečela, byla zoufalá. Když se vzbudil, nic se nedělo. To vše podpořené pornem ve mně časem prohloubilo pocity odcizení, bezvýznamnosti vztahu, negativní názor na něj a jeho chování i vzhled, celkově negativní emoce, cítila jsem se méně na něj vázaná, nevzrušoval mě. Porno už jsem nemohla ani vidět. Připadalo mi to jako faleš a zdála se mi ubohost se na to dívat, zatímco spí vedle. Naštvala jsem se u toho a i rozbrečela. Měla jsem přece partnera. Navíc mi to nic nedávalo. Nebavilo mě to. Orgasmus byl o ničem, spíš jakoby nebyl. A přesto jsem se dívala a masturbovala, to bylo taky o ničem. Začala jsem mu navrhovat různé hračky, nebo přibrat k nám další osobu nebo si najít každý zvlášť osobu na sex - a co je horší, myslela jsem to vážně přestože jsem chtěla být s ním. On mě napřed odmítal a já se pak skoro vyspala s jiným, protože mi chyběl hluboký fyzický kontakt a já po něm ve skutečnosti prahla a byla zmatená vším tím pornem. Zkrátka vygumovaná, přestože jsem ho milovala. Nechápala jsem to, byla jsem nasraná na sebe i na něj. To mě probudilo a už nic nesleduji ani nemasturbuji. Minimálně od května, spíš však déle. Porno už nechci v životě ani vidět, pokud to nebude spolu a vyloženě edukační, například jak na nějakou masáž nebo tak něco, tak ani ťuk. O mě a mých počátcích prozkoumávání sexuality ale možná někdy jindy. Dnes mám jiný, horší problém, navazující na toto, ale netýká se už mé "závislosti".
Mám problém s tím, že přítel řeší svůj stres dlouhodobě pomocí pornografie. Což dle studií samo o sobě zapříčiňuje deprese, úzkosti, stud, fyzické problémy, partnerské problémy apod. On ji sleduje už od přelomu ZŠ/SŠ, tedy už nějakých 15 let, někdy v té době mu i zemřel otec na vážnou nemoc. Nevím jestli začal prvně sledovat porno, nebo zemřel otec, ale zeptám se až bude příležitost. Myslím, že to mohl být jeden jeho velikánský spouštěč. Nesdílené a neřešené trauma... Vím ale, že se dříve díval na porno, než měl první sex a to je taky dost blbě už od začátku. Depresemi trpěl už na střední, říkal mi to. Měl spoustu sebevražedných myšlenek, život ho nebavil, byl stereotypní, nevěděl co s tím. Všichni byli blbci, nikdo mu nerozuměl, neměl se o koho doopravdy opřít. Dokonce se pokusil zabít, po té, co se dozvěděl, že jeho bývalá (vlastně první a do té doby jediná) přítelkyně zemřela na vážnou nemoc. Už spolu nebyli spoustu let, ale jemu připadal tento svět tak nesnesitelný a krutý, že už tu dál nechtěl být. Byla to ale prý jen pomyslná třešnička na dortu či poslední hřebíček do rakve. Už se tady toho nechtěl dál účastnit. Naštěstí se mu to nepodařilo a pak si dal druhou šanci, ale z toho samotného činu (pokusil se vystřelit si mozek z hlavy, náboj naštěstí selhal), měl dlouho samozřejmě další problémy. Nespavost, uzavření do sebe, asociálnost apod. Taky hodně potlačuje emoce a dřív je potlačoval zjevně ještě více, pochopitelně - protože nechtěl prožívat to, co se mu vše dělo. Taky nechtěl svoje problémy házet na nikoho jiného. Mně tohle vše z něj vydolovat trvalo týdny a jsem jediná, komu se nakonec svěřil. Přesvědčit ho, že to opravdu není kydání jeho hnoje na mě a že to vydržím a jemu to pomůže, to mi trvalo nejdéle. Nechtěl svojí maličkostí a svými problémy zatěžovat nikoho jiného. Já jsem mu ale chtěla pomoct a chtěla to. A to byl taky nejspíš důvod, proč se do mě zamiloval... Pak jsme spolu začali chodit a už se od sebe neodtrhli. Vím, že se máme moc rádi i díky tady tomu dramatickému začátku. Možná nebýt ho, nejsme spolu...
Jenže, už minimálně 4x říkal, že se na porno dívat nebude. To jsem ještě nevěděla, že je to závislost, jak vážné to je a že je to vlastně útěk od reality.
Poprvé říkal, že to omezí když jsme spolu začínali a nějak jsme to probírali. Bavili jsme se o tom, řekl, že se dívá. Já namítala, že by to mohl zkusit bez porna a myslet radši na mě. Bylo mi to nějak nepříjemné myslet na to, že se dívá na jiné. Ovšem když ze začátku našeho vztahu ještě jezdil na tři týdny na pracovní cesty, nevadilo mi to zas tak moc, tam jsem to i předpokládala a dokázala pochopit. A myslím že se snažil, jen nedokázal přestat úplně a hlavně trvale. Řekl, že smazal porno z pc a služební internet mu blokoval veškeré porno a i spoustu dalších stránek. Asi se teda opravdu ovládal. A masturbace za mě byla ok (jenže to byl asi můstek k tomu, nezbavit se toho úplně). Sama jsem občas masturbovala, když byl pryč, je to přirozená věc.
Změnil kvůli nám práci, viděli a vidíme se teď denně. Chodí pár dní na 12h noční směny, pak má pár dní volno. Býval vždy ze všeho nového vystresovaný a z nové práce byl dlouho vystresovaný extrémně. Má hodně zodpovědnosti a je to opravdu dost náročné, navíc je tam na to sám. A hlavně je tam taky prostě sám. A já zjistila, že se tam dívá zase na porno. To bylo pak teda podruhé (po cca 1,5 roku spolu), když na to mezi námi přišla řeč. Ale až po té, co jsem mu na to přišla. Nevím ovšem přesně, jak často a jak moc to bylo, řekněme párkrát měsíčně. Byla jsem hodně naštvaná i když oproti tomu co nastalo příště to byl určitě slabý odvar, ale dost jsem mu to vyčetla. Cítila jsem se příšerně. Bylo to, jako by mi vrazil nůž přímo do srdce. Moc to bolelo. Slíbili jsme si na začátku vztahu že si nebudeme nikdy lhát a on mi lhal. Respektive říkal, že mi jen něco neřekl, že mi nelhal. Ale já to vnímám jako to samé. Nebo kdybych mu zahla a neřekla mu to, tak je to jen zatajení a ne lhaní? To, aby masturboval v práci, když na něj já čekám doma a těším se na něj až přijde, to jsem nedokázala zpracovat. Navíc mi přišly některé videa prasácké. Byly tam nějaké anály. Z těch jsem měla dlouho trauma, protože mi ho tam jeden "borec" dříve jen tak strčil a dost do bolelo, dnes už jsem svolnější a když by si o tom zjistil vše potřebné a připravil si mě tak, aby to bylo příjemné, neměla bych problém. Taky tam byly nějaké videa na navratdoreality.cz, což jsou převážně vlastně samé hnusy - jako strkání ruky do prdele až po loket nebo napíchávání žaludu jehlama. Fuj, brr... U toho doufám nehonil, říkal, že ho jen zajímalo co tam je, že se to video tvářilo jako něco úplně jiného, tak to rozklil, mrkl co to je a zas to zavřel, že na to nekoukal. Tak pevně prosím a doufám, že nekecal. Každopádně, styděl se, nechtěl o tom mluvit, tvrdil teda podruhé, že už se dívat nebude. Zpětně si až teď uvědomuji, že byl už tenkrát celkově docela odtažitý, nepříjemný, bez nálady a motivace, bez chuti do života, neměl o mě v té době už moc zájem jako o osobu ani o sex. Nezdálo se mi, že ho to se mnou doopravdy baví, přestože když pořád tvrdil, že mě moc miluje. Něco mi tam nehrálo, něco mi tam chybělo. Byla jsem z našeho vztahu na rozpacích. Měla jsem ho hrozně ráda, zdálo se mi to jako životní osudová láska, ale podvědomě jsem o nás pochybovala. Byl to vlastně u nás obou počátek prvního opravdu vážného vztahu. Zažívala jsem to nejlepší, co jsem do té doby v partnerství zažila, těžko se mi posuzovalo, jestli můžu chtít i víc, nebo ne. Jestli to, jak se chová je normální, nebo ne. Bylo to jak na houpačce. Poté se to ale zase na delší chvíli zlepšilo.
Moje znovu sledování porna včetně všech vedlejších účinků v plné palbě nastalo až poté, co jsem byla zoufalá z toho, že byl tak blízko a přece jsem se k němu nemohla dostat. Viz ten úvod, ten je k tomuto. Nevěděla jsem proč, co se to děje. Bylo to, jako chtít se objímat s ježkem. A hlavně to bylo čím dál horší. Zdálo se, že už to nejde napravit. Nevěděla jsem jak. To bylo potřetí, když jsem mu na to přišla. Viděla jsem jak vyhledával na redtube videa, do vyhledávače zadával mučení, bolest, bdsm, bondáž, sadist a já jen zírala a nechápala. Taky ta četnost. Skoro každý den, několikrát za noc v práci v průběhu celého večera. Hned po té co odešel do práce s ještě teplou svačinou ode mě, pak v průběhu a ještě třeba půl hodiny před tím, než se ke mě zase vrátil domů. Zatímco k sexu jsem ho přemluvila tak 2x do měsíce a byl o hovně. Najednou jsem viděla rudě, srdce mi vyskakovalo z hrudníku, ptala jsem se sama sebe jak vůbec může něco takového dělat, proč mi to dělá a tak. Proč mi něco neřekl. V ten moment jsem byla rozhodnutá se rozejít. Byla jsem teda vážně hodně smutná a zděšená, že přede mnou něco takového tají. Že je snad úchyl, že na takové věci má třeba jinou ženu. Jenže, milovala jsem ho. Začala jsem přemítat a hledat v paměti násilnické chování. Moc toho nebylo, jen nějaké plácnutí nebo mírné zatahání za vlasy. Byl to pořád můj miláček. Spíš vyděšený a uzavřený, zraněný vším tím, co se mu stalo. Nesedělo mi to na něj. Snažila jsem se z celého srdce dál nerozdmýchávat to naštvání a bolest, necítit se zraněná, podvedená a ochuzená o krásný čas, který jsme spolu mohli trávit nebýt této závislosti pornu, kterému dával přede mnou přednost. I když, šlo to jen těžko. No aspoň jsem se mu to snažila nedávat tak sežrat jako před tím, ale podpořit ho. Snažila jsem se nedělat si domněnky, nepřibarvovat si to podle sebe, ale skutečně pochopit, proč to dělá, zjistit, jestli nemá nějaký vážný psychický problém, vysvětlit mu co mi na tom vadí, jak se cítím a co vidím, že to dělá s ním. Hlavně protože jsme na tom málem dojeli. Vlastně ještě i v ten moment to bylo dost na hraně. Ale dávalo to aspoň najednou všechno smysl, zapadalo to do sebe.
Napřed se se mnou nechtěl vůbec bavit, vyhýbal se mi, schovával se pod peřinu, cítila jsem jak je mu zle. Samotnému ze sebe a z toho, co se bál, že přijde ode mě. Pak mi řekl, že je to hrozně trapné a stydí se. Tahala jsem to z něj jak z chlupaté deky, nechtěl říct vůbec nic. Přitom jsem ho hladila a objímala, aby se necítil tak hrozně s otevřel se mi. Řekl, že mu připadá, že je úchyl. Ale když jsem to z něj tahala dál a ptala se, řekl, že má rád klasický sex a většinou se i dívá na klasický sex a taková videa hledá jen protože tam jsou ženy většinou hlasitější a mají divočejší orgasmy, což se mu moc líbí. Jen jsem zírala a nechápala, proč mi radši neřekne, že by to chtěl ode mě (je to složitější, protože zatím nebydlíme sami, ale zařídit by to šlo). Pak teda ještě zmínil, že by chtěl někdy zkusit anál a že by se mu líbilo mě někdy zkusit svázat, abych se nemohla hýbat. Podotkl ale, že pouty ne, protože je to nepříjemné, že něčím pohodlným. To mi udělalo dost radost a ulevilo se mi. Řekla jsem mu, že není žádný úchyl a nemusí se bát. (Přiznávám ale, že jsem si uvědomila, že určitou změna preferencí, potřebu tvrdších stimulů a podobné věci, které popisujete při nadměrném užívání porna jsem zaregistrovala. Je to asi nevyhnutelný posun. Stalo se mi to taky.) Bavili jsme se o tom, jak byl náš sex stereotypní. Honba za mým orgasmem, který on chtěl kvůli tomu aby se necítil neschopně. Chtěl to víc než já, ale vlastně nás to moc nebavilo ani jednoho, protože to šlo jen v málo pozicích, kdy na mě dobře dosáhl i rukou. Že to nebylo vůbec kreativní, hravé a odvázané atp. Dál jsem mu řekla, že ho mám ráda a měl mi vše říct. Pak jsme to probírali v průběhu dní ještě několikrát. Řekl mi, že už chápe, že je sledování porna špatné a taky proč je to špatné a že už se dívat nebude.
Opravdu přestal na 4 měsíce úplně - věřím tomu, protože to z něj přímo čišilo. Byl (a stále vlastně je) jak vyměněný. Najednou o mě začal mít zájem, chtěl se pořád mazlit, milovat skoro každý den nebo někdy vícekrát, trávit se mnou čas, měl chuť do života a chuť dělat různé věci, byl sebevědomý a šla z něj cítit mužnost a síla, nebyl tak vystresovaný z práce, nebyl unavený a neměl špatnou náladu, měl takovou tu sexy jiskru v očích, kterou žena zaručeně pozná a chce a taky takový ten drajv... Najednou přede mnou stál přesně takový muž, jakého jsem chtěla, po jakém jsem vždy toužila, jakého jsem si vysnila a ani nevěděla, že ho mám doma....! Byl ke mě upřímný, říkal co má na srdci. Sdělovali jsme si svoje pocity a potřeby jak v partnerství, tak v sexu. Dokázali jsme se jednoduše usmířit, nebo se ani nenaštvat. Moc nám to pomohlo a posunulo nás to úplně jinam. Nejkrásnější období z celého našeho vztahu. Tak šťastná jsem vlastně nikdy v životě doposud ještě nebyla. A nejdivnější věc - něco se ve mě hnulo a najednou jsem silně začala toužit po našich společných dětech. Pro vás je to možná nic neříkající informace, ale já k nim měla velmi dlouho velice silný odpor. Takže pro mě to byl jasný signál toho, že jsem o nás přestala naprosto pochybovat a jsme naprosto v pohodě.
Samozřejmě to nebylo čistě jen o stopnutí sledování porna. Musela jsem udělat první vstřícné kroky k němu a ukázat mu napřed svoje srdíčko a slabiny, ukázat, že taky nejsem dokonalá, ale že jsem tu pro něj. A dokázat mu, že ho přijímám takového jaký je a nemusí se bát, že ho budu soudit nebo mu nadávat a vyčítat, útočit na jeho slabé stránky. Že ho mám ráda přeze všechno a že všechno bude dobrý, že pro to udělám maximum, protože mi na něm záleží. Spíše jsem se ho teda snažila pozitivně motivovat ke změně a k tomu, že to bude všechno super a že máme teď možnost všechno napravit. Zkrátka vyplatilo se. Žena je víc na vztahování se, měla by začít. Pro muže samotného je příliš těžké to všechno rozklíčovat, nevidí tolik spojitosti.
Teď pár dní zpět ale zase jednou z abnormálního stresu v práci sklouznul k pornu. Já to hned nějak vycítila, cítila jsem jeho velké napětí už než do té práce šel. Dokonce jsem mu říkala, ať to ze sebe vyšuká, jenže nechtěl, že to tak prej není správně. Pak přišel a choval se divně, já to tušila, zeptala se ho a on se mi okamžitě přiznal i když se opět šíleně styděl a schoval hlavu pod polštář. Cenila jsem si hrozně toho, že nezavázal a hned mi to řekl. Objala jsem ho, řekla jsem mu, že ho miluji i tak a že je pro mě nejdůležitější upřímnost a také to, že se snaží a bylo to jen jednou - pokud to tak opravdu je. Jen mě mrzelo, když řekl, že si to otevřel v soukromém okně, abych to nemohla zjistit a taky mě mrzelo, že tím pádem kdybych se nezeptala, neřekl by mi to, měl to v plánu zatajit. To mě ranilo nejvíc. Chtěla jsem, aby se mi svěřil. To že byl vystresovaný, potřeboval to a ujelo mu to bych přežila... Na jednu stranu mi hned slíbil, že se dívat nebude. Na druhou, když jsem se ho po chvíli ptala, jestli mi to už nebude ani zatajovat, kdyby mu to náhodou ujelo, tak se netvářil přesvědčivě. Řekl něco ve smyslu "já nevím, pokusím se, když to je trapné, těžké, je to závislost". A cítila jsem, jak je mu to opět trapné a snaží se to zamést pod koberec. Já se ale prostě bojím, že do toho spadne znovu a zase nás to odcizí, nechci to už prožít znovu. Málem jsme se před tím rozešli a to máme opravdu vážný vztah, chceme spolu zůstat. Máme spolu domeček, máme spolu všechno. Ani už nevím co je moje a co je jeho, je to prostě naše. Jenže to období odcizení trvalo moc dlouho a já jsem vůbec nevěděla co za tím stojí. Nevím co byl prvotní impulz k našemu odcizení, možná jsme měli nějaké malé problémy, ale vážně nic hrozného. Porno tomu určitě přidalo ohromným způsobem. Nebýt porna, tak by musel řešit se mnou, že má nějaký problém, aby se se mnou mohl sblížit, milovat se a dostat odměnu v podobě koktejlu sbližujících a uvolňujících hormonů. Tak je to přirozené, tak to má být. Celé od začátku to mohlo být úplně jiné, kdybychom se opět nezačali oba dívat na porno. Dokonce jsem přesvědčená, že za většinu našich nedorozumění, zranění, odcizení, ublížení apod v průběhu celého našeho několikaletého vztahu mělo co do činění s pornem. Stojí to za vším víc, než si uvědomujeme. Každopádně, myslela jsem si, že je to náš konec už několikrát, už několikrát nás to hodně zranilo. Teď mám problém mu zase věřit. Mám hrozný strach, že mi bude lhát/zatajovat. Opravdu nejvíc chci, aby mi nelhal, nezatajoval a byl upřímný, ať se děje cokoliv, byť by se to týkalo čehokoliv a bylo by to jakkoliv nepříjemné a zraňující.
Co myslíte? Jak podpořit takhle negativně narušené myšlení a proměnit ho v pozitivnější? Co pomáhá vám, chlapi? Cítím, že je na tom daleko lépe, než byl na začátku našeho vztahu, ale v těžkých situacích stejně podléhává stresu. Pokud je sám tak má sklony se dívat na porno. Pokud se mnou, často se uzavírá a těžko z něj dostávám emoce. Ale když jsme spolu, ukočírovat to jde. Moc se to zlepšilo hlavně od té doby co nesleduje porno. Jak ho můžu podpořit jako partnerka k sebevědomí a sebedůvěře? Jak se zbavit takové závislosti, respektive spouštěčů (stres), které k tomu vedou? Jak z toho vystoupit? Moc díky za cokoliv...

Naposledy upravil Iša dne pon zář 09, 2019 8:31 pm, celkově upraveno 2
Per aspera ad astra...
Můj deník partnerky zde: viewtopic.php?f=1&t=2269
Můj deník partnerky zde: viewtopic.php?f=1&t=2269